Seriál o insolvencích: Reorganizace (2. část)

Ve druhé části článku o reorganizaci přiblížíme postavení věřitelů při reorganizaci a jejich rozdělení do skupin pro účely reorganizačního plánu. Dále si vysvětlíme, co to vlastně reorganizační plán je, jaké jsou jeho obsahové náležitosti a jaký je rozdíl mezi reorganizačním plánem a zprávou o reorganizačním plánu. 

21. 1. 2021 Jana Kovalová

Věřitelé při reorganizaci

V insolvenčním řízení se za věřitele považují nejen přihlášení věřitelé, ale také věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou a věřitelé jim postavení na roveň. V rámci reorganizace pak dle § 335 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), mají postavení věřitelů rovněž společníci a členové dlužníka, za jejichž pohledávku se považuje právo vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu. 

Speciálním postupem v rámci reorganizace oproti konkursu a oddlužení je rozdělení věřitelů do skupin pro účely uspokojení jejich pohledávek a následného hlasování o přijetí a případné změně reorganizačního plánu. Věřitelé by měli být do skupin rozděleni tak, aby v rámci jedné skupiny měli její členové zásadně shodné právní postavení a hospodářské zájmy. Insolvenční zákon v § 337 odst. 2 stanovuje, že samostatnou skupinu tvoří zejména každý zajištěný věřitel, dále společníci a členové dlužníka a rovněž také věřitelé, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny. Ve většině případů jsou výše uvedené skupiny doplněny o skupinu nezajištěných věřitelů. 

Rozdělení do skupin je důležité zejména kvůli často protichůdným zájmům zajištěných a nezajištěných věřitelů, kdy zajištění věřitelé ve většině případů usilují o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, aby došlo k co nejrychlejšímu zpeněžení majetkové podstaty dlužníka a uspokojení jejich pohledávek. Nezajištění věřitelé se spíše přiklánějí k povolení reorganizace a následnému schválení reorganizačního plánu, neboť v případě prohlášení konkursu by k jejich uspokojení výtěžek zpeněžení majetkové podstaty dlužníka nemusel být dostačující.

Společníci a členové dlužníka, kteří mají z titulu své účasti ve společnosti nebo družstvu pohledávky, neovlivní těmito svými nároky způsob a míru uspokojení ostatních věřitelů. Jejich nároky jsou dle § 335 odst. 2 insolvenčního zákona totiž označeny jako nulové. Výše jejich pohledávek hraje roli pouze při hlasování jejich skupiny věřitelů o reorganizačním plánu. Pro jeho přijetí pak musí dle § 347 odst. 2 insolvenčního zákona hlasovat většina společníků nebo členů dlužníka. V případě dlužníka se základním kapitálem musí pro přijetí reorganizačního plánu hlasovat většina jeho společníků nebo členů, jejichž souhrnný podíl představuje alespoň dvě třetiny základního kapitálu dlužníka. Tím je zaručeno, že společníci a členové nebudou úplně vyřazeni z rozhodování o osudu dlužníka, avšak jejich hlasování nebude ovlivněno vidinou finančního zisku pro ně samotné. Pohledávky společníků nebo členů dlužníka, které vznikly z titulu poskytnutých půjček, prodeje majetku či poskytnutí služeb, však mají postavení jako každá jiná pohledávka věřitelů, kteří nejsou společníky ani členy dlužníka. Jsou tedy zařazeny do jiných skupin (např. mezi nezajištěné věřitele). 

Věřitelé, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny, jsou typicky ti, kteří si v daném insolvenčním řízení přihlásili pohledávku, jejíž výši, splatnost ani další její vlastnosti a práva s ní spojená reorganizační plán nemění. Nebo dále ti, o jejichž pohledávce věřitel písemně uznal, že není reorganizačním plánem dotčena. Řadí se sem převážně pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň. Takovými pohledávkami jsou typicky pohledávky zaměstnanců dlužníka.

Věřitelé jsou v rámci reorganizačního plánu rozděleni do skupin tak, aby schvalování reorganizačního plánu proběhlo co možná nejhladší cestou a nesetkávalo se s odporem jednotlivých skupin. Kontrolu vhodnosti a důvodnosti rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin provádí dle § 337 odst. 5 insolvenčního zákona soud, a to zejména z důvodu možného odhalení sepisovatele reorganizačního plánu, který by se nesprávným zařazením věřitelů do jednotlivých skupin snažil manipulovat s hlasováním o reorganizačním plánu. Možnost kontroly však v tomto případě mají i věřitelé, kteří mohou podat soudu návrh na své zařazení do jiné skupiny. Tento návrh rovněž může podat také předkladatel reorganizačního plánu. Soud o něm musí rozhodnout před schválením reorganizačního plánu. Proti rozhodnutí soudu není přípustné odvolání.

Reorganizační plán

Reorganizační plán je základním dokumentem celé reorganizace a jeho právní úpravu nalezneme v § 338 a násl. insolvenčního zákona. Jedná se o soubor právních a ekonomických opatření, která mají trvat po určitou dobu a mají vést k ozdravení provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných majetkových vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli.

Přednostní právo k sestavení reorganizačního plánu má dle § 339 insolvenčního zákona dlužník, a to i v případě, že návrh na povolení reorganizace podal věřitel. Dlužník může předložit reorganizační plán buď současně s návrhem na povolení reorganizace, nebo ve lhůtě 120 dnů od rozhodnutí o jejím povolení. Tuto lhůtu může soud na návrh dlužníka přiměřeně prodloužit, nejdéle však o dalších 120 dnů. Může ji rovněž i bez návrhu zkrátit nebo ukončit. Činí tak v případě, že dlužník postupuje v sestavování reorganizačního plánu způsobem, který může reorganizaci zmařit, nebo že dlužník zajištěným věřitelům neplatí zákonné úroky. Odvolání proti prodloužení, zkrácení, ani proti ukončení této lhůty není přípustné. 

Přednostní právo k sestavení reorganizačního plánu může dlužníkovi svým usnesením odejmout schůze věřitelů, na které se projednává nebo schvaluje návrh na povolení reorganizace. Dlužník se rovněž svého přednostního práva může vzdát. Když je mu přednostní právo k sestavení reorganizačního plánu odejmuto nebo mu z výše uvedených důvodů marně uplyne lhůta k předložení reorganizačního plánu, může schůze věřitelů rozhodnout o tom, kdo má nově toto přednostní právo. Pokud tak neučiní, vyzve soud k předložení reorganizačního plánu další osoby, které návrh na povolení reorganizace podaly nebo které se k němu připojily. Pravidla pro stanovení lhůty k předložení reorganizačního plánu jsou obdobná jako u dlužníka.

Obsah a přílohy reorganizačního plánu

Dle § 340 insolvenčního zákona musí reorganizační plán vždy obsahovat rozdělení věřitelů do skupin, určení způsobu reorganizace, určení opatření k plnění reorganizačního plánu, viz § 341 insolvenčního zákona, údaje o tom, zda bude pokračovat provoz dlužníkova podniku či jeho části a za jakých podmínek, údaje o osobách, které se mají podílet na financování reorganizačního plánu nebo které převezmou některé dlužníkovy závazky či zajistí jejich splnění, včetně rozsahu jejich angažovanosti, údaje ohledně vlivu na zaměstnanost v dlužníkově podniku a údaje o tom, zda a jaké závazky bude dlužník po skončení reorganizace mít. Rovněž zde musí být řešeny pohledávky, ohledně kterých je veden a doposud neskončen incidenční spor, a pohledávky vázané na odkládací podmínku. 

Náležitosti reorganizačního plánu jsou pak přesně upraveny v § 14 vyhlášky č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a elektronických podání v insolvenčním řízení (dále jen „vyhláška“). Nad výše uvedené náležitosti stanovené insolvenčním zákonem jsou jimi označení reorganizačního plánu, a pokud je reorganizační plán předkládán po zahájení insolvenčního řízení, rovněž označení příslušného insolvenčního soudu, u kterého je řízení vedeno, a jeho spisová značka. 

Dalšími náležitostmi reorganizačního plánu jsou označení dlužníka a předkladatele reorganizačního plánu, popis dlužníkova podnikání a příčiny vzniku dlužníkova úpadku, přehled zajištěného a nezajištěného majetku dlužníka, předpoklady pro schválení reorganizačního plánu a podmínek jeho přípustnosti, označení závazků dlužníka a seznam příloh. Reorganizační plán je v neposlední řadě nutné datovat a podepsat.

Dokumenty, které musí být předloženy k reorganizačnímu plánu, jsou upraveny v § 342 insolvenčního zákona. Jedná se zejména o nové znění zakladatelského dokumentu nebo stanov, případně jiného dokumentu upravujícího vnitřní poměry dlužníka, je-li v reorganizačním plánu počítáno s jejich změnou. V případě, že jedním z opatření reorganizačního plánu je zajištění financování provozu dlužníkova podniku, příp. jeho části, či převzetí některých dlužníkových závazků, je nutné doložit prohlášení osob, které jsou ochotny dlužníka takovým způsobem financovat. Nachází-li se dlužník v manželství a má-li být podle reorganizačního plánu majetek ve společném jmění manželů použit, je nutné doložit rovněž prohlášení dlužníkova manžela, že souhlasí s jeho použitím. Povinnost doložit další specifické dokumenty uvedené v § 342 insolvenčního zákona je vždy vázána na určitá specifická opatření obsažená v konkrétním reorganizačním plánu.

Zpráva o reorganizačním plánu

Zpráva o reorganizačním plánu je průvodní dokument k reorganizačnímu plánu, který je povinen vytvořit jeho zpracovatel. Tato zpráva má věřitelům shrnout a definovat reorganizační plán tak, aby i ekonomicky neznalí věřitelé měli dostatečné informace pro hlasování o jeho přijetí. Insolvenční zákon pak tyto dostatečné údaje definuje v § 343 odst. 2 a jsou jimi zejména informace o tom, jaké plnění, v jaké hodnotě se jednotlivým skupinám věřitelů nabízí. 

Zpráva o reorganizačním plánu se předkládá nejpozději 15 dnů před termínem konání schůze věřitelů svolané k rozhodnutí o přijetí reorganizačního plánu, aby se s ní věřitelé mohli seznámit s časovým předstihem. Před jejím zveřejněním ji však po kontrole jejich náležitostí musí schválit insolvenční soud. Náležitosti zprávy o reorganizačním plánu jsou uvedeny v § 15 vyhlášky. Zpráva by měla být rozdělena do 18 částí specifikovaných vyhláškou. Její přílohou je reorganizační plán.

Hlasování o přijetí reorganizačního plánu

Ve většině případů je dle § 344 insolvenčního zákona k přijetí reorganizačního plánu svolána speciální schůze věřitelů, na kterou jsou předvoláni také dlužník a insolvenční správce. Schůze věřitelů nemusí být svolána pouze tehdy, když mimo ni hlasovala o přijetí reorganizačního plánu každá skupina věřitelů (dle rozdělení do skupin věřitelů uvedeného v reorganizačním plánu, o kterém se hlasuje), nebo považuje-li se reorganizační plán za přijatý danou skupinou bez hlasování. Hlasování věřitelů může probíhat klasicky na schůzi věřitelů či mimo ni prostřednictvím hlasovacího lístku. Všechny hlasy se sčítají a mají stejnou váhu bez ohledu na způsob hlasování.

Aby byl reorganizační plán přijat jednotlivými skupinami, musí dle § 347 insolvenčního zákona pro jeho přijetí hlasovat většina hlasujících věřitelů dané skupiny, jejíž pohledávky představují nejméně polovinu celkové jmenovité hodnoty pohledávek hlasujících věřitelů této skupiny. To znamená, že není ani tak důležitý počet hlasujících věřitelů dané skupiny, ale to, zda pro reorganizační plán hlasují věřitelé s největšími pohledávkami v rámci skupiny, což je dalším důvodem pro důslednou kontrolu spravedlivého rozdělení věřitelů do skupin v rámci reorganizačního plánu. Skupina členů a společníků dlužníka přijme reorganizační plán, pokud pro něj hlasuje prostá většina společníků. 

Výjimku má případ dlužníka se základním kapitálem, v jehož případě musí pro přijetí hlasovat většina společníků či členů a zároveň musí být splněna podmínka, dle které jejich souhrnný podíl musí současně představovat alespoň dvě třetiny základního kapitálu dlužníka. 

Skupina věřitelů, kteří nejsou reorganizačním plánem dotčeni, se považuje za skupinu, jež reorganizační plán přijala. Pro osobu, která vytvořila a podala reorganizační plán, a tedy i usiluje o jeho přijetí, je stěžejní, aby o jeho výhodnosti přesvědčila zejména všechny zajištěné věřitele, kteří mají každý svou samostatnou skupinu a věřitele s velkými pohledávkami v ostatních skupinách. 

Zajímavostí je, že jeden věřitel může být zařazen do více skupin a v každé skupině má právo hlasovat. Typickým příkladem jsou věřitelé, kteří mají pohledávku za dlužníkem částečně zajištěnou a částečně nezajištěnou.

Soud v rámci hlasování dohlíží zejména na zákonnost jednání, v jehož důsledku jednotliví věřitelé přijali nebo odmítli reorganizační plán. V případě, že zjistí protizákonné jednání věřitelů, může i bez návrhu a po jednání rozhodnout, že se k hlasu takového věřitele nepřihlíží. Toto rozhodnutí soudu může vést i k novému hlasování o přijetí reorganizačního plánu, a to v případě, kdy se nepřihlíží k hlasu věřitele, jehož hlasování bylo rozhodující pro přijetí či odmítnutí reorganizačního plánu.

Schválení, zamítnutí a zpětvzetí reorganizačního plánu

Základní podmínkou pro schválení reorganizačního plánu soudem je jeho soulad s insolvenčním zákonem a ostatními právními předpisy. Dále musí být dodržena jedna ze základních zásad insolvenčního zákona, a to poctivost záměru reorganizačního plánu. Těmito dvěma podmínkami by se soud měl zabývat nejdříve, a pokud zjistí, že je reorganizační plán protizákonný nebo je jím sledován nepoctivý záměr, nepokračuje ve zkoumání dalších zákonem stanovených podmínek a reorganizační plán rovnou zamítne. Pokud jsou obě splněny, může soud přejít ke zkoumání dalších podmínek. 

Reorganizační plán by měly dle § 348 insolvenčního zákona zásadně přijmout všechny skupiny věřitelů. Tuto podmínku lze však pominout, pokud reorganizační plán přijala alespoň jedna skupina věřitelů mimo skupiny společníků a členů dlužníka. V takovém případě zde musí být naplněn předpoklad, že reorganizační plán zajišťuje rovné zacházení s každou zjištěnou pohledávkou v rámci každé skupiny věřitelů, která jej nepřijala. Dále musí být zajištěno, že ve vztahu ke každé takové skupině je reorganizační plán spravedlivý a že jeho schválení a následné provedení nepovede k dalšímu úpadku nebo likvidaci dlužníka, aniž by ji reorganizační plán předpokládal. Spravedlnost reorganizačního plánu insolvenční zákon řeší vůči skupinám zajištěných věřitelů, skupinám nezajištěných věřitelů a skupině společníků a členů dlužníka v § 349 insolvenčního zákona

Další podmínkou je, že dle reorganizačního plánu získá každý věřitel plnění stejné nebo vyšší než v konkursu. Tuto podmínku lze však také pominout, pokud reorganizační plán s nižším plněním počítá a věřitelé s ním souhlasí. V rámci znaleckých posudků v insolvenčních řízeních, ve kterých je předložen reorganizační plán, nebo se počítá s jejich předložením, je tedy téměř vždy uvedeno srovnání plnění, které by věřitelé získali v rámci konkursu, a plnění, které by věřitelé získali v rámci reorganizace. Toto srovnání ze znaleckých posudků pak sepisovatelé reorganizačních plánů často vkládají do zprávy o reorganizačním plánu, aby věřitelé měli tuto informaci lehce dohledatelnou.

Poslední podmínkou je úhrada všech zapodstatových pohledávek a pohledávek jim postavených na roveň. Opět je však možné v rámci reorganizačního plánu schválit jiný postup, pokud s tím věřitelé souhlasí. 

Pokud nejsou výše uvedené podmínky splněny, soud reorganizační plán zamítne. Proti rozhodnutí o zamítnutí reorganizačního plánu mohou podat odvolání dlužník, předkladatel reorganizačního plánu a věřitelé, kteří hlasovali pro jeho přijetí. Předkladatel reorganizačního plánu ho pak může podat znovu, ale pouze pokud mu doposud neuplynula lhůta pro jeho předložení. V odůvodněných případech je možné tuto lhůtu rozhodnutím soudu prodloužit, avšak pouze před jejím uplynutím a v rámci rozhodnutí, kterým se zamítá reorganizační plán.

Předkladatel reorganizačního plánu může vzít reorganizační plán zpět až do jeho schválení, může ho rovněž jakkoliv doplnit, případně změnit. 

 

Pokud soud schválí reorganizační plán, mohou se proti němu odvolat pouze ti věřitelé, kteří hlasovali pro jeho odmítnutí. 

Jana Kovalová

autorka pracuje jako asistentka soudce na insolvenčním úseku Krajského soudu v Ostravě

Vybrali jsme pro vás


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info