Jedna důležitá věc, která dělí mezinárodní relokaci dítěte od mezinárodního únosu: souhlas

Úvod

Mezinárodní únos znamená přemístění dítěte z místa, kde dlouhodobě žilo, do jiného místa v zahraničí, a to bez souhlasu osoby, která se o dítě starala a je za něj odpovědná (anebo rozhodnutí soudu, které nahrazuje tento souhlas). Za únos se považuje i zadržení dítěte.[1] Jedná se tedy o změnu obvyklého bydliště dítěte, a to bez příslušného souhlasu, což je klíčový prvek.

Děti, které se stanou obětí mezinárodního únosu, bývají často unáhleně vytrženy ze svého známého prostředí a dochází tak k odloučení, a to nejen od jejich rodiče, ale také od přátel, školy a širšího kolektivu. Dítě figuruje jako prostředník mezi rozhádanými rodiči, čímž je přímo zataženo do rodičovských konfliktů. Toto nepříznivé období může mít neblahý vliv na psychiku a vývoj dítěte. Nejčastěji může dojít k úzkostem, depresím, náladovosti a agresivnímu chování.[2]

Pro rodiče je toto období také náročné, zejména kvůli odloučení a pocitu, že přestávají být významnou součástí života svého dítěte.

Jaká právní úprava se aplikuje?

Klíčovým právním předpisem v dané oblasti je Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen „ÚMÚD“). Cílem úmluvy je zajistit mechanismy, které vedou k rychlému řízení s cílem navrátit dítě do domovské země.

V případech, kdy se jedná o státy EU, se vedle ÚMÚD doplňkově použije nařízení Rady (EU) 2019/1111.[3] Problematiku dále upravuje Haagská úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí.[4] Zajištění účinného postupu proti neoprávněnému přemisťování dětí do zahraničí představuje mezinárodní závazek dle čl. 11 Úmluvy o právech dítěte.[5] V rámci národního práva je pramenem zejména zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, který pojednává o procesu navrácení (§ 478 a násl.).[6]

Hlavní principy ÚMÚD

Hlavními principy ÚMÚD jsou:

• Zásada obvyklého bydliště
• Zajištění bezodkladného návratu dítěte = zájem dítěte
• Důraz na rychlost a efektivitu řízení (dle čl. 11 by mělo být rozhodnuto do šesti týdnů od zahájení řízení)
• Ochrana práva rodičů a dítěte
• Určení centrálního specializovaného úřadu (v ČR Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen „ÚMPOD“).

Důležité je zmínit, že ÚMÚD má negativní osobní působnost a dle čl. 4 se nepoužije, pokud dítě dosáhlo věku šestnácti let.[7]

Co znamená obvyklé bydliště?

Dle SD EU je nutno při výkladu pojmu „obvyklé bydliště“ [čl. 8 odst. 1 nařízení (ES) č. 2201/2003] posoudit další faktory a nezaměřovat se jen na geografické umístění pobytu.

Je vhodné dále brát ohled na sociální a rodinné prostředí, zejména přihlédnout ,,k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě“.[8] Všechny výše uvedené aspekty musí být zohledněny a je na vnitrostátním soudu, aby určil obvyklé bydliště s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu.

Rozhodnutí sice pochází z doby starší právní úpravy, ale jeho závěry zůstávají relevantní a výklad pojmu „obvyklé bydliště“ provedený SD EU lze zároveň použít při interpretaci daného pojmu v ÚMÚD.

Nejlepší zájem dítěte

V Úmluvě o právech dítěte je zakotveno, že „nejlepší zájem dítěte“ je zastřešující ustanovení a musí být vždy zohledněno.[9]

V praxi bohužel dochází ke střetu zájmů dítěte a rodičů. Odvolací soud v New Yorku (Tropea v. Tropea) vydal klíčové rozhodnutí poukazující na tento problém: „V těchto případech se zájmy rodiče, který má dítě v péči a chce se odstěhovat, střetávají se zájmy rodiče, který dítě v péči nemá, ale má silnou touhu udržovat s dítětem častý a pravidelný kontakt. Soud musí navíc zvážit prvořadé zájmy dítěte, které mohou, ale nemusí být v neslučitelném rozporu se zájmy jednoho nebo obou rodičů.“[10] Hlavní priorita je i přes konflikty rodičů zájem dítěte, který je v ÚMÚD považován za jeden z klíčových principů.

Protiprávní přemístění nebo zadržení

Dle čl. 3[11] spadají pod definici únosu případy, kdy ,,bylo porušeno právo péče o dítě, které má osoba, instituce nebo kterýkoliv jiný orgán buď společně, nebo samostatně, podle právního řádu státu, v němž dítě mělo své obvyklé bydliště bezprostředně před přemístěním nebo zadržením“ (právo zejména vyplývá ze zákona nebo z rozhodnutí soudu) a „v době přemístění nebo zadržení bylo toto právo [právo péče o dítě] skutečně vykonáváno, společně nebo samostatně, nebo by bylo takto vykonáváno, kdyby bylo nedošlo k přemístění či zadržení“.[12]

Pokud tedy dítě bylo relokováno tímto protiprávním způsobem, jedná se o únos.

Osoba, která dítě přemisťuje či zadržuje, je v civilní rovině druhý rodič nebo osoba, v jejíž péči se dítě nachází. Případný únos třetí osobou (cizím člověkem) se považuje za trestný čin a je tak následně řešen v trestněprávní rovině. Článek se tedy zaměřuje na rovinu civilní, ve které figurují dítěti známé osoby (rodič či osoba starající se o dítě).[13]

Příklad

Otec žijící v Portugalsku po dohodnuté návštěvě během vánočních svátků nevrátil dítě zpět do ČR a má v plánu si ho ponechat déle. Vzhledem k absenci souhlasu s prodloužením pobytu se jedná o protiprávní zadržení, které se bude řešit civilněprávní cestou.

Postup ÚMPOD a soudu

Rodič dítěte se může obrátit na ÚMPOD. Tento úřad odesílá žádost o navrácení dítěte státu, kde se dítě nyní nachází, a to v roli dožadující ústředního orgánu.[14]

Nejprve je nutno zjistit (dle čl. 7 v rámci spolupráce ústředních orgánu), kde se dítě aktuálně nachází, dále provést šetření v domácnosti (s cílem zjistit, jak probíhá komunikace mezi rodiči, zda je dítě v kontaktu s druhým rodičem atd.). Spolupráce směřuje primárně k dobrovolnému navrácení dítěte, případně ke smírnému řešení.

Mezinárodně příslušný je soud země, ve které se dítě nachází. Podle Ústavního soudu s ohledem na rychlost řízení soud rozhoduje pouze o navrácení dítěte, nikoliv o péči rodičů.[15]

Pokud dojde k neoprávněnému přemístění či zadržení dítěte a v den zahájení řízení o jeho navrácení uplynulo období kratší než jeden rok od tohoto přemístění či zadržení, je soud povinen dle čl. 12 bezodkladně nařídit navrácení dítěte (pokud není dána výjimka dle čl. 13 nebo 20). Jestliže je řízení zahájeno až po uplynutí jednoho roku, soud dítě navrátí, neprokáže-li se, že se mezitím sžilo se svým novým prostředím. Tato úprava tak zdůrazňuje důležitost rychlého návratu dítěte do země jeho obvyklého bydliště.[16]

Příslušnost soudu se odvíjí od sídla ÚMPOD, a proto v těchto věcech rozhoduje Městský soud v Brně. Jedná se o řízení návrhové, takže soud nepostupuje z úřední povinnosti, ale řízení lze zahájit pouze na návrh. Rozsudek je předběžně vykonatelný, což znamená, že jej lze vynutit dříve, než nastane právní moc. Zajímavostí daného řízení je nemožnost podat dovolání nebo jiné mimořádné opravné prostředky. Ústavní stížnost však přípustná je.[17]

Prevence

Za jedno z nejúčinnějších preventivních opatření považuji otevřenou a funkční komunikaci mezi rodiči. ÚMPOD zároveň uvádí několik kroků, které mohou pomoci předejít mezinárodnímu únosu dítěte, jako je návrh na určení místa bydliště dítěte, zákaz vycestování ve formě předběžného opatření, odevzdání cestovního pasu dítěte neutrální osobě či podání návrhu na úpravu styku.

Rodiče mohou kontaktovat ÚMPOD ohledně otázek souvisejících s mezinárodním únosem dítěte; ÚMPOD poskytuje odbornou asistenci a doporučuje vhodné preventivní kroky.[18]

Závěr

Cílem článku bylo poukázat na skutečnost, že ne každá mezinárodní relokace představuje únos. Rozlišujícím kritériem je absence souhlasu a naplnění definičních znaků únosu dle čl. 3 ÚMÚD.

Hlavním poselstvím tohoto tématu je vyzdvihnutí důležitosti ochrany dětí před bolestí a ztrátou bezpečí.

Každý mezinárodní únos dítěte může zanechat hluboké psychické stopy, které dítě provází celý život. Proto by rodiče měli udělat maximum pro prevenci těchto tragédií a zasáhnout dříve, než dojde k únosu.

Závěrem lze zdůraznit, že uvedená preventivní opatření směřují k ochraně dítěte a k předcházení zásahů do jeho rodinného zázemí a psychické pohody. Doporučuji se v případě potřeby obrátit na ÚMPOD, jehož posláním je pomáhat předcházet únosům a poskytovat podporu tam, kde je nejvíce potřeba.

[1] Němcová I., Mezinárodní únos dítěte. In: Šínová, R., Kapitán, Z. a kol.: Rodina v mezinárodních souvislostech. Praha: Leges, 2019, s. 223.

[2] International Parental Kidnapping [online]. justice.gov [cit. 12. 10. 2025]. https://www.justice.gov/criminal/criminal-ceos/international-parental-kidnapping

[3] Nařízení Rady (EU) 2019/1111.

[4] Sdělení č. 43/2000 Sb. m. s., o přijetí Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení.

[5] Úmluva č. 104/1991 Sb., o právech dítěte.

[6] Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

[7] Sdělení č. 34/1998 Sb., o sjednání Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.

[8] Rozsudek SD EU ze dne 2. 4. 2009 (třetího senátu), C‑523/07, body 37–39. Rešeršní zdroj: Medić I. International Child Relocation.

[9] Úmluva č. 104/1991 Sb., o právech dítěte.

[10] Rozsudek Court of Appeals of New York, 26. 3. 1996, 87 NY2d 727, bod II., přeloženo DeepL, originální znění:  „In these cases, the interests of a custodial parent who wishes to move away are pitted against those of a noncustodial parent who has a powerful desire to maintain frequent and regular contact with the child. Moreover, the court must weigh the paramount interests of the child, which may or may not be in irreconcilable conflict with those of one or both of the parents.“ Rešeršní zdroj: Medić I. International Child Relocation.

[11] Není-li uvedeno jinak, odkazuje se na Úmluvu o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.

[12] Sdělení č. 34/1998 Sb., o sjednání Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.

[13] Němcová I., Mezinárodní únos dítěte. In: Šínová, R., Kapitán, Z. a kol.: Rodina v mezinárodních souvislostech. Praha: Leges, 2019, s. 223.

[14] Jak zajistit navrácení dítěte ze zahraničí do České republiky [online]. umpod.cz [cit. 12. 10. 2025]. https://www.umpod.cz/web/cz/jak-zajistit-navraceni-ditete-ze-zahranici-do-ceske-republiky

[15] Usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. I. ÚS 735/18 (body 6 a 44).

[16] Sdělení č. 34/1998 Sb., o sjednání Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.

[17] Němcová I., Mezinárodní únos dítěte. In: Šínová, R., Kapitán, Z. a kol.: Rodina v mezinárodních souvislostech. Praha: Leges, 2019, s. 233.

[18] Preventivní nástroje mezinárodních rodičovských únosů dětí [online]. umpod.cz [cit. 23. 10. 2025]. https://www.umpod.cz/web/cz/prevence-mezinarodnich-rodicovskych-unosu-deti