Seriál o insolvencích: Reorganizace (1. část)

Reorganizace je sanačním způsobem řešení úpadku či hrozícího úpadku dlužníka, který se zakládá zejména na zachování provozu dlužníkova podniku a na postupném uspokojování pohledávek věřitelů. Podnik dlužníka je v průběhu reorganizace provozován v souladu se schváleným reorganizačním plánem, jehož plnění pravidelně kontrolují insolvenční správce, soud i věřitelé. Výsledkem má být ozdravení hospodaření podniku a nové, zdravější uspořádání vztahů dlužníka a jeho věřitelů. Právní úpravu tohoto institutu nalezneme v  § 316–364 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen „IZ“).

Reorganizace je jako způsob řešení úpadku či hrozícího úpadku přípustná pouze u podnikajícího dlužníka (není relevantní, zda jde o fyzickou či právnickou osobou), který není v likvidaci, není obchodníkem s cennými papíry ani osobou oprávněnou k obchodování na komoditní burze. Dále musí mít celkový roční úhrn čistého obratu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu alespoň ve výši 50 000 000 Kč (např. je-li insolvenční návrh na osobu dlužníka podán v únoru 2020, zkoumá se celkový roční úhrn čistého obratu za rok 2019), nebo 50 a více zaměstnanců v pracovním poměru. 

Výše uvedené podmínky ročního úhrnu čistého obratu ani počtu zaměstnanců však nemusejí být splněny v případě tzv. předschválené reorganizace. O předschválenou reorganizaci jde v situacích, kdy dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do rozhodnutí o úpadku předloží soudu také reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů. Jejich hlasy se počítají podle výše pohledávek jednotlivých věřitelů, kdy na každou 1 Kč pohledávky připadá jeden hlas věřitele. Pokud má tedy věřitel za dlužníkem přihlášenou pohledávku ve výši 21 522,30 Kč, má 21 522 hlasů. Tento institut proto hojně využívají dlužníci vlastnící menší podniky, kteří raději zvolí cestu přísněji sestaveného reorganizačního plánu, na němž se dohodnou s věřiteli, než likvidační způsob řešení úpadku, kterým je konkurs.

Návrh na povolení reorganizace

Návrh na povolení reorganizace může podat pouze dlužník či přihlášený věřitel. Pokud dlužník podá insolvenční návrh sám na sebe a chce, aby se jeho úpadek, příp. hrozící úpadek, řešil reorganizací, zpravidla ho spojí s návrhem na povolení reorganizace. V těchto případech se také nejčastěji setkáváme s výše uvedenými předschválenými reorganizacemi, v rámci kterých soud již s rozhodnutím o úpadku spojuje i usnesení o způsobu řešení úpadku, tedy o povolení reorganizace dlužníkova podniku. Předkládané reorganizační plány v předschválených reorganizacích bývají obvykle nejpropracovanější, neboť dlužník není podaným insolvenčním návrhem zaskočen a již nějakou dobu o krizové situaci svého podniku ví a snaží se ji vyřešit. Reorganizační plán tedy připravuje s předstihem a za pomoci odborníků (např. ekonomických poradců). Pokud však dlužník nepodá návrh na povolení reorganizace současně s insolvenčním návrhem nebo pokud je insolvenční návrh podán věřitelem, má dlužník možnost podat tento návrh dodatečně, a to nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku. Stejnou lhůtu k podání návrhu na povolení reorganizace má rovněž přihlášený věřitel. Výjimkou je situace, kdy dlužník podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, v takovém případě může podat návrh na povolení reorganizace pouze do rozhodnutí o úpadku.

Návrh na povolení reorganizace podaný dlužníkem musí kromě obecných náležitostí obsahovat také označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat. Dále v něm musí být uvedeny dlužníkovy známé údaje o kapitálové struktuře a majetku osob, které ho ovládají nebo které s ním tvoří koncern, včetně údaje o tom, zda ohledně některé z těchto osob neprobíhá insolvenční řízení, anebo prohlášení, že není takových osob. V neposlední řadě musí návrh obsahovat údaj o způsobu navrhované reorganizace, kterým však osoby následně sestavující reorganizační plán, ani osoba, která návrh podala, nejsou vázány. Rovněž se k němu připojuje seznam majetku a seznam závazků. Pokud podává návrh na povolení reorganizace věřitel, nemusí uvádět údaje o kapitálové struktuře a majetku osob, které dlužníka ovládají nebo které s ním tvoří koncern, včetně údaje o tom, zda ohledně některé z těchto osob neprobíhá insolvenční řízení, anebo prohlášení, že není takových osob. Tyto informace věřitel uvede pouze v případě, že mu jsou známy. Jestliže návrh na povolení reorganizace výše uvedené náležitosti neobsahuje nebo postrádá některé přílohy, soud dlužníka příp. věřitele vyzve k jeho doplnění ve stanovené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Pokud ani přes výzvu soudu nejsou zhojeny vady návrhu, soud návrh na povolení reorganizace odmítne. Stejně tak odmítne návrh, který byl podán opožděně.

Jestliže je návrh na povolení reorganizace z procesního hlediska v pořádku a nejedná se o předschválenou reorganizaci, k jejímuž povolení by došlo zároveň s rozhodnutím o úpadku, soud svolá rozhodnutím o úpadku schůzi věřitelů. Na jejím programu je mimo jiné hlasování o přijetí usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku, kdy se nabízí buďto povolení reorganizace, nebo prohlášení konkursu. Usnesení schůze věřitelů o povolení reorganizace je přijato, jestliže z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů pro něj hlasovala nejméně polovina všech přítomných zajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek a nejméně polovina všech přítomných nezajištěných věřitelů počítaná rovněž podle výše jejich pohledávek, nebo pro něj hlasovalo nejméně 90 % všech přítomných věřitelů (bez ohledu na to, zda jsou zajištění či nezajištění). Pokud se této schůze věřitelů účastní pouze zajištění nebo pouze nezajištění věřitelé, musí pro něj hlasovat nejméně polovina všech přítomných (opět platí podmínka jejich přihlášení ke dni předcházejícímu dni konání schůze věřitelů a počítání podle výše pohledávek, tedy 1 Kč = 1 hlas). 

Soud současně v průběhu insolvenčního řízení zkoumá, zda návrhem na povolení reorganizace není sledován nepoctivý záměr a zda jej nepodala osoba, o jejímž návrhu na povolení reorganizace bylo již dříve rozhodnuto. Za nepoctivý záměr je možné považovat například pravomocné odsouzení dlužníka za majetkovou trestnou činnost či netransparentní převody majetku z majetkové podstaty. Poctivost jednání dlužníka se pak vždy zkoumá ve spojitosti s podáním návrhu na povolení reorganizace, a to jak časové, tak věcné. Pokud by se nepoctivý záměr nebo dřívější rozhodnutí prokázaly, soud návrh na povolení reorganizace zamítne bez ohledu na usnesení schůze věřitelů.  Zamítne také věřitelský návrh na povolení reorganizace, který schůze věřitelů neschválí. Jestliže schůze věřitelů nepřijme usnesení o povolení reorganizace, je na majetek dlužníka usnesením prohlášen konkurs. Proti zamítnutí insolvenčního návrhu může podat odvolání pouze osoba, která návrh podala. Proti usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka je pak přípustné klasické odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení. Jakmile nabude usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka právní moci, nelze změnit způsob řešení úpadku na reorganizaci. Stejně tak pokud soud návrh na povolení reorganizace odmítne či zamítne z jiných výše uvedených důvodů (příp. vezme na vědomí jeho zpětvzetí), pokračuje bez dalšího v insolvenčním řízení, což nejčastěji vede k prohlášení konkursu na majetek dlužníka. 

Povolení reorganizace

Nedojde-li k výše uvedeným situacím, insolvenční soud reorganizaci povolí. Zajímavostí je, že proti rozhodnutí soudu, kterým je povolena reorganizace dlužníka, není přípustné odvolání. Současně s povolením reorganizace soud ustanoví znalce, aby ocenil majetkovou podstatu dlužníka a předložil soudu písemný posudek. V něm zejména uvede, k jakému uspokojení věřitelů by došlo v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Pro nezkušené věřitele je pak snadnější porovnat, zda pro ně bude do budoucna výhodnější reorganizace dlužníka či jeho konkurs. 

Povolením reorganizace přechází dispoziční oprávnění k majetkové podstatě opětovně na dlužníka. Ruší se všechna dosavadní omezení, ke kterým došlo ze zákona nebo rozhodnutím soudu v průběhu insolvenčního řízení. Kontrolu nad činností dlužníka s dispozičním oprávněním provádí insolvenční správce. Tímto okamžikem se zpravidla také pozastavuje výkon funkce valné hromady nebo členské schůze dlužníka, které nadále zastupuje insolvenční soud.

V příštím díle tohoto seriálu si rozebereme reorganizační plán jako takový, postavení věřitelů v průběhu reorganizace a rozdělení věřitelů do skupin. Rovněž se budeme zabývat schválením a změnou reorganizačního plánu i skončením reorganizace.