Seriál o insolvencích: Reorganizace (3. díl)

Provádění reorganizačního plánu a jeho nejvýznamnější účinky 

Nejzásadnějším momentem celého reorganizačního procesu je nabytí účinnosti reorganizačního plánu. Dle § 352 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen „IZ“), je obecně reorganizační plán účinný nabytím právní moci usnesení o jeho schválení. K odkladu účinnosti může dojít pouze, pokud o tom rozhodne insolvenční soud nebo pokud přímo sám reorganizační plán stanoví pozdější okamžik své účinnosti. Typicky se účinnost reorganizačního plánu odkládá k datu podpisu smlouvy o financování provozu dlužníkova podniku nebo jeho části, pokud tato smlouva nebyla podepsána před nabytím právní moci usnesení o schválení reorganizačního plánu.

S účinností reorganizačního plánu je zahájeno jeho provádění a rovněž se s tímto momentem pojí zásadní účinky pro dlužníka i věřitele. Schválený reorganizační plán je závazný pro všechny účastníky insolvenčního řízení bez ohledu na to, jestli hlasovali pro, nebo proti jeho přijetí.

Nabytím účinnosti reorganizačního plánu dochází dle § 353 odst. 1 IZ k započetí sanace dlužníka. Ve většině případů se projeví navrácením jeho ekonomického fungování zpět do běžného hospodářského života s minimem omezení. Zpravidla na něj přechází dispoziční oprávnění k jeho majetku, které může být omezeno pouze reorganizačním plánem. Veškerá ostatní omezení zanikají. Dlužníku se tak umožní postupovat nadále v souladu s reorganizačním plánem poměrně svobodně. Dále dle § 353 odst. 2 IZ dochází k obnovení funkce nejvyššího orgánu dlužníka, jehož činnost byla usnesením soudu o povolení reorganizace pozastavena. Hlasovací práva pro jednání ve valné hromadě či členské schůzi družstva pak mohou být navrácena původním držitelům či třetím osobám. Vždy záleží na obsahu reorganizačního plánu. V neposlední řadě pak dochází ke změně dokumentů upravujících vnitřní poměry dlužníka, pokud tak stanoví reorganizační plán. Veškeré tyto změny se zapisují do obchodního rejstříku a reorganizační plán se ukládá do sbírky listin.

Jedním z nejzásadnějších účinků reorganizačního plánu je však jeho dopad na závazky dlužníka. Ustanovení 356 IZ jasně stanoví, že nabytím účinnosti reorganizačního plánu zanikají práva všech věřitelů vůči dlužníkovi, a to i v případě, že svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásili. Postavení jednotlivých věřitelů nadále určuje reorganizační plán. Jeho účinností rovněž zanikají práva třetích osob k majetku dlužníka a tato vznikají osobám uvedeným v reorganizačním plánu za podmínek stanovených tamtéž. Výjimky z výše uvedených pravidel může stanovit zákon či reorganizační plán. Tato problematika se vztahuje především k postavení zajištěných věřitelů, neboť od účinnosti reorganizačního plánu se zajištění pohledávek změní tak, jak je v něm uvedeno. Reorganizační plán však může změnit pouze způsob zajištění pohledávek zajištěných věřitelů, nesmí změnit jeho kvalitu ani rozsah (bez souhlasu těchto zajištěných věřitelů); v opačném případě by byl reorganizační plán soudem vyhodnocen jako nespravedlivý.

Dále pak účinností reorganizačního plánu zanikají pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. Výjimkou jsou mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka nebo výjimky uvedené v reorganizačním plánu.

Zajímavostí je, že pokud tak stanoví reorganizační plán, lze po jeho účinnosti proti dlužníku nařídit i provést výkon rozhodnutí nebo exekuci k vymožení pohledávek.

Činnost insolvenčního správce, věřitelského výboru a soudu v rámci schválené reorganizace

Jak již bylo uvedeno výše, účinností reorganizačního plánu se převádí velká řada oprávnění a povinností opět na dlužníka, téměř tak, jak tomu bylo před zahájením insolvenčního řízení. Insolvenční správce však i nadále zastává důležitou roli, a to zejména kontrolní a evidenční. Jeho hlavní povinností je zajištění řádného provádění všech procesních úkonů v reorganizaci. Dále dohlíží na činnost dlužníka, pravidelně aktualizuje seznamy majetku a závazků dlužníka a eviduje jeho nakládání s dispozičním oprávněním. O výsledcích své dohlédací činnosti pravidelně nejméně jednou za tři měsíce informuje soud a věřitelský výbor, a to prostřednictvím zprávy o plnění reorganizačního plánu. Správce musí rovněž dle § 354 IZ vyhotovit zprávu o své dosavadní činnosti, aby dlužník s dispozičním oprávněním mohl tato svá oprávnění řádně vykonávat. 

Pokud je však dispoziční oprávnění dlužníka omezeno, má insolvenční správce mnohem významnější roli, neboť v části omezení vykonává dispoziční oprávnění k majetku dlužníka on.

Kontrolu řádného provádění reorganizačního plánu však nemá na starost pouze insolvenční správce, ale také věřitelé dlužníka. Věřitelský výbor je například oprávněn vymezit právní jednání zásadního významu, k jejichž provedení dlužník vždy potřebuje jeho předběžný souhlas, a to i v případě, že nejsou přesně vymezeny v reorganizačním plánu. Rovněž je věřitelský výbor aktivně legitimován navrhovat insolvenčnímu soudu opatření k odstranění zjištěných nedostatků, kdy některá z nich mohou vést i k neúspěšnému skončení reorganizace, což je v mnoha případech velmi silným motivačním nástrojem pro dlužníka k řádnému plnění a provádění reorganizačního plánu.

Činnost soudu je v této fázi omezena pouze na základní dohlédací činnost dle § 11 IZ. Dohlíží na řádné plnění úloh dlužníka, insolvenčního správce a věřitelského výboru.

Změna reorganizačního plánu

Reorganizační plán lze kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení změnit, a to i po jeho schválení. Insolvenční zákon změnu nepodmiňuje žádnými přísnějšími podmínkami. Ustanovení 361 IZ pouze stanoví, že v návrhu změny musí být popsán její účel, způsob jejího provedení a dopady na jednotlivé skupiny původních věřitelů a na případné věřitele nové. Hlavní podmínkou je lepší splnitelnost účelu reorganizace na základě této změny.

Jelikož může mít změna reorganizačního plánu velmi významný dopad zejména na věřitele dlužníka, zveřejňuje se její návrh speciálně v insolvenčním rejstříku a věřitelům se stanovuje lhůta v minimální délce 30 dnů, ve které mohou změněný plán odmítnout. K projednání navrhované změny pak insolvenční soud nařídí jednání, které se koná nejpozději do 15 dnů po uplynutí lhůty dané věřitelům k možnému odmítnutí změny. Jednání se však neuskuteční dříve než v den následující po uplynutí této lhůty.

Soud návrh změny reorganizačního plánu schválí při vyslovení souhlasu všech skupin původních věřitelů, většiny nových věřitelů, jejichž pohledávky jsou podle reorganizačního plánu zajištěny, dále pak většiny nových věřitelů, jejichž pohledávky podle reorganizačního plánu nejsou zajištěny a většiny společníků dlužníka nebo jiné právnické osoby, na kterou podle reorganizačního plánu přešel majetek dlužníka. Pokud nedojde ke schválení změněného reorganizačního plánu, zůstává účinný dříve schválený plán.

Skončení reorganizace

Reorganizace může skončit pozitivním nebo negativním výsledkem.

Jediným pozitivním ukončením reorganizace dlužníka je její splnění, které soud vezme v souladu s § 364 IZ na vědomí usnesením na základě zprávy insolvenčního správce o splnění reorganizačního plánu nebo jeho podstatných částí. Proti rozhodnutí není odvolání přípustné a reorganizace jím končí. V takovémto případě došlo k úspěšné sanaci úpadku či hrozícího úpadku dlužníka a byl naplněn účel a cíl reorganizačního plánu. 

Přeměnu reorganizace v konkurs upravuje § 363 IZ. V odst. 1 tohoto ustanovení jsou pak jasně vymezeny případy, ve kterých soud vždy o přeměně rozhodne. Nejčastěji dojde k tomu, že není schválen reorganizační plán a oprávněným osobám již uplynula lhůta k jeho předložení nebo že dlužník neplní své podstatné povinnosti v průběhu plnění reorganizačního plánu. K této změně však může dojít také například na návrh dlužníka, či při ukončení jeho podnikání. Odvolání proti rozhodnutí o přeměně reorganizace v konkurs může podat jen dlužník, navrhovatel reorganizace, insolvenční správce nebo věřitelský výbor. Zveřejněním tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku nastávají účinky spojené s prohlášením konkursu.