10 nejčastějších otázek z práva nekalé soutěže

1. Co je to nekalá soutěž a kde je upravena?

Zjednodušeně řečeno představuje nekalá soutěž kvalitativní ochranu tržního prostředí před jeho „zdivočením” (resp. před zdivočením soutěžních mravů). Účelem není hospodářskou soutěž utlumit a  svázat právní regulací, ale spíše nastavit férová pravidla v souladu s dobrými mravy soutěže, která zajistí zdravé a konkurenceschopné tržní prostředí s ohledem nejen na soutěžitele a spotřebitele, ale i ostatní osoby účastnící se hospodářského styku. Její úpravu nalezneme v občanském zákoníku, v části čtvrté, věnující se relativním majetkovým právům, hlavě III., obsahující závazky z deliktů.

2. Kdo se může dopustit nekalé soutěže a kdo na její ochranu dohlíží?

Obecně se nekalé soutěže může dopustit kdokoliv, kdo se účastní hospodářské soutěže, a to za splnění podmínek generální klauzule nekalé soutěže (jednání v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům). Nejedná se tedy jen o osoby naplňující definici podnikatele, ale i o osoby podnikající bez patřičného oprávnění nebo osoby pomocné (např. ten, kdo přijme nebo poskytne úplatek, šíří závadnou reklamu apod.). Jelikož se jedná o soukromoprávní delikt, je ochrana proti nekalé soutěži svěřena civilním soudům na základě podané žaloby.

3. Kdo může podat žalobu ve věcech nekalé soutěže a jaké nároky lze uplatnit?

Aktivně legitimovanými jsou vedle soutěžitelů poškozených nekalosoutěžním jednáním i zákazníci (a jejich užší podskupina spotřebitelů), stejně tak právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků (např. spotřebitelská či profesní sdružení) a další osoby dotčené nekalou soutěží (jedná se například o osoby, jejichž podoba byla neoprávněně použita  reklamě). Obecně zákon umožňuje uplatnit nároky zdržovací a odstraňovací, které jsou zároveň v praxi nejčastější. Uplatnění nároku na náhradu škody, odčinění nemajetkové újmy nebo na případné vydání bezdůvodného obohacení bývá v praxi komplikované, zejména s ohledem na jejich obtížné vyčíslení a často i prokázání.

4. Jaký je rozdíl mezi soukromoprávní a veřejnoprávní ochranou soutěžního prostředí?

Veřejnoprávní ochrana hospodářské soutěže se zaměřuje na ochranu samotné existence konkurenčního prostředí. Snaží se zabránit ovládnutí trhu jedním soutěžitelem nebo jejich úzkou skupinou, kteří mohou následně trh deformovat a například diktovat nepřiměřeně vysoké ceny. Soukromoprávní ochrana ji doplňuje v oblasti kvality konkurenčních vztahů soutěžitelů tak, aby tržní prostředí fungovalo férově, nebyly porušovány dobré mravy soutěže a tím nedocházelo k nespravedlivému zvýhodňování škůdců na úkor jiných soutěžitelů, ale i spotřebitelů nebo zákazníků.

5. Kde je hranice mezi nekalou soutěží a dobrou marketingovou kampaní?

Tato hranice je velmi tenká a v některých případech bude záležet na subjektivním vnímání marketingové kampaně každého z nás. Objektivně tuto hranici určují soudy, které ji definují nejčastěji s ohledem na dobré mravy soutěže. Ty představují specifickou podskupinu „klasických“ dobrých mravů, které známe z obecného soukromého práva. V soutěžním prostředí je proto dovoleno i jednání, které by se v jiné situaci považovalo za agresivní nebo nepřiměřeně drzé. Příkladem může být obvyklé reklamní přehánění nebo nadsázka. Měřítkem je poté průměrný spotřebitel, jehož optikou se případ posuzuje. Tomu by mělo být například jasné, že po vypití Redbullu mu opravdu nenarostou křídla.

6. Je nelegální i reklama, ve které jen uvedu, že jsme levnější než konkurenční obchod?

Srovnávací reklama je obecně povolená za splnění podmínek ustanovení § 2980 odst. 2 občanského zákoníku. Právní úprava srovnávací reklamy podléhá úplné harmonizaci v rámci práva Evropské unie, takže její pravidla jsou shodná ve všech členských státech. Zejména pokud je v reklamě uvedeno, které zboží, případně která služba je srovnávána, toto srovnání není klamavé (resp. je pravdivé a objektivní), předměty srovnání jsou opravdu fakticky srovnatelné a reklama nezlehčuje srovnávaného soutěžitele, je takováto reklama přípustná (nesmí se však jednat o reklamu na imitace či srovnávající zboží
s označením původu se zbožím bez tohoto označení či se zbožím jiného původu).

7. Jak jsou regulovány reklamní příspěvky tzv. influencerů na sociálních sítích?

V našem právním řádu nemá doposud reklama na sociálních sítích specifickou právní úpravu. Jako každá jiná reklama se řídí zejména zákonem o regulaci reklamy a zákonem o ochraně spotřebitele. Zákon o regulaci reklamy reguluje jednak obsah reklamy, a to obecně a specificky u zvláštních skupin výrobků a služeb, jako jsou například alkoholické nápoje nebo hazardní hry, dále upravuje i odpovědnost za obsah reklamy nejen zpracovatele, ale i šiřitele a zadavatele. Často se reklama na sociálních sítích dostává i do rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele, který mimo jiné obsahuje výčet vždy zakázaných nekalých obchodních praktik. Influenceři zpravidla svou propagaci na sociálních sítích prezentují a maskují jako soukromé příspěvky a dopouštějí se tak skryté reklamy, která je však postižitelná podle zmíněných právních předpisů.

8. Je v rozporu se soutěžním právem reklamní slogan „Nejlevnější benzín v Brně“?

Aby se jednalo o dovolené jednání, musí být průměrnému spotřebiteli jasné, že se jedná o obvyklé reklamní přehánění, nadsázku, které neuvěří. To neplatí u tohoto sloganu, neboť je ověřitelné, zda tato čerpací stanice má nejlevnější benzín v Brně, či nikoliv. Pokud by se zjistilo, že tomu tak není, jednalo by se o klamavou reklamu (klamavou obchodní praktiku).

9. Je v rozporu s právem proti nekalé soutěži reklama, která u doplňku stravy slibuje vyléčení onemocnění covid-19?

Regulace reklamy na doplňky stravy zakazuje užití jakýchkoliv zdravotních nebo léčebných tvrzení, není tedy možné slibovat vyléčení nemoci nebo zásadně jakýkoli pozitivní vliv na lidské zdraví. Tato regulace je velmi striktní, jelikož reklama je často cílena na osoby trpící zdravotními problémy. Nemocní lidé jsou chápáni jako specifická skupina zvlášť zranitelných spotřebitelů a jsou z tohoto důvodu chráněni více než běžný průměrný spotřebitel.

10. Je možné se bránit v případě, že výrobek zakoupený v Česku má horší složení než totožný výrobek
z Rakouska?

Problematika dvojí kvality potravin je u nás velmi populární a často probírané téma. Této obchodní praktice zpravidla velkých nadnárodních výrobců se již konečně dostalo pozornosti a poměrně nedávno byla zakázána zákonem o potravinách a tabákových výrobcích, a to zejména tehdy, pokud je dodáván výrobek podstatně jiného složení do jedné země EU než do jiné (co je tímto podstatně odlišným složením, podléhá výkladu dozorových orgánů a soudů, ale bude tím např. obsah palmového oleje vs. kakaového másla). Spotřebitel může v případě, že zjistí porušení tohoto zákazu, podat podnět Státní zemědělské a potravinářské inspekci.

Vybrali jsme pro vás