Novela trestních předpisů by měla vést k častějšímu ukládání peněžitých trestů

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), v obecné části v § 52 odst. 1 stanoví taxativní výčet trestů, které soud může za spáchání trestného činu pachateli uložit při splnění zákonných podmínek.[1] Zvláštní část poté stanoví konkrétní tresty pro dané trestné činy a u trestu odnětí svobody i horní či dolní hranici jeho výměry.

Při ukládání trestu se postupuje podle obecných zásad pro ukládání trestních sankcí podle § 37 a § 38 trestního zákoníku a trestů podle § 39 až § 45. Berou se v potaz přitěžující a polehčující okolnosti, např. závažnost činu nebo osoba pachatele a jeho poměry (prvopachatel vs. opakovaná trestná činnost). Všechny tyto okolnosti by měl soud zvážit. Poté v souladu se dvěma základními principy pro ukládání trestních sankcí a ukládání trestů, jimiž jsou princip zákonnosti trestání podle § 37 trestního zákoníku[2] a princip individualizace trestů podle § 38 trestního zákoníku[3], vybrat pro pachatele nejvhodnější trest tak, aby docílil nápravy, ochrany společnosti, působil vůči němu sankčně, ale zároveň svou intenzitou nebyl v nepoměru ke spáchanému činu.

Tresty

Tresty můžeme rozdělit na trest odnětí svobody a alternativní tresty k němu. Jimi jsou např. peněžitý trest, trest domácího vězení nebo trest obecně prospěšných prací. Každý z trestů je určitým zásahem do integrity a lidských práv odsouzeného pachatele, přičemž nepodmíněný trest odnětí svobody je zásahem nejmarkantnějším, a proto by měl být ukládán jen za činy nejzávažnější, kde nelze nápravy docílit jinak, případně převládá potřeba ochrany společnosti. Děje se tak však?

Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody trestní zákoník omezuje pro trestné činy s horní hranicí sazby trestu odnětí svobody nepřevyšující pět let (tzv. přečiny) podmínkou v § 55 odst. 2. Ta říká, že lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody pouze v případě, „že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život“. Toto se však často obchází využitím institutu podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody, lidově nazývaného „podmínka“, případně podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. Soudce raději uloží „podmínku”, než by využil alternativního trestu u ne tak závažných činů s horní sazbou trestu odnětí svobody nepřevyšující pět let. V současné době se vyskytují tendence a také snaha omezovat zmíněné nadužívání (podmíněného) trestu odnětí svobody a rozšířit ukládání alternativních trestů, což má kladné ohlasy.[4] Za takové úsilí můžeme považovat i novelu trestního zákoníku zákonem č. 333/2020 Sb.,[5] která nabyla účinnosti 1. 10. 2020 a upravuje ukládání a vymáhání peněžitých trestů.

Peněžitý trest je jedním z mírnějších trestů, které soud může uložit jako alternativu k trestu odnětí svobody.[6] Při rekodifikaci trestního práva hmotného, tedy přijetím trestního zákoníku v roce 2009[7], zákonodárci předpokládali, že dojde ke snížení ukládání krátkodobých nepodmíněných a podmíněných trestů odnětí svobody a rozšíří se využívání peněžitého trestu. Tento předpoklad nebyl naplněn ani přes stoupající tendenci ukládání peněžitých trestů[8] a zákonodárce po deseti letech od platnosti trestního zákoníku dospěl k závěru o nutnosti jeho novelizace.

Nízká četnost ukládání peněžitých trestů

Zákon č. 333/2020 Sb.[9] novelizuje kromě trestního zákoníku např. i trestní řád.[10] Novela přináší mnoho podstatných změn, dále se však budu zabývat pouze těmi, které se týkají peněžitého trestu.[11]

Ten lze uložit v případech, kdy pachatel spácháním úmyslného trestného činu získal nebo se snažil získat pro sebe či jiného majetkový prospěch[12]. Není-li splněna tato podmínka, je možné jej uložit tam, kde to trestní zákoník vyloženě dovoluje.[13] Lze ho tedy uložit za mnoho různých trestných činů, nikoli pouze za majetkové trestné činy.[14] Z výše uvedeného vyplývá, že důvodem nízké četnosti ukládání peněžitých trestů není nedostatek možností v zákonné úpravě.

V důvodové zprávě k návrhu zákona[15] je uvedeno několik důvodů, které mohou být příčinou nízké četnosti ukládání peněžitých trestů. Jsou jimi:

• Komplikované přeměny alternativních trestů na jiné alternativní tresty před přeměnou na nepodmíněný trest odnětí svobody
• Složitý výpočet výše peněžitého trestu pomocí denních sazeb
• Nedostatečně zjištěné majetkové poměry pachatele a nízké navrhování ze strany státních zástupců
• Upřednostnění majetkového nároku poškozeného
• U mnoha pachatelů neumožňují uložení peněžitého trestu jejich majetkové poměry
• Jejich složité vymáhání po vydání rozsudku

Novela vs. původní úprava trestního zákoníku

Výše peněžitého trestu se vyměřuje dle § 68 trestního zákoníku v tzv. denních sazbách, kterých může být od 20 do 730. Denní sazba činí od 100 Kč do 50 000 Kč. Jejich počet se odvíjí od závažnosti a povahy trestného činu a výše denní sazby se určuje dle majetkových a osobních poměrů pachatele. Oboje stanoví soud. Novinkou, která přichází s novelou, je dodatek, že dvojnásobek počtu denních sazeb nesmí (ani s případně uloženým trestem odnětí svobody) přesahovat horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody pro daný trestný čin, za který je pachatel odsouzen. Jak se převádí počet denních sazeb na trest odnětí svobody, je uvedeno níže.

Soud může nově stanovit, že pachatel bude trest splácet v měsíčních splátkách, a to se zřetelem k jeho osobním a majetkovým poměrům,[16] nikoli „nelze-li od pachatele podle jeho osobních a majetkových poměrů očekávat, že peněžitý trest ihned zaplatí“[17], jak stanovila původní právní úprava. Vláda se domnívá, že touto změnou se rozšíří okruh pachatelů, kterým bude umožněno uhradit peněžitý trest ve splátkách.[18] Tato změna by mohla odstranit případy, kdy nemůže být peněžitý trest uložen z důvodu nedostatečných majetkových poměrů. Novela ale neodstranila dvě příčiny neukládání peněžitých trestů – nutnost zjišťovat majetkové poměry pachatele a složitý výpočet výše trestu pomocí denních sazeb. Domnívám se, že by proto ani přes zlepšení stávající právní úpravy nemuselo dojít ke zvýšení počtu ukládaných peněžitých trestů.

Jak vypadá výpočet trestu v praxi? Např. soud se rozhodne uložit samostatný peněžitý trest za trestný čin podvodu[19], u kterého je sazba pro trest odnětí svobody až dva roky. Se zvážením výše zmíněných okolností soud rozhodne, že počet denních sazeb bude 30 a výše denní sazby bude 10 000 Kč. Pachatel tedy musí celkově zaplatit 300 000 Kč.

Nejdůležitější změnou, která je dokonce v odůvodnění ve sněmovním tisku označena jako „těžiště hmotněprávní úpravy“[20], je zánik institutu náhradního trestu odnětí svobody za nevykonaný peněžitý trest v § 69 trestního zákoníku, který je nahrazen novým § 69 s názvem: „Výkon peněžitého trestu“. Toto nové ustanovení odstraňuje možnost přeměny peněžitého trestu v náhradní trest domácího vězení či obecně prospěšné práce a přináší přeměnu nevykonaného peněžitého trestu (či jeho části) v trest odnětí svobody. Pokud tedy pachatel nezaplatí peněžitý trest ve stanovené lhůtě (ani po výzvě soudu), soud trest dle pevně daného přepočtu určí. Každá zcela nezaplacená částka jedné denní sazby se převádí na dva dny trestu odnětí svobody. Např. u výše zmíněného případu, pokud pachatel nezaplatí 30 denních sazeb, přeměněný trest bude činit dle přepočtu 60 dní trestu odnětí svobody.

Jaký je rozdíl mezi náhradním trestem odnětí svobody v původní úpravě a přeměnou nevykonaného peněžitého trestu v trest odnětí svobody po novele? Náhradní trest odnětí svobody v původním § 69 odst. 1 trestního zákoníku znamenal, že soud musel společně s uložením peněžitého trestu stanovit také náhradní trest odnětí svobody pro případ nezaplacení (nevykonání) peněžitého trestu ve stanovené lhůtě. Trest mohl činit až čtyři léta, zároveň ale nesměl překročit horní hranici sazby pro konkrétní trestný čin.[21] Podle novely dojde k vyměření trestu odnětí svobody dle zákonného přepočtu až v momentě uplynutí lhůty pro zaplacení peněžitého trestu nebo jeho části.[22]

Ukažme si výše uvedené na našem příkladu. Dle původní úpravy by pachatel dostal peněžitý trest v počtu 30 denních sazeb, výše jedné denní sazby by byla 10 000 Kč (celkově tedy 300 000 Kč) a společně s tímto trestem by byl v rozhodnutí stanoven náhradní trest odnětí svobody např. v délce trvání 6 měsíců pro případ nesplacení dané částky. Uložení trestu odnětí svobody v délce půl roku je možné, jelikož horní hranice trestu odnětí svobody pro náš příklad podvodu jsou dva roky[23], tudíž výše náhradního trestu nepřevyšuje tuto hranici stanovenou zákonem pro konkrétní čin. Předpokládejme uložení stejného trestu za nové právní úpravy. Společně s ním není uložen náhradní trest odnětí svobody, protože k přepočtu dochází až v momentě, kdy peněžitý trest není vykonán. Odsouzený pachatel tedy nesplatí nic z uloženého trestu a soud rozhodne, že dojde k přeměně na trest odnětí svobody, přičemž 30 denních sazeb se převádí na 60 dní odnětí svobody. Pokud by splatil pouze část, přeměna nastane pouze za nesplacenou (nevykonanou) část. Tento nový systém se zdá být příznivějším pro pachatele a zároveň nastoluje jakousi právní jistotu. Pachatelé by také mohli mít větší snahu splatit alespoň část trestu, jelikož budou vědět, že přeměna nastane pouze z nevykonané části a ne z celého trestu.

Nové znění § 69[24] také přináší zahlazení odsouzení po vykonání peněžitého trestu nebo pokud bylo od jeho výkonu či zbytku pravomocně upuštěno. Musí se ale jednat o jiný trestný čin než zvlášť závažný zločin.[25] Zaplacené částky stále připadají státu.[26]

Z výše uvedeného vyplývá, že sice byly vyňaty přeměny alternativních trestů v alternativní tresty[27], v čemž soudci spatřovali problém, stále však může docházet k upřednostnění majetkového nároku poškozeného, a tedy neuložení peněžitého trestu, jelikož částky peněžitého trestu připadají státu. Pokud je namísto toho uložen podmíněný trest odnětí svobody se stanovením podmínky zaplacení určité částky či náhrady škody či újmy poškozenému, tato částka připadne jemu.

Novela trestního řádu

Procesní úprava byla novelizována tak, aby odpovídala novému znění hmotněprávní úpravy, tedy trestnímu zákoníku. Kromě adaptace na neexistenci přeměny alternativních trestů na alternativní tresty v nové úpravě – tedy vypuštění veškerých částí hovořících o přeměně peněžitého trestu v alternativní tresty – se jedná také o změnu v § 89 odst. 1 písm. d) trestního řádu, podle kterého byly dosud předmětem dokazování pouze okolnosti podstatné k posouzení osobních poměrů pachatele.[28] Od října však jde o podstatné okolnosti k posouzení osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrů obviněného.[29] Tato změna by měla vést k lepšímu zjišťování poměrů pro uložení potřebné sankce, tedy v tomto případě pro peněžitý trest, jelikož v potaz se budou brát širší okolnosti týkající se obviněného.[30] Jejich zakotvení do dokazování by mohlo odstranit námitky soudů, že je složité zjišťovat majetkové poměry, jelikož nově by se tak činilo v rámci trestního stíhání vždy.

Dosud v případě, že peněžitý trest nebyl vykonán ve lhůtě stanovené v rozsudku nebo trestním příkazu, docházelo k jeho výkonu, který upravuje trestní řád. Tedy soud nejprve vyzval odsouzeného, aby zaplatil, a upozornil ho, že pokud tak neučiní, dojde k vymáhání.[31] S novelou přibyla možnost, že v případě nezaplacení vyzve soud odsouzeného k zaplacení a upozorní ho, že pokud nebude konat, může dojít k vymáhání anebo k přeměně na trest odnětí svobody.[32] Tato možnost může odstranit složité vymáhání, které je jedním z důvodů, proč soudci nechtějí peněžitý trest ukládat. Zde taktéž došlo k prodloužení lhůty určené k zaplacení trestu po výzvě soudu v § 341 trestního řádu z 15 dnů na jeden měsíc.

Pomůže novela?

Ačkoli novela reaguje na část problémů zmíněných v důvodové zprávě, některé otázky zůstávají nedotknuty a nevyřešeny. Mnoho autorů článků označuje změnu za vidinu možného zvýšení počtu uložených peněžitých trestů v praxi.[33] Jistě jsou v nové právní úpravě kroky, které k tomuto zlepšení mohou vést. Zejména se jedná o zrušení přeměny v alternativní tresty, usnadnění vymáhání trestu v případě nezaplacení, které spočívá v přeměně na trest odnětí svobody v zákonem jasně stanoveném přepočtu, což pro soud neznamená úvahu navíc o trestu, ale pouze jednoduchý matematický výpočet. Avšak používání denních sazeb samo o sobě pro vypočítání peněžitého trestu může jistě některé soudce odradit. Jako problém také vnímám nevyřešení otázky nároku poškozeného při uložení peněžitého trestu, jelikož částka připadá státu. Je otázkou, zda a do jaké míry bude odsouzený schopen po zaplacení peněžitého trestu státu nahradit i nárok poškozeného. Novela má zcela jistě potenciál, jak ale bude působit v praxi, jak ji přivítají soudci a zda ji budou využívat, se ukáže až za nějakou dobu. Zůstává zcela na nich, jestli se budou snažit zvýšit ukládání peněžitých trestů, či zůstanou u zavedených postupů, které nyní používají.  

[1] Pachateli je možno uložit trestní sankci ve formě trestu anebo ochranného opatření (případně obě sankce vedle sebe), přičemž se postupuje podle obecných zásad pro ukládání daných sankcí popsaných v trestním zákoníku.

[2] Princip zákonnosti trestání vyplývá z čl. 39 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest je za ně možno uložit. Tedy není možné trestat za skutek, který zákonem není zakázán a jen zákon smí určit, jaký skutek je trestným činem. Známo také pod latinskými větami: „nulla poena sine lege“, tedy „není trestu bez zákona”, a „nullum crimen sine lege”, tedy „není trestného činu bez zákona“.

[3] Na základě posouzení okolností soud určí druh, kombinaci a intenzitu trestu tak, aby odpovídaly zvláštnostem případu.

[4] Holas, Ivan, 2019. Šámal: Opakované udílení podmíněných trestů je vážnou chybou. Česká justice [online]. [cit. 9.09.2020]. Dostupné z: https://www.ceska-justice.cz/2019/11/samal-opakovane-udileni-podminenych-trestu-vaznou-chybou/

[5] Zákon č. 333/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[6] Pozn: ačkoli se o něm mluví jako o alternativě k trestu odnětí svobody, je možno tyto dva tresty uložit vedle sebe zároveň, za splnění zákonných podmínek a pokud to situace vyžaduje.

[7] Který nahradil původní zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon.

[8] Přiložená tabulka v článku pod odkazem s názvem „peněžité tresty v letech 2013–2018 v korunách“, dostupné zde: https://www.ceska-justice.cz/2019/11/samal-opakovane-udileni-podminenych-trestu-vaznou-chybou/

[9] Zákon č. 333/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[10] Dále jsou to zákon o soudnictví ve věcech mládeže, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a zákon o použití peněžitých prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení.

[11] Zvýšila se hranice výše škody pro posuzování majetkových činů, kde u hranice mezi přestupkem a trestným činem musí částka škody dosahovat nejméně 10 000 Kč, nikoli dřívějších 5 000 Kč; dále je nově možno uzavřít dohodu o vině a trestu i pro zvlášť závažné zločiny.

[12] § 67 odst. 1 trestního zákoníku.

[13] § 67 odst. 2 trestního zákoníku.

[14] Peněžitý trest je možno uložit např. i za § 147 odst. 2 těžké ublížení na zdraví, § 158 odst. 2 rvačku, § 175 odst. 1 vydírání, či § 178 odst. 3 omezování osobní svobody (trestního zákoníku)

[15] Str. 14 celého sněmovního tisku č. 453/0, část č. 1/6 dostupného zde: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=453&CT1=0

[16] § 68 odst. 5 trestního zákoníku ve znění od 1. 10. 2020.

[17] § 68 trestního zákoníku ve znění do 30. 9. 2020.

[18] Str. 23 celého sněmovního tisku č. 453/0, část č. 1/6 dostupného zde: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=453&CT1=0

[19] § 209 odst. 1 trestního zákoníku.

[20] Str. 25 celého sněmovního tisku č. 453/0, část č. 1/6 dostupného zde: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=453&CT1=0

[21] § 69 odst. 1 trestního zákoníku, ve znění do 30. 9. 2020.

[22] Bod č. 15 zákona č. 333/2020 Sb., kterým bude změněn § 69 trestního zákoníku.

[23] Jak již zmíněno výše dle § 209 odst. 1 trestního zákoníku.

[24] § 69 odst. 3 trestního zákoníku, ve znění od 1. 10. 2020.

[25] Zvlášť závažný zločin je dle § 14 odst. 3 trestního zákoníku ten úmyslný trestný čin, na nějž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.

[26] § 69 odst. 1 trestního zákoníku, ve znění od 1. 10. 2020.

[27] Přeměna nevykonaného peněžitého trestu na trest domácího vězení a na trest obecně prospěšných prací v § 69 odst. 2 trestního zákoníku, ve znění k 9. 9. 2020.

[28] § 89 odst. 1 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“), ve znění do 30. 9. 2020.

[29] § 89 odst. 1 písm. d) trestního řádu, ve znění od 1. 10. 2020.

[30] Str. 27–28 celého sněmovního tisku č. 453/0, část č. 1/6 dostupného zde: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=453&CT1=0

[31] § 341 trestního řádu, ve znění do 30. 9. 2020.

[32] § 341 trestního řádu, ve znění od 1. 10. 2020.

[33] Např. zde: https://www.justice.cz/web/msp?clanek=vyssi-podpora-pro-ukladani-penezitych-tres-1 či zde: https://www.ceska-justice.cz/2020/06/soudy-budou-moci-casteji-ukladat-penezite-tresty-misto-vezeni-posvetili-poslanci/