Nahrazování škody z provozní činnosti

Porovnání aktuální a předchozí právní úpravy

Pojetí škody z provozní činnosti v § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“) vychází do jisté míry z dřívějšího vyjádření v § 420a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ 1964“). V následujících řádcích se zaměřím na otázku, zda se pojem provozní činnosti v nynější právní úpravě, tj. § 2924 OZ, změnil oproti úpravě v § 420a OZ 1964, případně zda je změna razantní.

Pojem provozní činnosti dle § 420a OZ 1964

Provozní činnost ve smyslu § 420a OZ 1964 vykládá Psutka jako určitou cílevědomou činnost mající hospodářský či jiný profesionální účel. Dále uvádí, že provozní činností je i taková činnost, která je provozována bez náležitého oprávnění, jež je jinak třeba, či činnost vykonávaná nepodnikatelským způsobem.[1] Škárová pod pojem provozní činnosti zahrnuje takovou činnost fyzické nebo právnické osoby, která není vymezena v jejím předmětu činnosti, která je však součástí jejího provozu a faktické činnosti, a to bez ohledu na to, zda je k takové činnosti třeba zvláštního veřejnoprávního oprávnění, či nikoliv, tedy zda jde o činnost povolenou.[2] Toto vyjádření provozní činnosti je prakticky totožné s dnešním vyjádřením provozní činnosti v § 2924 OZ (viz níže).

Obecné ustanovení § 420a odst. 1 OZ 1964 doplňuje odst. 2, který stanovuje taxativní výčet činností, jež jsou provozními činnostmi.

420a odst. 2 OZ 1964: Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti.

Vyjádření pod písmeny b) a c) je možné zařadit pod písmeno a). Ostatně znění § 420a odst. 1 spolu s odst. 2 písm. a) bylo prakticky doslovně převzato do nynějšího § 2924 OZ.

Pojem provozní činnosti dle § 2924 OZ

Provozní činností ve smyslu § 2924 OZ se rozumí činnost vykonávaná provozovatelem v rámci jeho závodu či jiného zařízení, a to výdělečně. Pojmem závod v dané definici rozumí Vojtek způsob činnosti, při níž jsou používány stroje, nástroje, přístroje či technologické postupy, které nemusí být plně zvladatelné a kontrolovatelné a mohou ze své podstaty mít nepříznivé účinky na okolí či na osoby, jež s nimi přijdou do styku.[3] Tento autor tedy pod pojmem závod na základě výše uvedené definice spatřuje tovární způsob činnosti. K tomuto Melzer namítá, že tovární způsob činnosti, tj. továrna, je jen jedna z možných podob závodu.[4] K pojmu závod Melzer shodně s Vojtkem uvádí, že se jedná o způsob činnosti zaměřený na zisk. Melzer zaměřenost na dosažení zisku, tj. výdělečnost, popisuje s odkazem na to, že pojem závod je spojený s podnikáním, přičemž podnikání je pojmově činnost výdělečná.[5] Toto pojetí provozní činnosti je prakticky totožné s vyjádřením v § 420a OZ 1964.

Provozní činnost dle § 2924 OZ může spočívat i v provozu jiného zařízení, pokud slouží k výdělečné činnosti. Pojmem zařízení se v nynějším § 2924 OZ rozumí přístroj, stroj, nástroj či obdobný předmět, technický systém nebo technologický celek určený k nějaké funkci.[6] Zařízení musí sloužit k výdělečné činnosti, přičemž pojem výdělečné činnosti je širší než pojem podnikání. Výdělečnou činnost je dle Melzera nutno chápat jako činnost ve smyslu výkonu povolání, tj. na získávání obživy. Není rozhodující, zda je výdělečná činnost prostředkem obživy provozovatele či jeho provozního personálu.[7] Z tohoto rozboru pojmu výdělečná činnost vyplývá, že nynější výklad je širší než výklad za účinnosti § 420a OZ 1964. Je tomu tak zejména proto, že § 2924 OZ nezakládá přísnou objektivní odpovědnost, ale pouze přenáší důkazní břemeno na provozovatele.[8]

Právě díky spojení „jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti“ zařazenému do definice provozní činnosti je možné vztáhnout § 2924 OZ i na další aktivity, které nelze zařadit pod pojem závodu, tedy pod čistě výrobní sféru. Pojem jiné zařízení se vztahuje např. i na poskytování služeb.[9]

Dalším hlediskem při posuzování, zda se jedná o provozní činnost ve smyslu § 2924 OZ, je trvalost, dlouhodobost a kontinuita. Švestka uvádí, že jednorázový úkon nelze kvalifikovat jako činnost provozní při provozu zvláště nebezpečném.[10] Melzer k tomuto dále uvádí, že není rozhodující, jak dlouho provozní činnost vykonává konkrétní osoba, tj. provozovatel, ale že postavení provozovatele je dlouhodobé.[11]

Provozní činnost je činností představující riziko pro určité právem chráněné statky. Ustanovení § 2924 OZ ovšem nevyžaduje, aby bylo ono nebezpečí v určité intenzitě. Postačuje, že dojde do zásahu do chráněného statku v příčinné souvislosti s provozem.[12] Za účinnosti § 420a OZ 1964 judikatura někdy zastávala názor, že je třeba, aby se pro možnou aplikaci § 420a nebezpečí v daném případě vyskytovalo. Toto nebezpečí chápala ve smyslu omezené míry ovladatelnosti.[13]

Na základě výše uvedeného je možné shrnout, že provozní činností je tedy taková činnost, která je hospodářskou činností, vykazuje znaky kontinuity, organizovanosti a jejím účelem je přinášet zisky.

Na základě výsledné definice provozní činnosti lze konstatovat, že se pojem provozní činnosti ve stávající právní úpravě shoduje s pojmem provozní činnosti z předchozí právní úpravy, tj. OZ 1964.

Posouzení možností zproštění se náhrady škody

Po porovnání ustanovení § 2924 OZ a § 420a OZ 1964 zjistíme, že se od sebe odlišují zejména svojí „přísností“ vůči škůdci. Tím, že povinnost nahradit škodu dle § 420a OZ 1964 nebyla vázána na zavinění provozovatele, nemohl se zprostit povinnosti nahradit škodu ani prokázáním toho, že škodu nezavinil. Zákon však v § 420a odst. 3 OZ 1964 formuloval dva liberační důvody. Prvním důvodem bylo, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu. Z dikce vyplývá, že se muselo jednat o skutečnost na lidské vůli nezávislou a nebylo možné ji odvrátit ani s vynaložením veškerého možného úsilí (př. zemětřesení). Aby se provozovatel mohl liberovat dle prvního důvodu, nesměla mít událost původ v provozu, událost tedy musela nastat vně provozu. První liberační důvod nebyl ovšem použitelný v případě, že existovaly obvyklé způsoby, jak dané události předejít. V takovém případě nebyl naplněn požadavek neodvratitelnosti. Psutka jako příklad uvádí hromosvod či protipovodňová opatření.

Druhým liberačním důvodem bylo za účinnosti § 420a OZ 1964 jednání poškozeného. Provozovatel se mohl liberovat, pokud byla škoda způsobena vlastním jednáním poškozeného. Důležité bylo posoudit, nakolik si poškozený škodu způsobil. Jestliže si škodu způsobil zcela sám, zprostil se provozovatel povinnosti nahradit škodu zcela. Pokud ovšem jednání poškozeného bylo jen jednou z příčin škody a jinou příčinou škody byla událost spočívající v provozní činnosti provozovatele, nesl škodu částečně jak provozovatel, tak poškozený.[14] Lze tedy shrnout, že ustanovení § 420a OZ 1964 chápalo odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností velmi přísně, což se projevilo v možnostech provozovatele zprostit se povinnosti k náhradě škody.

Toto velmi přísné pojetí se následně snažila zmírňovat judikatura[15], zejména přednostní aplikací jiných skutkových podstat. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4693/2008, je modelovým příkladem takového přístupu. Dovolací soud v posuzovaném případě dospěl k následujícímu závěru: „Lékařský zákrok je svou povahou natolik specifickou činností, že jej nelze podřadit pod ustanovení § 420a obč. zák. zakládající objektivní odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4758/2008), neboť by se ve svém důsledku jednalo o objektivní odpovědnost za výsledek poskytnuté zdravotnické služby, tedy odpovědnost za vyléčení. Stejná úvaha platí i v případě ošetření zvířete v ambulanci veterinárního lékaře, a to nejen ve vztahu k aplikaci § 420a obč. zák., ale i § 421 obč. zák., neboť odpovědnost za výsledek poskytnutého odborného veterinárního úkonu nemůže být dána pro existenci mnoha faktorů, které průběh léčení ovlivňují.“[16] Tato judikatura byla ve své době jistě opodstatněnou, ovšem nyní již nemůže být plnohodnotným podkladem pro porozumění odpovědnosti za škodu způsobenou z provozní činnosti dle aktuálně účinného § 2924 OZ.

Ustanovení § 2924 OZ stanovuje, že se povinnost k náhradě škody dle § 2924 OZ zakládá na řádné péči provozovatele. Odpovědnosti dle § 2924 OZ se provozovatel zprostí, pokud prokáže, že jednal řádně. V daném případě tedy neprokazuje poškozený, že provozovatel jednal neřádně, nýbrž sám provozovatel musí prokázat, že jednal řádně. Ustanovení § 2924 OZ přenáší důkazní břemeno na provozovatele.

Po provozovateli zákon požaduje vynaložení veškeré možné péče, tedy chování v souladu s tím, aby škoda nevznikla, toto zahrnuje i např. preventivní opatření. Požadavek veškeré péče chápe Vojtek jako objektivní kritérium řádného provozovatele, a to s přihlédnutím jak k obvyklým postupům, tak i k individuálním okolnostem každého případu, tedy vynaložení všech možných opatření.[17] Naproti tomu Melzer poukazuje na to, že veškerá možná péče není taková, která je nepřiměřená zvyklostem, např. co do nákladů. Nelze tedy vycházet z toho, že náhrada škody bude dána, pokud mohla být odvrácena pouze zcela speciálními či zvláštními preventivními opatřeními.[18]

Ostatně i důvodová zpráva chápe slovní spojení „rozumně požadovat“ jako vynaložení takové péče, která se jeví s přihlédnutím ke všem okolnostem případu jako racionální. Tímto vyzdvihuje vynaložení již zmiňované „veškeré možné péče“ před vynaložením smluvně ujednaného.[19]

Vymezení požadované péče jako veškeré možné péče odpovídá požadavku odborné péče. Odbornou péči, tedy takovou, která se požaduje po odbornících, vymezuje v § 2912 odst. 2 OZ.

Pojetí péče v § 2924 OZ jako péče odborné je ostatně také v souladu s inspiračními zdroji tohoto ustanovení, jimiž jsou PETL či § 1153 vládního návrhu zákona, kterým se vydává občanský zákoník z roku 1937.

Dle výše zmíněného lze tedy vycházet z toho, že odpovědnost vyjádřená v § 2924 OZ je posuzována jako objektivizované zavinění odborníka. Toto pojetí zastává Melzer i Bezouška[20]. Naproti tomuto Vojtek je zastáncem objektivní odpovědnosti.

Melzer zastává subjektivní odpovědnost např. s poukazem na připuštění exkulpace z důvodu deliktní nezpůsobilosti provozovatele, která se i v případě § 2924 OZ má uplatnit. V případě deliktní nezpůsobilosti vychází z obecného pravidla, že nemá za škodu odpovídat ten, komu není škoda (její způsobení) přičitatelná.[21] (viz níže)

Bezouška vychází ze změny textu § 2924 OZ (oproti § 420a OZ 1964). Právě danou změnu v textu ustanovení týkajícího se možnosti zprostit se odpovědnosti chápe „jako příklon k zavinění (subjektivní odpovědnosti) na rozdíl od předchozího pojetí, které bylo založeno na objektivní odpovědnosti. Předpokladem pro zproštění se odpovědnosti je, aby provozovatel vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby k újmě nedošlo.“[22]

Vojtek vychází z potencionální nebezpečnosti provozní činnosti, přičemž je třeba zatížit provozovatele přísnější odpovědností. Na základě tohoto tvrzení chápe odpovědnost dle § 2924 OZ jako odpovědnost objektivní. V komentáři uvádí jako liberační důvod prokázání vynaložení veškeré péče, kterou lze po provozovateli požadovat.[23] Daný důvod se ovšem blíží spíše exkulpaci než liberaci, protože „měřítko řádného provozovatele“ lze (s ohledem na § 2912 OZ) zařadit pod klasické kritérium subjektivní odpovědnosti odborníka.

Judikatura Nejvyššího soudu se ve svých rozhodnutích přiklání k objektivní odpovědnosti, tj. že škodu hradí provozovatel bez ohledu na zavinění.[24] Jedním z těchto rozhodnutí je i usnesení ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1802/2020. V daném judikátu se jednalo o případ provozu, při kterém došlo ke zranění poškozené. Poškozená utrpěla zranění v provozovně žalované (provozovatelky) poté, co ji automatické dveře prodejny sevřely a porazily na zem. Nejvyšší soud v rozhodnutí poukazuje na to, že provozovatelka nejednala jako řádný provozovatel, jelikož nezajistila bezpečný přístup všem osobám, bez ohledu na jejich případný hendikep. Dále Nejvyšší soud uvedl, že pokud žalovaná nemohla zajistit nezavření automatických dveří u pomaleji se pohybujícího zákazníka či zákazníka, který se mezi dveřmi zastaví, bylo na ní, aby zajistila vstup na prodejnu jiným způsobem nebo aby na toto nebezpečí zákazníky upozornila.[25]

Tento paušální závěr o objektivní odpovědnosti provozovatele vyvozeném judikaturou Nejvyššího soudu je nutné odmítnout s odkazem na výše uvedenou komentářovou literaturu (F. Melzer a P. Bezouška).

Pokud bychom posuzovali odpovědnost dle § 2924 OZ jako odpovědnost založenou na zavinění, měl by provozovatel v potencionálních sporech o náhradu škody více možností zproštění se odpovědnosti. Při posouzení odpovědnosti dle § 2924 OZ jako subjektivní by např. veškerá možná péče nezahrnovala neznalost provozovatele ohledně hrozícího nebezpečí. Bylo by tedy nutné tuto neznalost hodnotit, a provozovatel by se mohl díky tomuto exkulpovat, či by nahrazoval škodu v nižším měřítku. Zmíněné hodnocení by mělo zahrnovat posouzení toho, zda by řádný provozovatel o nebezpečí věděl, a pokud ano, jaká opatření by podnikl. Pokud bychom vycházeli z objektivního pojetí odpovědnosti, tak by možná neznalost provozovatele nehrála roli.[26]

Další praktický rozdíl by spočíval ve výše zmíněné exkulpaci z důvodu deliktní nezpůsobilosti provozovatele. Při posuzování odpovědnosti podle § 2924 OZ jako objektivní je rozhodujícím pouze fakt výkonu dané činnosti (tj. provoz je provozovateli vždy přičitatelný). Správné řešení ovšem poskytuje pohled na tuto problematiku skrze subjektivní odpovědnost v podobě nepřičitatelnosti provozu provozovateli. Uplatní se zde tedy obecné pravidlo, že za škodu neodpovídá ten, komu není způsobení škody osobně přičitatelné.[27]

Příkladem druhého praktického rozdílu může být provozovatel, u kterého se v průběhu let vyvine duševní porucha, v jejímž důsledku nebude schopen ovládnout své jednání a rozpoznat jeho následky. Následně bude v rámci provozu jeho jednáním způsobena škoda. V takovém případě by dle § 2924 OZ měl mít možnost se exkulpovat, jelikož takové jednání mu nebude přičitatelné. Toto řešení by přicházelo v úvahu, pokud by odpovědnost v § 2924 OZ byla posuzována jako odpovědnost za zavinění, což dle judikatury Nejvyššího soudu není.

Shrnutí aneb co je dobré si zapamatovat o § 2924 OZ

Z výše uvedeného vyplývá, že se nejedná o odpovědnost přísně objektivní, ale spíše o odpovědnost za řádnou péči s přenesením důkazního břemene. Přenesení důkazního břemene je pro § 2924 OZ klíčové.

[1] Psutka, Jindřich. § 420a [Škoda z provozní činnosti]. In: Bednář, V., Bezouška, P. a kol. Občanský zákoník. Komentář, [online]. ASPI. 2009 [cit. 20. 11. 2021]. Dostupné z: https://www.aspi.cz/products/lawText/13/12000/1/2/komentar-wkcr-c-40-1964-sb-zruseno-obcansky-zakonik-komentar#c_301968

[2] Škárová, Marta. § 420a [Škoda z provozní činnosti]. In: Švestka, Jiří a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, marg. č. 2.

[3] Vojtek, Petr. § 2924 [Škoda z provozní činnosti]. In: Švestka, Jiří a kol. Občanský zákoník. Komentář, Svazek VI, (2521-3081) [online]. ASPI. 2019 [cit. 20. 9. 2021]. Dostupné z: https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11398/1/2/komentar-wkcr-c-89-2012-sb-obcansky-zakonik-komentar-svazek-vi-2521-3081#c_884566

[4] Melzer, Filip. § 2924. In: Melzer, Filip, Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894–3081. Praha: Leges, 2018, str. 455.

[5] Tamtéž.

[6] Tamtéž.

[7] Melzer, Filip. § 2924. In: Melzer a Tégl, op. cit., 2018, str. 456.

[8] Melzer, Filip. § 2924. In: Melzer a Tégl, op. cit., 2018, str. 457.

[9] Vojtek, Petr. § 2924 [Škoda z provozní činnosti]. In: Švestka, Jiří a kol. Občanský zákoník. Komentář, Svazek VI, (2521-3081) [online]. ASPI. 2019 [cit. 20. 9. 2021]. Dostupné z: https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11398/1/2/komentar-wkcr-c-89-2012-sb-obcansky-zakonik-komentar-svazek-vi-2521-3081#c_884566

[10] Švestka, Jiří. Odpovědnost za škody způsobené při provozech zvláště nebezpečných. 1. vydání. Praha: ČSAV, 1960, str. 119.

[11] Melzer, Filip. § 2924. In: Melzer a Tégl, op. cit., 2018, str. 457.

[12] Melzer, Filip. § 2924. In: Melzer a Tégl, op. cit., 2018, str. 458.

[13] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2009, sp. zn. 25 Cdo 2429/2007, R 101/2010.

[14] Psutka, Jindřich. § 420a [Škoda z provozní činnosti]. In: Bednář, V., Bezouška, P. a kol. Občanský zákoník. Komentář, [online]. ASPI. 2009 [cit. 19. 11. 2021]. Dostupné z: https://www.aspi.cz/products/lawText/13/12000/1/2#c_301968

[15] Rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2743/2010, a ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4693/2008.

[16] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4693/2008.

[17] Vojtek, Petr. § 2924 [Škoda z provozní činnosti]. In: Švestka, Jiří a kol. Občanský zákoník. Komentář, Svazek VI, (2521-3081) [online]. ASPI. 2019 [cit. 20. 9. 2021]. Dostupné z: https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11398/1/2/komentar-wkcr-c-89-2012-sb-obcansky-zakonik-komentar-svazek-vi-2521-3081#c_884566

[18]Melzer, Filip. § 2924. In: Melzer a Tégl, op. cit., 2018, str. 466.

[19] Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, § 2924 až 2926.

[20] Bezouška, Petr. § 2924. In: Hulmák, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014

[21] Melzer, Filip. § 2924. In: Melzer a Tégl, op. cit., 2018, str. 467.

[22] Bezouška, Petr. § 2924. In: Hulmák a kol., op. cit., 2014, str. 1600.

[23] Vojtek, Petr. § 2924 [Škoda z provozní činnosti]. In: Švestka, Jiří a kol. Občanský zákoník. Komentář, Svazek VI, (2521-3081) [online]. ASPI. 2019 [cit. 20. 9. 2021]. Dostupné z: https://www.aspi.cz/products/lawText/13/11398/1/2/komentar-wkcr-c-89-2012-sb-obcansky-zakonik-komentar-svazek-vi-2521-3081#c_884566

[24] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1127/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1802/2020. Pozn.: Je nutné podotknout, že na Nejvyšším soudu působí P. Vojtek (zastánce objektivní odpovědnosti při § 2924 OZ) a v uvedených soudních případech vystupoval jako předseda senátu.

[25] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1802/2020.

[26] Melzer, Filip. § 2924. In: Melzer a Tégl, op. cit., str. 467.

[27] Melzer, Filip. § 2924. In: Melzer a Tégl, op. cit., str. 468.