Azylové žádosti Číňanů musí po zásahu NSS znovu řešit vnitro. Hrozí v Číně křesťanům pronásledování?

Před čtyřmi lety zažádalo 78 čínských křesťanů o azyl v České republice. Udělen byl osmi z nich, zbytek žádostí byl Ministerstvem vnitra zamítnut. Žadatelé údajně nedostatečně doložili, že byli kvůli své víře pronásledováni. Případ se dostal ke správním soudům. Krajský soud nejprve ministerstvu přisvědčil. Posléze však zasáhnul Nejvyšší správní soud, když přistoupil ke kasaci prvostupňového rozsudku i rozhodnutí ministerstva.

22. 10. 2020 Aneta Boudová


Čínští křesťané si u nás zažádali o azyl z důvodu pronásledování pro své náboženské vyznání. Kauza hýbe českou justicí. Zažívají křesťané v Číně represe?

Nejvyšší správní soud dne 29. 8. 2019 rozhodl (č. j. 9 Azs 39/2019-77), že veškeré dosavadní závěry Ministerstva vnitra a krajského soudu ve vztahu k žádostem, kterým nebylo vyhověno, nejsou správně podložené ani odůvodněné, a věc ministerstvu vrátil. Ostatní nevyhovující rozhodnutí byla odůvodněna obdobně. Dosud tak nebylo o osudu těchto 70 křesťanů rozhodnuto.

Pravidla pro udělení azylu v České republice vycházejí ze zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Azyl lze udělit primárně ze dvou důvodů dle § 10 ve spojení s § 12 písm. a) a b) zákona o azylu, a to pokud je žadatel pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, anebo pokud má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů v zemi původu (tj. ve státě, jehož občanství má, či v případě apatridů[1] ve státě jeho posledního trvalého bydliště). Tento druhý důvod spočívající v odůvodněném strachu z pronásledování vychází z Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 v kombinaci s Newyorským protokolem z roku 1967. Česká republika je oběma dokumenty vázána od roku 1992.[2] Evropské státy (na rozdíl např. od USA) rovněž udělují azyl za účelem sloučení rodiny a dalším důvodem jsou humanitární důvody.

Aby mohlo dojít k udělení žádosti o azyl z odůvodněného strachu z pronásledování dle § 12 písm. b) zákona o azylu, je třeba, aby byly splněny jednotlivé podmínky. Postup, jakým dané ustanovení aplikovat, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 5 Azs 36/2008. Kumulativně (společně) musí být splněny tyto důvody: a) žadatel se nachází mimo svou zemi původu, b) musí mít odůvodněný strach z pronásledování, c) hrozící újma musí opravdu dosahovat intenzity pronásledování, d) ochrana v zemi původu selhala, e) musí se jednat o pronásledování ze zákonných azylových důvodů.[3] Intenzita pronásledování je v současnosti posuzována s ohledem na § 2 odst. 4 zákona o azylu v kombinaci s článkem 9 odst. 1 kvalifikační směrnice 2011/95/EU, tedy pronásledování musí být dostatečně závažné, představující vážné porušení základních lidských práv (zejména práv, od nichž se podle čl. 15 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nelze odchýlit, jako je zákaz mučení nebo zákaz otroctví a nucených prací[4]).

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky dále rozvádí důvod pro udělení azylu z důvodu strachu z pronásledování kvůli svému náboženství takto: „Pronásledování z důvodu náboženství může nabývat různých forem, např. zákazu příslušnosti k náboženské komunitě, soukromého či veřejného provádění bohoslužeb, náboženské výuky nebo se může jednat o závažná diskriminační opatření uvalovaná z důvodu vyznání náboženství nebo příslušnosti k určité náboženské komunitě.“ [5]

Ministerstvo vnitra, krajský soud: Věřit můžete i doma!

Žádost o azyl dle § 12 písm. b) zákona o azylu z důvodu odůvodněné obavy z pronásledování z důvodu náboženství podalo před čtyřmi lety 78 čínských křesťanů. Většina ze žadatelů je příslušníkem Církve všemohoucího boha, která spadá pod podzemní církve bez oficiální registrace ze strany státu. Podle shrnutí obsahu podané žádosti soudem je tato církev známá svou kritikou praktik čínské komunistické strany a upozorňování na nedodržování lidských práv, v důsledku čehož dochází ke sledování, zadržování a věznění jejích členů. Čínské autority provádějí domovní prohlídky, členům církve je znemožňováno pracovat, živnosti členů jsou zavírány a místa shromažďování jsou znepřístupňována.[6] Čína označuje církev za sektu a viní ji z různých trestný činů. V žádosti o mezinárodní ochranu žadatel rovněž uvedl, že je případ údajného ubití ženy, která nechtěla poskytnout telefonní číslo členům církve, nyní čínskými úřady používán jako záminka k systematické represi jejích členů.

Žádost příslušníků této církve byla nejdříve zamítnuta Ministerstvem vnitra a po podané žalobě i Krajským soudem v Hradci Králové, který argumenty ministerstva ve většině převzal. Za všechny lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice, ze dne 19. 12. 2018, č. j. 61 Az 2/2018-146. Důvody pro zamítnutí žádosti lze v obecné rovině rozdělit na: neprokázání důvodnosti strachu z pronásledování, nevěrohodnost žadatele a (podezřelá) bezproblémovost a organizovanost vycestování ze země původu ve skupině.

Co se týče neprokázání důvodnosti strachu z pronásledování, tak ministerstvo i krajský soud v citované věci shledaly, že žadatel popisovanými ústrky nenaplnil intenzitu pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu. Dále krajský soud označil žádající členy Církve všemohoucího boha za pouhé anonymní sympatizanty s bezvýznamnou rolí v církvi s tím, že zatčení z tohoto důvodu nelze považovat za přiměřeně pravděpodobné. Soud uvedl, že omezení členů probíhá pouze v rovině vnějšího projevu víry, avšak nikdo nebrání, aby členové církve věřili u sebe doma v tajnosti.

Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) posléze revidoval právní názor krajského soudu. Ve svém rozsudku (rozhodnutí NSS ze dne 29. 8. 2019, č. j. 9 Azs 39/2019-77) totiž potvrdil pouze závěr, že u žadatele nedošlo k naplnění intenzity pronásledování ve smyslu zákona a kvalifikační směrnice. V ostatních bodech se již proti krajskému soudu zásadním způsobem vymezil.

Kupříkladu NSS uvedl, že žadatel nemá povinnost dokázat, že byl v minulosti pronásledován z důvodu příslušnosti k určité církvi. Pro účely udělení azylu z důvodu § 12 písm. b) zákona o azylu totiž postačí, pokud prokáže, že mu pronásledování hrozilo nebo může hrozit v budoucnu. Jedná se o podmínku, o které je nutné uvažovat prospektivně, tedy do budoucna. Zároveň NSS vytkl nižší instanci, že se nedostatečně vypořádala s otázkou, zda žadateli hrozí pronásledování již pouze z důvodu příslušnosti k dané církvi. Krajský soud se touto otázkou téměř nezabýval, jelikož žádost posuzoval perspektivou jednotlivce (příliš individualizovaně), nikoliv perspektivou celé církve. Podle NSS krajský soud nevzal dostatečně v úvahu ani náboženskou situaci v Číně, snahu o sinizaci křesťanství (konformitu s vládním režimem) a systematičnost čínské represe.

Stejně tak NSS vytkl krajskému soudu závěr o možnosti křesťanů vyznávat svou víru soukromě doma. Kasační soud v této souvislosti zdůraznil s odkazem na zahraniční judikaturu, že nelze oddělovat vnitřní složku (víru) a vnější složku (projevy) náboženství a je nutné posuzovat možnost újmy žadatele s ohledem na to, jakým neblahým důsledkům by byli členové církve vystaveni, pokud by se o jejich náboženské aktivitě úřady dozvěděly.[7]

Body týkající se této části tak byly v celém rozsudku nejzásadnější. NSS totiž zcela odmítl poměrně přísné a zkratkovité závěry krajského soudu týkající se posuzování újmy za praktikování víry. Svoboda náboženského vyznání podle NSS nemůže být omezována pouze na soukromé projevy za zavřenými dveřmi. Nelze se podle něj odvolávat na možnost věřit bez jakéhokoliv projevu navenek a nehledět na pronásledování věřících stejného vyznání s tím, že konkrétnímu subjektu se (zatím) nic nestalo. Takový přístup je pro svobodu vyznání značně omezující a výklad je příliš restriktivní.

Další důvody pro zamítnutí žaloby krajský soud (ve shodě s právním názorem ministerstva) spatřoval v nedůvěryhodnosti žadatele proto, že nepožádal o azyl ihned po příjezdu do České republiky. Krajský soud poukázal i na bezproblémovost a organizovanost vycestování celé skupiny čínských křesťanů, která zakládá důvodné pochybnosti, že se ve skutečnosti jednalo o přicestování z důvodů ekonomických, nikoliv z důvodu pronásledování. NSS však shledal tyto závěry vyjádřené krajským soudem za nedostatečně podložené, plné náznaků a domněnek.[8]

Nad rámec argumentace soudu je třeba poukázat na to, že argument bezproblémovosti vycestování používají i některé evropské správní orgány k podpoře zamítnutí žádostí, a to často s ohledem na vlastnictví platného pasu, který byl vydán čínskými úřady. Je však důležité si uvědomit, že z vlastnictví platného pasu nelze usuzovat nic jiného, než že žadatel nebyl při odjezdu nijak evidován čínským úřady, což znamená pouze to, že jeho skrytá náboženská aktivita nebyla do té chvíle odhalena.

Tím se dostáváme zpět k nejdůležitější otázce, zda může pouhá příslušnost k církvi naplňovat důvody pro mezinárodní ochranu i přesto, že nejsou prokázány žádné jiné důvody ve vztahu k jednotlivci, který není úřady jako příslušník církve ani evidován, tím spíše pronásledován. Dle Pokynů k mezinárodní ochraně při nároku na azyl z důvodu náboženství vydaných Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky je možné udělit azyl z důvodu pouhé příslušnosti k církvi, a to za výjimečné politické a náboženské situace v zemi původu, která může vytvářet prostředí nestability a nejistoty pro příslušníky dané církve.[9] Jaká je tedy situace na poli náboženské svobody v Číně? A jak stabilní a jistá je situace čínských křesťanů?

Jak si v Číně stojí svoboda vyznání

Abychom na problematiku žadatelů mohli nahlížet v širších souvislostech, je vhodné předestřít několik faktů týkajících se manifestace náboženského vyznání v jejich domovině. Začneme-li v rovině ústavního pořádku, čínská ústava obsahuje svobodu náboženského vyznání již od 80. let minulého století. Její pojetí se však značně liší od toho evropského. Ústavní ochrana je v Číně garantována pouze na „běžné náboženské činnosti“, zakázáno je jakékoliv přesvědčování k víře a využívání náboženských aktivit k narušení veřejného pořádku, ovlivnění zdraví obyvatel či zásahu do vzdělávacího systému země.[10] Svoboda vyznání tak formálně existuje, je však přísně ohraničena.

Jednotlivé církve musejí být pro reálný výkon náboženské činnost oficiálně registrovány. V důsledku přísného registračního principu je tak v Číně oficiálně povoleno pouze pět vyznání, kterými jsou buddhismus, taoismus, protestantismus, katolicismus a islám. Neregistrované církve nejsou sice zakázané, mají však zakázaný výkon veškerých náboženských aktivit. Tyto církve jsou označovány jako domovní či podzemní s ohledem na absenci oficiálního místa pro vyznání jejich víry a praktikování pouze za zavřenými dveřmi, v utajení a co nejvíce nenápadně. Jak bylo uvedeno výše, mezi podzemní církve se řadí i Církev všemohoucího boha, jejíž příslušníci jsou žadateli o azyl v ČR.

Ani registrované církve však nedisponují bezmeznou svobodou. Stejně jako všechny ostatní aspekty života v čínské společnosti i náboženství podléhá silnému vlivu čínské komunistické strany, který se znásobil po nástupu současného prezidenta Si Ťin Pchinga. Ten pod zástěrkou boje proti infiltraci extrémismu, separatismu a terorismu zavedl přísnější pravidla pro fungování církví a veškerých náboženských projevů. Nejhůře novou kampaň proti zmíněným „třem zlým silám“ odnáší muslimská menšina Ujgurů na západě země. Ti jsou v posledních několika letech systematicky sledováni a zadržováni v převýchovných táborech, oficiálně za projevy extrémismu nebo za činy proti státnímu aparátu. Reálně jsou však zavíráni lidé přistižení při modlitbách či četbě Koránu, případně jejich rodinní příslušníci.[11]

Křesťané vs. členové komunistické strany

V případě křesťanů má represivní chování státních autorit odlišnou podobu. Křesťanství je v Číně nejvíce rostoucí náboženství. Neoficiální odhady předpokládají, že počet křesťanů je vyšší než počet členů čínské komunistické strany a že do pár let bude křesťanská komunita v Číně celosvětově největší. Křesťanské hodnoty založené na úctě k lidským právům se však ne vždy slučují s oficiální politikou komunistické strany. Rostoucí zájem o křesťanství tak znamená pro stranu hrozbu, a to zejména ve chvíli, kdy čelní křesťanští představitelé s vlivem na velkou komunitu kritizují praktiky čínských autorit a upozorňují na porušování lidských práv. Proto se současný prezident rozhodl pro řešení ve formě sinizace neboli počínštění křesťanství.[12]

Snaha o co největší přiblížení křesťanských praktik, symbolů a výklad textů komunistickému způsobu života probíhá jak oficiální, tak neoficiální cestou. Nejvíce zjevnou je neustálá kontrola a povinnost registrace jednotlivých církví, přičemž registraci dostanou pouze ty, které jsou v souladu s čínským režimem. Registraci či nahlášení podléhají i jednotlivá místa shromažďování a schůze věřících. Bible je vydávána pouze jedním nakladatelstvím v jedné verzi, a to té, která správně odráží režimní hodnoty a kterou schválilo komunistické vedení Číny. K tomu zde existuje povinnost vyvěšovat čínské vlajky na všech budovách a to výše, než je umístěn kříž. Právě kříže jsou často samy o sobě předmětem regulace a v posledních letech byly čím dál častěji odstraňovány. Stejně tak kostely jsou v některých provinciích úplně demolovány, přičemž důvodem je často porušení nějaké místní veřejnoprávní regulace týkající se stavebních konstrukcí, nové silnice či nový územní plán. Eventuálně se jedná i o reakci na odmítnutí připevnění kamer s rozpoznáváním obličeje na budovu kostela. Zaznamenány byly i situace, kdy v době shromáždění věřících byla v dané čtvrti vypnuta voda nebo elektřina, aby došlo k co největšímu ztížení hromadného praktikování víry.[13]

Čínské úřady provádějí domovní prohlídky k odhalení neregistrovaných shromáždění věřících, které poté zatýkají, vězní, bijí a sledují jejich rodinné příslušníky. Osoby, které se proti takovým praktikám staví, odsuzují na tresty odnětí svobody, většinou pod zástěrkou trestného činu podněcování k podvracení státní moci nebo z důvodu nesprávného zacházení s financemi. To se stalo například pastorovi Wang Yimu, který kritizoval čínské praktiky proti náboženským aktivitám, kázal odluku církve od státu a prosazoval dodržování lidských práv. Odsouzen byl na 9 let.[14]

Podle mého názoru a na základě výše uvedených informací je tedy zjevné, že pro věřící v Číně existují pouze dvě možnosti, jak vyznávat svou víru. Jako členové oficiálně registrovaných církví, které však věřícím předkládají pouze socialistickou náboženskou realitu podřízenou komunistické straně, anebo jako členové neregistrovaných církví při tajných schůzkách, tichých modlitbách a ve strachu z odhalení.

Neúspěch v Evropě

Mnoho z čínských křesťanů se proto rozhodlo vytvořit si třetí možnost pro svou víru a opustilo svou zemi s vidinou svobody vyznání v cizím státě. K volbě evropské země došlo zjevně s ohledem na křesťanské hodnoty, na kterých jsou zdejší země vystaveny. Řada křesťanů však narazila. Procento kladně vyřízených žádostí o azyl se zde pohybuje velmi nízko. V červnu minulého roku evidovaly státy Evropské unie 2 322 žádostí čínských křesťanů, přičemž azyl byl udělen pouze něco málo přes 11 % z nich. Pro porovnání: v Kanadě se toto číslo pohybuje na 73 %, na Novém Zélandu dokonce 100 %.[15] Mnoho křesťanů již bylo dokonce vyhoštěno zpět do Číny.

I přes zprávy nestátních lidskoprávních organizací a některé důkazy o sledování, zadržování, vyhrožování a bití příslušníků neregistrovaných křesťanských církví se evropské státy spíše zdráhají uznat systematické porušování lidských práv ze strany Číny. V otevřeném dopisu církevních skupin, představitelů lidskoprávních neziskových organizací i mezinárodních organizací adresovaném členům Evropského parlamentu jsou jako důvody tohoto nepoměru a nízkého čísla kladně vyřízených žádostí uvedeny nedostatečné informace o situaci křesťanů v Číně nebo spoléhání se na informace poskytnuté oficiálními čínskými autoritami, které mají zkreslenou a nevypovídající hodnotu.[16] Dalším neoficiálním, avšak možná významnějším důvodem, může být strach z reakce Číny, která pro evropské země představuje významnou investiční sílu a obchodního partnera.

Výhled nejistý

V současnosti lze pouze vyčkávat, jakým způsobem ministerstvo znovu rozhodne s ohledem na závazné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. I přes výše zmíněné závěry je pořád možné, že žádosti budou zamítnuty například s ohledem na nedůvěryhodnost žadatele či z jiného důvodu. Doufejme však, že žádosti budou nově posuzovány co nejvíce s ohledem na lidská práva žadatelů, která v původních rozsudcích příliš reflektována nebyla, a že dojde k lepšímu argumentačnímu uchopení rozhodování, které by již nemělo být vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné.

Je otázka, zda původní výrok rozhodnutí ministerstva souvisí se strachem z oficiálního uznání hromadného porušování lidských práv ze strany čínského režimu s ohledem na provázanost České republiky a čínského kapitálu, nebo zda se jedná o reakci na zostřené české veřejné mínění týkající se uprchlíků, nebo čistě o neznalost právní úpravy či ulehčení si práce.

 

Nehodlám se pouštět do závěrů, nelze si však nevšimnout korelace mezi současnou zahraniční politikou České republiky a závěry ministerstva (a v konečném důsledku i prvostupňového soudu).

Výhled čínských křesťanů, kteří se již čtyři roky snaží integrovat do české společnosti, učí se česky, pracují a chodí do kostela, je stále nejistý. Téměř nikdo z nich nedává rozhovory a snaží se co nejvíce utajit svůj pobyt v České republice právě v souvislosti s případným návratem do Číny.

Aneta Boudová

[1] Osoba bez státního občanství.

[2] Sdělení č. 208/1993 Sb. o sjednání Úmluvy o právním postavení uprchlíků a Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků [online] Beckonline. [21. 6. 2020]. https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzhezv6mrqhawta

[3] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 5 Azs 36/2008.

[4] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany [online]. EUR-lex. [21. 6. 2020]. https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex%3A32011L0095

[5] Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Příručka k postupům pro určování právního postavení uprchlíků a vybraná doporučení UNHCR z oblasti mezinárodní ochrany [online] [21. 6. 2020]. https://docplayer.cz/32860220-Prirucka-k-postupum-pro-urcovani-pravniho-postaveni-uprchliku-a-vybrana-doporuceni-unhcr-z-oblasti-mezinarodni-ochrany.html

[6] Sarah Cook. Christianity: Religious Freedom in China [online]. Freedom House. [21. 6. 2020]. https://freedomhouse.org/report/2017/battle-china-spirit-christianity-religious-freedom

[7] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2019, č. j. 9 Azs 39/2019-77, body 35–38.

[8] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2019, č. j. 9 Azs 39/2019-77, body 42–50.

[9] UNHCR. Guidelines on international protection: Religion-Based Refugee Claims under Article 1A(2) of the 1951 Convention and/or the 1967 Protocol relating to the Status of  refugees HCR/GIP/04/06. [online]. UNHCR. [21. 6. 2020]. https://www.unhcr.org/publications/legal/40d8427a4/guidelines-international-protection-6-religion-based-refugee-claims-under.html

[10] Article 36. Constitution law of People’s republic of China [online]. UNESCO. [21. 6. 2020]. http://www.unesco.org/education/edurights/media/docs/39f675948ad50e4af1f11188daea47d593e7f694.pdf

[11] HRW. Eradicating Ideological Viruses [online]. Human rights watch. [21. 6. 2020]. https://www.hrw.org/report/2018/09/09/eradicating-ideological-viruses/chinas-campaign-repression-against-xinjiangs

[12] Sarah Cook. Christianity: Religious Freedom in China [online]. Freedom House. [21. 6. 2020]. https://freedomhouse.org/report/2017/battle-china-spirit-christianity-religious-freedom  

[13] Sarah Cook. Christianity: Religious Freedom in China [online]. Freedom House. [21. 6. 2020]. https://freedomhouse.org/report/2017/battle-china-spirit-christianity-religious-freedom

[14] Amnesty International. China: "Appalling" jail sentence for outspoken pastor makes mockery of religious freedoms [online]. Amnesty International. [21. 6. 2020]. https://www.amnesty.org/en/latest/news/2019/12/china-appalling-jail-sentence-outspoken-pastor-makes-mockery-religious-freedoms/

[15] FOREFEUROPE. CHINA: Open Letter concerning Asylum Seekers from The Church of Almighty God. [online]. Forum for Religious Freedom Europe. [21. 6. 2020]. https://foref-europe.org/blog/2019/07/25/china-open-letter-concerning-asylum-seekers-from-the-church-of-almighty-god/

[16] FOREFEUROPE. CHINA: Open Letter concerning Asylum Seekers from The Church of Almighty God. [online]. Forum for Religious Freedom Europe. [21. 6. 2020]. https://foref-europe.org/blog/2019/07/25/china-open-letter-concerning-asylum-seekers-from-the-church-of-almighty-god/

Více článků

Přehled všech článků