Mohou informace opatřené zpravodajskými službami sloužit jako důkaz v trestním řízení?

Pro řešení dané otázky bychom si měli nejprve uvědomit, co si pod pojmem zpravodajské služby vůbec představit a co je jejich účelem. Jedná se o státní orgány, zřízené za účelem získávání, shromažďování a vyhodnocování informací. Jejich úkolem je chránit stát a společnost tím, že včasné, objektivní a kvalitní informace předávají ústavním činitelům a orgánům státní správy. Jde zejména o informace důležité pro bezpečnost a obranu státu, ochranu ústavního zřízení, ochranu významných ekonomických zájmů atd., které mohou ústavním činitelům nebo orgánům státní správy pomoci k vytvoření relevantních závěrů a vydání odpovídajících rozhodnutí.[1] Zákonnou úpravu zpravodajských služeb nalezneme v zákoně č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky (dále také „ZZSČR“), v zákoně č. 154/1994 Sb., o bezpečnostní informační službě (dále také „ZBIS“) a v zákoně č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství (dále také „ZVZ“).

Způsoby získávání informací zpravodajskými službami

K získávání těchto informací jsou zpravodajské služby mj. oprávněny využít zpravodajské prostředky (zpravodajskou techniku, sledování, využívání osob jednajících ve prospěch zpravodajské služby, krycí prostředky a doklady), čímž se liší od ostatních bezpečnostních sborů (např. Policie ČR,[2] Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR atp.).[3]

K využití těchto prostředků je třeba speciální povolení. K možnosti užití zpravodajské techniky se vyžaduje předchozí písemné povolení předsedy senátu vrchního soudu (§ 9 odst. 1 ZBIS, resp. § 9 odst. 1 ZVZ). O vydání krycích dokladů (§ 13 odst. 4 ZBIS, resp. § 13 odst. 4 ZVZ) nebo zřízení krycích prostředků (§ 13a odst. 2 ZBIS, resp. § 14 odst. 2 ZVZ) rozhoduje ředitel Bezpečnostní informační služby nebo ředitel Vojenského zpravodajství (každý pro svou oblast působnosti). O použití sledování rozhoduje ředitel Bezpečnostní informační služby nebo jím určený vedoucí organizačního útvaru (§ 14 ZBIS), příp. ministr obrany pro oblast Vojenského zpravodajství (§ 15 odst. 2 ZVZ). Zdaleka ne všechny způsoby zjišťování informací však podléhají povolení. Mimo výše uvedené způsoby existuje i celá řada dalších.

Pro představu zmíním alespoň přehledově základní dělení způsobů zjišťování informací:

• HUMINT – informace zjišťované lidskými zdroji,
• GEOINT – geoprostorové informace související s aktivitami probíhajícími na Zemi (jako jejich zdroje mohou sloužit mapy, satelity, signály atd.),
• IMINT (nebo také PHOTINT) – informace získávané z elektrooptických, radarových nebo infračervených snímků (např. analýzou fotografie pořízené z družice),
• MASINT – informace získané zaznamenáním technických příznaků (např. zaznamenání seismických vln může upozornit na výbuchy bomb),
• OSINT – informace z veřejně dostupných zdrojů (např. noviny, televizní vysílání, webové stránky nebo jakékoliv další zdroje informací, které jsou ve volně přístupném prostoru),
• SOCMINT – informace ze sociálních sítí (jedná se o podkategorii OSINT),
• SIGINT – informace získané zachycením signálů, zachycuje buď přímo komunikaci mezi lidmi, nebo elektronicky přenášenou komunikaci,
• FININT – informace o peněžních transakcích protivníka (finanční zpravodajství).[4]

Zpravodajské služby samozřejmě smějí využívat i informace získané na základě mezinárodní spolupráce se zpravodajskou službou jiného státu.[5]

Zásah do základních práv

Hlavní důvody, proč by zpravodajské informace neměly být použitelné v trestním řízení, pramení z nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 2. 2008, sp. zn. I. ÚS 3038/07. Toto rozhodnutí svou argumentaci zakládá zejména na tom, že při pořizování zpravodajských odposlechů se významně zasahuje do základních práv konkrétního jedince a že tento zásah je větší, než je pro trestní řízení povoleno. Zpravodajské služby totiž k povolení odposlechu nemusejí splnit tak přísné požadavky jako orgány činné v trestním řízení. Rozdíl spočívá zejména v účelu, za kterým byl odposlech povolen. Účelem trestního řízení je zjištění trestných činů a potrestání jejich pachatelů, zatímco účelem (v posuzovaném případě vojenských) zpravodajských služeb je zejména zabezpečení informací o riziku vojenského ohrožení České republiky. Tomuto odpovídají i prostředky, s jejichž pomocí se účelu dosahuje. K zajištění důkazů pro trestní řízení mohou policejní orgány využívat tzv. operativně pátrací prostředky (což je víceméně trestněprávní obdoba zpravodajských prostředků). Do operativně pátracích prostředků se řadí předstíraný převod, použití agenta, sledování osob a věcí – § 158b zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád). Tajné sledování má tedy zvláštní úpravu pro získávání důkazů pro trestní řízení (§ 158d trestního řádu, odposlech a záznam telekomunikačního provozu nalezneme podrobně v § 88 a § 88a trestního řádu) a zvláštní pro získávání zpravodajských informací (§ 14 a násl. ZBIS, pro vojenské zpravodajství v § 15 ZVZ). Pro zpravodajské služby je snazší získat povolení ke sledování než pro orgány činné v trestním řízení, protože nepodléhají trestnímu řádu, který stanovuje přísnější pravidla. Nemají tedy tak svázané ruce, v důsledku čehož hrozí, že zásah do základních práv z jejich strany bude větší, než je povoleno v trestním řízení trestním řádem. V trestním řízení však musí veřejná moc trestní řád přísně dodržovat, protože se jedná o speciální ustanovení určující, jakým jediným způsobem lze důkaz pomocí sledování opatřit, aby byl v trestním řízení použitelný.[6]

Zmíněný nález Ústavního soudu se však zabývá zpravodajskými odposlechy (resp. okrajově zmiňuje i jiné tajné sledování) a možnost použití informací získaných jiným způsobem nezmiňuje, a tedy ani nevylučuje jejich použitelnost v trestním řízení. Ani trestní řád nemá specifickou úpravu pro všechny způsoby, kterými zpravodajské služby získávají informace. Souhlasím, že pokud trestní řád určuje přísnější pravidla pro určitý způsob získání informací, je nutné v trestním řízení obstarat informace za dodržení těchto přísnějších pravidel, ale pokud tak nečiní, nestojí nic v cestě použití obecného § 89 odst. 2 trestního řádu. Toto ustanovení uvádí, že „[z]a důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci“. Jako příklad se nabízí situace, kdy zpravodajská služba v rámci běžného monitoringu webových stránek zjistí, že výzkumný ústav hledá uchazeče o pozici biologa se specializací na mravence, který má současně zkušenosti s toxikologií. Po nějaké době začne docházet ke skupinovým vraždám, kdy oběti zemřou na otravu po kousnutích od mravenců. Vzápětí výzkumný ústav ze svých webových stránek inzerát na biologa odstraní, takže orgány činné v trestním řízení už nemohou tento důkaz zajistit samy.[7] Zasáhla by zpravodajská služba tak zásadně do něčích základních práv, kdyby tuto informaci policii předala? Nikoliv. Jedná se o informaci, kterou výzkumný ústav sám uváděl na svých veřejně dostupných webových stránkách. K možnosti jejího zjištění se nevyžaduje žádné povolení. Stejně jako zpravodajská služba mohl tuto informaci zaznamenat kdokoliv jiný. Nevidím tedy důvod, proč by právě tato informace nemohla být v trestním řízení použita. I informace z veřejných zdrojů mohou být pouze dočasné povahy, takže je orgány činné v trestním řízení nebudou schopny později zajistit, a současně mohou být pro trestní řízení velmi podstatné.

Nelze tedy obecně říct, že zpravodajské informace jsou v trestním řízení nepoužitelné, protože jejich získávání zasahuje do základních práv více, než povoluje trestní řád. U všech způsobů získávání informací to totiž není pravda. Spíše by se mělo rozlišovat mezi jednotlivými kategoriemi. Informace získané zpravodajskou službou z veřejně dostupných zdrojů (OSINT) mohou být použitelné vždy, protože do ničích základních práv nezasahují. Oproti tomu informace získané zpravodajskou službou z odposlouchávacího zařízení, nainstalovaného v soukromém obydlí (SIGINT), nemohou být v trestním řízení použitelné téměř nikdy, protože postup jejich získání pravděpodobně nikdy nebude splňovat požadavky trestního řádu. Většina způsobů získávání informací se však nejspíše bude muset posuzovat podle konkrétních okolností jednotlivých případů.

Povšechná zpravodajská informace

V rozhodnutí sp. zn. I ÚS 3038/07 se také uvádí, že „[z]pravodajské služby jsou ve vztahu k trestnímu řízení zákonem o zpravodajských službách České republiky (§ 8 odst. 3 viz výše bod 24) zmocněny maximálně k poskytnutí povšechných informací operativního charakteru.“ ZZSČR v tomto kontextu však stanovuje pouze to, že „[z]pravodajské služby předávají státním orgánům a policejním orgánům informace o zjištěních, která náleží do oboru jejich působnosti; to neplatí, jestliže by poskytnutí ohrozilo důležitý zájem sledovaný příslušnou zpravodajskou službou“ (§ 8 odst. 3 ZZSČR). O povšechných informacích operativního charakteru není v tomto zákoně ani slovo. Není se čemu divit. Takové informace by ve většině případů orgánům činným v trestním řízení mnoho užitku nepřinesly. Aby s nimi mohl jít státní zástupce k soudu a žádat vydání příkazu k odposlechu, informace musejí být totiž konkrétní, jinak by soudce nemohl této žádosti vyhovět. I Jan Vučka zastává názor, že teorie povšechné zpravodajské informace neřeší situaci uspokojivě a měla by být další judikaturou překonána, protože se patrně jedná o zjevný omyl.[8]

Vládní návrh novely trestního řádu

V současné době se dokonce uvažuje o výslovném zakotvení použitelnosti zpravodajských informací jako důkazu v trestním řízení, a to i těch, které byly získány jinak než v souladu s dosavadním trestním řádem. Kýženého výsledku by se mělo dosáhnout novelou trestního řádu doplněním odstavců 3 a 4 do § 89. Prozatím proběhlo pouze první čtení (27. 1. 2021) a další projednání návrhu bylo odročeno. Odstavce 3 a 4 tohoto ustanovení by dle navrhované novely měly znít:

„(3) Informace získaná zpravodajskými službami podle zákonů upravujících jejich činnost na základě použití zpravodajské techniky spočívající ve vyhledávání, otevírání, zkoumání nebo vyhodnocování dopravovaných zásilek, v odposlouchávání nebo zaznamenávání telekomunikačního, radiokomunikačního a jiného obdobného provozu, ve zjišťování údajů o telekomunikačním, radiokomunikačním a jiném obdobném provozu nebo v pořizování obrazových, zvukových nebo jiných záznamů může sloužit jako důkaz, jen pokud

a) je vedeno trestní řízení pro

1. zvlášť závažný zločin uvedený v hlavě IX nebo hlavě XIII zvláštní části trestního zákoníku[9],
2. zvlášť závažný zločin, jehož znakem skutkové podstaty je úmysl umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činu, trestného činu účasti na teroristické skupině (§ 312a trestního zákoníku), financování terorismu (§ 312d trestního zákoníku), podpory a propagace terorismu podle § 312e odst. 3 trestního zákoníku nebo vyhrožování teroristickým trestným činem (§ 312f trestního zákoníku), nebo
3. trestný čin vyzvědačství (§ 316 trestního zákoníku) a

b) jde o informaci, jejíž získání jiným způsobem by bylo neúčinné nebo podstatně ztížené.

(4) S informací uvedenou v odstavci 3 nakládá orgán činný v trestním řízení od okamžiku předání podle její povahy obdobně jako s informací získanou podle ustanovení tohoto zákona o zadržení a otevření zásilek, jejich záměně a sledování, odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, zjišťování údajů o telekomunikačním provozu nebo sledování osob a věcí.“[10]

Česká advokátní komora se mj. obává, že plánovaná novela by mohla být způsobilá ohrozit zpravodajské akce a že informace získané zpravodajskou službou nebudou přezkoumatelné, protože ta nebude ochotná doložit legálnost jejich pořízení kvůli potřebě utajení svých zdrojů.[16] Tyto obavy ale považuji za zbytečné. Zpravodajské akce by novela nemohla ohrozit, protože nestanovuje povinnost, ale pouze možnost zpravodajské informace poskytnout. Plánovaný § 89 odst. 3 trestního řádu stanovuje, že „[i]nformace získaná zpravodajskými službami (...) může sloužit jako důkaz“, tedy nikoliv musí. Novela současně nemění ZZSČR, který ve svém § 8 odst. 3 konstatuje, že zpravodajské služby nemusejí předávat informace státním a policejním orgánům, pokud by toto předání ohrozilo důležitý zájem sledovaný příslušnou zpravodajskou službou.

Co se týče obavy, že informace získané zpravodajskou službou nebudou přezkoumatelné, protože zpravodajská služba nebude chtít doložit, jak k nim dospěla, lze ji řešit poměrně snadno. Buď zpravodajská služba bude ochotna mimo samotné informace dodat i to, jak k nim dospěla, nebo soud důkaz nepřipustí.[17]

Ačkoliv se plně neztotožňuji se všemi výše uvedenými argumenty v neprospěch novely, ani já nepovažuji řešení tímto způsobem za správné. Mohlo by to totiž vypadat, že jiné zpravodajské informace než související se zvlášť závažnými zločiny uvedenými v hlavě IX. nebo XIII. trestního zákoníku, terorismem nebo vyzvědačstvím nemohou sloužit jako důkazy v trestním řízení, a to ani ty, které nepodléhají povolení podle příslušných předpisů. To by ale odporovalo § 89 odst. 2 trestního řádu. Současně o předávání informací souvisejících s novelou zmíněnými trestnými činy není z obecného hlediska pochyb, protože zpravodajské služby nedisponují výkonnými pravomocemi a bylo by absurdní hledat, shromažďovat a vyhodnocovat informace například o teroristickém útoku a pak proti němu nezakročit a jen přihlížet jeho realizaci. Co se týče získávání informací, pro které je předepsán zvláštní postup pro policejní orgány a jiný pro zpravodajské služby (např. již zmíněné odposlechy), v praxi by jejich souběžné užívání mohlo působit komplikace. Kdyby se policejním orgánům nepodařilo získat povolení dle trestního řádu, mohly by vyžadovat zajištění důkazu po zpravodajských službách dle jejich mírnější právní úpravy. Zpravodajské služby by díky tomuto tlaku mohly být motivovány odhalovat více svých informací, což by jejich činnost mohlo negativně ovlivnit. O zásahu do pachatelových základních práv ani nemluvě. Ačkoliv by tedy bylo žádoucí vyjasnit vztah zpravodajských informací vůči trestnímu řízení, plánovanou novelu nepovažuji za nejlepší řešení.

Závěr

Odpověď na otázku, zda mohou informace opatřené zpravodajskými službami sloužit jako důkaz v trestním řízení, by tedy podle mého názoru měla znít jako většina odpovědí právníků: „Jak kdy.“ Záleží, jakým způsobem byla informace získána. Pokud zpravodajské služby při získávání informace překročily meze stanovené trestním řádem, není možné ji použít. Naopak jestliže při získávání neporušily pravidla stanovená trestním řádem a nezasáhly nepřiměřeně do práv obviněného, není důvod důkaz nepřipustit. Samozřejmě záleží i na tom, zda budou zpravodajské služby ochotny konkrétní informaci poskytnout a zda doloží, že při jejím získávání nepostupovaly protiprávně.

Mohou zpravodajské informace sloužit jako důkaz v trestním řízení? Foto: Předávání informací, autor neznámý, Google, CC0

[1] Pokorný, Ladislav. Zpravodajské služby. Praha: Auditorium, 2012, s. 12.

[2] Policie ČR sice také disponuje oprávněním využívat tzv. operativně pátrací prostředky, které se zpravodajským prostředkům do určité míry podobají, nicméně jejich užití podléhá trestnímu řádu, který stanovuje přísnější pravidla pro jejich povolení. Pro Policii ČR je tedy obtížnější získat informace než pro zpravodajské služby, protože musí splnit náročnější požadavky.

[3] Odbor vnitřní a vnější legislativy ČAK. ČAK: zpravodajské informace by neměly být použity jako důkaz v trestním řízení. [online]. advokátní deník 20. 1. 2020 [cit. 13. 7. 2021]. Dostupné z: https://advokatnidenik.cz/2020/01/20/cak-je-proti-aby-zpravodajske-informace-mohly-byt-pouzity-jako-dukaz-v-trestnim-rizeni/

[4] Types of Threat Intelligence Gathering. [online]. SOCRadar 19. 6. 2020 [cit. 14. 7. 2021]. Dostupné z: https://socradar.io/types-of-threat-intelligence-gathering/

[5] Zpravodajská služba České republiky. Mezinárodní spolupráce. [online]. Bezpečnostní informační služba [cit. 13. 7. 2021]. Dostupné z: https://www.bis.cz/mezinarodni-spoluprace/mezinarodni-spoluprace-e769e1ea.html

[6] Nález Ústavního soudu ze dne 29. 2. 2008, sp. zn. I ÚS 3038/07.

[7] Vučka, Jan. Použitelnost důkazů opatřených zpravodajskou službou v trestním řízení. [online]. epravo.cz. 16. 7. 2020 [cit. 13. 7. 2021]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/pouzitelnost-dukazu-opatrenych-zpravodajskou-sluzbou-v-trestnim-rizeni-111466.html

[8] Ibidem.

[9] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

[10] Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tisk č. 642/0 [online]. Parlament České republiky Poslanecká sněmovna. 13. 11. 2019 [22. 7. 2021]. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=642&CT1=0

[11] Odbor vnitřní a vnější legislativy ČAK, op. cit.

[12] Feri, Dominik. Pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Sněmovní tisk 642. [online]. 13. 11. 2019 [cit. 22. 7. 2021]. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&t=642

[13] Ibidem.

[14] Odbor vnitřní a vnější legislativy ČAK, op. cit.

[15] Feri, op. cit.

[16] Odbor vnitřní a vnější legislativy ČAK, op. cit.

[17] Vučka, op. cit.