Husitský mučedník Jeroným Pražský

Jeroným Pražský byl stejně jako mistr Jan Hus představitelem českého reformního hnutí usilujícího o nápravu údajně zkažené církve. Zatímco Husa proslavila kázání v Betlémské kapli proti hříšnému životu duchovních, Jeroným byl patrně nejvýznamnějším českým filozofem své doby a mimořádně zcestovalým člověkem (zavítal do Jeruzaléma či na Rus). Svůj kritický postoj k církevním poměrům dával najevo i radikálními, ba až pobuřujícími činy. Roku 1412 v Praze zorganizoval posměšný studentský průvod na protest proti kupčení s církevními odpustky (zajišťovaly člověku snížení počtu dnů, kdy měl pykat za své hříchy). Celá akce vyvrcholila na dnešním Karlově náměstí okázalým spálením napodobenin papežských odpustkových listin.

Na jaře roku 1415 se Jeroným vydal do německé Kostnice, aby dosáhl propuštění svého učitele a přítele Jana Husa ze žaláře. K jejich setkání ale nedošlo. Jakmile se Jeroným dozvěděl, že je jako přívrženec Husa v nebezpečí, obrátil se od Kostnice zpět do vlasti. Pro své podezřelé chování, kdy neváhal nahlas kritizovat kostnický koncil, byl ovšem zadržen poblíž českých hranic, převezen do Kostnice a v okovech umístěn do tamější věže. Regulérní soudní proces s Jeronýmem ještě ani nezačal a na koncilu již zaznívaly hlasy o nevyhnutelnosti jeho upálení. Doslechl se o tom i sám Jan Hus, a to pouhý den před svou vlastní smrtí v plamenech.

Při pobytu ve vězení si byl Jeroným dobře vědom možného tragického vyústění v podobě upálení. Tato hrozba jej dokonce načas zlomila. Na rozdíl od neoblomně vzdorujícího Husa v září roku 1415 před zraky význačných hodnostářů koncilu deklaroval svou poslušnost a zřekl se učení Jana Husa. Toto bezpochyby neupřímné prohlášení mu ale svobodu nepřineslo. Odvolání bludné věrouky ještě neznamenalo, že koncil přestane Jeronýma podezřívat z kacířství.

Po ročním strádání v cele předstoupil Jeroným opět před koncil s odhodláním říci pravdu. Své předchozí zavržení Husa zdůvodnil strachem z bolestivé smrti a nyní se ke svému učiteli přihlásil. Uvedl, že zastává všechny články Husa a jeho inspirátora Jana Viklefa „proti nepravostem, nádheře a nespořádanému životu prelátů (tj. církevních hodnostářů)“. Přiznal obrovský pocit viny za to, že „při svém odvolání mluvil nespravedlivě proti onomu dobrému a svatému muži“, čímž myslel Husa.

Dle koncilu se Jeroným vybarvil jako zatvrzelý kacíř. Kanonické právo nabízelo jediné řešení, a to předání heretika světské moci za účelem popravy. Ta byla realizována 30. května 1416 upálením stejně jako u Husa.

Jeronýmova sláva postupem času pohasla. Dnes málokdo ví, že hned dva čeští myslitelé padli v Kostnici za oběť sice jen lokálnímu, zato však intenzivnímu „oteplení“. Před staletími si ale Jeronýma husité vážili natolik, že v něm stejně jako v Husovi viděli světce. Nebylo pro ně přitom překážkou, že katolická církev Jeronýma ve skutečnosti nikdy nesvatořečila.