Typy a režimy přeshraniční přepravy odpadů a s nimi spojená práva a povinnosti

Typy přeshraniční přepravy odpadů

V nařízení č. 1013/2006 jsou upraveny čtyři typy přeprav odpadů, a to v závislosti na tom, z jakého státu, přes jaký stát a do jakého státu se odpad přepravuje. Konkrétně se jedná o přepravu odpadů:

1. mezi členskými státy Evropské unie (EU), v rámci EU nebo tranzitem přes třetí země,
2. ze třetích zemí do EU,
3. z EU do třetích zemí,
4. tranzitem přes EU na cestě z třetí země do třetí země.

Z výše uvedeného vyplývá, že nařízení č. 1013/2006 počítá s jakoukoliv situací, která může nastat, bude-li se přeprava odpadů dotýkat území členského státu EU.

Režimy přeshraniční přepravy odpadů

Správný postup při přeshraniční přepravě odpadů určuje také režim přeshraniční přepravy odpadů, který se odvíjí od druhu a množství odpadů. Nařízení č. 1013/2006 upravuje tři kontrolní režimy přepravy odpadů, a to:

1. odpadů, které podléhají postupu předchozího písemného oznámení a souhlasu,
2. odpadů, které jsou doprovázeny informacemi dle čl. 18 nařízení č. 1013/2006, a
3. odpadů, které nevyžadují ani předchozí písemné oznámení a souhlas, ani informace dle čl. 18 nařízení č. 1013/2006.

Pod režim dle bodu 1. spadají veškeré odpady, které jsou:

• určeny k odstranění,
• určeny k využití a zároveň spadají do tzv. žlutého seznamu odpadů,
• nezařazené pod ani jednu položku v zeleném nebo žlutém seznamu, nebo směsi odpadů nezařazených pod ani jednu položku v zeleném nebo žlutém seznamu, pokud nejsou uvedeny v příloze IIIA nařízení č. 1013/2006, a
• směsným komunálním odpadem (položka 20 03 01) sebraným v soukromých domácnostech (včetně případů, kdy sběr odpadu zahrnuje odpad od jiných původců).

Pod režim dle bodu 2. spadají odpady, jejichž množství překročí 20 kg a jsou:

• uvedeny v zeleném seznamu odpadů,
• směsi nezařazené pod ani jednu položku v zeleném seznamu, avšak skládající se ze dvou nebo více odpadů v zeleném seznamu uvedených, přičemž toto složení neztěžuje jejich využití způsobem šetrným k životnímu prostředí a v souladu s čl. 58 nařízení č. 1013/2006 jsou uvedeny v příloze IIIA nařízení č. 1013/2006.

Dále do tohoto režimu spadají přepravy odpadů určené k laboratorní analýze k posouzení jejich fyzikálních nebo chemických vlastností nebo ke stanovení jejich vhodnosti pro využití nebo odstranění v množství menším nebo rovném 25 kg.

Pod režim dle bodu 3 spadají odpady, které jsou určeny k využití v množství nepřekračujícím 20 kg u stejných druhů odpadů.

Základní práva a povinnosti oznamovatele při přepravě odpadů v rámci Evropské unie (s tranzitem nebo bez tranzitu přes třetí země)

Nejdelší a nejpodrobnější část nařízení č. 1013/2006 upravuje přepravu odpadů v rámci EU s tranzitem nebo bez tranzitu třetí země. Konkrétně se jedná o hlavu II daného nařízení. Ta se skládá ze šesti kapitol, které upravují postup zahrnující práva a povinnosti osob zúčastněných na této přepravě. Největší počet práv a povinností dopadá na samotného oznamovatele přepravy odpadů při režimu přepravy dle bodu 1. a 2. v předchozí části tohoto článku.

1. Přeprava odpadů podléhající postupu předchozího písemného oznámení a souhlasu

Pro řádné provedení přepravy odpadů potřebuje oznamovatel podat nejdříve písemné oznámení a získat k přepravě odpadů souhlasy od dotčených příslušných orgánů. Oznamovatel[1] při podání oznámení musí splnit zejména následující požadavky:

• vyplnit příslušný formulář oznámení včetně průvodního dokladu,
• informace ve formuláři a dokladu musí odpovídat příloze II části 1 a 2 nařízení č. 1013/2006,
• musí připojit tzv. doplňkové informace a dokumentace, které vyžadují všechny dotčené příslušné orgány v souladu s přílohou II části 3 nařízení č. 1013/2006,
• musí poskytnout finanční záruku nebo odpovídající pojištění a
• musí uvést rozsah oznámení (např. jak velké množství odpadu se bude přepravovat).

Dokumentaci tvoří např. smlouva dle čl. 5 nařízení č. 1013/2006, uzavřená mezi oznamovatelem a příjemcem odpadů. Tato smlouva musí být účinná v době oznámení a také po celou dobu trvání přepravy. Mezi základní povinnosti, které smlouva musí vymezovat, spadá např. povinnost oznamovatele převzít odpady zpět v souladu s čl. 22 a čl. 24 odst. 2 nařízení č. 1013/2006, povinnost zařízení poskytnout potvrzení o využití/odstranění odpadu v souladu s oznámením a podmínkami uvedenými v oznámení, a to v souladu s čl. 16 písm. e) nařízení č. 1013/2006.

Finanční záruka nebo odpovídající pojištění pro oznamovatele znamenají vynaložení značných nákladů na jejich sjednání např. u finanční instituce.[2] Nicméně účelem takové finanční záruky nebo odpovídajícího pojištění je zajištění finančních prostředků pro pokrytí negativních dopadů, které mohou vzniknout při přepravě odpadů, zejména pokrytí dopravních nákladů, nákladů na využití nebo odstranění, nákladů na uskladnění v případech, kdy nelze přepravu odpadů dokončit podle plánu, nebo v případech nedovolené přepravy.

Po podání oznámení je zahájen proces schvalování dotčenými příslušnými orgány. Výsledkem takového procesu bude odůvodněné rozhodnutí o oznámené přepravě, a to:

1. souhlas bez uložení podmínek,
2. souhlas s uložením podmínek, nebo
3. námitky podle čl. 11 a 12 nařízení č. 1013/2006.

Pokud ve stanovených lhůtách není vydáno některé rozhodnutí dle předchozí věty, předpokládá se tzv. tichý souhlas – přeprava je povolena bez podmínek. Po odsouhlasení přepravy oznamovatel zajistí doplnění průvodního dokladu o chybějící informace (např. skutečné datum přepravy). Průvodní doklad zašle nejméně tři pracovní dny před zahájením přepravy příslušným orgánům a příjemci. Jeho kopie musí doprovázet přepravu, stejně tak kopie formuláře oznámení s uvedením písemných souhlasů a podmínek dotčených příslušných orgánů.

2. Přeprava odpadů, která má být doprovázena informacemi dle čl. 18 nařízení č. 1013/2006

Na rozdíl od předchozího režimu nemusí být přeprava odpadů oznámena a odsouhlasena. Z tohoto důvodu v rámci přepravy již nefiguruje oznamovatel, ale osoba, která přepravu zajišťuje. Přeprava musí být doprovázena dokladem obsaženým v příloze VII nařízení č. 1013/2006. Před zahájením přepravy odpadů tento doklad vyplní a podepíše osoba, která přepravu zajišťuje, a po převzetí odpadu jej podepíše zařízení k využití odpadu / laboratoř a příjemce. Dále musí osoba, která přepravu zařizuje, s příjemcem uzavřít smlouvu o využití odpadu. Ta musí obsahovat závazek, že příjemce převezme odpad zpět, nebo zajistí jeho využití jiným způsobem, pokud nebude možné přepravu dokončit. Tato smlouva se nikam nezasílá, avšak v případě potřeby si ji může příslušný orgán vyžádat.

Závěr

Na základě výše uvedeného je zřejmé, že pro určení správného postupu při přeshraniční přepravě odpadů je nutné zvolit typ a režim přepravy odpadů patřičný v konkrétním případě. Pro stanovení příslušného typu a režimu přepravy odpadů je nezbytné vědět, v jakém množství se přepravuje, jaký je účel přepravy, ze které vývozní země a do které dovozní země se přepravuje. Dále je nutné zohlednit, zda se přepravuje odpad také přes tranzitní zemi a další aspekty.[3] Zvolený postup má pak vliv na jednotlivá práva a povinnosti zúčastněných osob. Pokud povinné osoby nedodrží řádný postup přepravy odpadů, bude se jednat o neoprávněnou (nedovolenou) přepravu odpadů, za což jim může příslušný orgán uložit sankci.

[1] Pokud by se jednalo o přepravu odpadů z České republiky, bude účastníkem řízení pouze oznamovatel, a to v souladu s § 48 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech.

[2] V České republice musí být finanční záruka dle § 54 odst. 1 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, zajištěna u banky nebo u pobočky zahraniční banky se sídlem v členském státě Evropské unie, které jsou oprávněné poskytovat finanční záruky podle zákona o bankách.

[3] Pro velmi detailní popis postupu a jednotlivých práv a povinností odkazuji na: Brož, H. Právní aspekty přeshraniční přepravy odpadů. 2021, rigorózní práce, Masarykova univerzita, Právnická fakulta.