V Poslanecké sněmovně leží návrh na zavedení nového trestného činu a přestupku porušování svobody projevu v online světě

Projevování názorů a postojů na internetových platformách má stále větší význam díky elektronizaci mnoha procesů na soukromé i veřejné úrovni. Stejně jako v reálném světě je potřeba i v tom virtuálním dodržovat právní řád. Skupina poslanců proto vytvořila návrh na zavedení nového trestného činu a přestupku „porušování svobody projevu“ a předložila jej Poslanecké sněmovně.

8. 10. 2020 Hana Mikušová

BEE FREE - PGrandicelli [the social bee], internet is freedom of speech, CC BY-NC-SA 2.0, flickr.com, www.flickr.com/photos/aliestelle/3724030360

Svoboda projevu je jedním ze základních pilířů demokratického státu a garantuje ji i právní řád České republiky. Zakotvení tohoto práva nalezneme již v ústavním pořádku, a to v Listině základních práv a svobod (dále jen „LZPS“). Ačkoli je svoboda projevu podřazena pod oddíl „Politická práva“ v čl. 17 LZPS[1], je také spojována s právem vyjadřovat své názory ve všech různých oblastech (nejenom těch politických) slovně, písemně, v obrazové podobě či jakýmkoli jiným způsobem, a s právem na informace, tedy právem mít k těmto informacím přístup. Z toho také vyplývá čl. 17 odst. 3 LZPS zakotvující nepřípustnost cenzury.[2] Takovýto obsah vyjadřování tedy přesahuje politickou rovinu a zasahuje prakticky do všech oblastí života. Toto právo je významné i na mezinárodní úrovni, a proto je obsahuje i čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“).[3]

Jako součást svobody projevu můžeme chápat i „svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání“, zakotvené v čl. 15 LZPS a čl. 9 EÚLP. Nicméně návrh poslanců míří na projevování názorů, a tedy na čl. 17 LZPS.

Rozvoj informačních a komunikačních technologií a možností projevu v online světě s sebou nese i spoustu nevyřešených otázek v těchto nově vzniknuvších oblastech, které je třeba zákonem upravit, a tedy vzniká i mnoho právních předpisů týkajících se online problematiky. S propojením na mezinárodní úrovni se začínají objevovat i požadavky ze strany společnosti a správců online platforem na způsob projevu a vyjadřování názorů na online diskusních fórech a na sociálních sítích. Jedná se však i o jiné otázky, mnohdy pouze o kontroverzní témata, než jsou dodržování základních morálních pravidel a právního řádu, kde nelze stanovit, že obsah sdělení daného uživatele porušuje autorská práva či obsahuje rasismus. Mnohdy se jednoduše názory správců sociálních sítí neslučují s projevy uživatelů a dochází k mazání obsahu ze strany provozovatele či správce, což může vést k narušování základního práva na svobodu projevu.

V současné době není žádný zaručeně účinný postup, jak se domáhat spravedlnosti, pokud mi smažou komentář na internetové diskusi. Jelikož smazání komentáře není trestným činem, je potřeba se obrátit na civilní soudy v rámci občanskoprávního řízení, pokud si to nechci nechat líbit. V případě, že mi smazáním komentáře byla způsobena nějaká škoda či újma, mohu zkusit podat žalobu na náhradu majetkové a nemajetkové újmu dle příslušných ustanovení občanského zákoníku.[4] Újma se však v praxi těžko prokazuje a vyčísluje, obzvláště v případě, když by se mělo jednat o újmu způsobenou smazáním komentáře. Proto se domnívám, že by takováto žaloba pravděpodobně nebyla úspěšná. Registrací na webu či sociální síti také souhlasím se smluvními podmínkami využívání stránky[5], pokud se tedy v těchto podmínkách nachází jakási garance nemazání příspěvků, mohu zkusit žalovat poskytovatele pro porušení smluvní povinnosti, což vlastně spadá pod náhradu majetkové a nemajetkové újmy. Zde však musím naplnit podmínku vzniku újmy a prokázat příčinnou souvislost, tzv. kauzální nexus, mezi vznikem újmy a porušením smluvní povinnosti. To znamená, že smazání komentáře musí souviset se vznikem újmy, resp. být příčinou jejího vzniku. Jsem tedy toho názoru, že zaručeně účinná obrana proti mazání příspěvků na internetu v našem právním řádu zakotvena není.

Poslanci vidí řešení v zavedení nového trestného činu a přestupku

Dne 25. 1. 2019 předložila skupina poslanců (mezi nimi např. Václav Klaus ml.) Poslanecké sněmovně návrh zákona, resp. návrh novely zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“)[6] a zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“)[7]. V něm se navrhuje zavést nový trestný čin „porušování svobody projevu“ a přestupek s názvem „přestupek porušení svobody projevu“.

Trestný čin zařazují pod § 179a do hlavy II (trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství), díl 1 (trestné činy proti svobodě). Navrhovaná zákonná úprava zmíněného trestného činu má znění:

Provozovatel či správce veřejně přístupné elektronické sociální sítě či jiné platformy umožňující uživatelům okamžité sdílení jimi vytvořeného obsahu používané více než sto tisíci registrovanými uživateli, který zasáhne do svobody projevu jiného tím, že neoprávněně odstraní, zakáže či jakýmkoli jiným způsobem znepřístupní jeho příspěvek sdílený na takové veřejně přístupné počítačové elektronické sociální síti či jiné platformě umožňující uživatelům okamžité sdílení jimi vytvořeného obsahu, jenž není v hrubém rozporu s trestními předpisy, mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, nebo s dobrými mravy, a to v úmyslu ztížit či zmařit svobodnou veřejnou diskusi o důležitých otázkách veřejného zájmu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti, nebo peněžitým trestem.[8]

Co se týče navrhovaného přestupku, ten by byl zařazen za § 7 „Přestupky proti občanskému soužití“, a to jako § 7a „Přestupek porušení svobody projevu“ do zákona o některých přestupcích. Ustanovení je rozděleno na dva odstavce, přičemž první odstavec se týká fyzických osob a druhý odstavec právnických a podnikajících fyzických osob. Za přestupek by mohla být uložena pokuta, a to až do výše 500 000 Kč pro fyzickou osobu (odstavec 1) a do výše 50 000 000 Kč pro právnickou či podnikající fyzickou osobu (odstavec 2).[9]

Hlavním rozlišujícím kritériem mezi přestupkem a trestným činem by byl úmysl, se kterým by správce či provozovatel vytvořený obsah z dané platformy odstranil. Aby se jednalo o trestný čin, musí být přítomen úmysl „ztížit či zmařit svobodnou veřejnou diskusi o důležitých otázkách veřejného zájmu“. Jedná se tedy o jakýsi „zlý” vedlejší úmysl, se kterým provozovatel obsah odstraní, nikoli pouze o nesouhlas se sdělovaným tématem.

Odůvodnění předložené novely

V důvodové zprávě[10] poslanci uvádějí, že novela je reakcí na rozvoj elektronických služeb, resp. konverzace a sdílení názorů skrze tyto platformy a nutnosti stanovit jakési mantinely. Aby obsah na internetových stránkách nebyl protiprávní, byla v minulosti přijata mnohá opatření, významným je např. zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti[11]. Tento zákon zakládá odpovědnost poskytovatelům služeb informační společnosti za obsah na svém webu, o němž se dozvědí, že je protiprávní, ale náležitým způsobem jej neodstraní či neznepřístupní.[12] Dopadá pouze na odpovědnost, práva a povinnosti osob, které poskytují služby informační společnosti a šíří obchodní sdělení.[13] Jedná se např. o správce sociální sítě – nikoli o samotné uživatele.[14] Je velmi úzce zaměřen a řeší prakticky opačnou stranu problematiky než navrhovaný trestný čin a přestupek. Zajímavostí je, že zákon říká, že poskytovatelé nejsou povinni na obsah přenášený skrze web dohlížet či protiprávní obsah aktivně vyhledávat.[15] A také v momentě, kdy se o protiprávním obsahu dozvědí, nemají povinnost jej odstranit, pouze jsou za něj odpovědní. Co to vlastně znamená? Provozuji např. internetovou stránku, kde lidé mohou zveřejňovat svou literární tvorbu – krátké povídky, básně atd. Nemám povinnost aktivně svou stránku procházet a číst příspěvky, zda některý neporušuje práva jiných uživatelů. Pokud se tedy nějaké takové dílo na stránce nachází, nejsem za něj odpovědná. V momentě, kdy mi uživatel nahlásí, že jiný uživatel zveřejňuje autorskoprávně chráněná díla, ke kterým nemá oprávnění, odpovídám za tento protiprávní obsah, pokud jej neodstraním nebo znepřístupním, jelikož jsem se o něm již dozvěděla.  

Ačkoli jsou svoboda projevu a zákaz cenzury důležitá práva, je možné je omezit za účelem zamezení šíření nezákonného obsahu a páchání trestné činnosti, což vyplývá z čl. 17 odst. 4 LZPS, který říká, že tato práva je možno omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Lze tak dovodit i z obecných ustanovení LZPS, např. podle čl. 4 odst. 2 LZPS, že je možno stanovit meze základních práv a svobod pouze zákonem.[16] A jak již řekl anglický politik, ekonom, filosof a empirik 19. století John Stuart Mill: „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“.  

Poslanci se však domnívají, že dochází k zásahům a omezování svobody projevu nad rámec stanovených povinností a pravomocí, a tedy jejich zneužívání. Mantinely by podle nich měly být stanoveny jak pro uživatele, tak pro provozovatele sítě. Mají za to, že obsah, který není protizákonný, zcela vyhovuje právnímu řádu a pouze se názorově neslučuje s názory a přístupem poskytovatele sítě, není v pořádku smazat či jinak upravovat.

Důležitou obavou, na které staví své odůvodnění je, že pokud by byla svoboda projevu svévolně omezována nad zákonný rámec, mohlo by docházet k cílenému skrytému ovlivňování veřejného mínění ve vztahu k určitým tématům, např. co se týče oblasti politiky či environmentálních otázek. Proto navrhovaná skutková podstata stanoví hranici registrovaných uživatelů dané platformy na více než sto tisíc, čímž by se mělo zabránit nežádoucímu vlivu na nezanedbatelný počet uživatelů. Z působnosti jsou taktéž vyjmuta média a elektronické platformy, které podléhají procesu schvalování příspěvků.[17]

Stanovisko vlády

Dne 28. 2. 2019 vláda zaslala poslancům své nesouhlasné stanovisko s návrhem zákona.[18] Ačkoli uznává stále rostoucí význam sociálních sítí jakožto prostoru pro realizaci svobody projevu a považuje narušení tohoto práva za závažné, spatřuje v návrhu zákona několik problémů.

Je toho názoru, že navrhovaný trestný čin a přestupek jsou vágně formulované, jelikož jejich vymezení obsahuje několik pojmů, které jsou neurčitě definovány nebo je český právní řád zná s rozdílným významem. Například u požadavku na sto tisíc registrovaných uživatelů není jasné, zda se má jednat pouze o ty registrované, nikoli aktivní či se jedná o uživatele pouze z České republiky či zahraničí. Dále není jasné, která všechna témata se skrývají pod formulací „důležité otázky veřejného zájmu“. A také, že český právní řád pod pojmem „příspěvek“ zná pouze finanční příspěvek. Tato nepřesnost by teda mohla vést ke snížení právní jistoty jak pro provozovatele, tak pro samotné uživatele.[19]

Kromě vágní formulace považuje vláda návrh za rozporný se základní zásadou trestního práva, kterou je subsidiarita trestní represe, tedy s principem, že trestněprávních prostředků by mělo být použito až v momentě, kdy výsledku nelze dosáhnout použitím prostředků jiného odvětví práva (občanského, správního). K trestnímu právu by tedy mělo být přistoupeno jako k poslední možnosti. Dotčenou oblast vláda označuje spíše za sféru civilního práva.[20]

Za přestupek jsou stanoveny nepřiměřeně vysoké sankce (pokuty) a sankce za trestný čin nezapadají svou výší (6 měsíců až 3 roky) do sazeb obvykle udávaných u typově podobných trestných činů v hlavě II trestního zákoníku.[21] Celkově je tedy návrh dosti striktní. Zabraňoval by vlastně vzniku tematických fór a webů, které by byly konkrétně zaměřeny na určité téma (a o tomto zaměření společně s pravidly by uživatelé byli náležitě obeznámeni). Nesouvisející témata jsou v tematicky jednostranně zaměřeném fóru nežádoucí. Nicméně správce by je nemohl odstranit, poněvadž pokud by se jednalo o vyjádření politického názoru, jejich odstranění by vedlo k porušení svobody projevu ve smyslu navrhovaného znění přestupku nebo trestného činu.[22]

Posledními dvěma problematickými částmi, které zde zmíním, jsou potenciální zátěž na orgány činné v trestním řízení a pochyby o vymahatelnosti sankce za spáchání činu. Vláda se obává, že by se zavedením tohoto přestupku a trestného činu vzrostl počet trestních oznámení směřujících proti provozovatelům sociální sítě od uživatelů, jimž byly smazány příspěvky a oni by to vyhodnotili jako porušení svobody projevu. Nutnost daná oznámení prošetřit by jistě měla vliv na státní rozpočet, proto pokud chtějí poslanci tvrdit, že přijetí zákona dopad na státní rozpočet mít nebude, měli by provést hlubší analýzu. Pochybnost o postižitelnosti je poté spojena s mezinárodním prvkem mnoha sociálních sítí, a tedy jejich zásahem do různých právních úprav jednotlivých států, kde některé otázky mohou být upraveny rozdílně a některé vůbec. Může tak nastat situace, kdy dodržení této navrhované úpravy bude v rozporu s dodržením právní úpravy jiného státu.[23]

 

Jak dál?

Vláda ve svém nesouhlasném stanovisku poukázala na mnoho nedostatků návrhu zákona. Za nejproblematičtější z nich se dá považovat celková neurčitost a vágnost některých formulací, které mohou vést k právní nejistotě, společně s vysokými sankcemi a nejistou vymahatelností. Návrh zákona se v současné době nachází v Poslanecké sněmovně před prvním čtením a jeho další postup je možno sledovat na webu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.[24]

Osobně považuji návrh zákona za správnou myšlenku provedenou ne zcela vyhovujícím způsobem. Výtky vlády jsou odůvodněné a souhlasím s nimi, jelikož směřují na zásadní mezery v navrhovaném zákoně. Úpravu je potřeba přeformulovat tak, aby bylo možno jasně rozeznat situace, na které se nový přestupek a trestný čin vztahují, a panovala právní jistota. I tak se ale obávám, že by byly orgány činné v trestním řízení přehlceny trestními oznámeními týkajícími se mazání příspěvků. Proto je otázkou, zda je vůbec možné přepsat navrhované znění do podoby, která by v praxi fungovala.

Hana Mikušová

[1] Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky.

[2] HŘEBEJK, Jiří. Svoboda projevu. In: HENDRYCH, D. a kol., Právnický slovník, Praha: C. H. Beck, 2009. 3. vydání. ISBN: 978-80-7400-059-1.

[3] Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4. 11. 1950 a Protokoly na tuto úmluvu navazující.

[4] § 2894 – § 2971 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

[5] Smluvní podmínky zavazují obě strany. Proto i já potvrzením souhlasím s dodržením určitého chování. Pokud je tedy obsahem podmínek, že stránka je zaměřena výhradně na určité téma a veškeré příspěvky jdoucí mimo budou mazány, nemohu proti tomu nic namítat.

[6] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

[7] Zákon č. 251/2006 Sb., o některých přestupcích.

[8] Čl. 1 navrhovaného zákona, sněmovní tisk č. 384/0, dostupný z: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=384&CT1=0

[9] Čl. 2 navrhovaného zákona, tamtéž.

[10] Parlamentním institutem bylo vypracováno stanovisko ke kompatibilitě s právem EU dostupné zde: https://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?idd=155651

[11] Tento zákon je implementací Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích).

[12] § 5 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti.

[13] § 1 téhož zákona.

[14] Definice jednotlivých pojmů je možno nalézt v § 2 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti.

[15] § 6 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti.

[16] Čl. 4 odst. 2 LZPS.

[17] V navrhovaném znění ustanovení je toto obsaženo ve slovech „okamžité sdílení jimi vytvořeného obsahu“.

[18] Sněmovní tisk č. 384/1, dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=8&ct=384&ct1=1

[19] Bod 3 Stanovisko vlády, sněmovní tisk č. 384/1, dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=8&ct=384&ct1=1

[20] Bod 2 tamtéž.

[21] Obvyklá horní hranice trestu odnětí svobody pro dané činy jsou 2 roky (např. § 178 porušování domovní svobody, § 179 porušování svobody sdružování a shromažďování atp.).

[22] Bod 5 a 7 stanoviska vlády, sněmovní tisk č. 384/1.

[23] Bod 8 a 9 tamtéž.

[24] Dostupné zde: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&T=384

Vybrali jsme pro vás


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info