Seriál o insolvencích: Přezkumné jednání

Přezkumné jednání je jednání, na kterém se insolvenční správce, dlužník a věřitelé vyjadřují k tomu, zda pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení jsou pohledávky po právu (tedy zda existují), zda jsou v takové výši, v jaké je věřitel přihlásil, a zda mají takovou povahu, jakou věřitel tvrdí (zda je či není podřízená anebo zajištěná). 

Pokud mají uvedení účastníci za to, že pohledávka není taková, jakou ji věřitel přihlásil, učiní tzv. popěrný úkon. Tyto úkony nazýváme popření pravosti, výše nebo pořadí. Lze je u každé pohledávky kombinovat a také je možné popírat pohledávky pouze částečně. Pokud ji nikdo nepopře, stane se zjištěnou. U pohledávky, která popřena byla, může být podána incidenční žaloba na určení pohledávky (o tom, kdo je oprávněn podávat žalobu a proti komu, jsou účastníci řízení ze strany soudu nebo správce vždy důkladně poučeni). V závislosti na výsledku incidenčního sporu může být dodatečně zjištěna. Pokud není žaloba podána vůbec, bude pohledávka odmítnuta. Takto můžeme zjednodušeně popsat podstatu přezkumného jednání. 

Přezkumné jednání v konkursu

Insolvenční soud zašle insolvenčnímu správci všechny přihlášky, které mu byly doručeny. Správce na jejich základě připraví přezkumné listy a zaujme stanoviska k jednotlivým pohledávkám v součinnosti s dlužníkem, který mu předloží související doklady. Tato stanoviska může na základě nových zjištění měnit do konce přezkumného jednání. 

S ohledem na to, že insolvenční správce nemá vždy přístup ke všem dokumentům dokládajícím stav jednotlivých pohledávek (např. protože o nich ani neví), je i pro dlužníka velmi vhodné se správcem řádně spolupracovat a na jeho žádost mu veškeré listiny dokládat. Na jejich základě je pak správce schopen vyhodnotit, zda je pohledávka opravdu tak vysoká, zda již nebyla promlčena či zda bylo zajištění pohledávky provedeno v souladu s právem. Popírání pohledávek může významně ovlivnit následující průběh řízení a uspokojení věřitelů.

Na druhou stranu ale není vhodné popírat bezmyšlenkovitě a bezdůvodně všechny pohledávky [vznik nákladů v incidenčních řízeních, povinnost složit jistotu na náklady řízení podle § 202 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“)]. Důsledky popření pohledávek jsou popsány v § 192 až 200 IZ a popření dlužníkem dále řeší § 410 odst. 5 a 6 IZ. 

Přezkumné jednání se koná u soudu v případě řešení úpadku konkursem anebo pokud nebylo o způsobu řešení úpadku rozhodnuto. Přezkumné listy zašle insolvenční správce nejpozději patnáct dní před přezkumným jednáním soudu ke zveřejnění v insolvenčním rejstříku, aby se k pohledávkám mohli vyjádřit i ostatní věřitelé. Zároveň správce zasílá soudu i zprávu o své dosavadní činnosti s informacemi o dlužníkovi a soupis majetkové podstaty.

Výsledek přezkumného jednání – upravený seznam pohledávek (tj. soubor přezkumných listů) soudce na jednání podepíše a následně jsou přezkumné listy naskenovány a zveřejněny v insolvenčním rejstříku jako samostatná událost. Zveřejněné přezkumné listy jsou exekučním titulem (využitelným po skončení insolvenčního řízení), a to dle § 312 odst. 4 IZ a § 405 odst. 4 IZ. Po přezkumném jednání konaném u soudu se koná schůze věřitelů.

Přezkumné jednání v oddlužení

Pokud je úpadek dlužníka řešen oddlužením (tzn. pokud bylo v rozhodnutí o úpadku oddlužení povoleno), koná se přezkumné jednání u insolvenčního správce. Nemusí se nutně konat v jeho sídle nebo provozovně. Po domluvě s dlužníkem jej lze provést i v místě jeho bydliště, případně kdekoliv jinde (samozřejmě s přihlédnutím k zachování jisté úrovně jednání).

Přezkum pohledávek u správce probíhá v podstatě stejně jako jednání u soudu, ale s tím rozdílem, že správce zasílá přezkumné listy spolu s dalšími formuláři soudu až po jednání. Těmito formuláři jsou zpráva o přezkumu, záznam o jednání (má obdobnou povahu jako protokol o jednání vyhotovený u soudu), přehledový list (s uvedením popěrných úkonů správce), přehled popěrných úkonů dlužníka, soupis majetkové podstaty a také zpráva pro oddlužení. 

Zpráva pro oddlužení je formulář, ve kterém správce shrne zásadní informace týkající se příjmů a majetku dlužníka, případné žádosti o nižší splátky, řádného hrazení záloh na odměnu a hotové výdaje správce, darovacích smluv, vyživovacích povinností, dlužného výživného a dalších podrobností, které jsou podstatné pro rozhodnutí soudu o tom, zda oddlužení dlužníkovi schválí, nebo ne. Důležitou součástí zprávy pro oddlužení je distribuční schéma, ve kterém jsou uvedeni všichni věřitelé s přihlášenými pohledávkami a procentuální podíl na uspokojení. 

Ke všem uvedeným dokumentům jsou na stránkách www.justice.cz opět zveřejněny standardizované formuláře. Insolvenční soud dokumenty zkontroluje, případně vyzve správce k opravě chyb a následně je zveřejní vyhláškou s poučením o možnosti podat námitky. 

Dlužník může v průběhu insolvenčního řízení podat žádost o nižší splátky. Měl by ji co nejpodrobněji odůvodnit. S účinností oddlužovací novely od června 2019 může soud dle § 398 odst. 5 IZ změnit zákonnou výši splátek dlužníka jen tehdy, kdy lze předpokládat, že by jejich zákonná výše ohrozila plnění splátkového kalendáře nebo že by nezajištění věřitelé obdrželi na své pohledávky plnění stejné nebo vyšší při jiné než zákonné výši splátek. 

První situace může nastat v případě, kdy dlužník hradí vysoké cestovné do zaměstnání a bez snížené splátky by nebyl schopen ho hradit. Při zákonné splátce by ztratil svůj příjem a plnění oddlužení by bylo ohroženo. Druhá situace bude typická v případě, že dlužník dosahuje mnohem vyšších příjmů v zaměstnání v zahraničí, nicméně tam má vysoké životní náklady, které by nebyl schopen z nezabavitelné částky uhradit. V takovém případě je i pro věřitele výhodnější zákonnou splátku snížit tak, aby byl dlužník schopen udržet si zaměstnání, neboť příjmy ze zahraničí často dosahují několikanásobku toho, co by dlužník byl schopen získat prací v České republice. 

Při posuzování žádosti o nižší splátky je insolvenční soud povinen přihlížet mimo jiné k tomu, jaké důvody vedly dlužníka k úpadku, k celkové výši jeho závazků, jeho příjmům a opatřením, která činí k uspokojení svých věřitelů, a rovněž i k doporučením věřitelů (podrobněji k jednotlivým kritériím s přihlédnutím k novelizaci § 398 IZ vizte rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 53/2012).

Věřitel s pohledávkou z podnikání může vyjádřit nesouhlas s oddlužením podle § 389 odst. 2 písm. a) IZ. Než se soud začne takovým nesouhlasem věcně zabývat, kontroluje splnění základních náležitostí. Věřitel musí nesouhlas sdělit nejpozději spolu s přihláškou (nemusí souhlas zasílat samostatně, postačí jej uvést do komentáře v přihlášce pohledávky), musí svůj nesouhlas sdělit výslovně (dostatečně srozumitelně) a své stanovisko řádně odůvodnit. Jako odůvodnění nestačí tvrzení, že věřitel má vůči dlužníkovi pohledávku a tato pohledávka je z podnikání. Toto nevede automaticky k neschválení oddlužení. Věřitel musí uvést, z jakých důvodů si nepřeje, aby byl dlužník oddlužen. Pokud si věřitel nedá záležet na odůvodnění a odvolá se proti rozhodnutí soudu o schválení oddlužení, nemůže další důvody tvrdit v odvolacím řízení (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 2 VSOL 300/2019-B-22 k KSOS 34 INS 10381/2018). Pro úspěšné uplatnění nesouhlasu s oddlužením musí věřitel postupovat v souladu s § 403 odst. 2 IZ. 

V příštím díle insolvenčního seriálu se dozvíte něco o rozhodnutí o schválení oddlužení, jeho účincích, dalším postupu v insolvenčním řízení a také o následcích neschválení oddlužení.