„Každého z nás od narození provází hudba, někoho méně, někoho více. Co se týče mě, nepocházím vyloženě z muzikantské rodiny jako řada mých přátel, kteří se tak pohybují v hudební sféře už od malička. Já jsem svá první vystoupení zažila se sborem ve školce, v té době jsem však vůbec netušila, že bych jednou mohla mít svoji vlastní kapelu, kde bych vedle zpěvu hrála na nějaký hudební nástroj a skládala.

Možná by to v té fázi dětských představení zůstalo, kdyby se u mě nerozvinulo astma. Říkáte si, jak astma souvisí s hudbou? U mě docela hodně. Jak bývá běžně doporučováno, začala jsem hrát na dechový nástroj a už to bylo. Po nástupu do školy jsem přidala kytaru a ve svých devíti letech jsem měla svoji první kapelu Vodníci (složení: Víťa Štaigl, Radek Kolář a já), s níž jsem koncertovala na nejrůznějších festivalech a soutěžích (např. Brána, Porta, Folkový kvítek). V průběhu působení jsem ale u kytary nezůstala, postupně jsem přešla na baskytaru, která je dodnes mým primární nástrojem. S kapelou Vodníci, jež letos oslaví dvanácté výročí, si ještě dodnes nostalgicky zahrajeme na některých akcích, čas ale plyne a každý z nás má své další projekty. Já jsem od roku 2017 členkou skupiny The Addams Sisters, kde působím po boku dvou sester Marky a Majdy Adamcových jakožto jejich „adoptivní ségra“.

Hudba mě provází při každém kroku a já se ji aktuálně snažím propojit se studiem práv. Zatím souhra funguje. Jsem ale ve druhém ročníku a nelze plnohodnotně posoudit, vzhledem k aktuální pandemii, kdy se koncerty a škola přesunuly do virtuální podoby, zda to bude náročnější. 

Hudba, respektive skládání písniček je pro mě něco jako zpovědnice. Jak veselé, tak i ty smutné chvíle vstřebávám, vypisuji se z nich. Popravdě, dříve se mi moc skládat nechtělo. Až čím jsem starší a setkávám se s nejrůznějšími situacemi, všímám si, jakou sílu to má. Něco jako osobní psycholog. 

Bezpochyby bych nebyla tam, kde jsem, bez mé rodiny, která mě podporuje, a to nejen na cestě studijní a hudební. Právě tyto sféry, studijní a hudební, mi dávají možnost se setkávat se širokou škálou nových tváří, nových přátel, možná občas nepřátel, přičemž všichni se určitým způsobem podílejí na mém formování. Obecně tak mohu říct, že mým motivátorem jsou lidé kolem mě. Ve své podstatě hudba stojí na tomto základě, tvoří se, hraje se pro diváky, posluchače, obdobně i právo konáme pro někoho.

Doteď mám v živé paměti první koncert s kapelou – první stres, první mluvení před publikem, před námi poslední písnička z repertoáru. Bohužel místo abych zpívala poslední sloku, začala jsem znovu sloku předchozí, normálně by to šlo přejít a připojit se ke zpěvu zbytku, ale v tu chvíli kapela přestala hrát, strnule jsme zůstali stát. Poté se na mě kytarista podíval a do ticha do mikrofonu zašeptal: „Ty jsi to pos*ala!“ V sále následoval výbuch smíchu a my z toho máme historku dodnes. No, z toho plyne, že pokud by člověk měl fungovat v hudbě, právu, vlastně kdekoliv jako tým, tak v případě pochybení druhého na to neupozorňujte a podržte ho.“

Úvodní foto: Kristýna Rozsívalová, členka hudební skupiny The Addams Sisters a studentka PrF UPOL v Olomouci. Foto: archiv Kristýny Rozsívalové