AI a budoucnost právnického řemesla: Výzva, kterou si právní vzdělání zatím nepřipouští

Že nástroje generativní umělé inteligence (dále jen „AI” nebo „umělá inteligence“) výrazně promění právnické řemeslo, dnes nikdo vážně nezpochybňuje. Sporným zůstává, zda a jak na tuto změnu zareaguje vzdělávací systém. Mezi tím, co dnešní advokát s nástroji AI v praxi běžně dělá, a tím, jak se o ní mluví na přednáškách a seminářích, totiž v posledních dvou letech vznikla taková disproporce, jakou české právní vzdělávání ve své moderní historii nepamatuje. Dojde ke změnám dříve, než její důsledky výrazně pocítí absolventi ve své první praxi? Téměř s jistotou lze říci, že nikoliv.

Tento problém se samozřejmě netýká pouze právní profese, nicméně adopce AI v našem odvětví postupuje v mezisektorovém srovnání nejrychleji a nejhlouběji. Tato esej se zaměří především na adaptaci AI v profesi advokáta. Ostatní právnické profese (např.: soudce, státní zástupce, notář) jsou zmíněny pouze okrajově; mnohé z popisovaného se na ně vztahuje obdobně, jen s posunutými důrazy a v jiném časovém horizontu. Na druhé straně, některé postupy a problémy na ně aplikovatelné nejsou; rozsah této eseje ovšem neumožňuje hlubší zkoumání problému v komplexní rovině všech profesí.

Ústřední téma eseje bych shrnul následovně: student, koncipient nebo juniorní advokát (dále jen souhrnně „mladý právník“) si k AI musí vytvořit vztah co nejrychleji, jinak si jej za něj vytvoří praxe sama. Pokud k ní přistoupí jako k úlevě, ušetří hodiny a ztratí léta zkušenosti. Pokud k ní přistoupí jako k výzvě, ušetří málo a získá kompetenci, k níž se v minulosti dospívalo déle a složitěji. Volba mezi těmito dvěma cestami se odehrává v každém zadání, každém konceptu i na každé schůzce s klientem. Současný systém vzdělávání ji na studentovi zatím ponechává víceméně celou.

Empirický stav: AI v advokátní praxi roku 2026

Údaje, jež dokumentují přítomnost AI v advokacii, nejsou okrajové ani spekulativní.

Goldman Sachs ve své zprávě o ekonomickém dopadu umělé inteligence z roku 2023, jež dnes patří k nejcitovanějším analýzám na toto téma, odhadl, že generativní AI dokáže automatizovat zhruba 44 % úkolů vykonávaných v právních profesích.[1] Pro srovnání: napříč všemi profesemi v americké ekonomice je tento průměr přibližně 25 %.[2] Právní obor je tedy spolu s administrativou (46 %) nejexponovanější ze všech a daleko před financemi, prodejem či výrobou. Celosvětový dopad pak Goldman Sachs odhadl v řádu zhruba 300 milionů plnohodnotných pracovních míst, jichž se generativní AI dotkne.[3]

Český kontext globální trend nedohání. Kopíruje jej, místy ho v tempu adopce dokonce předbíhá. Průzkum DirectCase mezi 170 českými advokáty z roku 2026[4] ukázal, že umělou inteligenci dnes v České republice používá sedm z deseti advokátů alespoň několikrát týdně, přibližně třetina denně, a rychlost adopce této technologie, z nuly na 70 % během tří let, je v právnické profesi bezprecedentní. Středoevropský report Future Ready Lawyer od Wolters Kluwer[5] k tomu doplňuje, že 73 % oslovených právníků plánuje v horizontu jednoho roku začlenit AI do své každodenní práce.

Nejde přitom o izolovaný technologický experiment. Advokáti používají jak obecné nástroje typu ChatGPT, Copilot a Gemini, tak specializované právní systémy postavené nad uzavřenými právními bázemi (Harvey AI, Legora, v českém prostředí například DirectCase nebo Praetor). Tato adopce mění nejen způsob práce, ale i její ekonomickou strukturu. Tradiční model hodinové sazby, jenž je v advokacii dominantní, narazil na technologii, která dovede výkon, jenž dřív advokáta zaměstnal na šest hodin, srazit hluboko pod hodinu. Tlak na přechod k alternativním modelům odměňování (paušál, fixní cena, success fee) je proto stále silnější a začíná měnit i to, jak advokátní kanceláře řídí svůj pracovní a kariérní model. Mladý právník tedy nastupuje do prostředí, ve kterém se mění nejen nástroje, ale i sama logika kariérního růstu a oceňování práce.

Úleva versus výzva: dvě cesty mladého právníka

Z výše uvedených čísel nevyplývá pouze samotná přítomnost AI v advokacii. Vyplývá z nich i nepříjemnější otázka: jak s ní budou mladí právníci skutečně pracovat. A právě zde se otevírá jedna z nejméně viditelných slabin současného právního vzdělávání. AI bývá často rámována jako úleva – jako nástroj, který šetří čas, omezuje rutinní činnosti a zbavuje mladší právníky té nejméně vděčné práce na prvních konceptech. Pokud se však role AI v advokátní praxi naplní pouze v tomto významu, půjde o jeden z nejhorších možných scénářů: tichý kolaps profesní zkušenosti, který již nepůjde jednoduše vrátit zpět.

Advokátní řemeslo totiž nikdy nespočívalo pouze v práci s informacemi. Vždy stálo především na schopnosti informace vyhodnotit, zasadit je do kontextu konkrétního klienta, předvídat reakce protistrany, orientovat se v rozhodovací praxi soudů a unést odpovědnost vůči klientovi. Taková schopnost se nedá delegovat. Vzniká pouze tehdy, když jí mladý právník skutečně okusí. Rozdíl mezi právníkem, který v AI hledá úlevu, a právníkem, který v ní hledá výzvu, lze dobře ilustrovat na několika typických oblastech každodenního fungování advokátní kanceláře.

Koncipování podání a smluv:

• Špatné použití: AI vytvoří první návrh dokumentu a advokát jej pouze zběžně projde a odešle dál. Mladý právník tak může formálně „odpracovat“ stovky podání, aniž by si kdy skutečně prošel procesem argumentační stavby, práce se strukturou textu či hledáním správné právní logiky. Naučí se kontrolovat výstup modelu, nikoliv samostatně právně myslet. Ve chvíli, kdy bude muset vytvořit komplexnější argument bez technologické opory, zjistí, že mu chybí základní profesní návyk, který si předchozí generace osvojovaly opakovanou praxí.
• Správné použití: Advokát nejprve vytvoří vlastní koncept a AI následně využívá jako nástroj pro jeho zlepšení. Nechá ji hledat slabá místa argumentace, navrhovat alternativní formulace, kontrolovat strukturu vůči interním standardům či vzorům a upozorňovat na opomenuté klauzule, procesní rizika nebo nejasnosti v textu. AI zde nenahrazuje samotné právní uvažování, ale rozšiřuje jeho kvalitu a rychlost. V prvním scénáři se právník prakticky neučí. Ve druhém se může učit rychleji a intenzivněji než kdykoliv předtím.

Právní rešerše a práce s judikaturou.

• Špatné použití: AI vyhledá judikaturu, advokát její závěry bez hlubší kontroly převezme a vloží do podání. Na první pohled jde o efektivní zkratku. Ve skutečnosti však právě zde vzniká jedno z největších rizik současné právní práce. Advokát, který sám nečte primární zdroje, postupně ztrácí schopnost rozlišovat mezi skutečně relevantním precedentem, okrajovým rozhodnutím a argumentem vytrženým z kontextu. Právě tento model v zahraničí vedl k dnes již známým případům, kdy se v soudních podáních objevily neexistující citace či smyšlená rozhodnutí generovaná modelem. Problém přitom nespočíval pouze v technologii samotné, ale především v rezignaci právníka na vlastní ověřování a právní úsudek
• Správné použití: Advokát si nejprve sám projde primární zdroje, pochopí jejich argumentaci a vytvoří si vlastní právní názor. AI následně využívá jako nástroj pro rozšíření a zpřesnění rešerše – nechá ji dohledat další relevantní rozhodnutí, upozornit na možné protiargumenty, identifikovat opomenuté souvislosti nebo ověřit, zda argumentace odpovídá aktuálnímu vývoji judikatury a odborného výkladu. AI zde neslouží jako náhrada právního myšlení, ale jako prostředek pro jeho hlubší a systematičtější rozvinutí.

Due diligence a analýza objemných dokumentů

• Špatné použití: AI vygeneruje shrnutí stovek smluv a advokát je bez hlubší kontroly pouze přenese do reportu. Na první pohled jde o výraznou úsporu času. Ve skutečnosti však mladý právník postupně přichází o nejdůležitější část transakční práce – schopnost samostatně číst dokumentaci, rozpoznat neobvyklé souvislosti a identifikovat rizika, která nejsou explicitně napsaná v jedné větě, ale vznikají až kombinací více ustanovení, obchodního kontextu a znalosti trhu. Po několika transakcích tak může formálně disponovat zkušeností z desítek transakcí, aniž by si osvojil schopnost skutečně „číst“ transakci jako celek.
• Správné použití: AI přetřídí dokumenty, identifikuje opakující se vzorce a označí pasáže, které vyžadují zvýšenou pozornost. Advokát si je následně sám projde, interpretuje je v kontextu konkrétního mandátu a vyhodnotí jejich význam z pohledu klientových priorit, regulatorních dopadů či transakční strategie. AI zde funguje jako akcelerátor práce s daty, nikoliv jako náhrada právního úsudku. Advokát si šetří čas, nikoliv vlastní schopnost analyzovat a rozhodovat.

Strategie a poradenství.

• Špatné použití: AI vygeneruje doporučení a advokát jej bez hlubší úvahy převezme a „prodá“ klientovi jako hotovou strategii. Jenže strategie není text ani soubor přesvědčivě formulovaných vět. Je to úsudek o tom, jak se bude konkrétní situace vyvíjet u konkrétního klienta, v konkrétním regulatorním, obchodním či procesním kontextu. Vyžaduje schopnost pracovat s rizikem, odhadnout chování protistrany, vnímat obchodní priority klienta a nést odpovědnost za zvolené řešení. Právě tato část práce přitom nemůže být delegována na model.
• Správné použití: AI vystupuje jako sparring partner, nikoliv jako autor strategie. Advokát nejprve sám formuluje základní směr úvahy a následně AI využívá k jeho testování. Nechá ji oponovat navrženému řešení, hledat slabiny argumentace, simulovat pozici protistrany, upozorňovat na regulatorní či procesní rizika nebo navrhovat alternativní scénáře vývoje. AI tak rozšiřuje šíři úvahy a zvyšuje kvalitu přípravy, avšak konečný úsudek, strategické rozhodnutí i odpovědnost nadále zůstávají na advokátovi.

Nad těmito čtyřmi oblastmi se vznáší ještě jedna obecnější vrstva, jež zaslouží explicitní pojmenování. Advokátní profese se tradičně učí v modelu apprenticeship: koncipient připravuje první návrhy, seniornější advokáti je revidují, koncipient vidí provedené změny a postupně může porozumět důvodům, které za nimi stojí. Pokud AI píše drafty místo koncipienta a advokát opravuje AI místo koncipienta, koncipient se v takovém případě ke smyčce učení nikdy nedostane. Jde o hluboký zásah do generačního přenosu, jenž je dosud kulturním i ekonomickým pilířem advokacie a jenž žádný předmět na fakultě nahradit nedovede.

Co bylo řečeno o advokátovi, platí mutatis mutandis i o ostatních právnických profesích, jen s jinými důrazy. Soudce ztratí přístup k detailu spisu, pokud si od AI nechá dělat jeho rešerše a shrnutí, místo aby si je dělal sám. Státní zástupce nezíská cit pro to, jakou formulaci unese senát v hlavním líčení, pokud si obžalobu nechá sestavit modelem. Notář ztratí schopnost být nestranným poradcem stran, pokud nechá AI rozhodnout, jak řešit kolizi vůlí ve smlouvě. U justice je adopce AI pomalejší než v advokacii, dynamicky ovšem směřuje stejným směrem a tytéž otázky tam také dříve či později vyvstanou.

Obdobné závěry platí i pro seniorní právníky. Ti však již disponují zkušenostní výhodou a vybudovanou praxí, takže se u nich tak dopady adopce AI projevují spíše částečně. Zatímco u seniorních právníků jde především o otázku vůle a profesní odpovědnosti, u mladých právníků může jít o samotné profesní přežití a budoucí úspěch v oboru.

Rozdíl mezi úlevou a výzvou tak spočívá v jediné otázce: zda AI nahradí práci advokáta, nebo mu umožní pracovat na úrovni, které by bez ní sám nedosáhl. První představuje úlevu. Druhé představuje výzvu. A právě pouze druhá cesta může z mladého právníka postupně vytvořit advokáta, za jehož úsudek a profesionalitu může profese skutečně ručit.

Co systém zatím nevidí: skrytá hrozba a tichý kolaps zkušenosti

V této perspektivě se zároveň zviditelňuje problém, o němž se v české debatě o AI v právu mluví méně, než by si zasloužil. Současná diskuse se soustředí především na kvalitu výstupů, odpovědnost za chyby modelů, ochranu klientských dat či etické otázky. Všechno jsou to legitimní a důležité problémy. Ten skutečně strukturální je však jiný – a mnohem tišší. Samotná právní praxe se totiž ve své podstatě nemění. Klient bude od advokáta i za pět let očekávat stejný typ úsudku jako dnes. Notář ponese stejné břemeno odpovědnosti mezi smluvními stranami. Soudce bude muset stejně jako dnes vést hlavní líčení a unést jeho dynamiku. Nezměnil se cíl profese. Změnila se pouze cesta, kterou se k němu právník dostává. Pokud se mladý právník naučí používat AI především jako úlevu, může během několika let formálně dorůst do pozic, které byly dříve spojeny s určitým typem profesního zrání. Rozdíl je v tom, že za touto kvalifikací už nemusí stát stejný trénink úsudku, odpovědnosti a praktické zkušenosti, který tam stával dříve. Diplom zůstane. Pozice zůstane. Cit pro řemeslo nikoliv.

Může tak přibývat formálně kvalifikovaných advokátů, kteří poměrně k délce své praxe skrytě zkušeností nedisponují. Toto riziko je o to záludnější, že se v běžném provozu na první pohled neprojeví. Projeví se v krizové situaci. V soudní síni, ve které protistrana přitlačí na detail, kterému advokát nikdy nemusel věnovat pozornost. V mediaci, ve které je třeba číst reakce druhého člověka, nikoli text. V situaci, kde se klient právě dozvěděl, že přijde o byt, a potřebuje, aby naproti němu seděl někdo, kdo mu porozumí. Systém právního vzdělávání ani systém kvalifikačních zkoušek (státnice, advokátní zkoušky, justiční zkoušky) tuto vrstvu kompetence neměří, protože pouhé memorování faktu praxi měřit nedovede. Měří výstup, nikoli proces, jenž za ním stojí.

S tím souvisí druhá, neméně zásadní vrstva. Advokátní řemeslo je řemeslem personalizovaným. Ve vztahu advokáta a klienta nejde pouze o správný právní názor. Jde o korektní právní názor doručený způsobem, kterému konkrétní klient rozumí, ve chvíli, kdy ho potřebuje, v jazyce, jenž ho neuráží, a s vědomím toho, co o klientovi advokát ví z předchozích schůzek. Pokud AI tuto personalizaci redukuje, redukuje to, co v advokátním řemesle bylo jádrem, nikoli ozdobou. Důvěrný charakter profese začne nahrazovat standardizované a technicistní poskytování právních služeb. Stejný posun ohrožuje rovněž vztah soudce a stran v řízení a postavení notáře jako nestranného poradce. Systém se na tuto eventualitu nijak viditelně nepřipravuje, a vytváří si tak problém, který bude jen obtížně napravitelný.

Profesní samospráva si tuto hrozbu uvědomuje. Česká advokátní komora kromě stanoviska k využívání AI při poskytování právních služeb ze září 2023[6] v únoru 2026 vypracovalo i novou strategii ČAK pro oblast umělé inteligence (AI), která je již ve finální fázi schválena představenstvem.[7] ČAK navíc začala pro advokáty a koncipienty pořádat vlastní vzdělávací semináře o AI[8], ve kterých se prakticky pracuje s nástroji typu ChatGPT, Copilot, Gemini, Claude i NotebookLM. Postoj profesní samosprávy je tedy správný a aktivní. Pro vzdělávací systém je ale tento postoj zatím neviditelný. Práce s AI je na právnických fakultách edukačně teprve v plenkách, ačkoli jde o fenomén, který protíná celé odvětví, nikoli jednu jeho specializaci. Tato disproporce může profesi dohnat rychleji než se vzdělávání stačí přizpůsobit.

K vnitřnímu rozporu mezi praxí a vzděláváním navíc přistupuje i vnější tlak, který je od otázky kompetencí mladých právníků formálně oddělený, fakticky je však stejně zásadní. Klienti se stále častěji obracejí s právními otázkami nejprve na AI, a teprve poté na advokáta. Někdy místo advokáta vůbec. Z toho postupně vznikají dvě nové dynamiky.

První: část jednodušší advokátní práce (vzorové smlouvy, orientace v procesních pravidlech, předběžné posouzení nároku) se přesouvá do prostředí, do něhož advokát vstupuje teprve ve chvíli, kdy si klient s modelem neporadil nebo si poradil špatně.

Druhá: ten samý klient bude od advokáta očekávat, že AI rovněž používá. Že je rychlejší. Že je přesnější. Že je lépe informovaný. U advokátů a notářů toto očekávání už dnes mlčky existuje. U justice, tedy u soudců a státních zástupců, přijde s odstupem, ale přijde. Mladí právníci, kteří se nenaučí pracovat s AI jako s nástrojem pro posilování vlastního výkonu a úsudku, nebudou schopni tomuto očekávání dostát. A přijdou na to v okamžiku, ve kterém už nezbude čas se znovu učit.

Z vlastní perspektivy studenta práva, který má vedle akademického prostředí možnost nahlížet i do každodenní reality globální advokátní kanceláře, je rozpor mezi tím, co se dnes učí na fakultách, a tím, co začíná praxe od mladých právníků očekávat, zcela neoddiskutovatelný. Nejde však o rozpor v hodnotách. Akademická obec má legitimní důvody postupovat opatrně a chránit tradiční metody výuky, které se dlouhodobě osvědčily.

Rozpor spočívá především v tempu. AI není okrajovým trendem ani dílčí technologickou změnou; je to fenomén, který postupně prostupuje celým právním odvětvím. Pokud vzdělávací systém zareaguje až ve chvíli, kdy bude zřejmé, že současná generace absolventů nedostala nástroje k profesionální a eticky správné práci s AI, dopadne tato prodleva na právní praxi nákladně.

Mladý právník dnes nemá luxus volby, zda bude umělá inteligence součástí jeho práce. Může si pouze zvolit, jaký vztah si k ní vytvoří – zda půjde o úlevu, nebo výzvu. První cesta ušetří hodiny, ale může stát roky profesního růstu. Druhá ušetří méně, zároveň však buduje kompetenci, kterou bude za několik let v profesi jen velmi obtížné nahradit. Právě zde by měla spočívat role právnických fakult: pomoci studentům tuto volbu pochopit a naučit je s AI pracovat profesionálně, kriticky a odpovědně. Zatím však systém tuto odpovědnost převážně ponechává na jednotlivcích a vlastní zdrženlivost prezentuje jako projev opatrnosti. Tato opatrnost se ale stále obtížněji odlišuje od neochoty učit to, co začíná být pro výkon profese nezbytné.

Esej neprošla jazykovou korekturou.

3. místo v soutěži FutureLaw Essay Competition 2026 od Praktik.ai.

Právo21 je mediální partnerem soutěže.

[1] https://www.economist.com/business/2023/06/06/generative-ai-could-radically-alter-the-practice-of-law

[2] Toto bylo publikováno ve stejném reportu – více v tomto článku: https://www.theglobeandmail.com/investing/markets/inside-the-market/article-44-of-legal-work-can-be-automated-by-ai-prominent-goldman-sachs/

[3] https://finance.yahoo.com/news/goldman-sachs-says-ai-automation-190424288.html?guccounter=1

[4] https://advokatnidenik.cz/2026/03/06/ai-uz-pouziva-7-z-10-advokatu-nastroje-specializovane-na-pravo-zatim-mensina/

[5] https://www.wolterskluwer.com/cs-cz/expert-insights/artificial-intelligence-for-lawyers-trends-impact-on-law-firms

[6] https://www.cak.cz/cs/download/priloha_4_2023_09_-ai_stanovisko.pdf

[7] https://advokatnidenik.cz/2026/02/11/flash-news-z-jednani-predstavenstva-cak-unor-2026/

[8] Například: https://www.cak.cz/kalendar/soubor/1144