Pro úvod bych ráda vysvětlila, proč zde Margot vystupuje pod pseudonymem. Ač to, čím se Margot ve svém volném čase zabývá, není nic, za co by se styděla, tak zmínila obavu, že by ji to mohlo ovlivnit při výběru budoucího zaměstnání. Proto mne požádala, zdali bychom rozhovor mohly vést takto.

„Tak před dvěma až třemi lety jsem si začala uvědomovat, že jsem nejspíš na spektru, protože jsem se o to v tu dobu i velmi intenzivně zajímala, kdy jsem nastudovala snad všechno možný. Po tomhle dlouhém sebeobjevování jsem pak došla k názoru, že jsem pravděpodobně autistka. V zahraničí je hodně časté, že autisté mají svoje vlastní profily, kde o tom informují, o svém životě, autismu a všech problémech, se kterými se potýkají, a mně se ten nápad hrozně líbil. Ta idea, že by informace přicházely i od někoho, kdo je sám autista, a ne jenom od odborníků a rodičů. Tak jsem se to rozhodla založit, protože je tady takových profilů docela málo.“

V souvislostí se svým instagramovým a twitterovým profilem se Margot dostala k celoevropskému projektu „Changing our story“, jenž se zabývá inkluzí na vysokých školách. Především se jedná o vlastní zkušenosti studentů, kteří se potýkají se všemožnými překážkami. Výstupem projektu bude výstava upozorňující na toto téma. Margot dále dodává: „V projektu jsem viděla skvělou příležitost, jak rozšířit povědomí o neurodivergenci dál. Snažím se propojit můj profil s projektem například infografikami a možná do budoucna začleníme i můj nový podcast, který by mohl být i na výstavě.“

„Co se týče projektu, tak se pořádala letní škola, která se teda spíš konala na podzim, kdy jsme vyjeli se ZČU na Slovensko. Program byl velmi nabitý různými přednáškami, sdílením zkušeností dalších studentů z Evropy a workshopy.“

V návaznosti na projekt jsme se spolu s Margot dostaly k její lásce k umění. „K umění jsem tíhla tak nějak vždycky už od malička, navštěvovala jsem umělecké kroužky asi od čtyř let, na střední škole jsem pak měla umělecky zaměřený obor na módní návrhářství.“ Margot dodává, že ač ji obor bavil, tak zároveň věděla, že to není něco, čemu by se chtěla věnovat do budoucna. „Chtěla jsem u toho zůstat, ale spíše jako u koníčku než pracovně,“ dodává. „Umění je součástí mého života pořád, nejen jako malby, ale třeba i píšu básničky a příběhy.“ V souvislosti s tím Margot ochotně poskytla ukázku jedné ze svých básní z covidového období.

Úvodní foto: Autistka z práv