Rozhodčím doložkám ve spotřebitelských smlouvách neodzvonilo. Dozvuky najdeme v exekučním řízení

Exekuční řád jako jeden z exekučních titulů uvádí i vykonatelný rozhodčí nález [§ 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu]. Na základě vykonatelných rozhodčích nálezů, kde se na straně žalovaného nacházel spotřebitel, je doposud nařízeno/vedeno několik tisíců exekučních řízení. Rozhodčí doložky a smlouvy (dále souhrnně jen „rozhodčí doložka“), které vdechly život rozhodčímu řízení a umožnily vydání rozhodčího nálezu, byly v podstatné většině sjednány se spotřebiteli v rámci uzavírání smluv o úvěru. Některé rozhodčí nálezy jsou však stiženy vadami, které judikatura postupem času označila za vady způsobující nepřípustnost vedení exekuce. Spotřebitelé, často neznalí dané judikatury, návrh na zastavení exekuce nepodají, ačkoli by tak mohli dosáhnout zastavení nepřípustně vedené exekuce. Co by tedy měli a mohli v takovém případě namítat?

Transparentnost výběru rozhodce

Jedním z často uplatňovaných důvodů nepřípustnosti exekuce v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce se stala námitka netransparentního výběru rozhodců. Ústavní soud považuje za neakceptovatelný výsledek rozhodčího řízení vedeného rozhodcem, jehož výběr proběhl podle netransparentních pravidel. Ústavní soud v této souvislosti také klade důraz na skutečnost, že rozhodčí řízení představuje „odklon“ od klasického soudního řízení, a jako takové má omezené možnosti soudního přezkumu, čímž se požadavek transparentního výběru rozhodce stává zcela esenciálním předpokladem řádně vedeného rozhodčího řízení. [1]

Za netransparentní výběr rozhodce dle právní úpravy platné do 31. 3. 2012 lze považovat ty případy, kdy v rozhodčí doložce není obsaženo přímé určení rozhodce ad hoc. Namísto toho je uveden odkaz na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Jako příklad právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem a na jejíž seznam rozhodců bylo rozhodčími doložkami odkazováno, lze uvést Společnost pro rozhodčí řízení, a.s., či Rozhodčí a správní společnost, a.s. Doložky odkazující na seznamy vedené společnostmi, které nebyly stálým rozhodčím soudem, se z výše uvedeného důvodu nutně považují za neurčité. Od 11. 5. 2011 z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že neurčité rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách jsou neplatné. To má za následek, že rozhodčí doložka nemohla založit pravomoc rozhodce pro vydání rozhodčího nálezu. Tímto je rozhodčí nález stižen neodstranitelnou vadou způsobující jeho nezpůsobilost být řádným exekučním titulem. [2] Stejně tak lze jako na neplatnou pohlížet na rozhodčí doložku, která odkazuje na seznam rozhodců či rozhodčí řád vydaný fyzickou osobou (např. advokátem). [3]

Naopak za transparentní způsob určení rozhodce považují soudy zpravidla určení v rozhodčí doložce čtyř (někdy i více) konkrétně jmenovitě určených rozhodců ad hoc s tím, že v případě nemožnosti daného rozhodce spor rozhodnout obsahuje doložka neměnnou posloupnost dalších jmenovitě určených rozhodců. [4]

Odlišně je otázka transparentnosti výběru rozhodce posuzována po novele zákona o rozhodčím řízení z roku 2012. Od 1. 4. 2012 již rozhodce může určit stranami dohodnutá osoba, nebo pravidla pro rozhodčí řízení postupem podle § 19 odst. 4 zákona o rozhodčím řízení.

Věcný přezkum exekučního titulu

Pokud soudy rozhodují o zastavení exekuce, běžně posuzují i platnost smluvních ujednání, neboť je nutné se v rámci návrhu na zastavení exekuce zabývat vždy všemi konkrétními okolnostmi případu, které by mohly založit v celém souhrnu nepřípustnost vedení exekuce. Mohou se ale soudy v exekučním řízení zabývat platností smluvních ujednání? Nespadá snad tato otázka mezi úkoly nalézacího řízení?

V soudní praxi se ustálilo pravidlo, že v důsledku právní moci vykonávaného rozhodnutí, tedy exekučního titulu, vzniká překážka nemožnosti věcného přezkumu exekučního titulu. Exekuční titul je pak ve své pravomocné podobě závazný i pro exekuční soud. V rámci exekučního řízení z toho důvodu není exekuční soud oprávněn se zabývat věcnou stránkou exekučního titulu, a to ani v případě, kdy námitku věcné nesprávnosti exekučního titulu vznese povinná osoba. Povinné osoby například namítají, že v jejich případě neexistovalo právo věřitele na přiznání smluvní pokuty, úroků, že smlouvu nikdy neuzavřely apod.

Jak se ale běžně stává, i z pravidel existují určité výjimky, a nejinak je tomu i v tomto případě. Podle judikatorní praxe nelze opomenout případy, kdy dochází k takovému poškozování práv spotřebitele, že by bylo nepřijatelné takovému postupu věřitele vůči spotřebiteli přiznat soudní ochranu. [5]

Ústavní soud výstižně uvedl: „Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy se klientům vnucují smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient takového subjektu smlouvu podepsal, a to dokonce ani v situaci, kdy by ve smluvních podmínkách bylo obsaženo ujednání, že klientovi se takto stanovené smluvní pokuty nebo zajištění biankosměnkou nejeví nepřiměřené či odporující dobrým mravům. Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat." [6]

Dle Ústavního soudu však nelze tento postup mít za věcný přezkum stricto sensu. Na základě výše uvedených Ústavním soudem vymezených kritérií je exekuční soud oprávněn se v případě zjevné nespravedlnosti zabývat obsahem smluvních ujednání a jejich případnou platností či neplatností. [7] V rámci „přezkumu“ dochází k zohlednění konkrétních okolností, za kterých byla úvěrová smlouva uzavírána, a to za pomoci kritérií vymezených judikaturou Nejvyššího soudu ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. [8] Výsledkem může být po provedené analýze smlouvy shledání přítomnosti ujednání, které by pro rozpor s dobrými mravy způsobilo neplatnost dané smlouvy.

Ekonomická závislost rozhodce

Dalším z důvodů, které často povinní namítají, avšak nesprávně v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce, je ekonomická závislost rozhodce. Pod tímto pojmem si lze představit situaci, kdy rozhodce rozhoduje pro oprávněného (věřitele) stovky i tisíce sporů ročně a oprávněný (věřitel) jej tak s pravidelností uvádí v seznamu rozhodců určených v rámci rozhodčí doložky. Samotná opakovanost zápisu určitého rozhodce přesto ekonomickou závislost nezakládá. Musí k ní přistoupit další konkrétní okolnosti v rámci daného případu, díky kterým lze mít pochybnosti o objektivním rozhodování sporu rozhodcem mezi oprávněným (věřitelem) a povinným (dlužníkem). Mezi konkrétní okolnosti se může řadit příbuzenský, přátelský či zjevně nepřátelský vztah rozhodce k účastníku řízení. Dalším relevantním faktorem by byla skutečnost, že se rozhodce nachází současně na straně účastníka řízení či svědka. [9]

Nicméně námitka ekonomické závislosti rozhodce se pojí s řešením otázky podjatosti rozhodce. Tedy, jak již bylo naznačeno výše, je zapotřebí v případě pochybnosti o nezávislosti rozhodce podat nikoliv návrh na zastavení exekuce (za předpokladu, že nejsou dány jiné důvody pro zastavení exekuce), ale právě námitku podjatosti rozhodce. [10]

Exekuce proběhla úspěšně, ale…

Spotřebitelé, kteří nestihli podat návrh na zastavení exekuce do okamžiku skončení exekuce vymožením povinnosti, nemusí zcela propadat panice. Pokud byl v jejich případě exekučním titulem rozhodčí nález, u kterého vznikají pochybnosti o jeho vykonatelnosti, mohou i po skončení exekuce vymožením podat návrh na zastavení exekuce. Soudy totiž nesmí rezignovat na ochranu spotřebitelů, pokud dodatečně vyjde najevo, že exekuční titul nebyl způsobilý k tomu, aby se na jeho základě vedla exekuce. Soud má proto povinnost věcně se zabývat návrhem na zastavení exekuce a zastavit ji, pokud zjistí, že exekuční titul není vykonatelným již od počátku. [11]

Jaké následky s sebou nese zastavení exekuce?

Každého, kdo se zastavení exekuce pro některý z výše zmiňovaných důvodů domáhá, patrně zajímá, zda dostane v případě zastavení exekuce vymožené plnění nazpět. Na první pohled se může odpověď zdát jasná. Exekuce neměla být vůbec vedena, proto by měl soudní exekutor (potažmo oprávněný, pokud mu již bylo vymožené plnění vyplaceno) povinnému vše, co vymohl, vrátit. Nelze však opomenout skutečnost, že i přesto, že exekuce nebyla vedena oprávněně, povinný původní smlouvu o půjčce, úvěru apod., uzavřel a obdržel od oprávněného ve smlouvě specifikované peněžité plnění.

Někteří povinní již před exekucí oprávněnému spláceli a měli by tak splněno, kdyby nebylo  vysokých částek odpovídajících příslušenství pohledávek (úroky, úroky z prodlení, administrativní poplatky) či smluvním pokutám. [12] Dále existují povinní, kteří smlouvy uzavřeli, ale nespláceli již od počátku, ale i desítky dalších, zde nepopsaných, variant. Úkolem exekučního soudu nicméně není řešit, zda má být povinnému vráceno vymožené plnění, ale zda je tu důvod pro zastavení exekuce. Pokud soud exekuci zastaví, řeší v rámci usnesení o zastavení exekuce zejména otázku nákladů řízení o zastavení exekuce mezi účastníky a otázku nákladů samotné exekuce. Pokud by povinný byl toho názoru, že exekučně vymožené plnění by mu mělo být vráceno, musel by se ho domáhat žalobou na vydání bezdůvodného obohacení. V rámci civilního řízení by se soudy již mohly zabývat výší vymoženého plnění a nákladů exekuce.

Ve vztahu k nákladům exekuce při jejím zastavení se pak sluší dodat, že povinný je v případech nevykonatelnosti exekučního titulu nehradí. Náklady exekuce hradí ten, kdo procesně zavinil její zastavení (viz § 89 exekučního řádu). Zavinění na zastavení exekuce pro nevykonatelnost exekučního titulu bychom u povinného hledali marně. Za to u oprávněného se otevírá možnost jeho zavinění shledat. Při řešení této otázky bude například podstatné, zda oprávněný již v době podání návrhu na nařízení exekuce/pověření exekutora věděl, že exekuce bude vedena neoprávněně. Kdy ale může oprávněný takovou věc předpokládat? To lze demonstrovat na případu netransparentních rozhodčích doložek/smluv.

Jakým způsobem tedy dovodit zavinění oprávněného na zastavení exekuce, aby mu soud uložil povinnost uhrazení nákladů exekuce? Jak již bylo zmíněno u otázky transparentnosti rozhodčích doložek, od 11. 5. 2011 bylo z judikatury zjevné, že netransparentní doložky jsou důvodem pro zastavení exekuce. Pokud oprávněný podal návrh na nařízení exekuce dle rozhodčího nálezu vydaného na základě netransparentní doložky po 11. 5. 2011, muselo mu být díky judikatuře soudů jasné, že se bude jednat o nepřípustně vedenou exekuci. Soud mu díky této skutečnosti může uložit povinnost uhradit náklady exekuce.

Objevují se i názory, že oprávněný nemá nést náklady exekuce, když je to povinný, kdo vyvolal v první řadě její zahájení. Soudní praxe se bohužel doposud neustálila a o nákladech exekuce především soudy nižšího stupně rozhodují různě. Někdy jsou náklady stanoveny k tíži povinného, někdy k tíži oprávněného a nechybí ani judikatura, která soudnímu exekutorovi náklady exekuce nepřizná vůbec. [13]

Jak je patrné z výše uvedeného, problematika rozhodčích doložek/smluv je protkána spletitou sítí judikatury. Ta postupem času vytřídila důvody, pro něž lze exekuci zastavit a pro které je nutné využít jiného prostředku obrany než návrhu na zastavení exekuce. Pokud znáte někoho, na koho je vedena exekuce, zeptejte se ho, zda si již ověřil, jestli jeho exekuce není vedena dle rozhodčího nálezu. Pokud odpověď na tuto otázku bude kladná, existuje šance, že je exekuce vedena neoprávněně. Váš známý se tak eventuálně bude schopen domoci jejího zastavení a třeba i následného vrácení vymoženého plnění.

Autorka: Edita Kadlecová

[1] Nález Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2013, sp. zn. IV. ÚS 3779/11.

[2] Usnesení Nejvyššího soudu ČR - velkého senátu ze dne 11. 5.2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010.

[3] Usnesení Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 18. 3.2014, sp. zn. 21 Cdo 174/2014

[4] Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1546/2016, usnesení Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2327/2015 či usnesení Ústavního soudu - senátu ze dne 19. 6.2018, sp. zn. I. ÚS 682/18.

[5] Nález Ústavního soudu - senátu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11.

[6] Tamtéž.

[7] Vzpomeňme v této souvislosti i případ exekuce vedené pro nedoplatek na jízdném u nevidomé osoby, která měla ze zákona jakožto držitel průkazu ZTP/P nárok na bezplatné jízdné. V tomto případě byla Ústavním soudem konstatována zjevná nespravedlnost, když se soudy, vědomy si nároku na bezplatnou dopravu pro nevidomého, striktně držely pravidla nemožnosti věcného přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení a exekuci nezastavily (nález Ústavního soudu - senátu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16 – 1).

[8] Usnesení Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 28. 2.2017, sp. zn. 20 Cdo 1387/2016.

[9] Usnesení Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1641/2018.

[10] srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017.

[11] Usnesení Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3331/2017.

[12] Příklad: Povinný si půjčil 20 000 Kč od oprávněného. Ve smlouvě bylo sjednáno, že povinný vrátí půjčenou částku společně s úrokem, poplatkem za administrativní činnost, poplatkem za hotovostní možnost splátek, a v případě prodlení i s úrokem z prodlení, smluvními pokutami, ať již jednorázovými či denními. Představme si, že povinný měl tedy celkem uhradit částku 36 000 Kč (pomineme-li příslušenství a smluvní pokuty pro případ prodlení). Povinný splácel a uhradil na splátkách 22 000 Kč. Následně přestal splácet, čímž oprávněnému vzniklo právo požadovat úroky z prodlení a smluvní pokuty. Oprávněný následně podal žalobu k rozhodci, který vydal rozhodčí nález, ve kterém povinnému uložil povinnost zaplatit 14 000 Kč spolu s úroky z prodlení a smluvními pokutami. Do okamžiku prodlení povinného dlužná částka ve výši 14 000 Kč se tak mohla v důsledku prodlení navýšit v různých případech i na dvojnásobek. V tomto případě je však patrné, že povinný již přinejmenším oprávněnému vrátil, co si od něj původně půjčil.

[13] Šrámek, Dušan. Neplatné rozhodčí doložky: Zrušení exekuce nemusí znamenat zrušení pohledávky [online]. ceska-justice.cz. 24. 8. 2018. [cit. 29. 1. 2019]. www.ceska-justice.cz/2018/08/neplatne-rozhodci-dolozky-zruseni-exekuce-nemusi-znamenat-zruseni-pohledavky/