Případ norského odebírání dětí před ESLP. Čeká i Michalákovou Pyrrhovo vítězství?

Skutkový stav v kauze Michalákových

Eva Michaláková, česká občanka žijící od roku 2003 v Norsku, již devět let bojuje o navrácení dvou synů do své péče.[1] Celý případ začal 20. května 2011 odebráním dětí norským úřadem pro právní ochranu dětí (norská obdoba českého OSPOD, označována dále jen jako „Bernevern“). Ten tak učinil na základě podezření z fyzického i psychického týrání chlapců ze strany rodičů.[2]

Souběžně byla na Evu Michalákovou a jejího tehdejšího manžela Josefa Michaláka podána dvě trestní oznámení. Vyšetřování bylo v roce 2013 odloženo bez toho, že by státní zástupce někoho obvinil.

Během následujících let byl biologickým rodičům omezen styk s dětmi a následně byla také matka dětí zbavena rodičovské odpovědnosti.[3] Otec Josef Michalák byl zbaven práva se s dětmi stýkat v roce 2013 a proti rozhodnutí se neodvolal.

Zároveň probíhalo soudní řízení před norskými soudy o svolení k adopci nejmladšího syna, vůči jehož rozsudku se oba rodiče dětí odvolali. Michaláková se poté se svým českým právníkem a za podpory české vlády obrátila na Evropský soud pro lidská práva („ESLP“).[4] Věc je nyní projednávána a dostala se do další fáze řízení, kdy si ESLP vyžádal stanoviska zúčastněných stran.

Jako přelomové a nadějné se nyní ukázalo nejnovější rozhodnutí Velkého senátu ESLP ve věci Strand Lobben proti Norsku[5], které skutkovými okolnostmi de facto kopíruje případ rodiny Michalákových. Stěžovatelka v tomto případu po narození syna využila poradenských a azylových služeb okresní pobočky Bernevernu. Syn jí však byl odebrán pro zanedbání péče a ohrožení zdravého vývoje dítěte. Stejně jako Evě Michalákové, i Trude Strand Lobben byl nejdříve omezen styk s dítětem a posléze jí soud zbavil rodičovské odpovědnosti. Kromě toho povolil adopci syna pěstounskou rodinou, které byl předtím svěřen do krizové pěstounské a poté do klasické (dlouhodobé) pěstounské péče. Případ se dostal až k ESLP a ten rozhodl 10. září 2019 tak, že norské úřady a soudy neoprávněně zasáhly do základních práv matky. Došlo konkrétně k porušení článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („Úmluva“), v němž je obsaženo základní lidské právo na ochranu a respektování rodinného života a soukromí.

Nutno podotknout, že u ESLP se nyní kromě případu Michalákové nahromadilo dalších třicet stížností na Norsko kvůli odebírání dětí biologickým rodičům. O všech se má rozhodnout v následujících měsících.[6]

Rozsudek Strand Lobben proti Norsku: Stát porušil právo na rodinný život, dítě však matce již nemůže být svěřeno

Rozsudek Strand Lobben proti Norsku[7] představuje pro Michalákovou naději na morální satisfakci, zároveň ale i hořké vítězství. ESLP totiž v judikátu děti stěžovatelce nenavrátil a ani nijak nezrušil rozhodnutí norských soudů a Bernevernu, na základě kterých došlo k odebrání syna a jeho adopci. ESLP toliko konstatoval, že došlo k porušení práv zakotvených v článku 8 Úmluvy a s tím souvisejících pozitivních závazků státu, jež kladou jisté nároky na rozhodnutí zasahující do práva jednotlivců na soukromý a rodinný život.

Rozhodnutí státu, které do rodinného života zasahuje, musí podle Úmluvy splnit několik kvalitativních podmínek – zásah musí být učiněn na základě zákona, musí být nezbytný a nutný v demokratické společnosti a musí sledovat legitimní cíl. Podle rozsudku Strand Lobben proti Norsku sice mělo Norsko pro zásah zákonnou oporu, ESLP se však pozastavil nad jeho nezbytností a legitimním cílem. Připomněl při této příležitosti i nedávné rozsudky (A. K. a L. V. proti Chorvatsku, bod 49 a mutatis mutandis, Lambert a ostatní proti Francii[8]).

ESLP v rozsudku Strand Lobben proti Norsku konstatoval, že norské soudy i Bernevern jednaly s ohledem na nejlepší zájem dítěte, který postavily nad práva biologického rodiče. Jejich rozhodnutí byla založena na třech posudcích z let 2008–2010 (dva psychologické posudky nařízené Bernevernem a jeden soudní znalecký posudek nařízený vrchním norským soudem). ESLP k tomu uvedl, že v takovýchto případech nelze jednoznačně stavět nejlepší zájem dítěte nad rodičovská práva a činit tak automaticky. Je třeba je proporcionálně vyvažovat. K tomu také vytkl Bernevernu i norským soudům, že se nedostatečně snažily o nalezení alternativního řešení, které by vyhovovalo jak dítěti, jež údajně odmítalo styk se stěžovatelkou, tak matce. Ostatně i náš Ústavní soud se drží stejného směru, byť ve starším nálezu II. ÚS 3765/11[9], bod 29, ve kterém se zabývá postupem orgánů a soudů ve věci úpravy styku dítěte s otcem. V tomto rozhodnutí Ústavní soud stanovil, že „rozhodující je zjistit, zda státní orgány přijaly za účelem usnadnění styku veškerá opatření, která od nich bylo možné v daném případě rozumně očekávat“.

Nutno podotknout, že podle rozsudku Strand Lobben proti Norsku jakákoliv realizace práva na styk stěžovatelky s dítětem probíhala pod dohledem nejen sociálních pracovníků z Bernevernu, ale také za přítomnosti pěstounů, takže stěžovatelka de facto neměla jedinou chvíli, kdy by byla s dítětem sama – zároveň časové omezení takového setkání bylo nadmíru přísné. Stěžovatelka se mohla setkat s dítětem pouze šestkrát do roka na půl hodiny. To vše mohlo (nenávratně) oslabit vztah dítěte ke stěžovatelce. Zvolený postup státu v samém důsledku vedl ke snadnější akceptaci pěstounské rodiny dítětem jako rodiny vlastní, a jednotlivá sezení s biologickou matkou tak dítě vnímalo více než negativně.

Kromě toho, že v případu Strand Lobben proti Norsku soudy nedostatečně vyvažovaly nejlepší zájem dítěte a práva rodiče, ESLP také vytkl to, že zakládaly svá rozhodnutí na neaktuálních posudcích psychologů. Tyto posudky v době konečného rozhodnutí norského Nejvyššího soudu (15. října 2012) již dávno nebyly aktuální a z logiky věci se nijak nezabývaly pokrokem a posunem stěžovatelky. Mezi lety 2008 až 2012 totiž došlo ke změně poměrů stěžovatelky k lepšímu, neboť pro dítě získala zázemí.[10] Posudky z nového bydliště již hovořily ve prospěch stěžovatelky a rovněž sociální pracovníci Bernevernu z tohoto města nespatřovali žádné závažné problémy. Také ESLP dodal, že byť norské soudy i Bernevern ve svých vyjádřeních před ESLP zmiňovaly údajnou setrvávající hrozbu vývoje a zdraví dítěte, předmětné rozsudky neobsahovaly žádnou informaci o tom, že by taková hrozba či nebezpečí, způsobené počáteční neschopností mladé stěžovatelky se o dítě postarat, trvaly i nadále.

ESLP tedy rozhodl, že v případě stěžovatelky Strand Lobben k porušení článku 8 (práva na rodinný život) ze strany Norska skutečně došlo. Ovšem s ohledem na věk dítěte, psychický labilní stav a dobu, kterou dítě strávilo u pěstounské rodiny (tedy více než 11 let), soud jedním dechem konstatoval, že nelze požadovat jeho navrácení stěžovatelce. A byť tedy přiznal stěžovatelce právo na náhradu nákladů řízení a náhradu nemajetkové újmy, pro stěžovatelku se jedná spíše o Pyrrhovo vítězství.

Možné dopady rozsudku Strand Loben na případ Michalákové

Je otázkou, jaký vliv bude mít rozhodnutí Strand Lobben proti Norsku na probíhající spor rodiny Michalákových. V této souvislosti je třeba poznamenat, že děti D. a D. vyrůstají v pěstounské péči již více než 7 let a s ohledem na nedávné judikatorní závěry tak běh času hraje proti biologickým rodičům. Ačkoliv ESLP v mnoha předchozích rozsudcích[11] zmiňoval, že nelze odebírat děti rodičům jenom proto, že by náhradní rodinná péče vytvářela prostředí vhodnější pro jeho výchovu nebo pro špatnou sociální (ekonomickou) situaci rodiny, je otázkou, zdali lze zhojit takto uštědřené rány rodinnému životu po dlouhých 7 letech.[12]

Také je třeba zmínit, že oba dva bratři žijí po většinu času odděleně a bez styku s matkou, která o jejich navrácení usiluje. Stálost prostředí, okruh známých, přátelé, škola i další aspekty života dítěte jsou stejně důležitou součástí nejlepšího zájmu dítěte jako právo stýkat se či spíše být v péči biologických rodičů. Navíc se děti D. a D. údajně nelibě tváří na potenciální návrat k matce, což je nepochybně následek dlouhotrvajících soudních řízení a pranic a s tím souvisejícím ztotožněním se dětí spíše s norským prostředím než s rodinným prostředím české matky. Svůj podíl jistě sehrála i celková negativní medializace případu. Ostatně o těchto okolnostech judikoval i český Ústavní soud, který například ve svém rozhodnutí III. ÚS 3462/14[13], bod 14, zmínil: „Pakliže vyplývá z řízení, z provedených důkazních prostředků a vyjádření samotného dítěte nechuť či odpor ke styku se svým (biologickým) rodičem, nelze toto stanovisko dítěte opomenout a je třeba jej zohlednit, bohužel k neprospěchu práva na styk rodiče.“ Jestli existuje taková skutečnost, kdy došlo nejen k faktickému, ale i citovému či psychologickému odloučení od matky a přetnutí vztahu k ní, což se za 7 uplynulých let skutečně stát mohlo, nelze proti vůli dětí lehkomyslně uspořádat jejich soukromé poměry zase jinak a „otočit jim světem o 180 stupňů“. Samozřejmě fakt, že k takovému odloučení došlo vlivem státní instituce, je závažný a znepokojující – natož pak, pokud by se prokázalo, že i v dalších třiceti stížnostech u ESLP Bernevern nepostupoval zrovna šetrně vůči právům biologických rodičů.

K dokreslení příběhu lze doplnit, že otec údajně udržuje styk s nejstarším synem i přes soudní zákaz a s povolením Bernevernu, a nedávno také povolil nabytí norského občanství jednomu z nich. Zdá se tedy, že více než po boku bývalé ženy v aktuální soudní při kooperuje s Bernevernem, prostřednictvím něhož se mu podařilo styku s dětmi alespoň v omezené míře dosáhnout. To vše může mít svůj nikoliv právní, ale psychologický dopad, který může hrát velkou roli v nadcházejícím soudním případu. Jakýkoliv další přesun dětí z prostředí, jež znají 7 let a mají rády, může představovat jisté riziko, do kterého se například ve výše zmíněném případě stěžovatelky Strand Lobben ESLP nepustil.

Okolnosti, které Michalákové svědčí a které nikoliv

Jaký by tedy mohl být výsledek celé kauzy? Ve světle aktuální judikatury ESLP může pravděpodobně dojít k tomu, že dá Štrasburk za pravdu Michalákové s konstatováním, že došlo k porušení jejího práva na soukromý a rodinný život podle článku 8 Úmluvy. Zároveň je pravděpodobné, že stejně jako v případu Strand Lobben proti Norsku i zde ESLP označí postup Bernevernu a norských soudů za nesprávný a neoprávněný a přizná stěžovatelce náhradu nemajetkové újmy či náhradu nákladů. Z hlediska skutkových okolností nutných pro posouzení případu má detailní informace (tedy zejména znalecké posudky, protokoly z vyšetřování policie či posudky a svědectví sociálních pracovníků) v rukou pouze Michaláková, která je z pochopitelných důvodů sdělit veřejně odmítá. Bez znalosti spisu se jen těžko odhaduje výsledek celé kauzy. Ale už jen samotný fakt, že k žádnému trestnímu stíhání vůbec nedošlo, neboť vše skončilo u vyšetřování a podaného trestního oznámení, a že se doposud veřejně nepotvrdily závěry Bernevernu o ohrožení a zneužití dětí, může naznačovat úspěch stěžovatelky.

Nadto svědčí E. Michalákové (narozdíl od T. Strand Lobben) fakt, že jí děti byly odebrány s podezřením – a nikoliv v důsledku – prokázaného a faktického zanedbání péče. To znamená, že je v daleko silnější pozici než T. Strand Lobben, která se v prvopočátcích svého mateřství prokazatelně nedokázala o dítě postarat a byla vyžadována asistence Bernevernu.

Jak uvádí i doktrína[14], stav omezení rodičovských práv by měl trvat co nejkratší dobu a mělo by se co nejdříve učinit takových kroků, které by vedly ke zjištění skutkového stavu věci. To v případě Michalákové, kdy soudní tahanice trvají více než 7 let, splněno nebylo. Vše výše zmíněné je ale do pravomocného rozhodnutí ESLP pouze střílením na terč ve tmě. Jen čas ukáže, jestli byly úvahy pravdivé, či ne. Jakkoliv můžeme spekulovat o úspěchu E. Michalákové, její vítězství může být přinejmenším hořkosladké. Možná více hořké.

[1] VÁLKOVÁ, Hana. PŘEHLEDNĚ: Kauza českých dětí v Norsku v otázkách a odpovědích. IHNED.cz [online]. MAFRA, publikováno 23. 1. 2015 [cit. 14. 6. 2020]. ISSN 1213-7693. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/deti-kauza-michalakova-norsko.A150122_184233_domaci_hv

[2] MOR. Otec synů Michalákových promluvil. Prý se vídá se synem a nikdy děti nebil. Ct24.cz [online]. Česká televize, publikováno 29. 5. 2016 [cit. 14. 6. 2020]. ISSN 1213-7693. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1801085-otec-synu-michalakovych-promluvil-pry-se-vida-se-synem-a-nikdy-deti-nebil

[3] ČT24. Michaláková pravomocně přišla o práva k dětem. Norský soud její odvolání ani neřešil. Ct24.cz [online]. Česká televize, publikováno 02. 12. 2016 [cit. 14. 6. 2020]. ISSN 1213-7693. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1970626-michalakova-pravomocne-prisla-o-prava-k-detem-norsky-soud-jeji-odvolani-ani-neresil

[4] ČEMUSOVÁ, Tereza. Kauza Michaláková postoupila do další fáze. Evropský soud pro lidská práva chce po Norech vyjádření. iRozhlas.cz [online]. Český rozhlas, publikováno 7. 9. 2019 [cit. 14. 6. 2020]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/kauza-michalakova-barnevernet-odebrane-deti-evropsky-soud-pro-lidska-prava-posun_1909070600_tec

[5] Rozsudek ESLP (velkého senátu) ze dne 10. října 2019. Strand Lobben a ostatní proti Norskému království. Věc 37283/13. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22tabview%22:[%22document%22],%22itemid%22:[%22001-195909%22]}   

[6] ČEMUSOVÁ, Tereza. Norsko pod tlakem kvůli odebírání dětí. Štrasburský soud posunul do další fáze devět nových stížností. iRozhlas.cz [online]. Český rozhlas, publikováno 18. 11. 2019 [cit. 14. 6. 2020]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/norsko-barnevernet-odebirani-deti-michalakovi-ladicka-evropsky-soud-pro-lidska_1911180600_tec

[7] Strand Lobben a ostatní proti Norskému království. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22tabview%22:[%22document%22],%22itemid%22:[%22001-195909%22]}

[8] Viz Rozsudek ESLP (velkého senátu) ze dne 8. ledna 2013. A. K. a L. V. proti Chorvatsku. Věc 37956/11. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/app/conversion/pdf/?library=ECHR&id=002-7389&filename=002-7389.pdf&TID=ihgdqbxnfi, rozsudek ESLP (velkého senátu) ze dne 5. června 2015. Lambert a ostatní proti Francii. Věc 46043/14. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22fulltext%22:[%22Lambert%20and%20Others%20v.%20Croatia%22],%22itemid%22:[%22001-155352%22]}

[9] Viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3765/11 ze dne 13. 3. 2012 (N 52/64 SbNU 645) Dostupný z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/ustavni_soud_www/Aktualne_prilohy/2012_03_20b.pdf

[10] Stěžovatelka se v té době provdala, odstěhovala se od rodičů za manželem do vedlejšího města a především úspěšně vychovávala další dítě.

[11] Například rozsudek ESLP (velkého senátu) ze dne 12. července 2001. K. a T. proti Finsku. Věc 25702/94. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22fulltext%22:[%22K.%20a%20T.%20v.%20Finland%22],%22documentcollectionid2%22:[%22GRANDCHAMBER%22,%22CHAMBER%22],%22itemid%22:[%22001-59587%22]}

[12] Jedná se o ESLP ze dne 26. 3. 2007, Wallová a Walla proti České republice. Věc 23848/04, § 73-77 13, rozsudek ESLP ze dne 21. 6. 2007, Havelka a další proti České republice. Věc 23499/06, § 61 14 a rozsudek ESLP ze dne 18. 12. 2008, Saviny proti Ukrajině. Věc 39948/06, § 56 a § 58.

[13] Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3462/14 ze dne 13. 10. 2015 (N 184/79 SbNU 91) dostupný z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/III._US_3462_14_an.pdf

[14] Například KMEC, J.; KOSAŘ, D.; KRATOCHVÍL, J.; BOBEK, M. Evropská Úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 949 – odkaz na rozsudek ESLP ze dne 23. 3. 2010, M. A. K. a R. K. proti Spojenému království. Věc 45901/05, § 73 a rozsudek ESLP ze dne 16. 3. 2010, A. D. a O. D. proti Spojenému království. Věc 28680/06, § 85–94.