Insolvenční seriál: Insolvenční řízení a různé životní situace

Insolvenční řízení zpravidla trvá několik let. Za tuto dobu mohou v životě dlužníků a jejich rodin nastat situace, které mají na jeho průběh vliv. Poslední díl insolvenčního seriálu se věnuje těmto různým životním situacím a způsobům jejich řešení.

3. 5. 2021 Zuzana Hrušková

Dlužník zdědil majetek

Jestliže dlužník získá děděním majetek (ať už se jedná o peníze, dům, pole, obraz, šperky, nábytek nebo jiné), je při řešení úpadku formou oddlužení důležité rozlišit, kdy ho nabyl. Dle § 1479 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniká dědické právo smrtí zůstavitele. To znamená, že i když soud rozhodne o tom, kdo zůstavitelův majetek nabývá do svého vlastnictví až několik měsíců (nebo i let) po jeho smrti, vlastnické právo na dědice reálně přešlo již v okamžiku úmrtí zůstavitele. V insolvenčním řízení je pak rozhodné, zda tento okamžik nastal před rozhodnutím o úpadku, nebo po něm. 

Pokud dlužník jako dědic nabyl majetek před rozhodnutím o úpadku, dle § 229 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen „IZ“) má dispoziční oprávnění k majetku dlužník a majetek nabytý děděním mu tedy zůstává. Samozřejmě ho ale může dobrovolně do insolvenčního řízení poskytnout. Jednak by to navýšilo uspokojení věřitelů a jednak by v případě vyšší hodnoty majetku mohlo dojít k úplnému uspokojení věřitelů a skončení insolvenčního řízení. Pokud ale dlužník nabyl majetek děděním až po rozhodnutí o úpadku (tzn. zůstavitel zemřel poté, co bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka – dědice), musí ho dle § 412 IZ vydat ke zpeněžení v insolvenčním řízení. 

Z této povinnosti neexistuje zásadně žádná výjimka, nicméně dlužník, který má kupř. silnou citovou vazbu na zděděný majetek, může poskytnout do insolvenčního řízení finanční částku odpovídající hodnotě zděděného majetku. Takový postup je ovšem výjimečný a možný pouze po dohodě s insolvenčním správcem a insolvenčním soudem. V souvislosti s dědictvím by měl dlužník pamatovat na to, že jednou z jeho povinností v insolvenčním řízení je sdělit insolvenčnímu správci a soudu skutečnost, že se stal účastníkem dědického řízení. Dlužník nesmí bez souhlasu insolvenčního správce dědictví odmítnout. V konkursu se zpeněžuje veškerý majetek dlužníka bez ohledu na okamžik jeho nabytí. 

Změnil se počet vyživovaných osob

Dlužník uzavřel manželství, rozvedl se, narodilo se mu dítě, umřel některý člen jeho domácnosti, dítě ukončilo studium – všechny tyto události v životě dlužníka znamenají změnu počtu vyživovaných osob. To je důležité zejména při výpočtu výše splátky z jeho příjmu. Dlužník má dle § 412 IZ povinnost změnu v počtu vyživovaných osob oznámit insolvenčnímu správci, potažmo i soudu, a to i v případě, že se jeho úpadek řeší konkursem. Tyto změny musí také doložit, např. rodným listem dítěte, úmrtním listem manžela, potvrzením o studiu.  

Dlužníkovi vznikne nový dluh po splatnosti

V insolvenčním řízení se novým dluhem po splatnosti rozumí závazek, který dlužník hradí mimo insolvenční řízení a který nehradí řádně. Jedná se typicky o nájemné, poplatky za svoz odpadů, pokuty za jízdu veřejnou dopravou bez platného jízdního dokladu apod. V případě, že dlužníkovi takový nový závazek po splatnosti vznikne, je nesmírně důležité začít jej řešit ihned. V tomto případě se skutečně nevyplatí strkat hlavu do písku. Čím déle dlužník odkládá řešení nového závazku po splatnosti, tím více se dluh navyšuje a časem se stane neřešitelným. 

V ideálním případě dlužník závazek ihned uhradí. Pokud toho z nějakého důvodu není schopen, měl by se s věřitelem dohodnout na úhradě dluhu ve splátkách. Věřitelé zpravidla oznámí nový dluh po splatnosti insolvenčnímu správci i soudu a žádají zrušení oddlužení. Pokud je dlužník aktivní, snaží se s věřitelem dohodnout a vyvine úsilí k uhrazení závazku v přiměřené době, není třeba se ničeho obávat. Samozřejmostí je informovat insolvenčního správce a poskytovat potřebnou součinnost. Neméně významné je schovávat si doklady o úhradě závazků. 

Pokud je závazek ve významné výši, dlužník neplní další povinnosti v insolvenčním řízení či se z okolností konkrétního případu jeví, že dlužník nebude schopen nebo ochoten situaci uvést do pořádku, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit jednání k projednání zrušení oddlužení. To ovšem neznamená, že je situace již ztracená. Dlužník může i u jednání předložit soudu doklad o úhradě závazku či návrh na řešení úhrady, např. dohodu o splátkách s věřitelem. Velmi často se stává, že dlužníci nedorazí k jednání připraveni. Uvádí, že dluh uhradili, ale soudu tuto skutečnost neprokážou. Dlužník, který chodí k jednání nepřipraven, nekomunikuje se soudem ani správcem a vytváří nové závazky po splatnosti, jež ani na výzvy věřitele a soudu nehradí, nemůže očekávat vstřícný přístup a shovívavost.

Dlužník by chtěl pracovat v zahraničí

Pokud dlužník uvažuje o práci v zahraničí, či dokonce už má pracovní nabídku, je na místě informovat insolvenčního správce a domluvit s ním další postup. Práce v zahraničí není v insolvenčním řízení žádnou překážkou. Naopak praxe ukazuje, že dlužníci v zahraničí získávají lepší finanční ohodnocení, což je pro uspokojení věřitelů výhodné. Než se dlužník ovšem do zahraničí vydá, měl by si důkladně zvážit, zda jeho vyšší příjmy budou postačovat k úhradě nákladů na živobytí a cestovné, které jsou v zahraničí zpravidla také mnohem vyšší. Nemělo by smysl měnit zaměstnání, pokud by dlužník ve výsledku nebyl schopen do oddlužení hradit ani to, co hradí aktuálně. Samozřejmě pokud je dlužník zcela bez příjmu a v zahraničí by práci našel, nestojí mu nic v cestě. 

Insolvenční správce s dlužníkem zejména projde výpočty toho, jakou splátku bude dlužník fakticky schopen do oddlužení hradit a poté zašle soudu návrh na změnu rozhodnutí o schválení oddlužení (v konkursu není třeba žádné usnesení měnit). Soud posléze uloží dlužníkovi, aby ze svých příjmů ze zahraničí hradil splátku do oddlužení. Je tomu tak proto, že český soud nemůže stanovit povinnost zahraničnímu zaměstnavateli provádět srážky ze mzdy. Zůstává na dlužníkovi, aby poctivě hradil splátky a dokládal insolvenčnímu správci výši svých příjmů (prostřednictvím výplatních pásek nebo potvrzení zaměstnavatele) a zároveň i výdajů (např. nájemní smlouva, účty za pohonné hmoty nebo jízdenky na veřejnou dopravu). Jelikož výše nezabavitelné částky v českém insolvenčním řízení reflektuje životní výdaje na území České republiky, dá se očekávat, že tato nezabavitelná částka nemusí postačovat k úhradě životních výdajů v zahraničí. Splátka do oddlužení se proto dá poupravit tak, aby dlužníkovi umožňovala uhradit výdaje potřebné k zachování příjmu v zahraničí. Tyto výdaje proto musí dlužník doložit. 

Dlužník byl odsouzen za spáchání trestného činu

Pokud byl dlužník odsouzen za spáchání trestného činu a insolvenční správce o tom dosud nebyl informován, musí mu to dlužník oznámit. Následně bude další postup záležet na povaze uloženého trestu. Nejčastěji se v praxi setkáváme s peněžitými tresty a trestem odnětí svobody. Pokud byl dlužníkovi uložen peněžitý trest, je povinen jej uhradit mimo insolvenční řízení (ze své nezabavitelné částky). Od úhrady tohoto závazku nebude dlužník osvobozen ani v případě splnění oddlužení. 

Pokud má dlužník povinnost nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody, nemusí nutně dojít ke zrušení oddlužení (např. pro neschopnost hradit splátky v oddlužení). Jednou z možností je vykonávat práci ve věznici. Tato práce bývá finančně ohodnocená a srážky z ní neprobíhají podle občanského soudního řádu, ale dle vyhlášky č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů. Tato vyhláška nezná nezabavitelnou částku a srážky se provádí zcela jiným způsobem. Dlužník by tak mohl být schopen splácet oddlužení i z této odměny. Druhou možností hrazení splátkového kalendáře při probíhajícím trestu odnětí svobody je darovací smlouva.

Dlužník nezvládá hradit splátky

Ať už se jedná o ztrátu zaměstnání, snížení příjmů či pracovní neschopnost, v průběhu insolvenčního řízení často dochází ke změně ve výši příjmu dlužníka, která může mít negativní důsledky na plnění splátek. Nejdůležitější je oznámit změnu insolvenčnímu správci a s ním pak vymyslet řešení. Vždy bude záležet na konkrétní situaci konkrétního dlužníka a také na tom, v režimu jaké novely insolvenčního zákona insolvenční řízení probíhá. 

Pokud je dlužník i přes snížení příjmů schopen hradit zálohu na odměnu a hotové výdaje, nebo pokud se jedná pouze o přechodnou záležitost, např. krátkodobou pracovní neschopnost, v zásadě není čeho se obávat. Pokud si je dlužník vědom toho, že jeho pracovní neschopnost bude trvat např. víc než jeden rok, může se stát, že pokles jeho příjmů bude natolik významný, že je bude muset navýšit jiným způsobem, kupříkladu darovací smlouvou. Opravdu ale vždy velmi záleží na konkrétních okolnostech, ve starších řízeních i na celkové výši závazků, na tom, zda dlužník mimo zálohy na odměnu a hotové výdaje správce hradí i jiné zapodstatové pohledávky, výživné a tak dále. 

Nejjistější je propočítat s insolvenčním správcem, zda bude skutečně snížením příjmů ohroženo plnění oddlužení a jakým způsobem lze situaci řešit. Opět platí, že pokud dlužník strčí hlavu do písku, riskuje, že jeho „dluh na splátkách“ poroste a poté již bude neřešitelný. Na tomto místě je vhodné připomenout, že dlužník má všeobecnou povinnost snažit se maximalizovat své příjmy a tím i uspokojení svých věřitelů a nesmí odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat. Nikdo ovšem nebude nutit dlužníka se závažnými zdravotními problémy, aby vykonával zaměstnání, pokud toho není skutečně schopen. 

Tento výčet životních situací je jen příkladmý. V životě dlužníka mohou nastat různé  situace, které mají na insolvenční řízení vliv. Jak jsem již uvedla výše, téměř všechny problémy lze vyřešit, pokud se začnou řešit hned. Nabalování problémů je častým důvodem neúspěšného ukončení oddlužení. 

Ze své praxe vím, že existují, dá se říci, dvě skupiny dlužníků. První skupina jsou dlužníci, kteří problémy neřeší, čekají, až je někdo napomene nebo je vyzve, aby uhradili nový dluh, zatajují nově nabytý majetek, nepřebírají si poštu, kteří se třeba i bojí následků a doufají, že na jejich problémy nikdo nepřijde a oddlužení „už nějak doklepou“. Tento přístup je ale bohužel většinou uvádí do situace mnohem horší, a nezřídka dochází ke zrušení jejich oddlužení. Do druhé skupiny patří dlužníci, kteří jsou aktivní, řeší jakoukoliv změnu poměrů s insolvenčním správcem nebo soudem, nové závazky po splatnosti uhradí ihned, nebo se alespoň dohodnou na splátkách s věřitelem, snaží se maximalizovat příjmy, nebojí se přiznat, že mají problém, a tak mají dostatek času na nalezení vhodného řešení. Tito dlužníci, přestože se snad někdy dostanou do svízelné situace, mnohem častěji končí oddlužení úspěšně. 

Úspěch insolvenčního řízení, resp. oddlužení, záleží na dlužníku samotném. Proto má-li opravdu zájem na tom, aby oddlužení úspěšné bylo a aby byl osvobozen, měl by vynaložit patřičné úsilí. 

 

Zuzana Hrušková

autorka pracuje jako asistentka soudce na insolvenčním úseku Krajského soudu v Ostravě

Tvorbu Práva21 sponzorují

Vybrali jsme pro vás


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info