Kritické hlasy na vedlejší koleji: Ústavní limity regulace obecních novin

Úvod

Svoboda projevu představuje jeden ze základních pilířů demokratického právního státu. Její význam nespočívá pouze v ochraně individuálního práva jednotlivce vyjadřovat své názory, ale především v zajištění otevřené veřejné debaty, která umožňuje kontrolu výkonu veřejné moci. To platí nejen na celostátní a mezinárodní úrovni, ale neméně intenzivně i na úrovni místní samosprávy, kde je vztah mezi občany a veřejnou mocí bezprostřední a každodenní.

V praxi se lze setkat s případy, kdy obce regulují obsah svých informačních periodik způsobem, který omezuje prostor pro kritické či polemické příspěvky. Taková regulace bývá často odůvodňována snahou zachovat „informativní“ charakter obecních novin nebo zajistit jejich vyváženost. Ve skutečnosti však může docházet k oslabení prostoru pro veřejnou diskusi a k omezení kontroly výkonu samosprávy ze strany občanů.

Tento článek se zabývá ústavněprávním posouzením Zásad pro vydávání Moravskokrumlovských novin, které představují konkrétní projev uvedeného fenoménu. Na jejich příkladu ukazuje, že omezení kritických příspěvků v obecním periodiku může představovat zásah do svobody projevu, který neobstojí v testu proporcionality. Současně poukazuje na to, že problematický může být již samotný sledovaný cíl takové regulace, pokud směřuje k omezení veřejné kontroly výkonu moci.

Přestože se analýza opírá o konkrétní situaci v jednom městě, její závěry mají obecnější význam. Otázka, jakým způsobem mohou orgány samosprávy nakládat s veřejným komunikačním prostorem, se totiž dotýká samotné podstaty demokratické správy věcí veřejných.

1. Skutkový stav

Zastupitelstvo města Moravský Krumlov v září 2025 schválilo nové Zásady pro vydávání Moravskokrumlovských novin (dále jen „Zásady“).[1] Stalo se tak až na druhý pokus, na předcházejícím květnovém zasedání totiž návrh přijat nebyl. Ten měl redakční radě svěřit pravomoc rozhodovat o tom, které články budou v tištěných Moravskokrumlovských novinách (dále jen „MK noviny“) publikovány a které nikoli. V září 2025 byl návrh těsnou většinou 11 z 21 zastupitelů schválen.[2] Do té doby byly v tištěné verzi MK novin publikovány všechny druhy zaslaných příspěvků.

Nová úprava v čl. 7 odst. 7 stanoví, že kritické a politické články, stejně jako reakce na ně, budou zveřejňovány pouze na webových stránkách města, konkrétně v sekci Moravskokrumlovské noviny v rubrice „Diskuzní fórum“. Pro tyto příspěvky je zároveň stanoven maximální rozsah 3000 znaků.[3]

Přijatá úprava tak zavádí odlišný režim pro určitou kategorii příspěvků, které již nebudou zveřejňovány v tištěném vydání periodika, nýbrž pouze v elektronické podobě.

2. Význam svobody projevu v demokratické společnosti

Svoboda projevu představuje jednu ze základních podmínek fungování demokratické společnosti a zároveň významný předpoklad svobodného rozvoje jednotlivce. V českém ústavním pořádku je spolu s právem na informace zaručena čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle čl. 17 odst. 2 Listiny má každý právo vyjadřovat své názory a svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Její význam nespočívá pouze v možnosti vyjadřovat vlastní názory, ale také v právu vyhledávat, přijímat a šířit informace a myšlenky. Bez možnosti komunikace by nemohl plnohodnotně fungovat ani jednotlivec, ani společnost jako celek.[4]

Význam svobody projevu je tradičně spojován s hledáním pravdy prostřednictvím otevřené diskuse. Podle tohoto pojetí není správnost určitého názoru posilována jeho ochranou před kritikou, ale naopak jeho vystavením střetu s odlišnými názory.[5] Veřejná debata umožňuje ověřovat správnost argumentů a přispívá k tomu, aby byly přijímány názory podložené kvalitnějším odůvodněním.[6]

Vedle funkce hledání pravdy plní svoboda projevu významnou úlohu při ochraně autonomie jednotlivce. Jejím základním předpokladem je svoboda zastávat názory, která chrání samotnou sféru lidského myšlení a vnitřního přesvědčení.[7] Molek v této souvislosti upozorňuje, že zásahy do vytváření a držení názorů představují mimořádně intenzivní zásahy do osobní svobody člověka a jsou v demokratickém právním státě zásadně nepřípustné.[8]

Význam svobody projevu zdůrazňuje rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu České republiky.[9] Svoboda projevu představuje jeden ze základních znaků demokratické pluralitní společnosti a jednu ze základních podmínek pro její fungování i pro sebeuplatnění jednotlivce.[10] Ochrana se přitom nevztahuje pouze na informace a názory přijímané příznivě nebo považované za neškodné, ale také na ty, které mohou urážet, šokovat nebo znepokojovat.[11] Takový přístup vychází z požadavků plurality, tolerance a otevřenosti, bez nichž demokratická společnost nemůže existovat.[12]

Zvláštní ochranu požívají projevy týkající se věcí veřejného zájmu. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje význam veřejné debaty o otázkách politického a společenského života a připouští širší meze přípustné kritiky vůči osobám veřejně činným než vůči běžným občanům.[13] Svoboda projevu tak plní nejen funkci individuální seberealizace, ale také funkci kontroly výkonu veřejné moci a vytváření prostoru pro demokratickou diskusi o veřejných záležitostech.[14]

3. Právní rámec vydávání obecních periodik

Před samotným posouzením ústavnosti přijaté regulace je vhodné stručně vymezit povahu posuzovaného vztahu. Přestože se spor týká obsahu obecního periodika a vztahu mezi obcí a jednotlivým přispěvatelem, nejde o běžný soukromoprávní vztah. Napadená pravidla byla přijata zastupitelstvem města, tedy orgánem veřejné moci.[15] Právě skutečnost, že obec při vydávání svého periodika nevystupuje jako soukromý vydavatel, ale jako veřejnoprávní korporace vykonávající veřejnou správu, odůvodňuje ústavněprávní přezkum přijaté regulace.

Obec je veřejnoprávní korporací, která vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Současně je subjektem veřejné správy a právnickou osobou vstupující do právních vztahů veřejného i soukromého práva.[16]

Podle § 2 odst. 2 zákona o obcích obec při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Komentář k tomuto ustanovení zdůrazňuje, že vedle péče o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů chrání obec rovněž veřejný zájem.[17]

Do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a jejích občanů, pokud nejsou zákonem svěřeny jiným subjektům veřejné správy. Samostatná působnost představuje zákonem vymezený okruh veřejných záležitostí místního charakteru, které mají být spravovány na úrovni obce.[18]

Povinnost informovat občany o činnosti orgánů obce vyplývá podle komentáře již ze samotné podstaty územní samosprávy jako samosprávného společenství občanů a odpovídá čl. 17 odst. 5 Listiny.[19] Obec informuje občany jednak na zasedání zastupitelstva, jednak jiným způsobem v místě obvyklým. Mezi takové způsoby mohou patřit například informační tiskoviny, obecní rozhlas nebo internetové stránky obce.[20]

Zvláštní pravidla pro periodický tisk vydávaný územními samosprávnými celky stanoví § 4a zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon). Podle tohoto ustanovení je vydavatel periodického tisku územního samosprávného celku povinen poskytovat objektivní a vyvážené informace o územním samosprávném celku a poskytnout přiměřený prostor pro uveřejnění sdělení vyjadřujících názory členů zastupitelstva týkající se tohoto územního samosprávného celku. Účelem tohoto ustanovení je především zabránit tomu, aby obecní periodika sloužila pouze jako jednostranný komunikační prostředek aktuálního vedení obce.

4. Účel přijatých zásad

Pro posouzení ústavnosti přijaté úpravy je nejprve nutné určit účel, který její přijetí sledovalo. Jinými slovy je třeba zjistit důvod, pro nějž byly Zásady přijaty.

Z jazykového hlediska lze vycházet z čl. 3 odst. 1 věty druhé, podle něhož město Moravský Krumlov vydává MK noviny za účelem poskytování objektivních informací o společenském, hospodářském, kulturním a dalším dění, jakož i o činnosti samosprávy.[21] Tento výklad však představuje pouze výchozí bod. Rozhodující je skutečná vůle normotvůrce, tedy zastupitelstva města.

Návrh byl poprvé předložen předsedou redakční rady na zasedání zastupitelstva dne 26. 5. 2025.[22] Stalo se tak po sérii kritických článků jednoho občana zaměřených proti úřadujícímu místostarostovi.[23] Přestože návrh tehdy přijat nebyl, diskuse zastupitelů umožňuje odhalit skutečný motiv jeho následného přijetí.

Předseda redakční rady k tomu uvedl: „Jako já k tomu řeknu, že pevně věříme, že ty články se vrátí k formě, která teď jako dlouhodobě bývala a že to bude prostě víc informativní. Na druhou stranu prostě ty volby se blíží.“[24] Z tohoto vyjádření je zřejmé, že deklarovaný cíl posílení informativního charakteru periodika je úzce spojen se snahou omezit kritické příspěvky, a to zejména v období před komunálními volbami.

Tomu odpovídají i okolnosti přijetí nové úpravy. Ke změně dochází až ve chvíli, kdy se v periodiku objevují kritické názory vůči vedení města. Předchozí pravidla přitom fungovala více než deset let bez zjevných problémů. Nová úprava je navíc přijímána v období před komunálními volbami. Je pravda, že přijatá regulace formálně nerozlišuje mezi jednotlivými politickými názory a vztahuje se obecně na kritické a politické příspěvky bez ohledu na jejich obsah. Přesto časová souvislost mezi zveřejňováním kritických článků a přijetím nové úpravy představuje významnou indicii při posuzování skutečného účelu přijatých Zásad.

V průběhu diskuse zazněly i další důvody, zejména rozšiřování rozsahu novin a s tím spojené rostoucí náklady.[25] Ani tyto argumenty nepůsobí přesvědčivě. Kritické příspěvky totiž nejsou odstraněny, nýbrž pouze přesunuty do elektronické podoby, kde jsou navíc omezeny maximálním rozsahem. Má-li být deklarovaným cílem úspora prostoru v tištěném periodiku a snížení nákladů na jeho vydávání, není zřejmé, proč je regulována i délka textů zveřejněných na webových stránkách města. Takové opatření proto jen stěží vysvětluje sledovaný cíl.

Na základě uvedených skutečností lze mít za to, že deklarovaný cíl zachování informativního charakteru periodika nemusí plně vystihovat důvody přijetí nové úpravy. Okolnosti jejího schválení současně nasvědčují tomu, že jedním z faktorů mohla být také snaha omezit prostor pro kritické příspěvky vůči představitelům města.

5. Test proporcionality

Před aplikací testu proporcionality je třeba vycházet z toho, že obec sice není povinna poskytovat prostor pro publikaci všech názorových příspěvků, při nakládání s již vytvořeným komunikačním prostorem však není oprávněna postupovat libovolně. Touto otázkou se podrobněji zabývá následující kapitola.

Při posouzení daného opatření je třeba aplikovat třístupňový test proporcionality. Ten se skládá z kritéria vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti.[26] V rámci kritéria vhodnosti se zkoumá, zda je posuzované opatření způsobilé dosáhnout sledovaného cíle.[27] V rámci kritéria potřebnosti se posuzuje, zda neexistují jiná, stejně účinná opatření, která by umožnila dosáhnout téhož cíle při menším zásahu do základních práv.[28] V rámci kritéria přiměřenosti se následně hodnotí, zda není zásah do základního práva nepřiměřený ve vztahu k jinému kolidujícímu základnímu právu.[29] Toto kritérium se označuje také jako proporcionalita v užším smyslu.[30] Požadavek proporcionality omezení základních práv je v českém ústavním právu spojen s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož musí být při používání ustanovení o mezích základních práv šetřeno jejich podstaty a smyslu.[31]

V rámci kritéria vhodnosti je třeba posoudit, zda přijatá úprava, která vylučuje publikaci kritických článků v tištěném periodiku, je způsobilá dosáhnout sledovaného cíle. Jak bylo uvedeno výše, deklarovaným cílem přijaté úpravy je zachování informativního charakteru tištěného periodika. Přesunutí kritických a politických příspěvků do samostatné internetové rubriky je k dosažení tohoto cíle způsobilé, neboť vede k tomu, že se tyto příspěvky již neobjevují v tištěném vydání obecních novin. Současně však nelze přehlédnout, že jejich přesun do elektronické podoby může ovlivnit jejich faktický dosah. Tištěné periodikum je distribuováno přímo do domácností občanů, zatímco internetová publikace předpokládá, že čtenář aktivně navštíví webové stránky města a příslušný článek vyhledá. Část obyvatel navíc internet běžně nevyužívá nebo jej využívá jen omezeně. Kritérium vhodnosti je tedy splněno.

V rámci kritéria potřebnosti je třeba posoudit, zda neexistují jiná, stejně účinná opatření, která by umožnila dosáhnout sledovaného cíle při menším zásahu do svobody projevu. V tomto směru lze identifikovat několik šetrnějších prostředků. Bylo by možné důsledně oddělit zpravodajskou a názorovou část periodika, stanovit transparentní pravidla pro publikaci názorových příspěvků nebo zajistit vyváženost prostřednictvím práva na odpověď dotčených osob. Současně by bylo možné odmítat pouze příspěvky, které jsou zjevně nepravdivé či neověřené. Tato opatření by umožnila zachovat informativní charakter periodika, aniž by došlo k plošnému vyloučení kritických projevů z tištěného vydání. Lze proto uzavřít, že přijatá úprava nesplňuje kritérium potřebnosti, neboť existují alternativní prostředky způsobilé dosáhnout tohoto cíle při menším zásahu do svobody projevu.

V rámci kritéria přiměřenosti je třeba zvážit kolizi základních práv a dalších ústavně chráněných hodnot. Na jedné straně stojí svoboda projevu a právo na informace podle čl. 17 Listiny, na straně druhé právo na ochranu důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti podle čl. 10 Listiny, veřejný zájem na zachování informativního charakteru obecního periodika, zájem na hospodárném nakládání s veřejnými prostředky a ústavně zaručené právo obce na samosprávu.

V posuzované věci je třeba přiklonit se k převaze svobody projevu. Přijatá úprava se totiž nevztahuje pouze na kritické články směřující vůči představitelům města, ale obecně i na politické příspěvky a reakce na ně. Politické projevy přitom požívají v demokratické společnosti mimořádně silné ústavní ochrany.[32] Kritické články směřují vůči představitelům města, tedy osobám veřejně činným, u nichž je přípustná vyšší míra veřejné kritiky. Jak uvedl Ústavní soud, osoby veřejně činné musí snést širší míru kritiky než osoby soukromé.[33] Zásah do svobody projevu je v tomto případě velmi intenzivní. Dochází totiž k plošnému vyloučení určitého typu názorových příspěvků z významného komunikačního prostoru na místní úrovni. Naproti tomu ochrany osobnosti lze dosáhnout i prostředky, jež méně omezují svobodu projevu.

Je rovněž třeba zdůraznit, že svoboda projevu plní v demokratickém právním státě zásadní funkci kontroly veřejné moci ze strany občanů.[34] Tato funkce je zvláště významná právě na lokální úrovni, kde je veřejná debata úzce spjata s výkonem samosprávy. Lze proto uzavřít, že přijaté opatření neobstojí ani v rámci kritéria přiměřenosti, neboť zásah do svobody projevu je nepřiměřený ve vztahu ke sledovanému cíli.

6. Námitka autonomie obce

Proti uvedenému závěru lze namítnout, že obec nemá podle žádného právního předpisu výslovnou povinnost poskytovat ve svém periodiku prostor pro publikaci názorů občanů. Obecní noviny jsou nástrojem samosprávy a jejich primární funkcí je informovat o dění v obci a o činnosti jejích orgánů. Z tohoto pohledu by bylo možné dovodit, že stanovení redakčních pravidel, včetně omezení určitých typů příspěvků, spadá do autonomie obce a samo o sobě nepředstavuje zásah do svobody projevu v pravém slova smyslu.

Tato námitka však neobstojí. Je sice pravda, že obec není povinna vytvořit ve svém periodiku neomezený prostor pro jakýkoli názorový projev občanů. Stejně tak platí, že je oprávněna stanovit pravidla pro obsah svého periodika a tato pravidla měnit. Při vydávání obecního periodika proto disponuje širokou redakční autonomií. Takové oprávnění však není neomezené. Jako veřejnoprávní korporace je obec i při vydávání svého periodika vázána ústavním pořádkem, tiskovým zákonem a základními právy. Nemůže proto postupovat libovolně ani stanovit pravidla způsobem odporujícím principům rovnosti a zákazu svévole. Rozhodující přitom není samotná skutečnost, že obec pravidla změnila, ale to, zda přijatá regulace obstojí z hlediska těchto ústavních limitů. V posuzované věci navíc pochybnosti o důvodech přijaté regulace posilují okolnosti jejího přijetí, zejména skutečnost, že návrh byl předložen po zveřejnění kritických článků vůči vedení města a že předseda redakční rady v souvislosti s navrhovanou úpravou výslovně poukázal na blížící se komunální volby.[35]

Rozhodující zde není samotná existence povinnosti publikovat názory občanů, nýbrž způsob, jakým obec s již vytvořeným prostorem nakládá. Obec sice disponuje určitou mírou redakční autonomie při vydávání svého periodika, tato autonomie však není neomezená. Jde o veřejnoprávní korporaci, která je při výkonu své působnosti vázána mimo jiné ústavním pořádkem a základními právy.[36] I tam, kde právní předpis výslovně neukládá určitou povinnost, nesmí veřejná moc postupovat svévolně ani diskriminačně.

Právě v tom spočívá jádro problému. Přijatá úprava nevylučuje názorové příspěvky obecně ani nestanoví obsahově neutrální pravidla pro jejich publikaci. Naopak zavádí zvláštní režim pro kritické a politické články a pro reakce na ně. Již z tohoto důvodu nelze danou regulaci považovat za běžné redakční opatření, které by sledovalo pouze organizaci či technické uspořádání obsahu periodika.

Problematická je navíc samotná formulace přijatého pravidla. Zásady pracují s pojmem „kritické články“, aniž by jej jakkoli blíže vymezovaly.[37] Není proto zřejmé, podle jakých kritérií má být určováno, zda konkrétní příspěvek do této kategorie spadá. Taková neurčitost vytváří značný prostor pro subjektivní posuzování jednotlivých textů a může vést k nepředvídatelnému nebo selektivnímu uplatňování přijaté regulace. Autor příspěvku navíc nemůže s dostatečnou jistotou předvídat, zda bude jeho článek zveřejněn v běžném režimu, nebo zda bude podřazen zvláštnímu režimu publikace.

Takto nastavené pravidlo proto nelze chápat jako běžný výkon redakční autonomie. Rozhodujícím kritériem zde není forma, délka či věcná úroveň příspěvku, ale jeho obsah. Regulace tak nesměřuje proti určitému způsobu zpracování textu, nýbrž proti určité kategorii projevů. Ve svém důsledku proto představuje obsahově zaměřený zásah do prostoru veřejné diskuse, který se bezprostředně dotýká požadavku názorové plurality jako jednoho ze základních předpokladů demokratické debaty.

Význam ochrany názorové plurality v obecních periodikách zdůraznila také soudní praxe. Krajský soud v Brně uvedl, že účelem § 4a tiskového zákona je „zajištění přiměřeného prostoru pro vyjádření různých politických názorů a posílení názorové plurality ve veřejné diskusi“.[38] Současně zdůraznil, že soudy musí působit jako „účinný garant ochrany názorové plurality a potírání podmínek pro vytváření názorových monopolů v rámci periodika vydávaného za veřejné peníze a pod veřejnou autoritou“.[39]

V posuzovaném případě nejde o omezení rozsahu příspěvků, nýbrž o jejich tematické a obsahové rozdělení. Společným jmenovatelem je však odlišné zacházení s projevy politickými a kritickými vůči vedení samosprávy. Přijaté zásady proto mohou vyvolávat pochybnosti, zda dostatečně respektují požadavek názorové plurality a rovného přístupu k prezentaci odlišných stanovisek, který je s vydáváním obecního periodika neoddělitelně spojen. Současně dochází k jejich přesunu do jiného komunikačního prostředí, které není z hlediska způsobu distribuce a přístupu čtenářů s tištěným periodikem bez dalšího srovnatelné.

Místní periodikum představuje na komunální úrovni významný komunikační prostor. Jeho tištěná podoba je distribuována do všech domácností ve městě a jeho místních částech v nákladu 3000 výtisků[40] a je současně dostupná i ve veřejných budovách města. Přesunutí kritických projevů do rubriky „Diskuzní fórum“ na webových stránkách města proto nelze považovat za zcela neutrální opatření. Ve skutečnosti dochází k jejich oddělení od hlavního komunikačního kanálu, kterým obec informuje své občany.

Lze proto uzavřít, že odkaz na autonomii obce nemůže v posuzované věci obstát. Nejde totiž o situaci, kdy by obec pouze stanovila obecná a obsahově neutrální pravidla pro vydávání svého periodika. Jde o případ, kdy veřejná moc z hlavního komunikačního prostoru cíleně vytlačuje kritické projevy vůči svým představitelům. Takový postup již představuje zásah do svobody projevu.

7. Nelegitimita sledovaného cíle

Jak bylo uvedeno výše, skutečným účelem přijaté úpravy je omezení kritických příspěvků vůči představitelům města, a to zejména v období před komunálními volbami. Takto vymezený cíl je však problematický již na úrovni ústavního práva. Svoboda projevu podle čl. 17 Listiny totiž nechrání pouze informativní sdělení, ale i názory, včetně těch kritických či nepříjemných. Právě tyto projevy přitom plní v demokratickém právním státě zásadní funkci kontroly veřejné moci. Omezení směřující proti nim proto nelze bez dalšího považovat za legitimní. Neznamená to, že by veřejná moc byla povinna vytvářet zvláštní prostor pro publikaci všech kritických názorů. Pokud však omezuje právě ty projevy, které směřují ke kritice výkonu veřejné moci, musí pro takový postup existovat zvlášť přesvědčivé důvody.

Snahu o omezení kritických hlasů nelze ospravedlnit ani poukazem na zachování „informativního“ charakteru periodika. Takový přístup totiž vede k situaci, v níž jsou systematicky upřednostňována sdělení příznivá vůči veřejné moci, zatímco kritické názory jsou vytlačovány mimo hlavní komunikační prostor.

Tím se vytváří prostředí, v němž má veřejná debata sloužit především k nerušenému výkonu veřejné funkce, nikoli k otevřené kontrole jejího výkonu. Taková představa je však v rozporu s principy demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Připomíná totiž přístupy typické pro komunistický režim před rokem 1989, v němž byla veřejná kritika systematicky potlačována ve prospěch deklarovaného „klidu na práci“.

Tento závěr ostatně odpovídá i judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž „ten, kdo najde odvahu zastávat funkce v systému místní samosprávy, musí také najít odvahu čelit kritice, někdy i málo věcné, nekonkrétní“.[41]

Lze proto uzavřít, že deklarovaný cíl spočívající v omezení rozsahu periodika a snižování nákladů na jeho vydávání může být za určitých okolností legitimní. Ani jeho sledování však nemůže odůvodnit svévolné či obsahově zaměřené rozlišování mezi jednotlivými kategoriemi příspěvků. Pokud však skutečným účelem přijaté regulace bylo omezení kritických příspěvků vůči představitelům města, takový cíl z hlediska ústavního pořádku neobstojí, neboť směřuje k omezení veřejné kontroly výkonu moci, která představuje jeden ze základních pilířů demokratické společnosti.

Závěr

Na základě provedené analýzy lze uzavřít, že přijatá úprava představuje zásah do svobody projevu podle čl. 17 Listiny, který neobstojí v testu proporcionality. Přestože je způsobilá dosáhnout sledovaného cíle, nesplňuje kritérium potřebnosti a současně neobstojí ani v rámci kritéria přiměřenosti.

Z okolností přijetí nové úpravy a z průběhu diskuse zastupitelů lze dovodit, že jejím skutečným účelem bylo omezení kritických příspěvků vůči představitelům města, a to zejména v období před komunálními volbami. Takto formulovaný cíl však není slučitelný s principy demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, neboť směřuje k omezení veřejné kontroly výkonu moci.

Argument autonomie obce v tomto ohledu neobstojí. Obec sice není povinna poskytovat neomezený prostor pro publikaci názorů občanů, avšak při nakládání s již vytvořeným komunikačním prostorem je vázána ústavním pořádkem a nesmí postupovat svévolně ani diskriminačně.

Současně je třeba dodat, že v podmínkách místní samosprávy nemusí být jediným korektivem obdobných zásahů soudní moc. Významnou roli zde hraje také politická odpovědnost představitelů obce vůči občanům, kteří mohou ve volbách hodnotit nejen výsledky jejich činnosti, ale i způsob, jakým nakládají s veřejným komunikačním prostorem. Skutečnost, že konečné posouzení takových kroků může být v řadě případů ponecháno na politickém procesu, však nic nemění na tom, že přijatá regulace může být z ústavního hlediska problematická. Demokratická legitimita rozhodnutí totiž sama o sobě nevylučuje jeho možný rozpor se základními právy.

Existují závažné důvody domnívat se, že přijatá úprava není slučitelná s požadavky čl. 17 Listiny. Svoboda projevu totiž nechrání pouze souhlasné a nekonfliktní projevy, ale především ty, které jsou pro veřejnou moc nepříjemné. Právě v nich se nejzřetelněji projevuje její skutečný význam.

Úvodní foto: You Have To Talk To Tahree [online]. wgte.org. [cit. 2. 7. 2026]. https://www.wgte.org/radio/local-podcasts/the-rough-draft-diaries-with-haley-taylor/you-have-to-talk-to-tahree.

[1] Zásady pro vydávání Moravskokrumlovských novin [online]. mkrumlov.cz. 29. 9. 2025. [cit. 2. 4. 2026]. https://www.mkrumlov.cz/file/2876204.

[2] Zápis z 22. zasedání ZM konaného dne 29. 9. 2025 [online]. mkrumlov.cz. 22. 10. 2025. [cit. 2. 4. 2026]. https://www.mkrumlov.cz/file/2554236.

[3] Zásady pro vydávání Moravskokrumlovských novin [online]. mkrumlov.cz. 29. 9. 2025. [cit. 2. 4. 2026]. https://www.mkrumlov.cz/file/2876204.

[4] Bartoň, Michal. Svoboda projevu: principy, garance, meze. Praha: Leges, 2010, s. 27.

[5] Tamtéž, s. 16.

[6] Tamtéž, s. 16–17.

[7] Molek, Pavel. Politická práva. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 61.

[8] Tamtéž, s. 61–65.

[9] Srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. února 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14.

[10] Wagnerová, Eliška, Šimíček, Vojtěch, Langášek, Tomáš a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 441.

[11] Tamtéž, s. 439.

[12] Tamtéž.

[13] Nález Ústavního soudu ze dne 3. Února 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14.

[14] Tamtéž, s. 440–441.

[15] Škop, Martin, Smejkalová, Terezie, Štěpáníková, Markéta. Teorie práva – Průvodce studiem. 2025, s. 45–46.

[16] Kopecký, Martin, Průcha, Petr, Havlan, Petr, Janeček, Jan. Zákon o obcích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 4–5.

[17] Tamtéž, s. 5.

[18] Tamtéž, s. 93–94.

[19] Tamtéž, s. 227.

[20] Tamtéž, s. 227–228.

[21] Zásady pro vydávání Moravskokrumlovských novin [online]. mkrumlov.cz. 29. 9. 2025. [cit. 3. 4. 2026]. https://www.mkrumlov.cz/file/2876204.

[22] Zápis z 20. zasedání ZM konaného dne 26. 5. 2025 [online]. mkrumlov.cz. 6. 6. 2025. [cit. 3. 4. 2026]. https://www.mkrumlov.cz/file/2554236.

[23] Srov. Moravskokrumlovské noviny: březen 2025 [online]. mkrumlov.cz. 17. 3. 2025. [cit. 3. 4. 2026]. https://www.mkrumlov.cz/file/1723633. Moravskokrumlovské noviny: červen 2025 [online]. mkrumlov.cz. 1. 10. 2025. [3. 4. 2026]. https://www.mkrumlov.cz/file/2471537.

[24] Zápis z 20. zasedání ZM konaného dne 26. 5. 2025 [online]. mkrumlov.cz. 6. 6. 2025. [cit. 3. 4. 2026]. https://www.mkrumlov.cz/file/2554236.

[25] Srov. slova předsedy redakční rady: „Většinou jsou čtyři stránky. Třeba by to něco ušetřilo. Čísel je opravdu deset, ale stojí ty 200 tisíc. […] Tady jsme se, ty tři tisíce jsou kritické články.

[26] Wintr, Jan. Principy českého ústavního práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2023, s. 149.

[27] Nález Ústavního soudu ze dne 12. října 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94.

[28] Nález Ústavního soudu ze dne 12. října 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94.

[29] Nález Ústavního soudu ze dne 12. října 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94.

[30] Kosař, David, Antoš, Marek, Kühn, Zdeněk, Vyhnánek, Ladislav. Ústavní právo. Casebook. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 362.

[31] Wagnerová a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář, s. 131–133.

[32] Nález Ústavního soudu ze dne 3. února 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14.

[33] Tamtéž.

[34] Wagnerová a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář, s. 440–441.

[35] Zápis z 20. zasedání ZM konaného dne 26. 5. 2025 [online]. mkrumlov.cz. 6. 6. 2025. [cit. 3. 4. 2026]. https://www.mkrumlov.cz/file/2554236.

[36] Srov. Průcha, Petr. Místní správa. Brno: Masarykova univerzita, 2018, s. 59.

[37] Zásady pro vydávání Moravskokrumlovských novin [online]. mkrumlov.cz. 29. 9. 2025. [cit. 3. 4. 2026]. https://www.mkrumlov.cz/file/2876204.

[38] Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. listopadu 2021, sp. zn. 70 Co 132/2021.

[39] Tamtéž.

[40] Srov. Moravskokrumlovské noviny: květen 2025 [online]. mkrumlov.cz. 7. 5. 2025. [cit. 23. 6. 2026]. https://www.mkrumlov.cz/file/1723629.

[41] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2002, sp. zn. 5 Tdo 873/2002.