Jak jistě všichni víme, USA žije v naprosto odlišném právním světě, než jaký známe v našich končinách. V tomto článku bych se ráda zamyslela nad problematikou výběru soudců a jednotlivými metodami, které se k jejich výběru používají.
Obecně můžeme říci, že nám systematika výběru soudců, navzdory své více než dvě sta let staré tradici, může připadat poněkud paradoxní. Zejména pak ve srovnání se systémem praktikovaným u nás. Na úvod je nutné poznamenat, že systém, jakým jsou soudci vybíráni, se liší nejen v rámci jednotlivých států USA, nýbrž také mezi jednotlivými instancemi. Dle amerického politologa Jamese Q. Wilsona se můžeme setkat v zásadě s pěti metodami výběru soudců. Buď mohou být jmenováni guvernérem či zákonodárným sborem, voleni občany ve stranických či nestranických volbách, nebo mohou být vybráni v rámci tzv. „Missouri plánu“. Ve všech případech bývá funkční období časově omezené. Soudce však může být obvykle zvolen či jmenován ve více po sobě jdoucích obdobích.
Metoda jmenování soudců guvernérem nebo zákonodárným sborem má řadu zcela nezpochybnitelných výhod, zejména, co se týče časové náročnosti a finančních nákladů, které jsou při tomto výběru soudců skutečně minimální. Často však vyvstávají pochybnosti ohledně nestrannosti takto zvolených soudců. V situaci, kdy výběr soudců závisí na pár osobách s vlastními politickými zájmy, je to docela logické, neboť v tomto systému se vysloveně nabízí výběr soudců zastávajících obdobné názory a postoje jako ti, na kterých jejich volba závisí.
Volba soudců v rámci Missouri plánu spočívá ve výběru kandidáta nominační komisí, ta jej pak postoupí guvernérovi ke jmenování. Po určité době tito soudci opět stanou před nominační komisí, která jejich výkon funkce zhodnotí a následně doporučí soudce ponechat nebo odvolat. Tento systém je poměrně časově i finančně náročný, přičemž praxe ukázala, že soudci obvykle zůstávají po přezkumu ve svých funkcích. Je tedy otázkou, nakolik je přezkum důsledný. Přesto lze říci, že díky výběru soudců nezávislou komisí jsou, ve srovnání s ostatními systémy, nejčastěji zvoleni kvalifikovaní, nezávislí a nestranní kandidáti.
Systém, kdy jsou soudci voleni občany ve stranických volbách, je, z mého pohledu, skutečně dosti pochybným institutem. Každý z kandidátů je v tomhle systému zaštítěn politickou stranou, za jejíž názory se staví. Tento systém vede ke zpolitizování soudní sféry, přičemž voliči se často rozhodují na základě velmi nákladných kampaní. Kampaní dotováných právě stranami, které jednotlivé soudce podporují. V kombinaci s omezeným časovým mandátem soudců tlačí na soudce, aby se po dobu svého mandátu drželi ideologie strany, v jejímž područí byli zvoleni. V opačném případě by mohli upadnout v nemilost této strany a jejích voličů, čímž by se závratně snížily jejich šance k dalšímu zvolení.
Metoda volby soudců občany v nestranických volbách je velmi specifická svými důsledky. Soudci v takových volbách nejsou podporováni politickými stranami. Často však bývají jejich kampaně financovány různými zájmovými sdruženími. Ta mnohdy pořádají tiskové konference, v jejichž rámci nechávají vybrané kandidáty proklamovat svá stanoviska. Velkým problémem tohoto systému je neinformovanost voličů, kteří často nemají zájem zjišťovat si informace o kandidátech a jejich kvalifikaci na danou funkci. To ostatně známe i z vlastních zkušeností s přímými volbami.
Občané tedy volí často zcela neinformovaně nebo na základě zkreslených a neucelených informací. Soudci také často staví své kampaně na populistických názorech a kladné body sbírají například veřejným odmítáním adopcí dětí homosexuálními páry či obdobnými palčivými tématy. Statisticky daleko častěji vítězí soudci, kteří jsou méně kvalifikovaní, nad ostatními, daleko kvalifikovanějšími kandidáty, díky příjmení znějícímu „více anglosasky“. Tato metoda výběru soudců také, v kombinaci s omezeným časovým mandátem soudců, vyvíjí na jednotlivé soudce velký tlak. Soudci se pak často snaží rozhodovat tak, aby vyhověli názorové většině a osvědčili se jako „lidoví“.
Z uvedeného popisu možných metod výběru soudců je patrné, že výběr soudců v USA je velmi rozmanitý a různorodý. Zoufale často se však nabízí otázka, do jaké míry jde při výběru soudců o jejich kvalifikaci, nezávislost či nestrannost, a nakolik jde spíše o líbivá hesla, zářivé úsměvy, přátelské vazby a pompézní kampaně, zahalené pod líbivou roušku „spravedlnosti“.
Ve Francii právě za velkého zájmu médií probíhá trestní proces s mužem, který po dlouhá léta na internetu nabízel svou zdrogovanou manželku jiným mužům. Tato žena teď trvá na tom, aby bylo řízení veřejné a vyburcovalo...
Ve výuce dějepisu si rozhodně nelze stěžovat na nedostatek právních dokumentů. Mnozí si jistě vybaví Zlatou bulu sicilskou, Pragmatickou sankci, Versailleskou mírovou smlouvu či Mnichovskou dohodu. S řadou důležitých...
