Demokracie v její nejčistší podobě… anebo ne? Švýcarský fenomén Landsgemeinde a jeho místo ve 21. století

Když se řekne Švýcarsko, většině z nás se vybaví hodinky, čokoláda, sýry a referenda. Právě švýcarský politický systém, a především praxe rozsáhlého využívání referenda bývá často i v českém veřejném prostoru dávána za příklad. Konečně, i vládní poslanci při debatách o připravovaném návrhu zákona o celostátním referendu na Švýcarsko s obdivem odkazují.[1]

V rámci tohoto článku bych rád představil institut, který je jakýmsi předkem referend, jak je známe dnes. Navíc jde o nástroj, který přesto, že se vyvinul přibližně ve 14. století,[2] je ve Švýcarsku využíván dodnes. Řeč je o fenoménu zvaném Landsgemeinde.

Co je to Landsgemeinde a kde se vzalo?

Landsgemeinde, volně přeloženo jako zemské shromáždění či zemský sněm,[3] je všelidové shromáždění, které rozhoduje o záležitostech na úrovni kantonů. Kantony jsou substátní jednotky, kterými je Švýcarsko tvořeno. Co se ústavní a organizační struktury týče, stejně tak jako co do rozsahu pravomocí, můžeme švýcarské kantony pro zjednodušení připodobnit jednotlivým státům tvořícím Spojené státy Americké.[4]

Procedura Landsgemeinde jako taková je považována za jeden z nejstarších nástrojů přímé demokracie. Někteří historici datují jeho počátek až do 14. století, kdy se toto shromáždění vyvinulo z formy správy cechů na formu správy vesnic a měst, a nakonec i celých kantonů.[5] Ve svém slavném díle O společenské smlouvě Jean-Jacques Rousseau popisoval Švýcary jako „nejšťastnější národ světa“ právě díky tomu, jak jejich „zástupy rolníků řídí záležitosti státu pod dubem a chovají se vždy moudře,“ a to právě v rámci Landsgemeinde.[6] Do roku 1847 se takto pravidelně rozhodovalo v osmi z celkem 26 kantonů.[7] Největší skupina přechodů od Landsgemeinde k referendům přišla možná trochu překvapivě až v 90. letech 20. století, kdy ke změně postupně přistoupily kantony Nidwalden (poslední shromáždění proběhlo v r. 1996), Appenzell Ausserrhoden (1997) a Obwalden (1998). Do dnešního dne však tento institut přežívá pouze ve dvou kantonech, těmi jsou Glarus a Appenzell Innerrhoden.[8]

Samotné Landsgemeinde nebo také shromáždění funguje následovně. Jednou za rok, typicky poslední dubnovou neděli (Appenzell Innerrhoden) nebo první květnovou neděli (Glarus),[9] se na náměstí hlavního města kantonu mohou sejít všichni občané s právem volit, aby diskutovali, a nakonec i rozhodli, o nejdůležitějších otázkách, které se týkají správy této oblasti. Výsledkem hlasování je podobně jako u „klasických“ referend odpověď na otázku položenou ve stylu „Ano/Ne.“ Na rozdíl od „klasických“ referend zde ale není rozsah témat nijak omezen, lze tedy hlasovat a vyvolat hlasování o čemkoli, co spadá do pravomoci kantonální samosprávy. Předmětem hlasování bývají daňové záležitosti i problematika veřejné hromadné dopravy, zdravotnictví či školství. Shromáždění také volí místní politiky či rozhoduje o změnách a úpravách kantonální ústavy. Každý občan před samotným shromážděním obdrží jak přehled projednávaných bodů, tak i informační brožuru, vydávanou místními úřady. Ta má za cíl voličům poskytnout dostatek informací pro jejich volbu. Zpravidla se hlasuje o osmi až dvaceti otázkách. [10]

Každý ze zúčastněných má právo se ke každému z bodů před hlasováním vyjádřit. V kantonu Glarus dokonce každý může ve svém projevu navrhnout pozměnění původního návrhu. Hojnost účasti v debatě se liší, u některých témat se vystřídá až dvanáct řečníků, kdežto u více než poloviny věcí neproběhne debata vůbec. Po ukončení diskuze nastává hlasování. Volič dává svou vůli najevo obyčejným zvednutím ruky.[11] Vzhledem k velkému počtu účastníků shromáždění se většina zjišťuje prostým odhadem. Pouze v několika málo výjimečných případech byl počet hlasujících tak těsný, že muselo být přikročeno k přesnému sčítání.[12] Výsledek hlasování je pro lokální politiky závazný a místní samospráva se vůlí občanů musí řídit. Projednání všech bodů programu typicky zabere dvě až čtyři hodiny.[13]

Mimo Landsgemeinde se o společných věcech na všeobecném shromáždění rozhoduje ve zhruba 80 % švýcarských obcí,[14] dále pak i v některých obcích ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko v Německu a zhruba v tisíci obcích ve Spojených státech Amerických. Landsgemeinde je však specifické jednak tím, že je nejstarší, a také tím, že jde o největší rozhodovací „orgán“ tohoto typu na světě. [15]

Landsgemeinde jako festival demokracie

Landsgemeinde ovšem znamená mnohem více než pouhé hlasování. Jse o širší fenomén, který je pro Švýcarsko a jeho státní uspořádání charakteristický a významný. Americký politolog Benjamin R. Barber tvrdí, že „symbolem švýcarské svobody jsou právě Landsgemeinden – kantonální shromáždění, díky kterým byla zajištěna přímá účast na politickém dění a garantována trvalá samospráva – a to spíše než listinou práv či deklarací svobod.“[16] Barberovy švýcarské protějšky, Schaub a Rochet, o shromážděních mluví jako o „téměř posvátné instituci.“[17] Právě dlouhá tradice tohoto způsobu samosprávy z něj činí zcela mimořádnou záležitost.

Shromáždění je bráno jako kantonální festival. Doprovázejí jej průvody, slavnosti, trhy či koncerty. Místní restaurace a podniky v okolí si často připravují speciální Landsgemeinde menu. Bývá také běžné, že účastníci z hlasování v jeho průběhu různě odbíhají, často právě na kávu či jiné občerstvení do restaurací poblíž. Atmosféře také přispívá, že pondělí po shromáždění je dnem volna. Landsgemeinde se zkrátka stalo součástí nejen švýcarské demokracie jako takové, ale především součástí místních tradic a zvyklostí.[18]

Díky možnosti veřejné diskuze o projednávaných problémech tato shromáždění velmi pozitivně přispívají tzv. politické socializaci. Tedy procesu, jakým se občané vzdělávají a orientují se v politických věcech a systému, ve kterém se pohybují. Landsgemeinde poskytuje každému voliči možnost rozhodovat o směřování svého kantonu tzv. „z první ruky,“ čímž prohlubuje vztah a důvěru k demokratickým institucím a systému jako celku. Francouzský myslitel Alexis de Tocqueville o podobných setkáních prohlásil, že „jsou pro svobodu tak důležité, jak jsou pro vědu důležité základní školy; přinášejí tyto věci lidem na dosah, a každého učí, jak je používat a jak je ocenit.“ Ve stejném smyslu se vyjádřil i John Stuart Mill, který tvrdil, že takováto setkání jsou „školou veřejného ducha.“[19] Stejně tak lze Landsgemeinde vyzdvihnout v kontextu debat posledních několika let o zavádění prvků deliberativní demokracie právě ve snaze zlepšit kvalitu demokracie a důvěry v ní.[20]

Oproti „klasickým“ referendům mají Landsgemeinden ještě další velký přínos. Hans-Peter Schaub ve svém výzkumu z roku 2012[21] porovnával běžná referenda a Landsgemeinde. Konkrétně zjišťoval, v jakém z těchto dvou systémů, jakožto zástupců přímé demokracie, má volič největší možnost ovlivnit výsledek hlasování a následnou politiku.[22] Na základě porovnání dostupnosti jednotlivých nástrojů přímé demokracie, množství kladených institucionálních překážek a množství záležitostí, o kterých občané mohou hlasovat,[23] Schaub došel k závěru, že právě Landsgemeinden poskytují voličům větší prostor pro vyjádření svých preferencí a umožňují jim efektivněji ovlivnit skutečné směřování svého kantonu oproti „klasickým“ referendům.

Přechody od Landsgemeinde a jejich důvody

Landsgemeinde s sebou však nese i celou řadu problémů a slepých míst. Když Švýcarsko v lednu 1992 přistupovalo k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, uplatnilo mimo jiné výhradu k písmenu b) článku 25.[24] Ten zakotvuje základní zásady volebního práva, tedy jeho všeobecnost, rovnost, svobodu, a především tajnost. Na první pohled nám tato výhrada může přijít zvláštní. Ve vyspělých demokraciích, jakou Švýcarsko bezpochyby je, zrovna tyto zásady běžně bereme jako nesporné, proto není hned jasné, proč s tímto ustanovením mělo Švýcarsko problém. Ale ve skutečnosti byla výhrada uplatněna kvůli tradici Landsgemeinde.[25]

Právě absence tajného hlasování je asi nejkritizovanějším bodem celého hlasování. Vzhledem k tomu, že na shromáždění stojí občané vedle sebe a hlasují aklamací, tedy prostým zvednutím ruky (či hlasovacího lístku), lidé okolo vidí, jak daná osoba volí. Vyvstává zde tedy problém možného ovlivňování volby. Představme si totiž situaci, že se nás například může nadřízený v práci snažit přesvědčit, abychom hlasovali určitým způsobem. A to, jak jsme skutečně hlasovali, si během Landsgemeinde může jednoduše zkontrolovat.[26] Přestože většina voličů nebyla na základě svého hlasu nikdy konfrontována,[27] stále se jedná o legitimní obavu, která byla také jedním z hlavních argumentů pro přechody ke „klasickým“ referendům v 90. letech.[28]

S tím je spojené i další problematické místo hlasování na (fyzickém) shromáždění, a tím je extrémně nízká účast. Shromáždění se v průměru účastní zhruba 10 % obyvatel v kantonu Glarus a mezi 20 % a 30 % v kantonu Appenzell Innerrhoden.[29] To je výrazně nižší zastoupení voličů než v kantonech, ve kterých se hlasuje referendem. Tuto tendenci potvrzují i tři kantony, které od té doby, co od Landsgemeinde v 90. letech odstoupily, zaznamenávají znatelně vyšší účast na hlasování.[30]

Tato nízká účast má několik důvodů. Především je hlasování na Landsgemeinde v porovnání s referendem pro voliče náročnější. Volič musí fyzicky být v přesně určený čas na přesně určeném místě, které navíc znamená cestu do hlavního města kantonu, a to za jakéhokoliv počasí. Samotné hlasování pak trvá několik hodin, často při něm většina hlasujících po celou dobu stojí, což vystavuje další překážku pro účast, především pro starší voliče. Navíc vzhledem k tomu, že hlasování často provázejí debaty o projednávaných věcech, není výjimkou, že někteří voliči zůstávají raději doma, než aby museli veřejně obhajovat svou pozici. Odpůrci Landsgemeinde namítají, že z těchto důvodů je z hlasování systematicky vyloučena část obyvatel a je jim znemožněno se ke kantonálním záležitostem efektivně vyjádřit.[31]

Když v 90. letech došlo k velkému posunu od Landsgemeinde směrem k referendům, dalšími často zmiňovanými důvody změny byly náchylnost tohoto systému k demagogii a k emocionálnímu rozhodování, náročnost při určování většiny a pocit, že je shromáždění zastaralé. Velkou slabinou bylo také řešení skutečně palčivých a silně polarizačních problémů. Například Landsgemeinde v kantonu Appenzell Innerrhoden je odpovědné za nechvalně proslulý problém s přiznáním volebního práva ženám. Místní shromáždění rozšíření volebního práva o ženy odmítlo celkem třikrát, a nakonec ženy právo volit získaly až rozhodnutím federálního nejvyššího soudu.[32] Bez zajímavosti také není, že v kantonech, které od Landsgemeinde ustoupily, byla několikrát zvednuta občanská iniciativa ke znovuzavedení tohoto způsobu rozhodování, vždy však byla v referendu odmítnuta.[33]

Závěr: Quo vadis, Landsgemeinde?

V roce 2024 došlo v rámci shromáždění v kantonu Appenzell Innerrhoden k plošné revizi kantonální ústavy. Byla to první novelizace po 152 letech.[34] Šlo o ideální příležitost vyměnit Landsgemeinde za referendum. K tomu však nedošlo. Ani kanton Glarus se ke změně, zdá se, nemá. Prozatím si tedy můžeme být jistí, že jedna z nejstarších demokratických tradic vůbec zůstane stále živá. Jakkoli má totiž Landsgemeinde své chyby, je nesporné, že má velký podíl na vývoji demokracie nejen ve Švýcarsku, ale přeneseně i po celém světě.

Landsgemeinde je do jisté míry záhadou a v celé řadě ohledů se jedná o jedinečný úkaz. Mým cílem bylo tuto švýcarskou zvláštnost nejen představit, ale také přiblížit její možná úskalí i přínosy. V článku jsem uvedl, že neexistence volebního tajemství, problém s polarizujícími otázkami a podléhání emocím jsou ukázkou nevýhod tohoto shromáždění. Zároveň ale vysvětluji, že i přes tyto neduhy má Landsgemeinde celou řadu pozitiv, a to především budování vztahu k demokratickým institucím a širší možnosti zapojení občanů při správě svého kantonu. Rovněž jsem stručně nastínil jeho historický vývoj. Pokud tedy někdy čtenáři uvidí na sociálních sítích fotku či video davu hlasujícího na náměstí mezi alpskými vrcholky, jistě si vzpomenou na pojem Landsgemeinde, kde se vzal a proč se stále využívá.

Úvodní foto: Landsgemeinde v kantonu Glarus v roce 2008. Foto: Landsgemeinde in Glarus vom 3. Mai 2009, Dodo von den Berger, Wikipedia Commons, CC BY-SA 3.0

[1] DOUBRAVOVÁ, Barbora. Začíná boj o referendum. Pohled do plánu, který má vyhovět všem. Seznam Zprávy [online]. 2026. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-zacina-boj-o-referendum-pohled-do-planu-ktery-ma-vyhovet-vsem-301875.

[2] KOMAROMI, Laszlo. Establishment, Evolution and Interaction of Modern Direct Democratic Traditions. Giornale di Storia Costituzionale. 2015, roč. 30, s. 66.

[3] Překlad dle LYNERD, Benjamin T. Democratic Opposition to the Constitution: A Swiss Counterproposal from the Maryland Farmer. American Political Thought. The University of Chicago Press, 2018, roč. 7, č. 2, s. 256. DOI: 10.1086/697021.

[4] HLOUŠEK, Vít, Lubomír KOPEČEK a Jakub ŠEDO. Politické systémy. Brno: Barrister & Principal Publishing, 2018, s. 223.

[5] MARABELLO, Thomas. The Origins of Democracy in Switzerland. Swiss American Historical Society Review [online]. 2023, roč. 59, č. 1, s. 89. Dostupné z: https://scholarsarchive.byu.edu/sahs_review/vol59/iss1/4

[6] ROUSSEAU, Jean-Jacques. O společenské smlouvě, neboli, O zásadách státního práva. Jarmila VESELÁ, přel.. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2002, s. 116. Ve svém díle Rousseau Švýcary či Landsgemeinde výslovně nezmiňuje, z kontextu však dovozujeme, že citovaná pasáž mluví právě o nich. Dovozuji zde dle SCHAUB, Hans-Peter. Maximising Direct Democracy – by Popular Assemblies or by Ballot Votes? Swiss Political Science Review. 2012, roč. 18, č. 3, s. 307. DOI: 10.1111/j.1662-6370.2012.02075.x

[7] Těmito kantony byly Glarus, Appenzell Innerrhoden, Nidwalden, Appenzell Ausserrhoden, Obwalden, Uri, Schwyz a Zug.

[8] SCHAUB, Hans-Peter. Maximising Direct Democracy – by Popular Assemblies or by Ballot Votes?, s. 308–309.

[9] TOURISMUS, Schweiz. Landsgemeinden. In: Switzerland Tourism [online] [cit. 04.07.2026]. Dostupné z: https://www.myswitzerland.com/en/experiences/events/taditional-events-summer/landsgemeinden/

[10] SCHAUB, Hans-Peter a Philippe E. ROCHAT. Assembly democracy between social selectivity and equality. Swiss Political Science Review. 2025, roč. 31, č. 4, s. 820–822. DOI: 10.1111/spsr.70016

[11] Ibid., s. 820.

[12] SCHAUB, Hans-Peter. Maximising Direct Democracy – by Popular Assemblies or by Ballot Votes?, s. 314.

[13] SCHAUB, Hans-Peter a Philippe E. ROCHAT. Assembly democracy between social selectivity and equality, s. 820.

[14] Ibid.

[15] MUELLER, Sean, Marlène GERBER a Hans-Peter SCHAUB. Democracy Beyond Secrecy: Assessing the Promises and Pitfalls of Collective Voting. Swiss Political Science Review. 2021, roč. 27, č. 1, s. 63; 80. DOI: 10.1111/spsr.12422

[16] BARBER, Benjamin R. The Death of communal liberty: a history of freedom in a Swiss mountain canton. Princeton, N.J: Princeton university press, 1974, s. 11. Překlad vlastní.

[17] SCHAUB, Hans-Peter a Philippe E. ROCHAT. Assembly democracy between social selectivity and equality, s. 823.

[18] Ibid., s. 820–823.; FREY, Bruno S., Andre BRIVIBA a Anthony GULLO. The Impact of Municipality Mergers on Political Participation. Swiss Political Science Review. 2023, roč. 29, č. 3, s. 336. DOI: 10.1111/spsr.12553

[19] Citováno z BRYAN, Frank M. Real democracy: the New England town meeting and how it works. Chicago: University of Chicago Press, 2004, s. 26–27. Překlad vlastní.

[20] ALBIG, Jörg-Uwe. Das größte Parlament der Welt: Was passiert, wenn alle Bürger mitbestimmen? GEO [online]. 2024. Dostupné z: https://www.geo.de/wissen/direkte-demokratie-in-der-schweiz--eine-uralte-tradition--34961694.html

[21] SCHAUB, Hans-Peter. Maximising Direct Democracy – by Popular Assemblies or by Ballot Votes?.

[22] „Politiku“ ve smyslu policy, tedy skutečný, věcný obsah politiky; program, který mají následně zástupci samosprávy na základě rozhodnutí referenda, či Landsgemeinde vykonávat.

[23] Schaub pracoval ještě s kritériem volební účasti. Toto kritérium však bude diskutováno níže, zde je tedy z důvodu větší koherence textu vypuštěno.

[24] Vyhláška ministra zahraničních věcí, č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

[25] Ratification Status for CCPR - International Covenant on Civil and Political Rights. In: UN Treaty Body Database [online]. 4. 7. 2026. Dostupné z: https://tbinternet.ohchr.org/_layouts/15/TreatyBodyExternal/Treaty.aspx?Treaty=CCPR&Lang=en; MUELLER, Sean, Marlène GERBER a Hans-Peter SCHAUB. Democracy Beyond Secrecy, s. 69.

[26] MUELLER, Sean, Marlène GERBER a Hans-Peter SCHAUB. Democracy Beyond Secrecy.

[27] Ibid., s. 79.

[28] SCHAUB, Hans-Peter. Maximising Direct Democracy – by Popular Assemblies or by Ballot Votes?, s. 308.

[29] Je však důležité podotknout, že stejně jako počet hlasů, i počet hlasujících se zjišťuje pouze odhadem.

[30] SCHAUB, Hans-Peter. Maximising Direct Democracy – by Popular Assemblies or by Ballot Votes?, s. 320–321.

[31] SCHAUB, Hans-Peter a Philippe E. ROCHAT. Assembly democracy between social selectivity and equality, s. 820–823.

[32] KRULWICH, Robert. Non! Nein! No! A Country That Wouldn’t Let Women Vote Till 1971. National Geographic [online]. 2016. Dostupné z: https://www.nationalgeographic.com/culture/article/country-that-didnt-let-women-vote-till-1971

[33] SCHAUB, Hans-Peter. Maximising Direct Democracy – by Popular Assemblies or by Ballot Votes?, s. 308–309.

[34] Landsgemeinde Appenzell 2024: Totalrevision der Kantonsverfassung. In: Schweizer Radio und Fernsehen (SRF) [online]. 19. 4. 2024 [cit. 04.07.2026]. Dostupné z: https://www.srf.ch/news/schweiz/totalrevision-nach-152-jahren-landsgemeinde-2024-appenzells-historische-verfassungsreform