Mučení jako způsob získávání informací v extrémních případech

V daném případě nám jde pouze o získání informace, která je způsobilá zachránit desítky, možná i stovky nevinných životů. Nechceme nikoho mučit kvůli vlastnímu potěšení, ani ho nutit k přiznání, ani ho trestat, ani odrazovat případné budoucí pachatele podobných činů nebo někoho zastrašovat.[1] S trochou nadsázky se dá říct, že v tomto případě máme k mučení ten nejušlechtilejší důvod, který existuje.

Právní úprava říká: „Ne!“

První a jeden z nejdůležitějších argumentů spočívá v tom, že právní úprava mučení zakazuje, a to bez výjimek. Na mezinárodní úrovni ke kriminalizaci mučení Českou republiku zavazuje Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také „EÚLP“). Článek 3 EÚLP stanovuje, že „[n]ikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.“ Tato norma dle čl. 15 odst. 2 EÚLP nepřipouští žádné výjimky. Další významný dokument představuje Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (dále také „Úmluva proti mučení“). Ta definuje mučení jako „jakékoli jednání, jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení“ ze strany veřejné moci nebo s jejím souhlasem. Bolest nebo utrpení spojené se zákonnými sankcemi se do tohoto vymezení nezahrnuje. Úmluva proti mučení dále mj. zavazuje smluvní strany, aby přijaly účinná opatření, která mučení na území pod jejich jurisdikcí zabrání. Na vnitrostátní úrovni nelze opominout čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále také „Listina“): „Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.“

Nemůže být ale mučení v určitých případech morálně ospravedlnitelné?

O tom, že mučení není správné, asi nebude pochybovat nikdo. Je ale správné, aby bylo zakázáno absolutně? Výše popsaný případ demonstruje situaci, která nutí nejednoho člověka zamyslet se nad relativizací tohoto zákazu. Co bude negativním výsledkem mučení? Zásah do důstojnosti, který v sobě pravděpodobně bude obsahovat zásah do tělesné integrity, v nejhorším případě smrt konkrétního jedince (v závislosti na zvolené technice). Takový člověk bude mít pravděpodobně doživotní následky minimálně na psychické úrovni. Stále se však jedná pouze o jeden zasažený život. V případě detonace bomby hrozí smrt desítkám, možná i stovkám lidí. Mezi nimi budou pravděpodobně i děti. Další budou zranění. Řada z nich může umírat několik hodin, možná i dnů, než podlehne svým zraněním. Není lepší obětovat jeden život, když to zachrání mnoho dalších (a navíc nevinných) životů?

V jiné situaci by žádné pochybnosti nevznikaly. Například pokud by někdo držel u hlavy rukojmího pistoli a plánoval jej zabít, směla by ho policie zastřelit (v rámci § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky). Přestože je policie povinna co nejvíce šetřit život osoby, proti které zakročuje, je zřejmé, že by jiný postup byl zcela zjevně neúčinný. V tomto případě proti sobě stojí právo na život pachatele a právo na život oběti, přičemž se upřednostňuje druhé zmíněné.[2] Proč se tedy v původním příkladu preferuje „pouhá“ důstojnost, resp. život, teroristy před životy řady nevinných lidí?

V okamžiku, kdy máme toho správného člověka, hrozí jasné a bezprostřední nebezpečí a fyzické donucení je poslední možností k získání informace, která je způsobilá takovému nebezpečí zabránit,[3] jeví se mučení jako morálně ospravedlnitelné.

Tento závěr dokonce potvrzují i průzkumy názorů ve společnosti. Podle statistiky Amnesty International „více než třetina lidí věří, že mučení může být v některých případech odůvodněné“[4]. Studie Přírodovědecké fakulty UK, které vyplnilo přes 20 000 respondentů, dokonce ukazují, že k mučení teroristy by přistoupilo 83 % žen a 91 % mužů.[5] Přesto za změnu absolutního zákazu mučení nikdo dostatečně nebojuje. Proč?

Argumenty pro zachování absolutního zákazu mučení

Výhodou absolutního zákazu mučení je jeho jednoduchost. Právní norma je buď naplněna, nebo porušena, ale nestanovuje rozmezí, ve kterém se lze pohybovat, případně se přít o jeho hranice. Samozřejmě lze narazit na řadu jiných výkladových komplikací, např. co mučení ještě není, nebo naopak už je. Pokud však již něco za mučení označíme, u absolutního zákazu nebudou pochybnosti o tom, že je to zakázané.

Dále při zvažování relativizace zákazu mučení považuji za podstatné přemýšlet o tom, zda to, co se v konkrétním případě jeví jako morálně správné, je i dlouhodobě společensky prospěšné. Pokud známe konkrétní scénář určitého případu se všemi okolnostmi, můžeme se rozhodnout, zda je mučení v tomto případě správné, či ne. Jak ale formulovat možnost mučení v zákoně pro futuro tak, aby nemohlo dojít k jejímu zneužívání? Obzvlášť, když je téměř jisté, že nebudeme znát všechny okolnosti. Stejně tak informace, které získáme, nemusí být vždy pravdivé. Dále by bylo třeba rozhodnout, kdo by mučil; za jakých okolností; jakým způsobem; kdo by na něj dohlížel, aby nedocházelo k excesům atp.

I samotné zjišťování, zda jsou naplněny podmínky pro možnost přistoupení k mučení, by bylo značně problematické. Pravděpodobně nebudeme mít nikdy stoprocentní jistotu, že máme toho „správného“ člověka, že životy nevinných lidí jsou skutečně ohroženy nebo že kromě mučení neexistuje jiná možnost, pomocí které bychom požadovanou informaci zjistili.

Riziko, že by s jedním „správně“ vyřešeným případem mohlo přibýt dalších deset, při kterých by došlo ke zneužití pravomoci, je jednoduše příliš vysoké. Opodstatněnost této úvahy lze pozorovat ve státech (např. v Saudské Arábii[6] nebo USA[7]), kde se mučení (v určitých případech) ze strany státních orgánů tiše toleruje.

Závěr

Dle mého názoru je tedy mučení morálně ospravedlnitelné v určitých extrémních případech, což ale nepostačuje k tomu, aby mohlo být ukotveno v zákoně jako legální způsob získávání informací. Rizika spojená s tímto krokem jsou značně vysoká a zamýšlený výsledek nejistý.

Výslechová místnost. Foto: Peter H., Google, CC0

[1] Černý, David. Máme právo mučit? Extrémní situace někdy zřejmě vyžadují jednat v rozporu s právem. [online]. lidovky.cz. 14. 8. 2016 [cit. 24. 1. 2022]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/domov/extremni-situace-nekdy-zrejme-vyzaduji-abychom-jednali-v-rozporu-s-pravem-coz-se-mimochodem-obcas-de.A160814_112056_ln_domov_ele

[2] Herczeg, Jiří. Zákaz mučení a jeho relativizace v boji proti terorizmu. Trestněprávní revue. 2006, č. 7, s. 203.

[3] Podmínky, za kterých Winfried Brugger připouští použití fyzického donucení. Ibidem.

[4] Amnesty International. Zastavte mučení. [online]. amnesty.cz. [cit. 24. 1. 2022]. Dostupné z: https://www.amnesty.cz/zastavte-muceni

[5] Flegr, Jaroslav. Mučit teroristu, či nemučit: rozhoduje limbický systém. [online]. SCIENCEmag.cz. 29. 6. 2017 [cit. 24. 1. 2022]. Dostupné z:

https://sciencemag.cz/mucit-teroristu-ci-nemucit-rozhoduje-limbicky-system/

[6] Očenášková, Adéla. Bičování i elektrické šoky. V Saudské Arábii mučí vězněné aktivistky, tvrdí zpráva. [online]. Aktuálně.cz. 27. 11. 2018 [cit. 24. 1. 2022]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/saudska-arabie-zeny-vezeni/r~37ad949cee6b11e8a09cac1f6b220ee8/

[7] Amnesty International. 20 let věznice Guantánamo. USA pokračují v závažném porušování lidských práv. [online]. amnesty.cz. 11. 1. 2022 [cit. 24. 1. 2022]. Dostupné z: https://www.amnesty.cz/zprava/5285/20-let-veznice-guantanamo-usa-pokracuji-v-zavaznem-porusovani-lidskych-prav

[8] Již teď není nic neobvyklého na tom, že se příslušníci britských a amerických speciálních sil učí čelit výslechovým technikám, mezi které patří mučení a ponižování.

Grohmann, Jan. Velká Británie přeborníkem v mučení zajatců [online]. armádnínoviny.cz. 2. 5. 2016 [cit. 24. 1. 2022]. Dostupné z: https://www.armadninoviny.cz/muceni-jako-umeni.html

[9] Reiner, Tomáš. Stále víc vězňů propuštěných z Guantánama se přiklání k terorismu. [online]. Novinky.cz. 27. 5. 2009 [cit. 24. 1. 2022]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/clanek/stale-vic-veznu-propustenych-z-guantanama-se-priklani-k-terorismu-40227563

[10] Musil, Adam. USA v Guantánamu ohýbají právo už téměř 20 let. Mučení zajatců řeší čtvrtý americký prezident. [online]. ct24.ceskatelevize.cz. 26. 1. 2021 [cit. 24. 1. 2022]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3258316-usa-v-guantanamu-ohybaji-pravo-uz-temer-20-let-muceni-zajatcu-resi-ctvrty-americky