Alžběta Jakoubková
studentka Právnické fakulty MUNI
Češi jsou národem pejskařů a milovníků koček. Chov těchto zvířat je v České republice rozšířeným koníčkem, psa má doma 40 % obyvatel, kočku 37 %.[1] Ne všechna zvířata však pocházejí z dobrých chovů, rozšířený je černý trh se zvířaty. Bohužel také někteří majitelé neposkytují zvířatům náležitou péči a správné životní podmínky. Na tuto situaci se snaží reagovat i právní úprava, která v poslední době zaznamenala významné změny, jež mají za cíl zajistit zvířatům efektivní ochranu. Správněprávními aspekty se proto bude zabývat první díl minisérie o ochraně zvířat.
Češi jsou národem pejskařů a milovníků koček. Chov těchto zvířat je v České republice rozšířeným koníčkem, psa má doma 40 % obyvatel, kočku 37 %.[1] Ne všechna zvířata však pocházejí z dobrých chovů, rozšířený je černý trh se zvířaty. Bohužel také někteří majitelé neposkytují zvířatům náležitou péči a správné životní podmínky. Na tuto situaci se snaží reagovat i právní úprava, která v poslední době zaznamenala významné změny, jež mají za cíl zajistit zvířatům efektivní ochranu. Správněprávními aspekty se proto bude zabývat první díl minisérie o ochraně zvířat.
Zvíře bylo v minulosti v právu považováno za věc, v současné době se však standardy na jeho ochranu výrazně zvyšují a v jednotlivých odvětvích práva probíhá proces dereifikace (tzn. odvěcnění) zvířete. Čím dál více se prosazuje teze, že zvíře není pouhou věcí, ale má svá specifika, kterými se od věcí liší, a zaslouží si tak větší ochranu. Zatímco dříve byla spatřována nutnost ochrany zvířat proti týrání především z důvodu veřejného pořádku, postupně se zvyšovala potřeba chránit samotná zvířata před utrpením a v současné době se projevují i snahy o zajištění příznivých životních podmínek.[2] Je otázkou, jak bude probíhat vývoj právní úpravy v budoucnosti. Objevují se totiž dokonce i úvahy o tom, že by zvířatům byla přiznána práva, přičemž by se mohla stát dokonce subjektem práva, jímž je v současné době pouze člověk.[3]
„Týráním je opuštění zvířete, rozmnožování v nevhodných podmínkách, nucení zvířete k činnostem nad jeho síly. Za týrání se považuje jakékoliv jednání v rozporu se zákonem, které zvířeti způsobuje utrpení.“
Tendence dereifikace zvířete se projevují v různé intenzitě a v různém časovém horizontu v různých právních odvětvích. V občanském právu bylo zásadním mezníkem přijetí zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v roce 2012, podle jehož § 494 má živé zvíře zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Výslovně je zde stanoveno, že zvíře není věcí a ustanovení o věcech se pro ně použijí jen obdobně v rozsahu, v němž to neodporuje jeho povaze. V aktuální právní úpravě tak má zvíře postavení de facto mezi subjektem práva a předmětem právních vztahů.[4] V samotném občanském právu však již nenalézáme sankce, které by skutečně zvíře chránily v případě, že s ním nebude nakládáno tak, aby to neodporovalo jeho povaze. Ochranu nacházíme až ve veřejnoprávních předpisech, a to především v zákoně č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Společensky nejškodlivější jednání je pak postihováno v rámci práva trestního. I tyto veřejnoprávní předpisy zaznamenaly v poslední době značné změny, v tomto článku bude pozornost věnována oblasti správního práva, povinnostem a postihům, které s sebou nová právní úprava přináší.
Účelem zákona na ochranu zvířat proti týrání je ochrana zvířat jakožto živých tvorů schopných pociťovat bolest a utrpení před týráním, poškozováním zdraví a jejich bezdůvodným usmrcením člověkem, způsobeným i z nedbalosti.[5] Poměrně široké vymezení pojmu „týrání“ nalezneme v § 4 zákona. Nejprve nabízí rozsáhlý demonstrativní výčet jednání, která lze za týrání považovat. Je jím tak například i opuštění zvířete, rozmnožování v nevhodných podmínkách či nucení zvířete k činnostem nad jeho síly. Za týrání se považuje jakékoliv jednání v rozporu se zákonem, které zvířeti způsobuje utrpení. Týrání zvířat je přestupkem, za nějž může být uložen zákaz chovu zvířat až na pět let, trest propadnutí zvířete, zákaz činnosti či pokuta až do výše jednoho milionu Kč.[6]
Významnou změnou, kterou přinesla novela účinná od února letošního roku, je definice množírny, jež dosud nebyla legislativně vymezena. Dle § 7a je množírnou „zařízení, včetně bytu, ve kterém jsou chováni a rozmnožováni psi nebo kočky v nevhodných podmínkách, které způsobují jejich utrpení, a ve větším počtu, který jim neumožňuje uspokojovat jejich fyziologické, biologické nebo etologické potřeby“, a to i v případě, že hlavním cílem chovatele není rozmnožování zvířat či dosažení zisku.[7] Chov zvířat v množírnách je zákonem zakázán a takové jednání je přestupkem.
Definice je však odlišná od pojetí množírny zastávaného mnohými chovateli, podle nichž je množírnou jakékoliv rozmnožování zvířat, která nemají doklady o svém původu, tzv. zvířata bez papírů. Takové jednání však dle zákona přestupkem není, pokud nejsou zvířata chována v nevhodných podmínkách a ve větším počtu, který omezuje uspokojování jejich potřeb. „Větším počtem“ se pak dle důvodové zprávy rozumí alespoň sedm zvířat, což vychází z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 8 Tdo 657/2011. V posuzovaném případě šlo o vymezení pojmu „většího množství zvířat“ u trestného činu týrání zvířat, použije se však i při výkladu této právní úpravy.
Od loňského června je rovněž rozšířen okruh chovatelů psů, jimž zákon ukládá zvláštní povinnosti. Dopadají na sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a jejich členy, podnikatele, kteří se zabývají chovem zvířat v rámci své podnikatelské činnosti, případně jiné osoby, které se zabývají chovem zvířat za účelem dosažení zisku, nebo chovatelé, kteří chovají tři a více fen.[8]
Všechny tyto subjekty musí uchovávat po dobu tří let evidenci darovaných a prodaných štěňat, novému chovateli poskytnout informace o krmení a péči o štěně a předat evidenční list, který musí vyplnit nejpozději do sedmi dnů od narození štěněte a do sedmi dnů od jeho očipování zde musí uvést i číslo čipu.[9] Pokud by tak neučinili, dopouštějí se přestupku a hrozí jim pokuta až do výše 100 000 Kč.
Psi ani kočky nesmějí být prodáváni novému chovateli v obchodech se zvířaty ani na veřejném prostranství, s výjimkou veřejného vystoupení zvířat. Nebude tedy možné pořídit kotě či štěně ve zverimexu. Tato úprava má zabránit jednak tajnému předávání zvířat, jednak předčasnému odebrání mláďat od matky a ostatních štěňat a koťat. Právě v době po narození je pro jejich zdravý rozvoj tento kontakt nezbytný, stejně jako intenzivní péče člověka, která ve zverimexu nemůže být zajištěna.[10]
studentka Právnické fakulty MUNI
[1] Průzkum: Nejvíce Čechů má psa, v průměru za něj utratí skoro 16 tisíc ročně [online]. irozhlas.cz. 23. 6. 2019 [cit. 19. 4. 2021]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/cesko-cesi-domaci-mazlicci-psi-kocky-penize-pruzkum_1906232155_lac
[2] Mullerová, Hana; Stejskal, Vojtěch. Ochrana zvířat v právu. Praha: Academia, 2013, s. 131.
[3] Jančářová Ilona a kol. Právo životního prostředí: zvláštní část. Brno: Masarykova univerzita, 2015, s. 285.
[4] Svoboda, Karel. § 494 [Zvíře]. In: Švestka, Jiří a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I [online]. aspi.cz. 2020 [cit. 12. 4. 2021]. Dostupné z: https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11656/1/2#pa_494
[5] § 1 odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále jen „ZOZPT“).
[6] § 27 ZOZPT.
[7] § 7a ZOZPT.
[8] § 7a odst. 2 ZOZPT.
[9] § 7a odst. 4 ZOZPT.
[10] Důvodová zpráva k zákonu č. 501/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, č. 501/2020 Dz [online]. Beck-online. [cit. 1. 4. 2021]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=oz5f6mrqgiyf6njqgfpwi6q
Představte si následující situaci: po celou dobu nájemního vztahu vše probíhá hladce, nájemce vždy platí nájemné včas a pronajímatel mu umožňuje nerušené užívání bytu. Jakmile se však nájemní vztah blíží ke konci,...
Tento článek se zabývá tématikou válečného práva, kterému se v posledních letech dostává zvýšené pozornosti ze strany celé společnosti. I přes to, nebo možná právě kvůli tomu, panují zkreslené představy o tom, co...