10 nejčastějších otázek z trestního práva

1) V době činu jsem o sobě „nevěděl“. Znamená to, že nejsem trestně odpovědný?

Uváděné je zapotřebí uplatnit v rámci obhajoby, tedy v rámci tvrzení obviněného, a následně vždy znalecky dokazovat.

Pokud o sobě obviněný „nevěděl“, neznamená to automaticky, že nebude trestně odpovědný. Trestní zákoník pracuje s pojmem tzv. nepříčetnosti (srov. ustanovení § 26 trestního zákoníku), která za důsledek trestní neodpovědnost skutečně má. I v takovém případě je však nutné upozornit, že osobě, která se činu dopustila, je možné uložit nikoli trest, ale tzv. ochranné opatření – zde typicky ochranné léčení. Druhým pojmem je tzv. zmenšená příčetnost (srov. ustanovení § 27 trestního zákoníku), kdy je však trestní odpovědnost osoby plně zachována; důsledky má zmenšená příčetnost pouze v oblasti sankcionování.

2) Není to už vlastně promlčené?

Délky promlčecí doby jsou odstupňovány podle trestu, který v daném případě za konkrétní spáchaný trestný čin hrozí ve své horní hranici, a to tři, pět, deset, patnáct a třicet let.

Nadto za vzniku určitých skutečností dochází k tomu, že po nějakou dobu promlčecí doba vůbec neběží (např. doba, po kterou je trestní stíhání přerušeno), anebo je promlčecí doba přerušena (tzn. začíná běžet znovu od začátku). To má za následek, že po odpadnutí dané skutečnosti počne běžet znovu (např. zahájením trestního stíhání ve věci, vzetím do vazby atd.) – srov. ustanovení § 34 trestního zákoníku. K zániku trestní odpovědnosti za trestný čin na základě uplynutí promlčecí doby tak dochází spíše zřídkakdy.

Od promlčení trestní odpovědnosti je nutné také odlišovat promlčení výkonu trestu, které nastává, když po pravomocném odsouzení není ze strany státu včas přistoupeno k výkonu trestu, např. odsouzený není včas vyzván k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody.

3) Můžu dostat tzv. podmínku?

Podle ustanovení § 81 odst. 1 trestního zákoníku platí, že soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, jestliže má vzhledem k osobě a poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu důvodně za to, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není třeba výkonu trestu.

Důležité je přitom to, že nerozhoduje horní hranice trestní sazby trestného činu v daném případě, ale skutečný finálně soudem uložený trest. I pokud se tak pachatel dopustí např. pojistného podvodu podle ustanovení § 210 odst. 5 trestního zákoníku, kde je stanoveno rozpětí trestní sazby na dvě léta až osm let, neznamená to, že „podmínka“ v daném případě není možná – pokud by soud uložil trest odnětí svobody nejvýše na tři léta, může jej stále podmíněně odložit.

4) Můžu být propuštěn vždy až tzv. na polovinu?

Nikoli. Novela trestního zákoníku z roku 2020 umožňuje, aby odsouzený byl za splnění dalších podmínek propuštěn již poté, co vykonal alespoň třetinu uloženého trestu odnětí svobody (srov. ustanovení § 88 trestního zákoníku). Podmíněně propustit lze výjimečně taktéž ještě před uplynutím této doby.

Nutno však současně upozornit, že praxe soudů v České republice je ve smyslu benevolence k výše uvedenému velmi různorodá.

5) Pokud vykonám uložený trest, jak docílím jeho výmazu z výpisu z rejstříku trestů?

V případě některých trestů, zejména jde-li o nepodmíněný trest odnětí svobody, je zapotřebí vést po výkonu tohoto trestu řádný život, a to po dobu stanovenou trestním zákoníkem. Tato doba se pohybuje v rozmezí jednoho roku až patnácti let zejména s ohledem na druh a výměru uloženého trestu (srov. ustanovení § 105 trestního zákoníku). O zahlazení odsouzení rozhoduje soud.

V případě některých trestů dochází k tzv. zahlazení odsouzení, tj. tomu, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, již samotným výkonem předmětného trestu. To se týká trestu obecně prospěšných prací (srov. ustanovení § 65 odst. 5 trestního zákoníku), některých případů peněžitého trestu (srov. ustanovení § 69 odst. 3 trestního zákoníku), trestu zákazu činnosti (srov. ustanovení § 74 odst. 2 trestního zákoníku), trestu zákazu držení a chovu zvířat (srov. ustanovení § 74b odst. 2 trestního zákoníku) a podmíněného odsouzení (srov. ustanovení § 83 odst. 4 trestního zákoníku a ustanovení § 86 odst. 3 trestního zákoníku); v tomto případě je však okamžik zahlazení odsouzení navázán ještě na rozhodnutí soudu o osvědčení se odsouzeného ve zkušební době.

6) Neplatil jsem výživné a manželka na mě podala trestní oznámení. Jak z toho nejlépe ven?

Trestní zákoník obsahuje ve vztahu k trestnému činu zanedbání povinné výživy především zvláštní ustanovení o účinné lítosti (srov. ustanovení § 197 trestního zákoníku). Podle tohoto platí, že trestní odpovědnost za trestný čin zanedbání povinné výživy zaniká, jestliže trestný čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.

Obdobné se přitom uplatňuje mj. taktéž v případě trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby (srov. ustanovení § 242 trestního zákoníku).

7) Jak dlouho mohu být ve vazbě? A je možné se z ní dostat dříve?

Nejvyšší přípustná doba trvání vazby je odstupňována podle kategorie trestného činu, kterého se pachatel dopustil, a to na jeden, dva, tři, anebo čtyři roky. Z toho přitom spadá ⅓ na přípravné řízení a ⅔ pak na řízení před soudem (srov. ustanovení § 72a odst. 1, 2 trestního řádu). Specifická je tzv. koluzní vazba (tj. vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. b) trestního řádu, která se ukládá při obavě, že by podezřelý na svobodě mohl ovlivňovat svědky nebo jinak mařit vyšetřování), která může trvat vždy nejdéle tři měsíce.

Z vazby je možné být propuštěn i dříve. Orgány činné v trestním řízení průběžně přezkoumávají, zda vazební důvody v daném případě trvají (srov. ustanovení § 71 odst. 1 trestního řádu), vedle toho má obviněný samozřejmě právo žádat o propuštění z vazby (srov. ustanovení § 71a trestního řádu). Nahradit vazbu jako takovou lze pak také prostřednictvím institutů záruky, dohledu, předběžného opatření, slibu anebo peněžité záruky (srov. ustanovení § 73 a násl. trestního řádu).

8) Musí proti mně svědčit má manželka?

Manžel obviněného má jako svědek právo odepřít výpověď (srov. ustanovení § 100 odst. 1 trestního řádu).

9) Když se mi nelíbí postup policejního orgánu ve věci, lze s tím něco dělat?

Ano. V průběhu přípravného řízení vykonává nad policejním orgánem dozor konkrétní státní zástupce. Právě u toho si lze kdykoli v průběhu řízení „stěžovat“, a to prostřednictvím žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu tak, aby byly odstraněny průtahy v řízení anebo jiné závady v postupu policejního orgánu (srov. ustanovení § 157a trestního řádu). Na takovou žádost má státní zástupce povinnost vždy neprodleně reagovat.

10) Pokud jsem to skutečně udělal, budu muset k soudu?

Pokud dojde k zahájení trestního stíhání, ještě to neznamená, že musí být věc ukončena soudním rozhodnutím jako takovým. Ve věci je především možné již v přípravném řízení přistoupit k alternativním rozhodnutím, tzv. odklonům v trestním řízení (tj. zejména podmíněné zastavení trestního stíhání, srov. ustanovení § 307 a násl. trestního řádu), o kterých v přípravném řízení rozhoduje státní zástupce, tedy nikoli soud.

I po tom, co bude ve věci podána obžaloba, může být ve skutkově a právně jednodušších případech rozhodnuto ze strany soudu tzv. od stolu, a to trestním příkazem. Ten „nahrazuje“ rozsudek, resp. jedná se o druh meritorního soudního rozhodnutí, které vydává samosoudce bez nařízení hlavního líčení a obviněnému jej pouze doručuje s tím, že nebude-li proti trestnímu příkazu podán odpor, může být tímto věc skončena (srov. ustanovení § 314e trestního řádu).

Vybrali jsme pro vás