Platformová práce mění pravidla hry: nový zákon, právní domněnka zaměstnání a redefinice závislé práce - díl II

Algoritmické řízení, ochrana osobních údajů a lidský přezkum

Druhou hlavní osou Návrhu zákona je regulace automatizovaných systémů.

Automatizovaným monitorovacím systémem má být, dle § 8 odst. 2 Návrhu zákona, systém používaný k automatizovanému elektronickému monitorování, dohledu nebo hodnocení pracovního výkonu platformových pracovníků nebo jimi prováděných činností, zahrnuty jsou také systémy, které tyto činnosti elektronicky podporují.

Automatizovaným rozhodovacím systémem má být, dle § 9 odst. 3 Návrhu zákona, elektronický systém přijímající nebo podporující rozhodnutí s významným dopadem na pracovníky, například ve vztahu k náboru, přístupu k úkolům, odměně, pracovní době, odborné přípravě, smluvnímu statusu nebo zrušení či pozastavení uživatelského účtu.

Regulace se tedy neomezuje pouze na systémy, které rozhodnutí přijímají zcela autonomně, ale zahrnuje rovněž systémy, které rozhodování podporují.

Provozovatel se proto nebude moci povinnostem vyhnout tím, že konečné rozhodnutí formálně potvrdí člověk, jestliže je jeho obsah fakticky předurčen automatizovaným hodnocením.

Návrh zákona ve svém § 12 zavádí výslovné omezení automatizovaného zpracování osobních údajů. Platformě se mimo jiné zakazuje zpracovávat údaje o emočním nebo psychickém stavu platformového pracovníka, zpracovávat osobní údaje v souvislosti s komunikací podle § 23 s výjimkou zpřístupnění kontaktů a přenosu komunikace, shromažďovat údaje v době, kdy pracovník platformovou práci nenabízí ani nevykonává, zpracovávat osobní údaje za účelem předvídání výkonu základních práv nebo dovozovat například rasový či etnický původ, druh oprávnění k pobytu, politické názory, náboženské či filozofické přesvědčení, zdravotní stav, členství v odborech, sexuální život či sexuální orientaci. Zvláštní omezení se vztahuje také na biometrické údaje používané k identifikaci porovnáním s uloženými biometrickými údaji více osob. Tato pravidla dopadají rovněž na osoby, vůči nimž již byl zahájen nábor nebo výběrové řízení pro výkon platformové práce.

Před zahájením zpracování osobních údajů platformou prostřednictvím automatizovaných systémů má být dle § 13 Návrhu zákona provedeno posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle čl. 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (dále jen „GDPR“). Je-li platforma správcem osobních údajů, má si vyžádat stanovisko platformových pracovníků a případných zástupců zaměstnanců, pokud u platformy působí.

Významným právem má být také přenositelnost údajů vzniklých při práci ve spojení s automatizovaným systémem, včetně hodnocení a recenzí. Platforma má dle § 14 Návrhu zákona na žádost umožnit jejich předání třetí straně a bezplatně poskytnout nástroje usnadňující výkon tohoto práva. Hodnocení vybudované na jedné platformě totiž může představovat profesní kapitál pracovníka a jeho nepřenositelnost může pracovníka fakticky uzamykat v jednom digitálním ekosystému.

Platforma má v souladu s § 15 Návrhu zákona pracovníkům poskytovat informace o automatizovaných monitorovacích a rozhodovacích systémech. Ty zahrnují mimo jiné informace o tom, zda jsou systémy používány nebo zaváděny, jaké kategorie údajů monitorují, k jakému účelu, jaké druhy rozhodnutí přijímají nebo podporují, jaké hlavní parametry zohledňují a jaký je jejich relativní význam. Informační povinnost dopadá také na jiné elektronické systémy automatizovaně přijímající nebo podporující rozhodnutí, pokud se nezanedbatelně dotýkají práv platformových pracovníků.

Informace mají být poskytovány v běžně používaném a strojově čitelném formátu, transparentním a srozumitelným způsobem za použití jednoznačných a jednoduchých jazykových prostředků. Jsou-li poskytovány elektronicky, musí být možné je uložit a vytisknout.

Podle § 16 Návrhu zákona musí platformový pracovník získat stručné informace nejpozději první den výkonu práce, před zavedením změny mající relevantní dopad a kdykoli na písemnou žádost do 30 dnů. Na písemnou žádost musí platforma do 30 dnů poskytnout také ucelené a podrobné informace. Osobám ucházejícím se o platformovou práci musí být informace o systémech používaných při náboru nebo výběrovém řízení poskytnuty ještě před jeho zahájením.

Nad automatizovanými systémy má platforma vykonávat v souladu s § 19 Návrhu zákona lidský dohled a každé dva roky hodnotit jejich dopady na pracovníky, pracovní podmínky a rovné zacházení. Za tímto účelem musí pověřit odborně způsobilou osobu s potřebnými oprávněními, včetně možnosti automatizované rozhodnutí zvrátit.

Rozhodnutí o omezení či ukončení smluvního vztahu, zrušení nebo omezení uživatelského účtu a jiné rozhodnutí s rovnocenně nepříznivým účinkem musí být učiněno člověkem. Lidský dohled tak nemá spočívat v pouhém mechanickém potvrzení výstupu systému, jak plyne z § 19 odst. 6 Návrhu zákona.

Ustanovení § 20 upravuje lidský přezkum. Platforma je na žádost pracovníka povinna bezodkladně, nejpozději do 15 dnů, vysvětlit jakékoli rozhodnutí přijaté nebo podpořené automatizovaným rozhodovacím systémem. U závažných rozhodnutí, například o omezení nebo zrušení uživatelského účtu, neposkytnutí odměny nebo smluvním statusu, musí poskytnout písemné odůvodnění nejpozději v den, kdy rozhodnutí nabývá účinku.

Na písemnou žádost pracovníka nebo zástupců zaměstnanců musí být rozhodnutí přezkoumáno a výsledek sdělen nejpozději do dvou týdnů, jak se podává z § 20 odst. 6 Návrhu zákona. Pokud rozhodnutí porušilo práva pracovníka, musí platforma zajistit nápravu; není-li možná, má poskytnout do 2 měsíců od přijetí rozhodnutí nebo od provedení jeho přezkumu odpovídající náhradu škody a upravit systém tak, aby se obdobné rozhodnutí neopakovalo, jak je stanoveno v § 20 odst. 7 Návrhu zákona. Tento režim se však podle § 20 odst. 8 nevztahuje na platformové pracovníky, kteří jsou zároveň podnikatelskými uživateli online zprostředkovatelských služeb.[1]

Platformy proto budou potřebovat interní proces podobný reklamačnímu či odvolacímu řízení, propojený s právním, personálním, datovým a technickým oddělením. Současně budou muset uchovávat podklady umožňující zpětně rekonstruovat, proč systém v konkrétním okamžiku rozhodl určitým způsobem.

Evidence, transparentnost a kontrolní pravomoci

Platformy se mají dle § 21 Návrhu zákona evidovat prostřednictvím evidence zaměstnavatelů podle zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele. Povinnost má dopadnout také na platformu, která sama zaměstnavatelem podle tohoto zákona není.

Podle § 21 odst. 2 Návrhu zákona platí, že platforma, která je zaměstnavatelem podle zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele, splní povinnost podle § 21 odst. 1 při přihlášení do evidence zaměstnavatelů. Stane-li se zaměstnavatel platformou po přihlášení do evidence zaměstnavatelů nebo přestane-li být platformou, je povinen oznámit tuto změnu do evidence zaměstnavatelů nejpozději do 8 dnů ode dne, kdy začal nebo přestal poskytovat službu podle § 2 odst. 1 Návrhu zákona.

Podle § 21 odst. 3 Návrhu zákona platí, že platforma, která není zaměstnavatelem podle zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele, splní povinnost podle § 21 odst. 1 tak, že se přihlásí do evidence zaměstnavatelů, kde uvede údaj, že je platformou, a to postupem podle zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele nejpozději do 8 dnů ode dne, kdy začala poskytovat službu podle § 2 odst. 1 Návrhu zákona.

Platforma nebo zprostředkovatel mají dále dle § 22 Návrhu zákona zpřístupnit vybraným orgánům[2] a zástupcům zaměstnanců údaje o počtu pracovníků podle smluvního statusu, počtu odpracovaných hodin, obecných smluvních podmínkách a seznam zprostředkovatelů. Na písemnou žádost se poskytují také údaje o průměrné době trvání smluvních vztahů, průměrném počtu hodin a průměrných příjmech za stanovené období. Informace podle § 22 odst. 1 Návrhu zákona se aktualizují nejméně jednou za šest měsíců.

Návrh zákona ukládá ve svém § 23 také povinnost vytvořit komunikační kanál, jehož prostřednictvím se mohou platformoví pracovníci vzájemně kontaktovat a komunikovat se zástupci zaměstnanců. Platforma k této komunikaci nesmí mít přístup ani ji monitorovat.

Platforma má rovněž v souladu s § 24 Návrhu zákona a navrhovaného § 8 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně oznamovatelů zpřístupnit vnitřní oznamovací systém platformovým pracovníkům. Ochrana oznamovatelů se tak nebude omezovat jen na zaměstnance v užším smyslu.

Kontrolní pravomoci mají být rozděleny především mezi Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) a orgány inspekce práce. ÚOOÚ má kontrolovat povinnosti týkající se zpracování osobních údajů, zatímco Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty mají dohlížet na ostatní povinnosti podle zákona, jak se podává z § 26 Návrhu zákona.

Platforma bude povinna podle § 27 Návrhu zákona poskytnout kontrolním orgánům mimo jiné informace o platformové práci a smluvním statusu pracovníků, relevantní podklady a důkazní prostředky potřebné k posouzení domněnky základního pracovněprávního vztahu a přístup do informačních systémů využívaných v souvislosti s platformovou prací, které mohou obsahovat informace nezbytné pro kontrolu. Obdobnou součinnost je povinen poskytovat také zprostředkovatel.

Platforma, která nemá sídlo ani organizační složku na území České republiky a zároveň nemá zpřístupněnou datovou schránku, je podle § 29 Návrhu zákona povinna zvolit si ve vztahu k dotčeným orgánům veřejné moci zmocněnce se zpřístupněnou datovou schránkou jako kontaktní osobu. Rozsah zmocnění musí zahrnovat alespoň doručování a zajištění dalšího kontaktu s příslušným orgánem veřejné moci.

Sankce a procesní ochrana pracovníků

Návrh obsahuje široký katalog přestupků. Za porušení některých pravidel zpracování osobních údajů, neprovedení posouzení vlivu nebo porušení pravidel přenositelnosti lze podle § 32 odst. 3 Návrhu zákona uložit pokutu do ekvivalentu 20 milionů EUR, nebo u právnické či podnikající fyzické osoby do výše 4 % celkového ročního obratu za poslední ukončené účetní období, podle toho, která hodnota je vyšší. U subjektů uvedených v čl. 83 odst. 7 GDPR je stanovena horní hranice 10 milionů Kč.

Za porušení informačních povinností týkajících se automatizovaných systémů podle § 15 až § 18 Návrhu zákona lze uložit pokutu do 500 000 Kč

U lidského dohledu rozlišuje § 34 Návrhu zákona několik kategorií. Za neprovádění dohledu nebo hodnocení dopadů a neposkytnutí informace o hodnocení lze uložit pokutu do 500 000 Kč. Za neurčení osoby pověřené dohledem, nepřijetí nápravného opatření nebo nezajištění toho, aby stanovené nepříznivé rozhodnutí učinil člověk, může pokuta dosáhnout 2 milionů Kč. Stejná horní hranice platí pro porušení povinností v oblasti lidského přezkumu podle § 35 Návrhu zákona.

Za nezpřístupnění nebo neaktualizování informací o platformové práci podle § 22 Návrhu zákona lze uložit pokutu do 2 milionů Kč, zatímco za neposkytnutí stanoveného objasnění těchto informací do 500 000 Kč.

Neposkytnutí součinnosti podle § 27 Návrhu zákona může být sankcionováno pokutou do 1 milionu Kč.

Nesplní-li platforma evidenční povinnost ani ve lhůtě po výzvě podle § 28 Návrhu zákona, může jí být podle § 40 Návrhu zákona uložena pokuta do 3 milionů Kč nebo zákaz činnosti. Stejnou sankci lze podle § 41 Návrhu zákona uložit za vymezené porušení povinností týkajících se kontaktní osoby ve vztahu k orgánům inspekce práce nebo Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Návrh současně mění § 133a občanského soudního řádu. U zaměstnanců se do § 133a odst. 3 doplňuje ochrana pro případ ukončení pracovněprávního vztahu v reakci na zákonné domáhání se práv podle zákona o platformové práci. Nový § 133a odst. 4 občanského soudního řádu potom obdobný mechanismus rozložení důkazního břemene zavádí pro platformového pracovníka, s nímž byl z tohoto důvodu ukončen jiný smluvní vztah. Uvede-li žalobce před soudem skutečnosti, z nichž lze odvetný důvod dovodit, musí žalovaný prokázat, že k ukončení vztahu došlo z jiného důvodu.

Problematická místa a očekávané výkladové otázky

Jedním z hlavních problémů bude stanovení hranice pojmu platforma. Definice vyžaduje nejen poskytování služby prostřednictvím elektronických prostředků, ale zejména organizaci práce jako nezbytnou a zásadní složku služby a používání automatizovaných systémů. V konkrétních případech proto může být nutné odlišovat organizaci práce od pouhého poskytování technické infrastruktury nebo vedlejšího usnadnění transakce.

Výkladovou otázkou může být rovněž praktické posuzování skutečností aktivujících právní domněnku. Aktuální návrh používá formulaci „skutečnosti, které značí“ naplnění znaků závislé práce a důvodová zpráva výslovně pracuje s existencí náznaku či indicie, nikoli s nutností samotné znaky již v této fázi prokázat.

Souhrnné posuzování platformy a zprostředkovatele zabraňuje umělému rozdělení zaměstnavatelských funkcí. Zároveň může komplikovat vztahy, v nichž platforma a zprostředkovatel skutečně plní odlišné obchodní role. Bude nutné určit, které jednání lze přičítat jednotlivým subjektům a kdy jejich souhrn vytváří jeden vztah nadřízenosti.

Prakticky náročný může být rovněž rozsah informačních povinností souvisejících s automatizovanými systémy, zejména povinnost poskytovat informace o kategoriích údajů a hlavních parametrech rozhodování a o jejich relativním významu. Povinnost vysvětlovat hlavní parametry a jejich relativní význam je pro transparentnost nezbytná, může však být obtížné určit, jak podrobné vysvětlení ještě chrání pracovníka a kdy již nepřiměřeně zasahuje do obchodního tajemství nebo bezpečnosti systému. Komplikace lze očekávat zejména u modelů strojového učení, jejichž rozhodování se průběžně mění.

Na jednu platformu navíc může dohlížet inspekce práce, ÚOOÚ, správce daně, orgány sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny a další orgány. Prakticky bude důležité zabránit duplicitním kontrolám a rozdílným závěrům o stejném systému.

Za pozornost stojí také rozsah transpozice ve vztahu ke změně obecné definice závislé práce, která se nebude uplatňovat pouze v platformové ekonomice. Naproti tomu původně navrhované obecné změny zákoníku práce v oblasti BOZP spojené s automatizovanými systémy byly po meziresortním připomínkovém řízení vypuštěny. Nový § 280a zákoníku práce má dopadat pouze na zaměstnavatele, kteří jsou digitální pracovní platformou.

Co by měly platformy a další dotčené subjekty začít řešit

Přestože konečné znění zákona dosud není jisté, již nyní lze identifikovat několik oblastí vyžadujících přípravu.

Prvním krokem by mělo být posouzení, zda konkrétní digitální služba naplňuje definici platformy podle § 2 Návrhu zákona. Rozhodující nebude samotné obchodní označení služby, ale její skutečné fungování, zejména zda organizace práce fyzických osob představuje nezbytnou a zásadní složku služby a zda jsou používány automatizované systémy.

Druhým krokem je audit pracovněprávního statusu jednotlivých skupin pracovníků s ohledem na novou právní domněnku a navrhovanou úpravu definičních znaků závislé práce. Posouzení musí vycházet z reálné praxe, nikoliv jen ze smluv. Zvláštní pozornost si zaslouží rozdíl mezi formální možností odmítnout zakázku a faktickými dopady takového odmítání.

Třetí oblastí jsou vztahy se zprostředkovateli. Platformy budou muset zohlednit společnou a nerozdílnou odpovědnost podle § 7 Návrhu zákona a být schopny plnit povinnosti, které návrh spojuje s pravomocným určením základního pracovněprávního vztahu platformového pracovníka ke zprostředkovateli.

Čtvrtým krokem je inventarizace automatizovaných systémů. Bude nutné určit, které systémy spadají do definic § 8 Návrhu zákona, jaké osobní údaje zpracovávají, zda na ně dopadají zákazy podle § 12 Návrhu zákona, jaké informační povinnosti se s nimi pojí a jak bude zajištěn lidský dohled a přezkum.

Pátou oblastí je vytvoření procesů umožňujících dodržet pravidla pro vysvětlení, písemné odůvodnění a přezkum automatizovaných rozhodnutí v zákonem stanovených lhůtách.

Revizi bude vyžadovat také smluvní a interní dokumentace, zásady zpracování osobních údajů, posouzení vlivu, dokumentace BOZP, vnitřní oznamovací systém, komunikační nástroje pro pracovníky, evidence platformy a mechanismy pro poskytování informací a součinnosti příslušným orgánům.

Podnikatelé působící mimo platformovou ekonomiku by měli věnovat pozornost především navrhované změně obecné definice závislé práce, neboť ta se na rozdíl od zvláštních pravidel algoritmického řízení platformové práce uplatní obecně.

Závěr

Připravovaný zákon o platformové práci spojuje několik dosud oddělených oblastí: určování pracovněprávního statusu, ochranu osobních údajů, algoritmické rozhodování, kontrolu nehlášené práce, procesní ochranu před odvetou, bezpečnost práce a informační a kontrolní povinnosti digitálních pracovních platforem.

Jedním z jeho klíčových prvků je vyvratitelná právní domněnka základního pracovněprávního vztahu. Významný dopad mimo samotnou platformovou ekonomiku však může mít také změna obecné definice závislé práce. Redukce čtyř samostatných definičních znaků na tři a nové podrobné vymezení vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance mohou ovlivnit způsob, jakým bude existence závislé práce posuzována a dokazována také v odvětvích, která s digitálními platformami nemají přímou souvislost.

Návrh současně přenáší právní regulaci hlouběji do technologického fungování digitálních pracovních platforem. Předmětem informačních a kontrolních povinností nejsou pouze smluvní vztahy a faktická organizace práce, ale také automatizované systémy, jejich datové vstupy, parametry rozhodování, hodnocení pracovníků či mechanismy omezení a deaktivace účtů.

Pro dotčené podnikatele proto bude významné nejen formální nastavení smluv, ale zejména skutečný způsob organizace platformové práce a používání automatizovaných systémů.

Konečná podoba české úpravy může v dalším legislativním procesu doznat změn. Aktuální znění po meziresortním připomínkovém řízení však již ukazuje, že transpozice Směrnice přinese nejen nový samostatný režim platformové práce, ale prostřednictvím změny definice závislé práce také zásah do obecné části českého pracovního práva.

Účinnost zákona je aktuálně stanovena na 1. ledna 2027, přičemž vybraná ustanovení nabývají účinnosti až dne 1. ledna 2028.

Seznam zdrojů:

• Důvodová zpráva k návrhu zákona o platformové práci a o změně souvisejících zákonů, verze po meziresortním připomínkovém řízení zveřejněná dne 15. července 2026
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, obecné nařízení o ochraně osobních údajů
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb
• Návrh zákona o platformové práci a o změně souvisejících zákonů, verze po meziresortním připomínkovém řízení zveřejněná dne 15. července 2026
• Rozdílová tabulka k návrhu zákona o platformové práci
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 ze dne 23. října 2024 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy
• Zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
  • Závěrečná zpráva RIA, verze po meziresortním připomínkovém řízení zveřejněná dne 15. července 2026

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb.

[2] Státnímu úřadu inspekce práce, oblastním inspektorátům práce, Úřadu pro ochranu osobních údajů, správci daně.