10 nejčastějších otázek z dědického práva

1. Kdo je dědic?

Dědicem je ten, komu náleží dědické právo. Dědickým právem se rozumí právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

Za dědice může zůstavitel povolat také právnickou osobu, i takovou, která má teprve vzniknout. K tomu však musí dojít nejpozději do jednoho roku od smrti zůstavitele.

Zdroj: § 1475 a § 1478 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku

2. Co je pozůstalost?

Pozůstalost zůstavitele tvoří celé jeho jmění. Nespadají do ní práva ani povinnosti, které jsou vázány výlučně na osobu zůstavitele (např. služebnost bytu, které je vázána na jeho osobu, nebo právo na výživné, což se však netýká již splatného výživného), ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

Zde je nutné upozornit, že jmění nezahrnuje pouze aktiva (majetek), ale také pasiva (dluhy).

Zdroj: § 495 a § 1475 občanského zákoníku

3. Co je odúmrť?

Pokud žádný dědic nedědí ze závěti, ze zákona ani z dědické smlouvy, připadne dědictví státu, což se označuje jako odúmrť. Na stát se tak hledí, jako by byl zákonným dědicem. Na rozdíl od běžného dědice však nemá právo dědictví odmítnout.

Zdroj: § 1634 občanského zákoníku

4. Kdo je nepominutelný dědic?

Nepominutelní dědicové mají ze zákona právo na povinný díl z pozůstalosti. Jsou jimi děti zůstavitele, a pokud ty nedědí, tak jejich potomci. Nezletilý nepominutelný dědic musí dostat z pozůstalosti alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Zletilý nepominutelný dědic musí dostat z pozůstalosti tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu. Nepominutelný dědic nemá oproti minulosti právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Může se však dohodnout s dědici ze závěti nebo z dědické smlouvy i jinak.

Nárok na povinný díl nemá ten, kdo: 1. se zřekl dědictví, 2. se zřekl povinného dílu, 3. je nezpůsobilý dědit, 4. byl zůstavitelem vyděděn.

Zdroj: § 1642 až 1654 občanského zákoníku

5. Jak lze nepominutelného dědice vydědit?

Zákon umožňuje zůstaviteli, aby nepominutelného dědice vyloučil z jeho práva na povinný díl, popř. ho v jeho právu zkrátil, tím, že ho vydědí. K tomu lze přistoupit pouze ze zákonných důvodů, kterými jsou:

• dědic neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi,
• dědic o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
• dědic byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze,
• dědic vede trvale nezřízený život,
• dědic je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen,
• dědic je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl (v daném případě však je zůstavitel povinen povinný díl zůstavit dětem nepominutelného dědice, popř. není-li jich, jejich potomkům).

Zároveň je potřebné upozornit i na to, že k vydědění nemusí dojít jen výslovným vyděděním ze strany zůstavitele. K vydědění totiž může dojít také v případě, kdy se vůči nepominutelnému dědici prokáže zákonný důvod vydědění (např. dědic vede trvale nezřízený život). Prohlášení zůstavitele o vydědění lze učinit, změnit i zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť.

Zdroj: § 1646 až § 1649 občanského zákoníku

6. Kdy dochází k nabytí dědictví?

K nabytí dědictví dochází až potvrzením soudu. Soudu musí být dědické právo osoby prokázáno, aby mohl nabytí dědictví potvrdit.

Zdroj: § 1670 občanského zákoníku

7. Co je to výhrada soupisu?

Dědic má právo v rámci dědického řízení uplatnit výhradu soupisu, která ho ochraňuje tím, že bude případné dluhy zůstavitele hradit pouze do výše ceny nabytého dědictví. Pokud dědic neuplatní výhradu soupisu, bude hradit dluhy zůstavitele v plném rozsahu (tedy i ze svého majetku nad rámec nabytého dědictví). V případě, že je více dědiců, kteří neuplatnili výhradu soupisu, budou hradit dluhy zůstavitele společně a nerozdílně.

Výhrada soupisu se uplatňuje prohlášením učiněným ústně před soudem nebo v písemné formě zaslaným soudu. Dědic si však nemůže v rámci prohlášení stanovovat nějaké podmínky nebo výhrady. Pokud by tak učinil, k jeho výhradám nebo podmínkám by se nepřihlíželo. Dědic je povinen právo výhrady soupisu pozůstalosti učinit do jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud o tomto právu vyrozuměl. Z důležitých důvodů může soud dědici lhůtu prodloužit. Neuplatní-li dědic výhradu soupisu ve stanovené lhůtě, platí, že neuplatňuje výhradu soupisu. Pokud si dědic nevyhradí soupis pozůstalosti, popř. prohlásí, že právo výhrady soupisu neuplatňuje, nemůže si soupis vyhradit dodatečně.

Zdroj: § 1674 až § 1676 a § 1704 až § 1708 občanského zákoníku

8. Jaké jsou způsoby dědění?

Platná zákonná úprava umožňuje nabýt dědictví třemi způsoby, a to na základě:

• dědické smlouvy,
• závěti a
• zákona (zákonnou posloupnost tvoří tzv. dědické třídy).

Tyto tři způsoby dědění mohou působit i vedle sebe.

Upozorňujeme, že je nutné nezaměňovat dědice s odkazovníkem. Odkazovník není dědicem a není tedy účastníkem řízení o pozůstalosti. Odkazem se odkazovníku zřizuje pouze pohledávka na vydání určité věci nebo na zřízení určitého práva. Jednoduše řešeno odkaz v obecné rovině znamená, že zůstavitel dědici nařizuje, aby z pozůstalosti odkazovníkovi něco vydal – zůstavitel má tedy úmysl poskytnout nějaký majetkový prospěch odkazovníkovi a odkazovník nemá v rámci probíhajícího dědického řízení žádná práva krom práva na vydání předmětu tohoto odkazu.

Zdroj: § 1476 a § 1477 občanského zákoníku

9. Jak lze odmítnout dědictví?

Dědic nemůže být nucen, aby dědictví přijal, aniž by mohl projevit svou vůli jej odmítnout. Dědic ze zákona nebo ze závěti má takové právo po smrti zůstavitele vždy. Smluvní dědic může dědictví také odmítnout, ale pouze za předpokladu, že to dědická smlouva nevylučuje. Nepominutelný dědic může navíc odmítnout dědictví s výhradou povinného dílu – tedy povinný díl mu připadne, ale ve zbytku dědictví, které by mohl získat, odmítne.

Dědic je povinen učinit odmítnutí ve formě prohlášení vůči soudu, a to ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud vyrozuměl o jeho právu odmítnout dědictví a o následcích odmítnutí. Zákon počítá s tím, že dědic může mít bydliště v zahraničí a z tohoto důvodu v takových případech činí lhůta k odmítnutí dědictví tři měsíce. Navíc sám soud může lhůtu přiměřeně prodloužit, pokud pro to budou dány důležité důvody. Po uplynutí lhůty se již dědic nemůže dovolávat svého práva odmítnout dědictví.

Upozorňujeme, že je nutné od sebe odlišovat odmítnutí dědictví a vzdání se dědictví. Pokud dědic neodmítne dědictví, může se ho před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice. Nepominutelný dědic se však vzdá i svého práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. Druhý dědic, v jehož prospěch se první dědic dědictví vzdává, musí se vzdáním se dědictví prvním dědicem souhlasit. V opačném případě se ke vzdání se dědictví prvního dědice nepřihlíží (tj. první dědic i nadále bude dědit).

Zde je ještě nutno upozornit, že se odmítá dědictví jako celek, nelze odmítnout pouze jeho část.

Zdroj: § 1485 až § 1487 a § 1490 občanského zákoníku

10. Jaké jsou způsoby pořízení závěti?

Zákon definuje závěť jako odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Toto právo povolat dědice je osobním právem náležejícím výhradně zůstaviteli, který ho nemůže svěřit jiné osobě nebo pořídit společně s ní.

Závěť musí být učiněna v písemné formě, pokud nebyla pořízena s úlevami. Závěť pořízená s úlevami znamená, že nemusí mít písemnou formu, popř. formu veřejné listiny. Jedná se o pořízení závěti při nenadálé události, např. v patrném a bezprostředním ohrožení života nebo při ozbrojeném konfliktu apod. Závěť se v takovém případě uzavírá ústně, liší se i počet svědků. V některých případech se vyžaduje specifická profese svědka (např. velitel letadla).

Zákon rozlišuje následující způsoby pořízení závěti:

Pořízení soukromou listinou bez svědků: Takovou závěť musí sepsat a podepsat zůstavitel vlastní rukou. Další podmínky se nevyžadují.

Pořízení soukromou listinou přede svědky: Pokud závěť nesepíše zůstavitel vlastní rukou, ale například na počítači, vyžaduje se, aby ji alespoň vlastní rukou podepsal. Dále musí před dvěma současně přítomnými svědky prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

Zůstavitel je nevidomý: Nevidomý zůstavitel musí svoji poslední vůli projevit před třemi současně přítomnými svědky v listině. Závěť mu musí nahlas přečíst svědek, který ji nepsal. Nevidomý zůstavitel následně před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

Zůstavitel je osobou se smyslovým postižením a nemůže číst nebo psát: Zůstavitel s takovým smyslovým postižením musí projevit poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, jejíž obsah mu musí být tlumočen zvláštním způsobem dorozumívání, který si zůstavitel zvolí, a to svědkem, který tuto závěť nepsal. Zákon vyžaduje, aby svědci ovládali způsob dorozumívání, kterým je obsah listiny tlumočen. Zůstavitel zvoleným způsobem dorozumívání před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

Pořízení závěti veřejnou listinou: Zůstavitel může projevit svou poslední vůli ve veřejné listině. Osoba, která sepisuje veřejnou listinu o závěti, se musí přesvědčit, že projev poslední vůle zůstavitel činí s rozvahou, vážně a bez donucení. Nejčastěji se lze setkat se sepisem závěti ve formě notářského zápisu.

Příklady závětí pořízených s úlevami: Zákon počítá také se situacemi, kdy nelze dodržet některý z výše uvedených způsobů pořízení závětí. Jedná se zejména o situace, kdy je zůstavitel v patrném a bezprostředním ohrožení života. V takové situace má právo pořídit závěť ústně před třemi současně přítomnými svědky. Další situace představuje účast v ozbrojeném konfliktu a na vojenské operaci. Tehdy může poslední vůli vojáka nebo jiné osoby náležející k ozbrojeným silám zaznamenat velitel vojenské jednotky České republiky nebo jiný voják v hodnosti důstojníka nebo vyšší, a to za přítomnosti dvou svědků.

Zdroj: § 1533 až § 1549 občanského zákoníku