Pane Nahodile, hraje nějakou roli ve vašem členství v platformě to, že jste nedávno skončil na pozici redaktora Lidových novin?

TN: Do Lidových novin jsem nastoupil před rokem se smlouvou na dobu určitou. Bylo to pro mne hobby, déle než rok jsem se novinařině ani věnovat nechtěl. Nad kandidaturou do představenstva Komory jsem uvažoval od podzimu, a tak jsem smlouvu v Lidových novinách nechal doběhnout. Do advokacie jsem se chtěl vrátit tak či tak, abych si udržel své odborné zázemí a nepřišel o něj.

Paní Šípová, vy jste kromě advokátky také senátorkou. Nyní kandidujete do představenstva Komory. Není těch aktivit moc?

AŠ: Funkce v Senátu je pro mě určitě prioritou. Při práci v Senátu jsem se ale mnohokrát dotkla své právní profese a cítím, že může dojít k významné synergii. Tyto dvě aktivity si neodporují. Naopak cítím, že svoje zkušenosti advokátky umím využít v Senátu a otevřít na parlamentní půdě témata, která řeší komora.

Říkáte si Otevřená advokacie. Dá se říct, že česká advokacie není otevřená?

TN: Otevřená advokacie jsme si začali říkat proto, že chceme, aby Komora byla otevřená ohledně hospodaření, protože hospodaří jen s příspěvky advokátů. Podněty advokátů by představenstvo také mělo otevřeně zohledňovat. Nemáme pocit, že by v komunikačních kanálech Komory zaznívaly i kritické hlasy. Bulletin advokacie je spíše takový firemní magazín a práce odboru vnějších vztahů Komory není příliš novinářská.

AŠ: Velmi jsem se zabývala problematikou právní pomoci lidem v nouzi a tím, že lidé, kteří advokáta potřebují, si jej nemohou dovolit. Na toto téma jsem napsala článek a následně si mě předseda Komory pozval na kobereček. Pak se začaly dít věci, které mě přesvědčily, že Komora skutečně není otevřená ani pro advokáty, ani pro veřejnost. Komoře ujíždí vlak tím, že se pouzdří sama do sebe.

Co probíhalo na onom koberečku?

AŠ: Mluvili jsme zejména o paláci Dunaj[1] a o tom, jak tato zakázka zatěžuje rozpočet Komory do budoucna. Slyšela jsem ale jen obhajobu tohoto postupu a nedozvěděla se, zda má takový krok podporu mezi advokáty. Některá rozhodnutí se přijímají na představenstvu a spíše je snaha, aby se informace k advokátům nedostávaly.

TN: Komora se mimo jiné stará i o vzdělávání advokátů a koncipientů a prostory v Paláci Dunaj si pronajala kromě jiného i z důvodu zajištění těchto potřeb. I díky pandemii covidu by však prezenční vzdělávání mělo ustoupit tomu dálkovému. Je to efektivní a levnější. Šetří to čas i peníze. V tomto ohledu Komoře skutečně ujíždí vlak. Kdyby si prostory v Paláci Dunaj pronajala na deset let[2], možná by tyto změny ještě ustála. Trvat na tom, aby koncipienti třeba z Liberce trávili celý den v Praze na školení, když se mohou z kanceláře nebo z domova vzdělávat on-line, není dobré. A pokud se na Palác Dunaj ptají novináři, Komora jejich dotazy smete s tím, že jde o interní záležitost.

Chápu to správně, že kdyby s vámi Komora více komunikovala, byla by vaše motivace ke kandidatuře nižší?

TN: Možná ano. Za sebe mám pocit, že její komunikace je jednostranná a představenstvo si samo určuje svou agendu. To není vůči 10 tisícům samostatných advokátů zrovna user-friendly přístup. Komora je dnes spíše ministerstvem advokacie. To, že chrání advokáty před zásahy státní moci, už dnes ale zdaleka nemůže být jediné téma. Komora musí reagovat na současné problémy a reflektovat generační obměnu.

AŠ: Víte, slyšela jsem od kolegů z mnoha regionů, že nemají pocit, že by o ně Komora měla zájem. Mají pocit, že zaplatí několik tisíc na příspěvcích a za to dostanou Bulletin advokacie. Pokud advokát přijede do Prahy nebo do Brna na pobočku Komory, narazí na dost zkostnatělou instituci, kde se musí řada věcí řešit v listinné podobě. Advokáti tedy za svůj členský poplatek nedostávají odpovídající službu.

TN: Typickým příkladem může být ověřovací kniha, kterou si vedle nemalého členského příspěvku musí advokáti také zaplatit. Chybou je, že Komora neposkytuje určité aktivity jako službu, a to již v rámci členského příspěvku. Komora letos hospodaří s příjmy 166 milionů korun. Proto vyzýváme k debatě o transformaci Komory na moderní a přívětivý subjekt, který bude advokátům nápomocen svými službami a servisem.

Jaké jsou ohlasy uvnitř advokacie na vaši platformu?

AŠ: Byla jsem potěšena tím, jak dobře reagují moji bývalí kolegové či spolužáci. Ať už posílají zpětnou vazbu, či nominační listiny. Dost často je trápí věci, které jsme teď s Tomášem popsali. Současně si myslím, že Komora zaspala dobu, a proto chceme prosadit, aby během dalšího advokátního sněmu advokáti mohli vedení Komory volit i on-line přes internet (návrh senátorky Šípové na změnu zákona o advokacii Senát 29. 4. 2021 odmítl, pozn. red.).

Jak by to technicky fungovalo?

AŠ: Vlastními silami jsme zjistili technické možnosti. Dotázali se u společností, které mají zkušenosti s těmito projekty, například z bankovního sektoru. Všechno jsme vyvěsili na web naší platformy.

TN: Chceme, aby se sněmu mohli účastnit advokáti, kteří v den konání sněmu nemohou přijet do Prahy. Podobně to funguje v Mnichově. Tamní advokátní komora má dokonce dvakrát více členů než ta naše. Jejich systém umožňuje, aby se advokát přihlásil do systému pomocí jedinečného hesla. Systém mu poté vygeneruje token, který jej zanonymizuje a poté může odvolit, a to tajně. Naše sněmy dlouhodobě navštěvuje kolem 1500 advokátů, ačkoliv těch s právem volit je přes 12 tisíc. Pro řadu advokátů by tedy on-line hlasování bylo nespornou výhodou. Současně předkládáme novelu volebního řádu sněmu rovnou už na letošním podzimním sněmu namísto toho, abychom na něm teprve zahájili debatu o možné změně volebního řádu.

Máte představu, kolik by stálo vybudování online infrastruktury, aby komora vycházela vstříc potřebám advokátů?

AŠ: Je dost těžké toto odhadnout. Pokud však poměříme takovou investici vůči položce, kterou je pronájem paláce Dunaj, to znamená 8 milionů ročně během třiceti let, pak si myslím, že takové vybudování je v možnostech Komory. Podle firem, které jsme oslovili, by infrastrukturu šlo pořídit už za 329 tisíc korun. Rozhodně tedy nejde o desetimilionové investice.

TN: Určitě je to v možnostech Komory. Tím spíš, pokud od roku 2019 advokáti platí na ročním příspěvku o 2 600 korun více. Nyní je poplatek 10 600 korun. To při 12 000 advokátech představuje oproti předchozím letům velký nárůst rozpočtu.

Jedním z vašich témat jsou také částečné úvazky pro koncipienty. Jaký je o takový model zájem? Není v rozporu s účelem koncipientury?

AŠ: Dřív nebo později musíme částečné úvazky řešit. Už jen kvůli směrnici EU o slaďování soukromého a rodinného života, která do České republiky míří. Víte, ženy musí obětovat kariéře více než muži. Koneckonců i muži, pokud chtějí na rodičovskou dovolenou, trpí tím, že si nemohou rozložit praxi do více let a je jim vnuceno pracovat na plný úvazek, a musí tak volit mezi pracovním a rodinným životem. Většina koncipientek a advokátek tento problém vnímá, a proto jsem ráda, že se v naší platformě profilují i ženy. Dnešní představenstvo je spíše pánský klub a na skloubení rodinného a profesního života příliš nemyslí.

Jak se stavíte k článku advokátky matky Katky, který počátkem roku vyšel na Advokátním deníku?

AŠ: Myslela jsem si, že to je nějaký vtip. Nechápu, že něco takového může vyjít a navíc ještě na oficiálním webu Komory anonymně. U řady lidí zarezonoval, avšak velmi negativně.

Vnímáte to spíše jako přešlap či výraz toho, že Komora neumí komunikovat navenek?

AŠ: Myslím, že to je výraz nedostatečné erudice zejména v případě komunikace genderových témat.

TN: Advokátní deník má sloužit k tomu, aby Komora mohla zveřejňovat informace, aniž by k tomu musela využívat média. Bohužel se ale Advokátní deník rozkročil někam mezi 100+1 a Květy. Článek advokátky matky Katky byl zřejmě pokusem zaujmout a strhnout pozornost. Co však měl přinést, to nikdo neví. Podle mého názoru šlo o šlápnutí totálně mimo. Mediální politika ČAK by měla komunikovat veřejnosti složitá i nevděčná advokátní témata věrohodným, a přitom jednoduchým způsobem. Komora by se měla snažit proniknout do celostátních i regionálních médií, a ne na to rezignovat s tím, že má svůj web. Odbor vnějších vztahů by v tom, jak se dostat do médií, měl být servisem pro všechny advokáty, nikoliv pouze pro představenstvo. Proto by měl mít seznam expertů na určitá témata, kteří jsou ochotni pro média hovořit nebo psát na určité téma a médiím ho aktivně zasílat. Snaha dostat advokátní témata k veřejnosti tu zkrátka není taková, jaká by mohla být, a Advokátní deník tomu, bohužel, moc nepomáhá. Nezanedbatelnou část svého obsahu jen přejímá ze servisu ČTK. Zprávy ČTK přitom zpracovávají všechna média. Nevidím v tom přínos.

[1] Jedná se o objekt, ve kterém sídlí matrika ČAK, kontrolní oddělení, oddělení pro věci kárné, odbor výchovy a vzdělávání a současně jsou zde sály pro vzdělávání koncipientů a advokátů a sály pro jednání kontrolní rady, kárné komise a odvolací kárné komise (pozn. red.)

[2] Jablkem sváru je třicetiletá nájemní smlouva na Palác Dunaj za více jak čtvrt miliardy korun, kterou Česká advokátní komora uzavřela bez jakékoliv diskuze s advokátskou obcí. (pozn. red.)