Komora 2.0: Česká advokátní komora může dělat víc

Do podzimních voleb představenstva České advokátní komory kandiduje hned několik uskupení. Jedním z nich je Komora 2.0, která usiluje o modernizaci Komory. Její kandidáti navrhují elektronizaci systému, zavedení individuální odpovědnosti členů představenstva nebo přiblížení Komory advokátům v regionech. V rozhovoru odpovídají Markéta Vochoska Haindlová (MH) a Filip Petráš (FP).

21. 5. 2021 Jakub Novák

Co pro vás znamená Advokátní komora? A co by podle vás měla znamenat pro všechny advokáty, koncipienty a právníky vůbec?

MH: Věřím, že nemluvím jen sama za sebe, když řeknu, že Komoru vnímám jako zastřešující organizaci, která by měla advokáty profesně nejen sbližovat, ale také reprezentovat, hájit jejich zájmy a současně být garantem kvality poskytovaných právních služeb a plnit edukativní funkci pro koncipienty nebo začínající právníky.

Jak podle vás působí Komora v současnosti na okolí? Je spíše strašák nebo spravedlivý a podporující orgán?

MH: Jedním z důvodů, proč jsme se s kolegy rozhodli kandidovat, byla právě současná image Komory. Měla by podle našeho názoru fungovat spíše pro advokáty než na advokáty. Sankční mechanismy, které jsou samozřejmě důležité a v tuto chvíli fungují, by měly sloužit pouze jako prostředek zaručení správného výkonu advokacie, ne jako zmíněný strašák. Komora by měla být servisní organizace, která zabezpečuje a zvyšuje kvalitu právních služeb.

„Komora by měla být servisní organizace, která zabezpečuje a zvyšuje kvalitu právních služeb.“

Jak vzniklo vaše kandidátské uskupení? A máte mezi sebou favority na pozici předsedy ČAK?

MH: Já jsem se připojila až později, kontaktoval mě Lukáš Slanina, který je jedním z hlavních iniciátorů, s tím, zda bych se chtěla zapojit. Byla to pro mě velká čest být součástí této změny, pokud se nám ji podaří realizovat. Myslím si, že je mezi námi mnoho favoritů, zatím jsme přímo diskusi o předsedovi nevedli, to ukáže teprve čas. Máme často pracovní schůzky, takže se to určitě bude řešit, ale ne každý by tuto pozici vzal.

Na co podle vás v současné době advokáti při volení nejvíce „slyší“, co je pro ně lákavé? 

MH: Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že pro významnou část advokátů to jsou osobní nebo profesní vazby na kandidáty. Přestože je nás mnoho, komunita advokátů není tak velká. I přesto věřím, že by advokáty v současné době mohla zaujmout i nastolená individuální odpovědnost kolegyň a kolegů v představenstvu a omezení skupinové anonymity. Mohl by to být atraktivní koncept, protože každý máme vytyčené své pole působnosti, kterým se budeme zabývat. Zároveň si myslím, že změny, které navrhujeme, by mohly jednotlivé „voliče“ zaujmout.

Jak hodnotíte působení dosavadního představenstva? Co se za poslední volební období změnilo?

MH: Popravdě jsem žádné významné změny nezaznamenala, což neznamená, že by Komora nepracovala. Nicméně například co se týče aktuální elektronizace, doba jde neuvěřitelně dopředu, například v oblasti sportů a e-sportů, čemuž se profesně věnuji. Společnost by tento progres měla reflektovat, Komoru nevyjímaje.

FP: Zhodnotil bych to podobně jako kolegyně, žádná velká změna nenastala. A to je i to, co jsem opatrně naznačil. Myslím si, že Komora může dělat víc.

„Myslím si, že Komora může dělat víc.“

Co bude vaším prvním cílem, pokud budete zvoleni do představenstva?

MH: Cílů je celá řada, máme několik větších oblastí, na které se budeme zaměřovat. Je to například větší flexibilita Komory a efektivita její činnosti, což by mělo být ve prospěch advokátů a koncipientů. Dále také vzdělávání a jeho kontinuita, chceme, aby byly edukativní programy vedené odborníky, kteří mají odpovídající lektorské schopnosti, a aby byly přístupné pro všechny. S tím souvisí i dostupnost jako taková, která je třetím pilířem našeho programu. Komora by se měla co nejvíce přiblížit advokátům v regionech, protože i oni mají co říct a jsou oprávněni být plnohodnotnou součástí Komory. Proto by měl být tedy zaveden regionální představitel pro daný region, který by se mohl účastnit například zasedání představenstva. Komora a její služby by měly být dostupné všude, nejen na dvou místech tak, aby tam ostatní museli dojíždět. A když to vezmu sama za sebe, v oblasti sportovního práva, ráda bych, kdybychom mohli podpořit „nová“ odvětví práva, jako je třeba sportovní, zdravotnické nebo IT právo. Stejně tak by se mi líbilo rozvinout zahraniční spolupráci, která stále velmi chybí.

FP: Můj osobní cíl je zaprvé absolutně podpořit elektronizaci voleb a zadruhé posílit pozici regionů, a to ve formě zřízení regionálních center. Ne ale pasivních, která by pořádala jednu akci ročně, ale aktivních, která budou aktivním pomocníkem centrály a pomáhat Komoře rozvíjet advokacii v regionech. Mým hlavním cílem je tedy podpořit elektronizaci, výchovu nových advokátů a regionální podporu.

„Komora by se měla co nejvíce přiblížit advokátům v regionech, protože i oni mají co říct.“

V čem byste se odlišili oproti dvěma skupinám protikandidátů? A v čem vidíte naopak podobnost?

MH: To už jsme částečně probrali, jako velmi důležitou vidím oblast zahraniční spolupráce i vzdělávání. Zároveň je to problematika elektronizace, možnost být dynamičtější, rychlejší, dostupnější a individuální odpovědnost osob na volených pozicích.

FP: Naším heslem je spojovat advokacii, ne ji rozdělovat. I ostatní kandidáti na tom určitě mají zájem, chtějí advokacii pomoci, ne se nějak zviditelnit. To si všichni lépe zařídí v rámci vlastní kanceláře. Rozdíl ale vidím v metodách, jak změny dosáhnout. Nechceme dělat krvavou revoluci a říkat, že všechno bylo špatně, ale myslíme si, že v rámci současných dynamických změn není čas plácat se po ramenou a vše si idealizovat. Řekněme si upřímně, představa, že uspějeme s celou kandidátkou a všichni naši členové budou zvoleni, je sci-fi. Pokud jdu do voleb s tím, že nejsem schopen dalšího vyjednávání i kvůli tomu, jak působím v rámci předvolebního boje, je kandidatura zbytečná. A je to i v rozporu s naším cílem advokacii někam posunout, protože bychom jen dělali rozbroje mezi stranami.

„Pro pražské advokáty jsou volby půlhodinová záležitost a pak mohou pracovat dál, pro regionální advokáty to jsou dva dny bez práce.“

Jak se stavíte k elektronizaci voleb do představenstva ČAK?

FP: Jako Komora 2.0 s elektronizací voleb souhlasíme, již nyní jsme vytvářeli právní posudky na to, zda by se daly volby takto udělat již letos. To bohužel nejde, ale chceme, aby alespoň letošní sněm vytvořil podmínky pro to, aby v příštím volebním období volby elektronicky uskutečněné být mohly. Myslím, že je to ale otázka nabídky, ne jedno nebo druhé bez možnosti volby. V dnešní době jsou prostředky již natolik vyvinuté, že jsme schopni uspořádat elektronické volby tak, aby to nemělo vliv na pořádání sněmu – kdo bude chtít, může se jej prezenčně zúčastnit. Ale nesmí být poškozováni kolegové z regionů, za které si dovolím mluvit. Pro ty to znamená dva dny volna – cesta do Prahy, účast na sněmu a jednáních a volby. Není to o tom, že bychom si nemohli dovolit jízdenky do Prahy. Pro pražské advokáty je to půlhodinová záležitost a pak mohou pracovat dál, pro nás to jsou dva dny bez práce – rušíme schůzky s klienty, nemůžeme pracovat. Nechci říct, že z regionů na sněm nikdo nejezdí, jezdí jich mnoho, ale je to za cenu oběti. 

Jaký je váš názor na možnost advokátních koncipientů čerpat krácené úvazky?

FP: Obecně s tím problém nemáme, všichni z naší platformy máme naše advokátní kanceláře a narážíme na problémy, které nutnost hlavního úvazku vytváří. Ta naprosto komplikuje možnost pracovního poměru například žen na rodičovské dovolené. Jsem si vědom toho, jaké těžké situace to přináší, se zkrácenými úvazky proto problém nemáme. Ať už někdo z jakýchkoli důvodů nemůže věnovat praxi celých čtyřicet hodin týdně, musí kancelář přijmout někoho jiného, i když je pro ně původní člen důležitý. Takže za nás krácené úvazky ano, ale po důkladné úvaze, neboť se jedná o důležitou otázku a je třeba vše dobře vybalancovat. 

Často probíraná je také podoba advokátních zkoušek. Jak se stavíte k jejich změně?

FP: Já si myslím, že je potřeba zkoušky i vzdělávání upravit. V různých kancelářích se kolegové vrací ze školení a říkají: „No, tak jsme si to tam odseděli…“ To ale nechce nikdo, ani školitel, který je uvolňuje k účasti, ani přednášející, který to dělá pro ně. A nesmí to chtít ani Komora, v jejím zájmu je, aby budoucí advokáti byli vzdělanější a odbornější. Samostatnou otázkou je koncept advokátních zkoušek. Poměrně hluboce jsme o tom diskutovali, protože zde vidíme celou řadu problémů. Návrhy byly různé, ať už v podobě jednotného písemného testu, který by se dal jednoduše vyhodnotit, aby odpadla subjektivní stránka hodnocení. K tomu dochází často, že zkoušející rozhodují podle toho, jak je jim osoba sympatická nebo jakou mají zrovna náladu. Samozřejmě chápu, že je třeba být přísný, protože se advokáti projevem živí, ale často zapůsobí nervozita z tak důležité životní zkoušky. Další možností je přítomnost nezávislého emisara u zkoušky, který dohlédne na objektivní průběh. Tohle téma by ale mělo podlehnout široké diskusi, protože se jedná o systémovou změnu, která dopadne na všechny.

 

Jakub Novák

redaktor Práva21 a student Právnické fakulty MUNI

e‑mail:

Vybrali jsme pro vás


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info