Ondráček z čela komise? Mnoho povyku pro nic

Zdeněk Ondráček, poslanec za KSČM, zasahoval v lednu 1989 jako příslušník pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti proti demonstrantům v průběhu Palachova týdne. Tato skutečnost je dlouhodobě známá a opakovaně připomínaná. Je tedy pochopitelné, že Ondráčkovo zvolení do čela komise pro kontrolu GIBS vzbudilo pohoršení – úkolem GIBS je totiž vyšetřovat trestné činy policistů a příslušníků jiných bezpečnostních sborů.

Bezvýznamná komise

Celou věc je však třeba vnímat v souvislostech. Působnost komise pro kontrolu činnosti GIBS je zakotvena v § 57 zákona o GIBS [1]. Podle tohoto ustanovení komise provádí kontrolu činnosti inspekce, včetně kontroly použití odposlechů. Podmínkou provedení kontroly je vyrozumění předsedy vlády. Ředitel GIBS potom předkládá komisi zprávy o její činnosti. Toť vše.

Komise pro kontrolu GIBS je tedy dohledový orgán bez reálných pravomocí, kterými by mohla do činnosti GIBS zasahovat. Není rovněž známo, že by dohledová činnost komise vedla za dobu její existence k smysluplným výsledkům. Předsedou komise byl ve volebním období 2013–2017 poslanec za ČSSD Václav Klučka, bývalý člen KSČM. Zdeněk Ondráček byl přitom již v minulém volebním období jejím členem. Ondráčkovu předsednictví proto nelze připisovat zásadní význam.

Kupodivu žádnou pozornost nevzbudilo Ondráčkovo členství v Ústavně právním výboru v tomto i minulém volebním období. Výbor má přitom mnohem větší vliv než komise pro kontrolu GIBS: projednává návrhy zákonů a reálně se podílí na zákonodárném procesu. Podle informací na webu Poslanecké sněmovny například tento výbor v minulosti projednal a připravil pro jednání Poslanecké sněmovny nový trestní zákoník.

Proti komu protestovat?

Zdeněk Ondráček si negativní publicitu zaslouží, ale není zdaleka jediný. Bylo by hezké, kdyby Ondráčkovo zvolení předsedou komise pro kontrolu GIBS zapůsobilo jako budíček, který přivede pozornost občanů k některým poslancům.

Například předsedou komise pro kontrolu činnosti Národního bezpečnostního úřadu je slavný Miloslav Rozner (ten, který nechtěl zabrušovat). Předsedou výboru pro bezpečnost potom Radek Koten, který byl v 80. letech členem pohraniční stráže a v současnosti pravidelně sdílí dezinformační weby. Proti zvolení těchto politiků do samého čela však nikdo v ulicích neprotestoval.

Obrovský odpor proti Zdeňku Ondráčkovi samozřejmě vychází z jeho negativní a vysoce symbolické role v českých dějinách. Jen málo výjevů z české historie je tak silných jako záběry příslušníků pohotovostního pluku bijících demonstranty na Národní třídě 17. listopadu 1989. Je to právě hrozba opakování takových výjevů, co žene občany do ulic. Protesty proti Ondráčkovi se ostatně změnily v protesty proti Andreji Babišovi a případné podpoře jeho vlády ze strany KSČM.

Nové výzvy

Soustředit se na hrozbu návratu komunistů k moci je však krátkozraké, jelikož v současném společenském kontextu jde o hrozbu marginální. Podpora KSČM klesá. Strana postrádá charismatické osobnosti a její voliči přecházejí k zábavnějším alternativám. Je naivní si myslet, že návrat komunistů k moci nás vrátí do předrevolučních dob. Takový vývoj je zcela odtržen od současného společenského vývoje v evropském i světovém kontextu.

Skutečnou hrozbou je růst agresivního a zcela iracionálního nacionalismu, jehož stoupenci jsou rozeseti napříč politickými stranami. Úsvit „post-faktické“ doby spolu s cíleně šířenými dezinformacemi rozbil standardní politický diskurs a rozdělená společnost se zakopává do čím dál hlubších zákopů. Protest proti návratu komunistů představuje v tomto prostředí sázku na jistotu. Uvedeným problémům dnešní doby je však vzdálený.

[1] Zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů.