Víno: originální certifikace v kontextu českého vinařství a práva

Vinařské odvětví a právní rámec

Vinařství v České republice upravuje zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství. Tento zákon se nevztahuje na vinné hrozny určené k přímé konzumaci, hroznovou šťávu, zahuštěnou hroznovou šťávu, vinný ocet ani na potraviny nového typu, pokud zákon nestanoví jinak. Naopak kvašený hroznový mošt známý jako „burčák“ do jeho působnosti spadá. Zákon definuje pojmy jako např. vinohradnictví, vinařství a vinice.

Vinice je chápána jako souvislý pozemek osázený révou o výměře nad 10 arů. Vinařství pak zahrnuje zpracování vinných hroznů a výrobu vína včetně jeho označování a uvádění do oběhu. Česká republika se z hlediska pěstování vinné révy dělí na dvě vinařské oblasti – Čechy a Morava. Tyto oblasti se dále člení na vinařské podoblasti, které se skládají z vinařských obcí a viničních tratí. Viniční trať je lokalita určená k pěstování révy s konkrétními geografickými a klimatickými podmínkami. Ve viničních tratích je zákonem zakázáno vysazovat rychle rostoucí dřeviny, což odráží ekologické aspekty právní úpravy a přesah do práva životního prostředí.

Vinařské podoblasti, obce a tratě v České republice

Vinařské podoblasti, vinařské obce a viniční tratě stanovuje Ministerstvo zemědělství (dále jen „ministerstvo“) vyhláškami. Z nich vyplývá, že vinařskými podoblastmi ve vinařské oblasti Čechy jsou Mělnická a Litoměřická. Zřejmě známější a podstatně větší vinařská oblast Morava, zahrnuje čtyři podoblasti v celkové výměře přibližně 17 020 hektarů (pro porovnání se 710 ha v oblasti Čechy), a to konkrétně podoblast Mikulovskou, Slováckou, Velkopavlovickou a Znojemskou.[1] Ministerstvo v příloze k této vyhlášce uvádí seznam jednotlivých vinařských obcí, kde ke každé obci zároveň přiřaďuje viniční trať, popřípadě vícero tratí, a vyznačuje jejich název.

Viniční trať tvoří pozemek, část pozemku, soubor pozemků, soubor pozemku a části pozemku, nebo kombinace těchto pozemků v jedné vinařské oblasti nebo podoblasti. Kupříkladu v Mikulovské podoblasti nalezneme vinařskou obec Valtice, ke které je přiřazených až 24 viničních tratí nacházejících se na dvou katastrálních územích Valtice a Úvaly u Valtic. Naproti tomu v obci Chrudim v Mělnické podoblasti je evidovaná jenom jedna trať nesoucí název U záchrany.[2]

Víno originální certifikace

Jak jsem vymezil na začátku článku, vína lze třídit dle různých kritérií. U některých lahví vín se spotřebitelé mohou setkat se speciální etiketou VOC. V čem jsou ale tato vína odlišná od ostatních a jak si mohou vysloužit své označení?

Jde o systém označování vín, který vychází z tzv. apelačního systému (románského typu), běžného například ve Francii, Itálii nebo Španělsku.[3] Tento systém klade důraz především na původ vína – tedy na konkrétní oblast, ze které víno pochází – a předpokládá, že právě místo původu (tzv. terroir) určuje jeho kvalitu a charakter.[4] Vína jsou tak hodnocena podle geografické oblasti, nikoli primárně podle odrůdy.

Vedle toho existuje tzv. germánský systém označování vín, typický například pro Německo. Ten se zaměřuje především na samotnou odrůdu a stupeň vyzrálosti hroznů, tedy na množství cukru obsaženého v hroznové šťávě při sklizni. Až sekundárně se pak zohledňuje oblast původu.[5] Systém vín označených VOC představuje určitou snahu přiblížit se románskému, apelačnímu pojetí, které zvýrazňuje specifické vlastnosti vína v kontextu jeho původu. VOC vína tedy nespadají do tradičního germánského systému založeného na cukernatosti hroznů, ale naopak sledují principy původového (apelačního) systému. V České republice se kromě vín označených jako VOC používá i další způsob třídění, který vychází z množství cukru v hroznové šťávě při sklizni. Proto se u nás můžete setkat s oběma systémy označování vín.

Co se týče právní stránky označení VOC, podle § 23 vinařského zákona musí být splněno pět hlavních podmínek pro přiznání tohoto označení:

1. Víno musí pocházet ze stejného nebo menšího území než vinařská oblast.
2. Výrobce musí být členem sdružení, které je oprávněno přiznávat označení VOC.
3. Víno musí splňovat jakostní požadavky stanovené zákonem pro jakostní vína.
4. Víno musí odpovídat podmínkám rozhodnutí o povolení přiznávat označení VOC.
5. Musí být splněny veškeré další požadavky dle vinařského zákona vztahující se na konkrétní druh vína.

Rozhodnutí o povolení užívat označení vína originální certifikace vydává ministerstvo na základě žádosti. Jedná se o zvláštní správní řízení se subsidiární aplikací správního řádu. Žádost o povolení může ministerstvu podat sdružení založené podle zvláštního právního předpisu, jehož členy jsou pěstitelé, kteří mají zaregistrovány vinice na území, pro které sdružení žádá povolení. Žádost mohou podat rovněž výrobci, kteří chtějí víno originální certifikace podle povolení vyrábět na území oblasti, ve kterém se nacházejí vinice členů sdružení. Konkrétní náležitosti žádosti stanoví vinařský zákon v § 23 odstavci 5 a 6.  

Polemika mezi románským a germánským způsobem značení vín

V předchozích odstavcích jsem se pokusil přiblížit rozdíly mezi románským (apelačním) a germánským způsobem označení vín. Podle některých názorů však tyto dva systémy ve skutečnosti nejsou na sobě nezávislé – naopak se tvrdí, že se vzájemně doplňují. Zastánci tohoto názoru zdůrazňují, že základní myšlenkou apelace je spojení kvality vína s místem jeho původu. Podle nich však i takzvaný románský systém používá prvky typické pro germánský způsob značení. Poukazují například na to, že na francouzských nebo italských vínech s apelačným označením AOC či DOC se objevují výrazy jako vendange tardive, vendemmia tardiva nebo vino passito – tedy označení pozdního sběru nebo slámového vína, která odpovídají německým pojmům Spätlese a Strohwein či českým označením pozdní sběr a slámové víno. Na první pohled se může zdát, že jde o jasně vymezený a samostatný systém s přísnými pravidly, při bližším pohledu se však podle nich ukazuje, že se v zásadě neliší od jiných způsobů označování vín.[6] Ať už jde o francouzské AOC (appellation d’origine contrôlée), italské DOC (denominazione di origine controllata) nebo české CHOP (chráněné označení původu), všechny tyto systémy stanovují obdobné požadavky – původ, povolené odrůdy, výnos z hektaru, způsob výroby a podmínky zrání. Rozdíly mezi nimi jsou spíše terminologické než věcné.

Apelace jako značka

Podle některých odborníků lze apelační systém chápat spíše jako značku nebo silný marketingový nástroj než jako skutečně odlišný systém. Upozorňují na to, že ve většině vinařských zemí fungují oba přístupy – románský i germánský – současně a vzájemně se doplňují. Jako příklad bývá uváděno Švýcarsko, které kombinuje francouzské, německé i italské prvky. Tři písmena – AOC, DOC nebo VOC – působí na spotřebitele jako záruka kvality, i když obsahově se od jiných označení chráněného původu příliš neliší. Často se také uvádí příklad Rakouska, které po známé „glykolové aféře“ zavedlo označení DAC (Districtus Austriae Controllatus), aby obnovilo důvěru v rakouská vína. Stejný princip později převzaly i další země, například Maďarsko či Slovinsko.[7]

Z tohoto pohledu apelační systém neslouží ani tak k právnímu vymezení, jako spíše k vytvoření příběhu a prestiže vína. Je vnímán jako označení, které má v zákazníkovi vyvolat dojem tradice, kvality a původu – tedy hodnot, které se dnes na trhu nejvíce prodávají. Podle této interpretace proto není zásadní rozdíl mezi „románským“ označením VOC a „germánskými“ přívlastky typu pozdní sběr nebo výběr z hroznů. Oba přístupy totiž sledují tentýž cíl: dát spotřebiteli jistotu, odkud víno pochází a jakou má kvalitu. Liší se spíše formou a tím, jak působí na etiketě.[8]

Výrobce musí být členem sdružení, které je oprávněné přiznávat označení VOC

Jak jsem již poznamenal, VOC víno musí být vyráběno na specifických, předem stanovených územích. Součástí každého vinařského regionu je VOC sdružení, které seskupuje výrobce a jejich vína, oprávněné pod záštitou celého spolku nabývat právě toto označení. V České republice nyní existuje 16 VOC sdružení. Ve Znojemské podoblasti působí nejstarší založené sdružení VOC Znojmo, které spolu sdružuje 22 členů a které bylo založeno v roce 2009. Je vhodné dodat, že se jedná o jediné sdružení v této podoblasti. Pro milovníky dobrého vína bude jistě zajímavostí, že v tomto regionu nesou označení VOC odrůdy Sauvignon, Veltlínské zelené a Ryzlink rýnský.[9] Pro porovnání, ve Slováckém regionu se nachází čtyři VOC sdružení, a to VOC Bzenec, Blatnice, Slovácko a Mutěnice. Pro stručné doplnění, v oblasti Čechy se nachází jedno sdružení VOC Mělník. Nejnovějším je VOC Kyjov.[10]

V praxi to však většinou funguje tak, že vinaři, kteří jsou členy jednotlivých VOC sdružení, sami vyberou vinařské trati, které jsou pro výrobu VOC nejvhodnější.[11] Tento přísný výběr poloh s originálním půdním složením dává vínům jedinečné vlastnosti. Do systému VOC jsou zařazeny nejtypičtější odrůdy daného vinařského regionu s jejich typickou vůní a chutí. Zároveň si výrobci vína v rámci sdružení vína sami hodnotí, ověřují původ hroznů a charakter vyráběných vín.[12] Každé víno nesoucí označení VOC příslušného vinařského regionu či spolku je vlastně chráněné ochrannou známkou, na kterou dopadá zvláštní zákon o ochranných známkách.[13]

Jakostní víno

Víno originální certifikace musí splňovat podmínky, které určuje zákon pro jakostní víno. Tento druh vína lze nabízet spotřebitelům a konzumentům v případě, kdy bylo víno vyrobeno z vinných hroznů sklizených na vinici vhodné pro jakostní víno stanovené oblasti a které byly zároveň sklizeny ve stejné vinařské oblasti. Vinice vhodné pro jakostní víno stanovené oblasti se nacházejí ve výše zmíněných viničních tratí a jsou osázené odrůdami révy zapsanými v seznamu odrůd podle § 4 odst. 4 písm. d) vinařského zákona. Do takovýchto odrůd patří např. Sauvignon šedý, Muškát žlutý či Sylvánské modré.[14] 

Druhá podmínka se týká samotné výroby vína (s výjimkou tzv. stáčení). Ta musí proběhnout ve stejné vinařské oblasti, ve které byly hrozny sklizeny. Dále je nutné dodržet stanovený hektarový výnos vinice, který činí maximálně 14 tun hroznů na jeden hektar. Pokud je na vinici vysazeno více odrůd, tento limit platí pro každou z nich zvlášť. Hektarovým výnosem se rozumí poměr mezi množstvím sklizených hroznů v daném vinařském roce a plochou vinice nebo vinic, na kterých byly tyto hrozny vypěstovány.

Třetí podmínkou je dosažení minimální cukernatosti hroznů — ta musí být alespoň 15 stupňů normalizovaného moštoměru. Teprve poté může Státní zemědělská a potravinářská inspekce (dále jen „inspekce“) víno zatřídit jako jakostní víno, a to buď odrůdové, nebo známkové. Jakostní vína musí splňovat všechny požadavky na kvalitu stanovené prováděcími právními předpisy i předpisy Evropské unie.[15] Podrobnější vysvětlení, co přesně znamená „odrůdové“ či „známkové“ víno a jaké údaje musí být uvedeny na etiketě láhve, obsahuje § 18 zákona o vinohradnictví a vinařství.

Z hlediska vztahu mezi jakostním vínem a vínem originální certifikace (VOC) je nutné zdůraznit, že každé víno VOC je zároveň jakostním vínem, protože musí splňovat všechny zákonné požadavky stanovené pro jakostní vína, včetně původu hroznů, výnosu a cukernatosti. Ne každé jakostní víno je však vínem VOC, neboť víno s označením VOC musí navíc splňovat přísnější podmínky stanovené příslušným spolkem VOC a být vyrobeno v souladu se specifickým statutem, který vymezuje typické vlastnosti vína dané oblasti (například charakter odrůdy, chuťový profil či technologii výroby). Označení VOC tedy představuje užší kategorii v rámci jakostních vín.

Požadavky stanovené zákonem pro jednotlivé druhy vín

Vinařský zákon kromě vín originální certifikace upravuje i další dělení v podobě jakostního vína s přívlastkem, šumivého vína, perlivého vína, likérového vína nebo aromatizovaného vína. Jakostní víno s přívlastkem dále dělíme podle druhů na kabinetní víno, pozdní sběr, výběr z hroznů, výběr z bobulí, výběr z cibéb, ledové víno a slámové víno. Pro všechny tyto druhy vín platí určitá pravidla a vlastnosti, které předmětný nápoj musí splňovat. A tak kupříkladu likérové víno lze označovat jako "jakostní likérové víno", jestliže bylo vyrobeno z vinných hroznů sklizených na vinici vhodné pro jakostní víno stanovené oblasti, a které byly současně sklizeny ve stejné vinařské oblasti. Druhou podmínkou je, že výroba vína určeného k jakostního likérovým účelům proběhla ve vinařské oblasti, v níž byly vinné hrozny sklizeny. Zároveň nesmí být (podobně jako u jakostního vína) překročen hektarový výnos. Čtvrtou podmínkou je zatřídění vína inspekcí. I v tomto případě musí víno musí splňovat požadavky na jakost stanovené prováděcím právním předpisem a předpisy Evropské unie.[16] Podmínky v předpisech Evropské unie jsou stanoveny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013. Teoreticky proto, kdyby bylo VOC víno vyráběné jako jakostní likérové víno, musí splňovat i tyto všechny další znaky.

Závěr 

Česká republika není známá jen díky dobrému pivu, ale i díky kvalitnímu vínu, které se pěstuje ve dvou tradičních vinařských oblastech – na Moravě a v Čechách. V rámci právní úpravy představuje víno originální certifikace (VOC) specifickou kategorii, která propojuje právní, regionální i kulturní rovinu výroby vína. Na rozdíl od ostatních jakostních vín musí vína s označením VOC splňovat nejen obecné zákonné požadavky, ale i zvláštní podmínky stanovené příslušným spolkem. Cílem je zajistit, aby víno co nejvěrněji odráželo terroir, tedy chuť, vůni a charakter dané oblasti.

Zároveň je však třeba zdůraznit, že systém VOC nelze chápat výhradně jako vyšší kvalitativní stupeň vína, ale spíše jako odlišný způsob přístupu k jeho označování. V praxi tak funguje nejen jako právní institut, ale i jako nástroj regionální identity a marketingu. Apelační systém, který je jeho základem, má spotřebiteli především sdělit původ a autenticitu vína, a tím budovat důvěru a prestiž značky.

Tip na závěr. Pokud byste měli zájem ochutnat několik VOC vín, doporučuji vám návštěvu Salonu vín ČR ve Valticích, kde kromě VOC vín budete moci okusit 100 nejlepších vzorků vín z celé republiky.

[1] Ustanovení § 1 vyhlášky č. 254/2010 Sb., kterou se stanoví seznam vinařských podoblastí, vinařských obcí a viničních tratí

[2] Přílohy vyhlášky č. 254/2010 Sb., kterou se stanoví seznam vinařských podoblastí, vinařských obcí a viničních tratí.

[3] Co je to apelace? [online]. Winam.cz [cit. 3. 11. 2025]. https://www.winam.cz/co-o-vine-mozna-nevite/co-je-to-apelace/?srsltid=AfmBOor7DpLFWH-aqsObXk7pgTF0g26V-8FmKyIvQOcnsBCLlVgvKCf7

[4] Co znamená označení VOC? [online]. Vína z Moravy, vína z Čech [cit. 17. 3. 2025]. https://www.vinazmoravyvinazcech.cz/cs/o-vine/pruvodce-vinem/deleni-vina/vina-originalni-certifikace-voc/co-znamena-oznaceni-voc

[5] TŘÍDĚNÍ VÍN V ČESKÉ REPUBLICE [online]. Vinecko.eu [cit. 17. 3. 2025] https://www.vinecko.eu/clanek/trideni-vin-v-ceske-republice

[6] Mýtus o románském a germánském způsobu značení vín  [online]. Wine of Czechia [cit. 14. 10. 2025]. https://www.wineofczechia.com/2019/07/mytus-o-romanskem-germanskem-zpusobu.html

[7] Tamtéž.

[8] Tamtéž.

[9] VOC Znojmo [online]. Vína z Moravy, vína z Čech [cit. 17. 3. 2025]. https://www.vinazmoravyvinazcech.cz/cs/o-vine/pruvodce-vinem/deleni-vina/vina-originalni-certifikace-voc/co-znamena-oznaceni-voc

[10] Kyjovská podoblast [online]. VOC Kyjov [cit. 17. 3. 2025].  https://v-o-c.cz/

[11] Co znamená označení VOC? [online]. Vína z Moravy, vína z Čech [cit. 17. 3. 2025]. https://www.vinazmoravyvinazcech.cz/cs/o-vine/pruvodce-vinem/deleni-vina/vina-originalni-certifikace-voc/co-znamena-oznaceni-voc

[12] Tamtéž.

[13] Ustanovení § 1a zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách.

[14] Příloha č. 1 vyhlášky č. 88/2017 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství

[15] Ustanovení §18 zákona č. 321/2004 Sb.

[16] Ustanovení §22 zákona č. 321/2004 Sb.