Jak se chrání víno? Nejnovější trendy, výzvy a právní změny

Evropské víno je symbolem kvality, tradice a tzv. terroir, tedy jedinečného propojení regionu, půdy, klimatu a dovedností vinařů. To vše chrání systém tzv. zeměpisných označení (Geographical Indications – GI), který je ve světě právní ochrany potravinářských produktů jedním z nejpokročilejších. V posledních letech však dochází k zásadním změnám – nejen díky nové právní úpravě v EU, ale také pod vlivem klimatických změn a digitalizace celého sektoru.

Co jsou zeměpisná označení a jak se vyvinula jejich právní ochrana?

Přírodní prostředí a lidská tradice jako základ ochrany

Již starověcí Římané rozlišovali různé vlastnosti vín podle jejich původu, přičemž faktory jako podnebí, složení půdy, minerální vody a další přírodní podmínky zásadně ovlivňovaly charakter výrobků. K tomu se přidávaly tradiční výrobní postupy, rukodělná zručnost a později také průmyslové technologie specifické pro určité regiony. Vzpomeňme jen na libanonský cedr, benátské zrcadlo nebo čínský porcelán – všechny tyto názvy už po staletí evokují kvalitu a jedinečnost spojenou s konkrétním místem. [1]

U vína je toto spojení s územím zvlášť výrazné. Lidé již od starověku rozlišovali vlastnosti vín ovlivněné místními podmínkami – slunečním svitem, půdou či klimatem určitých oblastí. Postupně se začaly používat zeměpisné názvy pro označení výrobků podle místa původu, což vyústilo ve spontánní vznik označení nápojů typu Bordeaux, Champagne nebo Val di Cornia.

Od spontánního pojmenování k právní ochraně

Moderní státy a později i nadstátní společenství jako EU postupně začaly formálně uznávat tyto názvy a poskytovat jim právní ochranu. Vznikla tak svébytná soukromoprávní instituce práva zeměpisného původu výrobků, která garantuje zákaznické veřejnosti teritoriální původ a pravost výrobků s určitou jakostí nebo vlastnostmi. [2]

Cílů této ochrany je několik:

• Ochrana spotřebitelských práv – zákazník má jistotu o původu a kvalitě
• Ochrana výrobců – jejich úsilí a tradice získává právní kvalifikaci a ochranu
• Rozlišovací funkce – označení slouží jako záruka způsobu výroby a územního původu
• Protipadělková ochrana – předchází nabízení podvržených výrobků na trhu[3]

Právní soustava ochrany na třech úrovních

Současné právo zeměpisného původu je upraveno na třech základních úrovních:

1. Mezinárodní úroveň: Univerzální mnohostranné smlouvy (zejména Lisabonská dohoda z roku 1958[4]), dvoustranné mezinárodní smlouvy a obchodní dohody.
2. Evropská úroveň: Jednotné právo EU s vlastním systémem zápisů a ochrany[5], včetně dvoustranných smluv EU s třetími zeměmi (chráněná označení jsou dostupná na eAmbrosia[6] – unijním registru ochranných označení).
3. Vnitrostátní úroveň: Národní zákony jednotlivých států – v České republice se jedná o zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení z roku 2001 a zákon o vinařství a vinohradnictví z roku 2004. [7]

Ve světě se ochrana zeměpisných označení řídí dvěma odlišnými modely. První představuje tzv. zvláštní právo sui generis, které je charakteristické pro Evropskou unii. Tento systém stojí na samostatné právní ochraně nezávislé na jiných institutech duševního vlastnictví, vyžaduje úřední zápis do specializovaných rejstříků a zavádí státní kontrolu specifikace výrobků. Zeměpisná označení jsou v tomto pojetí chápána jako „věci ničí“, tedy veřejné statky určené k obecnému užívání oprávněnými výrobci.[8]

Alternativním modelem, kterým se řídí většina států mimo EU, je ochrana prostřednictvím známkového práva – typicky záručních nebo kolektivních ochranných známek – doplněná o ochranu proti nekalé soutěži, především zákazem klamavého označování výrobků. Tento přístup nevyžaduje státní kontrolu výrobkových specifikací a ochrana zde závisí převážně na vůli vlastníka ochranné známky. Oproti veřejnoprávnímu charakteru sui generis systému v EU je zde ochrana více individualizovaná a tržní.[9]

V rámci evropského práva se rozlišují dva hlavní typy chráněných zeměpisných označení. Prvním je chráněné označení původu (PDO – Protected Designation of Origin), což je nejpřísnější kategorie. V tomto režimu musí být kvalita nebo vlastnosti výrobku výlučně nebo převážně dány specifickým zeměpisným prostředím, přičemž celý proces výroby, zpracování i přípravy musí probíhat ve vymezeném území. Typickými příklady takto chráněných výrobků jsou Montepulciano d'Abruzzo, Champagne nebo Valdobbiadene.[10]

Druhou kategorií je chráněné zeměpisné označení (PGI – Protected Geographical Indication). Jde o flexibilnější systém, kde se vyžaduje pouze určitá vlastnost výrobku přičitatelná vybranému území a stačí, aby alespoň jeden stupeň výroby (například zpracování či balení) probíhal v konkrétní geografické oblasti. Mezi příklady patří Bianco del Sillaro či Montenetto di Brescia. Tento systém umožňuje širší zapojení producentů bez rigidních požadavků na celý výrobní proces, stále však zajišťuje spojení výrobku s daným regionem a jeho tradicí.[11]

Případová studie: Italský systém ochrany vín

Pro ilustraci praktického fungování systému zeměpisných označení představím systém ochrany vín v Itálii, která je světovým lídrem v ochraně vín prostřednictvím geografických označení. V roce 1963 vznikl v Itálii komplexní systém klasifikace vín, který se postupně stal vzorem pro řadu evropských zemí. Italská klasifikace je založena na čtyřech hlavních kategoriích, jež se liší úrovní kvality, mírou kontroly a garancemi.

Kategorizace

Na samém vrcholu stojí DOCG (Denominazione di Origine Controllata e Garantita), označení garantující nejvyšší stupeň kvality. Vína s tímto označením podléhají nejen přísným pravidlům ohledně produkčních podmínek, použitých odrůd a objemů sklizně, ale jsou současně podrobeny státním degustacím a mají unikátní pečeť na každé láhvi. Prvotřídní italská vína této kategorie jsou například Barolo, Brunello di Montalcino nebo Chianti Classico.[12]

O stupeň níže se nachází vína označená DOC (Denominazione di Origine Controllata). Tento stupeň zaručuje kontrolované označení původu, přísné podmínky ohledně regionu, povolených odrůd, způsobu výroby a zrání, avšak postrádá státní záruku kvality, jaká je u DOCG. V Itálii nalezneme více než 330 DOC označení. Ve fázi uvádění na trh mohou některá vína DOC na etiketě uvádět následující doplňující údaje: „classico“ pro vína vyrobená v oblasti s nejstarší tradicí (v rámci území vymezeného předpisy); „riserva“ pro vína podrobená delšímu než obvyklému zrání; „superiore“ pro vína s lepšími vlastnostmi (díky příznivým klimatickým podmínkám daného ročníku, které umožnily dosáhnout vyšší cukernatosti a tedy i vyššího obsahu alkoholu).[13]

Větší flexibilitu poskytuje kategorie IGT (Indicazione Geografica Tipica), která umožňuje výrobcům experimentovat s odrůdami a výrobními postupy. Některá dnes slavná vína, takzvané „Super Tuscans“, původně vznikla právě v rámci této kategorie, která je vstřícná k inovacím a dovoluje spojení tradičních italských i mezinárodních odrůd. Jako příklady lze uvést Toscana IGT nebo Sicilia IGT.[14]

Nejnižší kvalifikační kategorií je Vino da Tavola, což je označení pro stolní vína bez geografického omezení nebo zvláštních požadavků.

Italský systém je od roku 2008 plně integrován do evropského systému chráněných označení původu. V praxi to znamená, že DOCG a DOC představují ekvivalent evropského označení PDO (Protected Designation of Origin), zatímco IGT odpovídá označení PGI (Protected Geographical Indication). Tato harmonizace přinesla jednotnou ochranu italských vín v rámci celé EU a umožňuje jednodušší právní uznání v členských státech.

Statistiky a příklady

Statistiky potvrzují, že Itálie má dnes nejrozsáhlejší systém chráněných vín v Evropě. Celkem existuje 409 PDO vín (tedy DOCG a DOC) a 119 PGI vín (IGT), což dohromady představuje 528 chráněných označení. Regionálně dominuje Piemont, který má nejvíce DOCG vín, následovaný Toskánskem a dalším v pořadí je Benátsko, jež je největším producentem objemově.[15]

Majoritní část italské produkce tvoří chráněná vína, přičemž vína s označením PDO tvoří 36–40% celkové produkce. Vína s geografickým označením představují dohromady až 55% italského trhu a hodnota ekonomického přínosu „PDO ekonomiky“ dosáhla v roce 2023 částky 11,6 miliard eur.[16]

Mezi nejznámější konkrétní vína s označením DOCG patří Barolo z oblasti Piemont. Toto víno se vyrábí výhradně z odrůdy Nebbiolo, která vyžaduje minimální stárnutí 38 měsíců (z toho 18 měsíců v sudech), a jeho cena často přesahuje i 100 eur za láhev. Barolo se vyznačuje komplexností, výraznými tříslovinami a charakteristickou vůní růží či višní. Dalším příkladem je Brunello di Montalcino, také DOCG, vyráběné ze Sangiovese Grosso v okolí města Montalcino. Tato vína zrají minimálně 4 roky, přičemž dva roky musí být ve dřevě, a roku 1980 se Brunello stalo prvním italským vínem s DOCG statusem. Tradicí i kvalitou vyniká Chianti Classico DOCG, kde dominuje Sangiovese tvořící minimálně 80 % směsi, a jeho historie sahá až do počátku 18. století.[17]

Pro Itálii je typická snaha o propojení vína s územím původu, tedy takzvaný terroir. Právě zeměpisná specifika jako nadmořská výška, expozice svahů, charakter půdy, místní klima a tradiční lidské postupy vytvářejí unikátní vlastnosti jednotlivých vín. Tato koncepce příčinné souvislosti mezi jakostí výrobku a zeměpisným prostředím odpovídá principu, který popisuje i profesor Telec ve svém právním výkladu.[18]

Velmi přísné jsou v Itálii kontrolní mechanismy. Výroba a kvalita vín podléhá státní kontrole, zejména u DOCG je běžná degustační komise, chemická analýza hotových vín, označování číslovanými pečetěmi a pravidelné inspekce vinařských podniků. Tímto způsobem italský systém důsledně naplňuje zásadu kontroly specifikace výrobku.

Zajímavým příkladem inovace v rámci tradice je kategorie IGT, která byla zavedena právě kvůli potřebě uznat kvalitu vín, která sice nedodržovala striktní předpisy DOC/DOCG, ale dosahovala mimořádné reputace a originality. Tím se systém zeměpisných označení v Itálii ukázal jako flexibilní a schopný reagovat na nové trendy, aniž by ztratil své klíčové funkce ochrany tradice a kvality.

Terroir jako koncept a česká stopa v zeměpisných označeních vín

Terroir, klíčový prvek evropského vinného práva, ztělesňuje propojení přírodních a lidských charakteristik, které propůjčují produktu jeho „ověřený původ“. Podle systému chráněných označení původu je terroir právně vymezen jako „omezená geografická oblast, jejíž jedinečná půda, klima a tradiční postupy vyrábějí vína s charakteristickými a reprodukovatelnými vlastnostmi“[19]. Právní předpisy o chráněných označeních vážou hierarchii postavení na pevně dané územní hranice. Tím určují odrůdy, povolené výnosy i výrobní postupy a současně zajišťují místním vinařům značné ekonomické výhody. Toto územní ukotvení nejenže zachovává kulturní dědictví a venkovské živobytí, ale také upevňuje důvěru spotřebitele, neboť „původ“ znamená zároveň autentičnost i kvalitu.

Přehled českých chráněných označení vín

Podle oficiální evidence (např. systému eAmbrosia) má ČR registrováno několik oblastních jmen vín pod ochranou PDO i PGI. Výběr klíčových označení ukazuje na pestrost a tradici českého vinařství:

Chráněné označení původu (PDO):

• Novosedelské Slámové víno
• Šobes / Šobeské víno
• Mělnická
• Velkopavlovická
• Znojemská
• Znojmo
• Morava
• Mikulovská
• Slovácká
• Litoměřická
• Čechy

U těchto označení je požadováno, aby všechny zásadní fáze výroby, zpracování i přípravy probíhaly ve vymezené vinařské oblasti, jejíž jméno víno nese. Každé PDO garantuje jedinečné vlastnosti vína odvozené od přírodního prostředí daného regionu, historii a výrobní tradice. Registrace probíhá i pro specifická vína jako Novosedelské Slámové víno (typ vína s vyšším obsahem cukru vyráběné sušením hroznů).

Chráněné zeměpisné označení (PGI):

• moravské
• české

PGI vína musí mít jen určitou vlastnost nebo fázi výrobního procesu spojenou s regionem. Typicky se zde uplatňuje větší variabilita složení z hroznů buď místních, nebo okolních oblastí, ovšem s garancí určitého terroiru.

Význam českých označení

Systém chráněných názvů umožňuje českým vinařům využívat prestiže regionu a odlišit produkci na evropském trhu. Tradičně nejvýznamnější oblastí je Morava, která figuruje nejen jako PDO (Morava, Velkopavlovická, Mikulovská, Znojemská, Slovácká), ale i pod PGI (moravské víno). V českých zemích je chráněna Litoměřická, Mělnická i Čechy. Důležitým regionem s unikátním terroirem je také oblast Šobes (Šobeské víno).

Velká reforma 2024: Modernizace systému zeměpisných označení

Právní úprava zeměpisného označení na úrovni EU prošla v květnu 2024 největší reformou za poslední desetiletí, a to zavedením nařízení EU 2024/1143. Tato komplexní reforma sjednocuje dříve roztříštěné předpisy pokrývající víno, lihoviny a zemědělské produkty do jednotného rámce.

Klíčové změny reformy:

Zjednodušené registrační postupy: Harmonizace procesů napříč všemi kategoriemi geografických označení, snížení administrativní zátěže a zkrácení registračních lhůt.

Posílená online ochrana: Povinné blokování doménových jmen členskými státy EU při porušení práv geografických označení, což řeší rostoucí výzvu ochrany označení vín na digitálních trzích.

Integrace udržitelnosti: Nařízení výslovně umožňuje začlenění dobrovolných požadavků na udržitelnost do produktových specifikací. Vinařské regiony tak mohou zahrnout environmentální, sociální a ekonomická kritéria udržitelnosti jako povinné podmínky pro používání chráněných názvů.

Výzvy a nové směry v době klimatických změn

Výzkum publikovaný v roce 2024 v Nature Communications ukazuje, že evropské vinařské oblasti čelí rychle rostoucím rizikům spojeným s klimatickou změnou.[20] Problémy mají především jižní regiony – Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Itálie a Španělsko. Tamní vinařství jsou extrémně citlivá na změny teplot, sucho nebo nové choroby. Vědci hodnotí regiony podle expozice, citlivosti a adaptačních schopností a doporučují větší flexibilitu systému zeměpisných označení.

Mění se totiž i přístup k tradičním druhům révy: přichází hybridní odrůdy odolné vůči novým klimatickým podmínkám a regiony (například Bordeaux či Champagne) do předpisů zařazují nové varianty hroznů, které zvládnou vyšší teploty nebo menší dostupnost vody. [21]

Digitalizace a nové technologie v ochraně vína

S rozvojem technologií se na evropském trhu objevují systémy na bázi blockchainu a umělé inteligence. Blockchain umožňuje sledovat původ každé láhve „od keře ke stolu" pomocí unikátních QR kódů, čímž chrání spotřebitele před padělky [22] – podle dat padělání vína EU stojí miliardy eur ročně. [23] Digitální nástroje, AI a speciální senzory pomáhají optimalizovat výrobu vína, řídit zavlažování a předvídat kvalitu budoucího ročníku díky analýze terroiru a dat z vinic.[24]

Udržitelnost a role projektu GI SMART

Moderní legislativa klade důraz na udržitelnost. Nový projekt GI SMART (2024–2028), financovaný z programu Horizon Europe, propojuje 17 partnerů z 10 zemí EU a UK. Tato iniciativa hodnotí komplexní dopady zeměpisných označení – od ochrany krajiny přes ekonomickou spravedlnost až po společenské dopady. [25] Vznikají Multi-Actor Platformy, kde se setkávají producenti, spotřebitelé, právníci i státní správa a společně vytváří doporučení pro budoucnost evropského vinařství. [26]

Jaké změny čekat – a co to znamená pro spotřebitele i producenty?

Odborné skupiny doporučují, aby nový systém zeměpisných označení nestál pouze na ochraně tradic, ale byl připraven na budoucí výzvy – změnu klimatu, nové technologie i změny ve spotřebitelském chování. Cílem je najít rovnováhu mezi ochranou historických regionů a potřebou inovace, která umožní vyrábět kvalitní vína i v nových podmínkách. [27]

Praktický dopad právních změn je následující:

• Spotřebitel získává větší jistotu původu, kvality a etičnosti výrobku.
• Výrobci mají možnost snáze chránit své značky, zjednodušit registrace a rozšířit inovace do výroby i pěstování révy.
• Regiony mohou nově včlenit ekologické a udržitelné požadavky do svých předpisů, což má pozitivní dopad na krajinu i komunity.

Závěr

Evropské vinařství prochází zásadní proměnou: tradiční systémy zeměpisných označení se stávají flexibilnějšími a zaměřují se na ochranu nejen kvality, ale i udržitelnosti a inovativnosti. Nová právní úprava a výzkum vyzdvihují potřebu rychle reagovat na klimatické změny a využívat digitální technologie k ochraně pravosti a kvality vína. Pro spotřebitele to znamená větší transparentnost, pro producenty nové šance i výzvy. Evropské víno tak nejenom zachovává tradici, ale zároveň vstupuje do nové, „chytré“ a udržitelné éry.

[1] Telec, I. Některé základní otázky práva na označení zeměpisného původu výrobků. Právní rozhledy. 2016, č. 1, s. 1.

[2] Ibid.

[3] Telec. Některé základní otázky práva na označení zeměpisného původu výrobků, s. 2.

[4] https://www.wipo.int/treaties/en/registration/lisbon/

[5] Zejména Nařízení č. 2024/1143

[6] https://ec.europa.eu/agriculture/eambrosia/geographical-indications-register/

[7] Telec. Některé základní otázky práva na označení zeměpisného původu výrobků, s. 2-3.

Zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele; zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů.

[8] Telec. Některé základní otázky práva na označení zeměpisného původu výrobků, s. 12.

[9] Telec. Některé základní otázky práva na označení zeměpisného původu výrobků, s. 3.

[10] https://agriculture.ec.europa.eu/farming/geographical-indications-and-quality-schemes/geographical-indications-and-quality-schemes-explained_en

[11] Telec. Některé základní otázky práva na označení zeměpisného původu výrobků, s. 10.

[12] https://www.sagliettibianco.com/denominazione-di-origine-controllata-cosa-significa/

[13] Ibid.

[14] https://www.assolatte.it/it/home/salute_benessere_detail/1469702889008/1469704368441

[15] Statista: Italy: number of PDO & PGI wines 2023. Statistiky o počtu chráněných označení vína v Itálii a jejich rozdělení podle regionů. Dostupné z: https://www.statista.com/statistics/718761/total-number-of-pdo-pgi-wines-in-italy/

[16] Statista: Wine market in Italy–statistics & facts. Ekonomický význam PDO vín. Dostupné z: https://www.statista.com/topics/4041/wine-market-in-italy/

[17] Boroli: Wine Classification: Designations of Origin. Podrobný výklad italského systému a jeho integrování do evropského rámce. Dostupné z: https://www.boroli.it/en/wine-classification-protected-designation-of-origin/

[18] Telec. Některé základní otázky práva na označení zeměpisného původu výrobků, s. 14.

[19] Cartier, S. Terroirs en nuances. Strates. 2004, č. 11, s. 1. http://journals.openedition.org/strates/396

[20] https://www.nature.com/articles/s41467-024-50549-w

[21] https://www.thedrinksbusiness.com/2025/07/hybrid-grapes-could-save-wine-from-climate-change/

[22] https://projects.research-and-innovation.ec.europa.eu/en/horizon-magazine/bottling-trust-researchers-are-using-chemistry-and-blockchain-discourage-wine-fraud

[23] https://www.clustercollaboration.eu/content/localvino-project-proves-feasibility-using-blockchain-improve-traceability-wines

[24] https://een.ec.europa.eu/partnering-opportunities/bulgarian-company-developed-innovative-ai-driven-fermentation-control

https://arxiv.org/pdf/2507.21098

[25] https://www.arepoquality.eu/project/gi-smart/

[26] https://www.ncl.ac.uk/press/articles/latest/2025/06/gismartcommunityplatform/

[27] https://agriculture.ec.europa.eu/media/news/high-level-group-wine-outlines-policy-recommendations-future-eu-wine-sector-2024-12-17_en