Kandidátka 21 a Moderní advokacie: Většina advokátů se o činnost Komory nezajímá

Česká advokátní komora pořádá letos na podzim volby do představenstva. Vzniklo proto hned několik uskupení, která se uchází o volená místa. Na budoucnost komory jsme se zeptali Moniky Novotné (MN) a Martina Maisnera (MM), zástupců platforem Kandidátka 21 a Moderní advokacie a rovněž současných členů představenstva.

19. 5. 2021 Jakub Novák

Jaký je rozdíl mezi Kandidátkou 21 a Moderní advokacií?

MN: Kandidátka 21 je uskupení advokátů, které současné představenstvo vyzvalo ke kandidatuře. Tito kandidáti jsou z velkých kanceláří i samostatně působící, z Prahy i z regionů, a spojuje je respekt k základním principům advokacie, nezávislosti advokacie, ochraně mlčenlivosti. Vedle toho existuje už tradičně neformální uskupení velkých kanceláří, které se věnují spíše komerční advokacii, zastupují velké obchodní korporace a nevěnují se každodenním tématům samostatných advokátů, jako je zastupování v rozvodovém řízení nebo v opatrovnických věcech. Před asi patnácti lety se těmto advokátním kancelářím zdálo, že je Komora trochu přehlíží a že samy řeší specifické problémy, které by měly být řešené na úrovni Komory. Proto se tyto kanceláře rozhodly zapojit do fungování Komory jako platforma Moderní advokacie a vyslat své kandidáty do orgánů Komory.

MM: Souvisí to i se vznikem těchto dvou kandidátek. Kandidátka 21 vznikla na základě návrhů členů představenstva a následně bylo schváleno zveřejnění tohoto seznamu. Zároveň je tato kandidátka poměrně široká, ať už jsou to současní členové představenstva, kteří by chtěli pokračovat, zástupci regionální advokacie, nebo mladší členové advokátního stavu. Také to není tým jednoho leadera, je to jednoduše soubor vhodných osob. Opírá se o ty nejdůležitější principy, které jsou všem společné, a dává prostor kandidátům pro prezentaci. Moderní advokacie vznikla z iniciativy větších kanceláří, není ale podporována výlučně jimi. S ohledem na jejich orientaci na praktičtější otázky advokacie a problémy velkých kanceláří je tato kandidátka odlišná od ostatních kandidátů. Ti, kteří byli schváleni současným představenstvem, se navíc objevují i na Kandidátce 21.

Co pro vás znamená advokátní komora? 

MM: Pro mě je to příležitost – nikoli se zviditelnit, ale ovlivnit svůj život a svoji profesi, zdůraznit věci, které jsou důležité. Stejně tak je to nástroj pro vyjádření se jménem advokacie k veřejným věcem, například v kontextu nové legislativy nebo práce advokátů.

MN: Myslím si, že je to především stavovská organizace, takže by měla chránit zájmy advokacie a její principy – nezávislost advokacie, princip mlčenlivosti a profesionalitu advokacie. Úkolem Komory je kromě vlastní správy také legislativní funkce a kontrola vznikajících zákonů, které by se mohly dotknout nezávislosti advokacie. Ve vyjadřování stanovisek k věcem veřejným by ale advokátní komora měla být zdrženlivá, zejména pokud se týká celospolečenských témat, která přímo s advokacií nesouvisí. Není totiž uskupením politickým a bylo by obtížné mluvit jménem všech advokátů, protože jejich politické názory jsou značně různorodé.

Jak podle vás působí Komora v současnosti na okolí? Je spíše strašák, nebo spravedlivý a podporující orgán?

MN: Oba jsme přišli do představenstva z kontrolní rady, takže jsme byli v kontaktu s jednotlivými advokáty v rámci kontrolní činnosti. Za tu dobu jsem se nesetkala s tím, že by některému z kolegů vadilo fungování Komory, naopak byli rádi, že věci advokátů spravuje Komora a nikoli Ministerstvo spravedlnosti nebo jiný úřad. Proto věřím, že Komora není strašákem, kromě zcela zásadních přešlapů proti stavovským předpisům Komora nikoho nestíhá. Na druhou stranu musí chránit dobré jméno advokacie a zajistit, aby za jeho poškození byl viník kárně stižen. Věřím, že advokáti, kteří se o činnost Komory zajímají, ví, že Komora jejich zájmy chrání.

MM: Kdyby byla Komora strašák, byla by jen malý strašáček, její pravomoci jsou velmi omezené. Komora má tendenci advokáty spíše neobtěžovat, dokud to není nezbytně nutné. Komora advokátům nevládne, spravuje pro ně některé věci, které jí byly svěřeny. Není to ale servisní organizace, která by advokáty primárně obsluhovala a byla pro ně „dodavatelem rozkoší“. Otázka toho, jak je Komora vnímaná, je trochu problematická, protože většina advokátů se o její činnost nezajímá, což souvisí i s věkem. Když začínáte jako advokát, zajímáte se o to, jak najít práci, najít klientelu a zajímavé případy. Zároveň budujete rodinu a správa věcí veřejných a stavovských pro vás není tak důležitá. Větší zájem o Komoru přichází až ve vyšším věku, kdy se advokáti začínají starat o svoje koncipienty, jak jsou vzděláváni a tak dále. Někteří advokáti říkají, že jim Komora nepřináší nic, musí být jejími členy a platit příspěvek, za což dostávají jen Bulletin advokacie, což samozřejmě není pravda. Také to je možná trochu chyba Komory, že se více stará o správu stavovských věcí, než aby prezentovala svou činnost. Zároveň Komora neinformuje obvykle o tom, na čem pracuje, dokud to nedokončí. Komora je zkrátka vnímána různými advokáty různě, ale u těch, kteří se k ní vyjadřují, převažuje spíše ten pozitivní názor. Většina advokátů však ke komoře mlčí.

„Náš program nereaguje na to, co chtějí advokáti slyšet, ale na to, co jsme schopni s čistým svědomím prosazovat, a proč kandidujeme.“

Na co podle vás v současné době advokáti při volení nejvíce „slyší“? 

MN: To já bohužel nevím, náš program nereaguje na to, co chtějí advokáti slyšet, ale na to, co jsme schopni s čistým svědomím prosazovat, a proč kandidujeme. V případě, že by mi někdo sliboval své hlasy za to, že bude mít všechny komentáře k zákonům dostupné, nejsem schopná ani ochotná to zařizovat, protože to nesouzní s tím, proč kandiduji. Zároveň je důležité, aby Komora zůstala apolitickou organizací, která bude hájit zájmy celého advokátního stavu, a bylo by velmi nešťastné, kdybychom si teď tvořili politické programy a vytvářeli politické strany. Věřím tomu, že ochrana základů advokacie navenek i dovnitř, a především naše dosavadní práce jsou dostatečně přesvědčivým argumentem pro naše zvolení.

MM: Kdyby někdo znal odpověď na tuto otázku, bude ji všemožně hlásat. Jsou určité populistické výkřiky v programech, všichni advokáti by určitě byli rádi, kdyby platili nižší poplatek za členství a dostali za to hmatatelný výsledek jako třeba právě komentáře. Pokud se má ale něco dělat smysluplně, musí to mít jasná pravidla. Velkým tématem je elektronické hlasování, což ale není nic převratného. Pokud v současnosti uvažujeme o tom, jak se bude konat sněm i volby, je to určitě důležité téma, ale není to prioritou. Argument není to, aby mohli hlasovat všichni advokáti – všichni volit mohou. Mnoho jich ale zkrátka využívá své právo se voleb neúčastnit. A na otázku, zda by se volební účast při zavedení elektronického hlasování zvedla, nemám odpověď. Navíc si myslím, že ani prezenční účast není velkou zátěží, jeden den za čtyři roky není nic hrozného. Otázka ochrany je otázkou ochrany základních principů advokacie – ochrana zájmů, svobodný výkon povolání, nejen procesní, ale i podnikatelský. Ale stejně, jako se vyvíjí celá společnost, je nutné, aby se modernizovala i Komora. To je možná to smysluplné volební lákadlo pro advokáty.

Jaké výzvy budou na podzim čekat nové představenstvo, ať už v souvislosti s koronavirem, nebo novou legislativou?

MN: Sněm se koná ve stejné době, jako se konají volby do Poslanecké sněmovny, takže otázka legislativy je velmi obtížná. Záleží na složení Poslanecké sněmovny a jejím legislativním plánu. V legislativní oblasti se budeme dále vyjadřovat k legislativním návrhům, především těm, které se přímo týkají výkonu advokacie, a dále budeme sledovat i to, aby nedocházelo k zásahům do základních principů právního státu. Určitě znovu navážeme jednání s ministerstvem spravedlnosti o nutných změnách advokátního tarifu. Prvním úkolem představenstva bude volba předsedy a místopředsedy Komory – naším favoritem je pan doktor Maisner.

MM: Volba předsedy a místopředsedy byla předmětem diskusí – ani ne proto, že by předseda měl nějakou moc, ale spíš kvůli výběru toho, kdo je ochotný věnovat většinu svého času této práci. Jednou z našich priorit v budoucím představenstvu je pokračování v rozumných trendech, které byly stanoveny v minulosti, ať už rozvoj vzdělávání nebo větší využití informačních technologií. Je také mnoho věcí, o kterých se teprve bude diskutovat, třeba financování advokátních kanceláří třetími osobami. Jsou to agendy, na kterých se vytrvale pracuje, nepředpokládám, že by nové představenstvo otočilo kormidlo jinam. 

„Advokát se nesmí postavit proti svému klientovi, protože ten by pak už neměl vůbec nikoho.“

Jak hodnotíte svoji práci v představenstvu za poslední období? Co se povedlo?

MN: Myslím si, že v oblasti daňové a ekonomické byl úspěch to, že se podařilo nenarušit přes snahy některých politiků mlčenlivost advokátů. Na půdě Poslanecké sněmovny byly velké politické snahy o to, aby byli advokáti povinní oznamovat podezření, že se jejich klienti dopouští daňových úniků. Podařilo se vysvětlit jak na Ministerstvu financí, tak ve Sněmovně, že advokát není od toho, aby svého klienta udal, ale aby mu pomohl ve vztahu ke státu. Advokát se nesmí postavit proti svému klientovi, protože ten by pak už neměl vůbec nikoho. Dalším projektem byl projekt Advokáti proti totalitě, který ukázal nezbytnost advokacie v dobách totalitních režimů našeho státu, nebo projekt Advokáti do škol, který přinesl dětem základní informace o právu jednoduchou formou. O tento projekt byl zájem na středních i základních školách, občas i dokonce v mateřských školách.

Můj osobní úspěch byl to, že jsem se stala místopředsedkyní Komory, což je poprvé za její historii, kdy se místopředsedkyní stala žena.

MM: Já mám v rámci představenstva na starosti informační technologie a jejich využívání. Považuji za úspěch to, že se podařilo nastartovat postup Komory k jejich využívání. Velký úspěch byl, že se Komora i představenstvo postavila čelem k GDPR a poskytla účinnou pomoc všem advokátům tím, že iniciovala zpracování manuálu, který každý advokát obdržel. Spustil se také Advokátní deník, zprávy z představenstva, zkrátka se posílila informovanost. Vznikla pracovní skupina pro právo informačních technologií, která sdružuje skupinu vysoce kvalifikovaných odborníků na toto téma. Ta se podílela i na doporučení pro advokáty ohledně kyberbezpečnosti a poskytování právních služeb online. Úspěchem byla i celková pracovitost představenstva a obecná spolupráce nejen se stálými členy, ale také s náhradníky.

„Od protikandidátů se příliš nelišíme, jen my už víme, co děláme.“

V čem byste se odlišili oproti dvěma skupinám protikandidátů (Komora 2.0 a Otevřená advokacie)? V čem vidíte naopak podobnost?

MN: Společným bodem je snaha o modernizaci advokacie, nebo spíše zapojení Komory do modernizace justice. Měl by nám být společný i zájem chránit základní zásady a principy advokacie, to jsem ale zatím v programech ostatních kandidátek nenašla. A třeba na rozdíl od Komory 2.0 si myslím, že nás mají advokáti rádi.

MM: Máme hodně podobností, protože problematika výkonu advokacie je ohraničená, není to tak, že bychom mohli dělat něco úplně jiného. Řadou témat, která jsem na ostatních volebních programech našel, se už zabýváme v představenstvu víc než čtyři roky. Jsou tam ale akcentované některé věci, které vyplývají z toho, že ostatní kandidáti nemají předchozí zkušenost z orgánů Komory. Zvenčí to vypadá trochu jinak, než to doopravdy je. Upřímně řečeno se zase tolik nelišíme, jen my už prostě víme, co děláme. Ostatní by mohli být trochu zaskočení, na začátku se člověk vůbec učí, s čím přichází do styku.

Jak se stavíte k elektronizaci voleb do představenstva ČAK?

MN: Zákon o advokacii a stavovské předpisy představenstvu nedávají v tuto chvíli prostor, jak zorganizovat elektronické volby. Členy představenstva i ostatních orgánů Komory volí ze zákona sněm, tím pádem bychom museli mluvit o elektronickém sněmu. To už je reálnější situace, ale natolik ekonomicky i organizačně náročná, že by nejdříve měl sněm sám rozhodnout, zda o něj mají advokáti zájem. Mám obavy, že kdybychom elektronické volby zorganizovali nyní, tak je každý neúspěšný kandidát úspěšně napadne jako nezákonné.

MM: U elektronických voleb není problém otázka „jestli“, ale „jak“. První otázka, která musí být zodpovězena, je, zda o ně mají advokáti zájem. Spousta lidí mi říká, že je přece chtějí všichni, já ale ze svého okolí, třeba od starších advokátů, vím, že o to zájem tolik není. Problémy elektronických voleb jsou jak legislativní, tak technické. Musí se to udělat pořádně ze všech hledisek, udělat se to však dá. Druhou věcí je elektronické hlasování, které by v podobě občasných anket mezi sněmy určitě bylo užitečné pro zjišťování názorů advokátů o aktuálních problémech. To by bylo určitě velmi přínosné.

„Kvalita praxí se vždy pozná u zkoušky a následně při výkonu zaměstnání.“

Jaký je váš názor na možnost advokátních koncipientů čerpat krácené úvazky?

MN: Nikdo z nás není určitě kategoricky proti, ale jde o to, jaká by měla být minimální výše úvazku koncipienta, aby stále naplňoval svůj účel. Pokud se koncipient bude své praxi věnovat jen minimálně, a bude mít nějaký vedlejší pracovní poměr, vymstí se mu to u zkoušek. Určitě se nebráním tomu, aby mohli mít koncipienti krácené úvazky, nesmí tím ale utrpět samotná praxe i vzdělání advokátních koncipientů. Určitou variantou je, že zkrácené úvazky s sebou ponesou delší než tříletou koncipientskou praxi. Dovedu si představit, že by o to mohly mít zájem především koncipientky s malými dětmi. 

MM: V tomhle směru jsem asi trochu liberálnější, jsem určitě pro to, aby byly krácené úvazky možné, samozřejmě v rozumné míře. Můžeme uvažovat třeba o prodloužení délky praxe při zkráceném úvazku. Kvalita praxí se vždy pozná u zkoušky a následně při výkonu zaměstnání. Určitě by tohle téma mělo být diskutované, není nutné koncipienty dusit, ale také bychom neměli z praxe dělat pouhou formalitu. 

Často probíraná je také podoba advokátních zkoušek. Je jejich současná podoba adekvátní tomu, co je od advokátů očekáváno, nebo je vhodná změna?

MN: Nedávno se zavedly testy, které je nutné splnit k tomu, aby mohl člověk přistoupit k samotné zkoušce. Přikláním se k tomu, aby je bylo možné skládat už během druhého nebo třetího roku praxe a aby byly zaměřené především na stavovské předpisy. Zatímco teoretické znalosti mají mladí právníci ze školy a praktické získávají v kanceláři, stavovskými předpisy se příliš nezabývají a učí se je až před advokátní zkouškou. Také jsem pro to, aby se písemné práce psaly na počítači, a ne ručně, a aby mohli koncipienti využívat informační databáze a nemuseli si s sebou nosit lodní kufry plné předpisů a komentářů.

MM: Já nejsem zkušební komisař, takže se na tohle téma dívám spíš z venku. To, co ale vím, je, že by advokátním zkouškám prospěla inovace. To, co říkala kolegyně, by se dalo tesat do kamene, kromě toho si ale navíc myslím, že by koncipientské vzdělávání mělo začínat stavovskými předpisy, a stavovské předpisy by měly být vyčleněny jako zvláštní zkouška na začátku koncipientské praxe. Druhým důležitým tématem je metodické sjednocení způsobu zkoušení. Jsou komisaři, u kterých skoro nikdo zkouškami neprojde, i když výsledky neodpovídají jejich znalostem, navíc je to v nepoměru s ostatními zkoušejícími. U takto zásadní profesní zkoušky je ale nutné metodiku sjednotit. Je ale důležité říct, že nároční zkoušející pochází takřka bez výjimek z řad advokátů. Zkouškám bychom se v představenstvu určitě dále věnovali, aby vzdělávání i zkoušení bylo rozumnější a praktičtější a netvořilo přílišnou překážku při vstupu do profese, ale zároveň aby neztratilo svou hodnotu.

 

Zajímáte se o dění kolem České advokátní komory? Rozhovor s Otevřenou advokacií vyjde již ve čtvrtek 20. května.

Jakub Novák

redaktor Práva21 a student Právnické fakulty MUNI

e‑mail:

Vybrali jsme pro vás


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info