Cizinci v Česku: Jak jim pomáhá ombudsman?

Postavení cizinců pobývajících na území ČR

Cizinci pobývající v České republice mají různá práva a povinnosti v závislosti na typu pobytového oprávnění, které drží či o které žádají. Ti, kteří mají oprávnění k pobytu na území ČR, mají omezená práva ve srovnání s těmi, kteří mají povolení k trvalému pobytu. Práva cizinců s trvalým pobytem se v mnohém podobají právům občanů České republiky. Mají právo volit a být voleni do místních a krajských voleb, podobně jako občané České republiky. To znamená, že se mohou aktivně podílet na rozhodování o záležitostech týkajících se jejich místní komunity. Cizincům, kteří nemají oprávnění pobývat na území ČR, jsou přiznána práva v menší míře, zpravidla se jedná o ochranu „pouze“ základních lidských práv, jako je například právo na ochranu před nelidským nebo ponižujícím zacházením. Nemají ale nárok na přístup k veřejným službám, jako je zdravotní péče nebo sociální dávky, a nejsou oprávněni pracovat na území ČR. Tito cizinci jsou vystaveni riziku správních a trestních sankcí, včetně možného vyhoštění. Někteří z těchto cizinců mohou spadat do kategorie tzv. zranitelných osob, což jsou jedinci, kteří se nacházejí v obzvláště znevýhodněné situaci a vyžadují zvláštní ochranu. Mezi zranitelné osoby patří například nezletilé osoby bez doprovodu, těhotné ženy, osoby se zdravotním postižením, senioři či oběti mučení, násilí nebo obchodování s lidmi.

Vzhledem k jejich specifickým potřebám a zvýšenému riziku ohrožení mohou mít zranitelné osoby v některých případech přístup k určité formě pomoci, přestože nemají oprávnění k pobytu na území ČR. Tato pomoc může zahrnovat základní zdravotní péči, sociální podporu či ochranu před násilím a vykořisťováním. Přestože právní rámec České republiky stanovuje přísná pravidla pro nelegální pobyt, zranitelné osoby často čelí složitým životním podmínkám a jejich postavení vyžaduje individuální posouzení. Státní orgány a neziskové organizace proto mohou v určitých případech poskytovat humanitární pomoc a specializovanou podporu, která má za cíl minimalizovat riziko ohrožení jejich života a důstojnosti.

Pobytová problematika cizinců v České republice je podrobně upravena v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.[2] Tento zákon vymezuje podmínky pro udělování různých typů pobytových oprávnění a stanoví specifická pravidla pro každý typ pobytu.

Zcela odlišné postavení naopak mají žadatelé o mezinárodní ochranu, tedy azylanti. Ti jsou během řízení o mezinárodní ochraně vystaveni specifickému právnímu režimu, který se liší od režimu „běžných“ cizinců pobývajících v zemi. Tomuto tématu se však blíže věnovat nebudu.

Jak ombudsman chrání práva zranitelných cizinců?

Cizinci bez oprávněného pobytu na území České republiky mohou patřit mezi tzv. zranitelné osoby, pokud se nacházejí v situaci, která jim znemožňuje zajistit si základní životní potřeby nebo je vystavuje zvýšenému riziku ohrožení. Jak bylo uvedeno výše, do této skupiny patří například nezletilí bez doprovodu, těhotné ženy, senioři, osoby se zdravotním postižením či oběti mučení, násilí nebo obchodování s lidmi.

Zranitelnost těchto osob může vyplývat nejen z jejich osobních charakteristik a zdravotního stavu, ale také z podmínek, ve nichž se nacházejí. Nelegální pobyt v ČR často znamená omezený přístup ke zdravotní péči, sociálním službám a právní ochraně, což může zhoršovat jejich již tak obtížnou situaci. Zvláště ohroženi jsou ti, kteří čelí zadržení, řízení o vyhoštění nebo se nacházejí v detenčních zařízeních, kde mohou být vystaveni dalším rizikům, například nedostatečné péči nebo špatným životním podmínkám.

V této souvislosti je nezbytné zaměřit se na specifické potřeby těchto osob. Mnozí z nich čelí jazykovým bariérám, mají omezený přehled o svých právech a povinnostech v České republice, což může vést k porušování jejich práv ze strany státních orgánů.

Na tuto problematiku reaguje ombudsman, jehož úkolem není pouze vyřizování stížností od občanů, ale i proaktivní zajištění ochrany práv zranitelných osob.[3] Ombudsman využívá vícejazyčné letáky a informační materiály k tomu, aby cizincům poskytl přehled o jejich právech a povinnostech a informoval je o možnostech, kam se mohou obrátit v případě potřeby právní pomoci.[4]

Ombudsman rovněž dohlíží na dodržování zákonů a předpisů týkajících se práv cizinců, což zahrnuje nejen vyřízení stížností, ale i provádění pravidelných kontrol a návštěv v zařízeních, kde jsou cizinci umístěni. V rámci své agendy se zaměřuje na osoby, které jsou omezeny na svobodě, například v detenčních centrech nebo zařízeních pro zajištění cizinců, a monitoruje jejich podmínky. [5]

Tato aktivita ombudsmana je od roku 2006 součástí širšího národního preventivního mechanismu podle Opčního protokolu k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (OPCAT)[6]. Ombudsman má tak důležitou roli nejen v oblasti ochrany práv cizinců, ale také v prevenci jakéhokoli zneužívání moci a nehumánního zacházení s těmito osobami.[7]

Důležité je, že ombudsman nejedná pouze na základě stížností, ale taktéž iniciativně zkoumá situaci cizinců v ČR, kteří jsou umístěni v různých zařízeních nebo jsou z nějakého důvodu zranitelní. Tato proaktivní kontrolní činnost je klíčová pro zajištění, že i v rámci právního systému, který není vždy snadno přístupný pro cizince, budou respektována jejich základní práva. [8]

Další role ombudsmana při ochraně práv neoprávněně pobývajících cizinců

V kontextu evropského práva a ochrany práv cizinců je zásadní monitorování procesů navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES, tradičně označované jako návratová směrnice,[9] která stanoví společné normy a postupy při vyhošťování cizinců, zajišťuje, že mechanismus dohledu nad těmito osobami přetrvává i po jejich vyhoštění. Tento mechanismus zůstává v platnosti po celou dobu, kdy je cizinec zajištěn v detenčním zařízení, i když samotné rozhodnutí o vyhoštění není právně definitivní. Ombudsman jako nezávislý orgán dohlíží na průběh správního vyhoštění cizinců, přičemž se zaměřuje zejména na dodržování jejich práv v celém procesu. Sleduje podmínky zajištění v detenčních zařízeních, zákonnost rozhodování o vyhoštění a průběh samotného vyhoštění, předání cizinců z České republiky nebo průvozu přes ni.[10] Zároveň posuzuje, zda nedochází k porušování zásady nenavracení (non-refoulement), která zakazuje vyhoštění osoby do země, kde by jí hrozilo mučení, nelidské či ponižující zacházení. Tento dohled probíhá ve spolupráci s Policií ČR, která má povinnost včas oznámit všechny důležité skutečnosti související s každým správním vyhoštěním, předáním nebo průvozem cizince.[11]

I když ombudsman nemá pravomoc vykonávat soudní rozhodnutí, jeho role ve sledování a ovlivňování právních postupů je nezanedbatelná.[12] Mimo pravidelné monitorování stavu práv cizinců se ombudsman může vyjadřovat k legislativním změnám a podávat stanoviska, která mohou významně ovlivnit právní praxi.[13] Stanoviska jsou veřejně dostupná na stránkách Veřejného ochránce práv v systému ESO[14] (= Evidence stanovisek ombudsmana).

Ombudsman může mít vliv i v případech, kdy se soudy ztotožní s jeho stanoviskem. Může také iniciativně předložit své stanovisko Nejvyššímu správnímu soudu. Tento mechanismus se v praxi ukázal jako klíčový při řešení otázky vízového režimu (Visapoint), kde mělo ombudsmanovo vyjádření přímý vliv na rozhodování soudu.[15] Kromě toho může ombudsman využít svůj vliv k podání veřejné žaloby,[16] i když v oblasti cizinecké agendy tak dosud neučinil.

Dále ombudsman pravidelně kontroluje podmínky pro umístění cizinců ve vybraných detenčních zařízeních s cílem zajistit, aby jejich práva nebyla porušována.[17] Jedním z nejvýznamnějších případů, kdy ombudsman zasáhl, byla situace v zařízení Bělá-Jezová, kde panovaly zcela nevyhovující podmínky pro zajištěné cizince, včetně rodin s dětmi. Na mimořádné tiskové konferenci v roce 2015 ombudsman upozornil, že podmínky v zařízení neodpovídají základním standardům pro zacházení s lidmi a dochází k porušování Evropské úmluvy o lidských právech a Úmluvy o právech dítěte. Kritizoval zejména nevhodné ubytovací prostory, nedostatečné hygienické podmínky, přísný režim detence a psychickou zátěž, kterou zadržení cizinci (včetně dětí) museli snášet. Pobyt v zařízení přirovnal k podmínkám ve věznicích, přičemž zdůraznil, že na rozdíl od odsouzených vězňů cizinci v Bělé-Jezové nespáchali žádný trestný čin, a přesto byli drženi v podmínkách, které byly v některých ohledech horší než ve vězeňských zařízeních. Ombudsman rovněž upozornil na nedostatečný přístup ke zdravotní péči a absenci psychologické podpory pro osoby, které často přicházely z válečných oblastí a byly vystaveny traumatizujícím zkušenostem. Kritická zpráva a mediální tlak vedly k tomu, že se podmínky v zařízení postupně zlepšily, a nakonec bylo zrušeno umisťování rodin s dětmi do tohoto detenčního zařízení. Tento případ významně přispěl k ochraně práv zajištěných cizinců v České republice a ukázal na nutnost změn v přístupu k jejich detenci.[18]

Ombudsman se rovněž zabývá kontrolou správnosti a dodržování lhůt v řízeních o zajištění cizinců.[19] Doba zajištění cizinců nesmí překročit 180 dnů. V případě cizinců mladších 18 let nebo rodin s nezletilými dětmi je tato doba omezena na 90 dnů.[20] Ombudsman se zaměřuje na to, aby tyto lhůty nebyly zneužívány veřejnými orgány a aby byly dodržovány standardy spravedlivého procesu.

V rámci své činnosti ombudsman také komunikuje s příslušnými ambasádami, Ministerstvem zahraničních věcí a dalšími orgány, aby zajistil transparentnost procesů spojených s udělováním pobytů.[21] Kromě toho se zaměřuje na problematiku účelových sňatků,[22] nejasných podmínek pro udělování pobytových oprávnění a další složité aspekty cizinecké agendy, které mohou ovlivnit práva cizinců na území České republiky.

Zatímco ombudsman se zabývá zajištěním, vyhoštěním a prodloužením pobytu cizinců, je důležité si uvědomit, že nemá pravomoc zasahovat do rozhodování soudů. Pokud se někdo cítí poškozen rozhodnutím soudu, má možnost využít odvolání nebo jiný právní opravný prostředek.[23] Ombudsman však v tomto směru stále hraje klíčovou roli v zajišťování transparentnosti, spravedlnosti a respektování práv všech osob na území ČR.

Závěr

Postavení cizinců na území České republiky je složitou a mnohovrstevnatou problematikou, která zahrnuje široké spektrum právních a humanitárních aspektů. Cizinci s různými typy pobytových oprávnění mají odlišná práva a povinnosti, přičemž zranitelné skupiny, jako jsou děti, těhotné ženy nebo osoby vystavené traumatům, čelí specifickým výzvám, které vyžadují zvláštní pozornost a ochranu. V této souvislosti hraje klíčovou roli ombudsman, jehož úkolem je nejen monitorovat dodržování práv cizinců, ale i proaktivně zasahovat v případech, kdy jsou základní lidská práva porušována.

Ombudsman se aktivně podílí na ochraně práv zranitelných osob, zajišťuje, aby byly dodržovány stanovené lhůty pro zajištění cizinců, a zároveň provádí pravidelné kontroly podmínek v detenčních zařízeních. Kromě toho se podílí na legislativních změnách, které mohou zlepšit právní situaci cizinců v ČR, a usiluje o transparentnost a spravedlivé zacházení v celém procesu pobytu a vyhoštění.

Díky těmto aktivitám ombudsman přispívá k tomu, aby Česká republika zůstala zemí, která nejen respektuje mezinárodní závazky v oblasti lidských práv, ale také se věnuje ochraně cizinců a zajištění jejich právních nároků. Jeho činnost je nezbytná pro udržení rovnosti a spravedlnosti ve společnosti, kde jsou cizinci, bez ohledu na svůj status, respektováni jako lidské bytosti s právy, která musí být chráněna.

Úvodní foto: Kancelář veřejného ochránce práv (ombudsmana), Údolní 39, Brno. Celkový pohled z ulice. Martin Strachoň, Wikipedia Commons, Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International license.

[1] Poděkování: Za cennou konzultaci při psaní tohoto článku bych ráda poděkovala paní Mgr. Haně Lupačové, právničce specializující se na problematiku cizinců v Kanceláři veřejného ochránce práv (ombudsman). Měla jsem tu čest absolvovat stáž pod jejím vedením, během které jsem získala cenné zkušenosti a poznatky, jež mi pomohly při tvorbě tohoto textu.

[2] Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů

[3] Ust. § 9 písm. d) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv

[4] Odkaz na informační letáky ombudsmana: https://www.ochrance.cz/situace/

[5] Ust. § 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv

[6] Leták o činnosti ombudsmana jako národního preventivního mechanismu: https://www.ochrance.cz/dokument/2016/2016_1_Q-10-let-NPM.pdf

[7] Čl. 16 Sdělení č. 10/2010 Sb. m. s., o sjednání Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením

[8] Ust. § 9 písm. d) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv

[9] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (L 348/98)

[10] Ust. § 1 odst. 6 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv

[11] Ust. § 178d odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů

[12] Ust. § 1 odst. 9 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv

[13] Ust. § 23 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv

[14] Odkaz na Evidenci stanovisek ombudsmana: https://eso.ochrance.cz/

[15] Tisková zpráva ombudsmana o systému Visapoint: https://www.ochrance.cz/aktualne/rozsireny-senat-nejvyssiho-spravniho-soudu-potvrdil-stanovisko-ochrankyne-k-nefunkcnim/

[16] Ust. § 66 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního

[17] Ust. § 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv

[18] Tisková konference ombudsmana o Bělé-Jezové: https://www.ochrance.cz/aktualne/mimoradna-tiskova-konference-k-situaci-v-zarizeni-bela-jezova/

[19] Tisková zpráva ombudsmana obsahující informaci k dodržování správních lhůt: https://www.ochrance.cz/aktualne/rok-2007-z-pohledu-verejneho-ochrance-prav/

[20] Ust. § 125 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů

[21] Ust. § 23 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv

[22] Zpráva ombudsmana o šetření ve věci neudělení krátkodobého víza: https://www.ochrance.cz/uploads-import/ESO/2341-17_Zprava_o_setreni.pdf

[23] Odkaz na informační leták ombudsmana týkající se udělení dlouhodobého pobytu pro cizince: https://www.ochrance.cz/letaky/cizinci-dlouhodoby-pobyt/cizinci-dlouhodoby-pobyt.pdf