O karamelkách, zelí a Evropské unii

Biblické Desatero božích přikázání má 279 slov.
Prohlášení nezávislosti třinácti severoamerických států z roku 1776 má 300 slov.
Nařízení Evropské unie o dovozu karamelových bonbonů má 26 911 slov.

Vtip, který již dlouhá léta koluje českým internetem, nedávno upoutal mou pozornost naprosto čirou náhodou.[1] Jako správný Nevěřící Martin[2] jsem pochopitelně pojal drobné podezření o pravdivosti výše uvedených výroků. V dnešní post-faktuální době si přeci nemůžete být jisti vůbec ničím! A v duchu zásady „dvakrát ověř, jednou sdílej“ jsem se rozhodl přijít dané záhadě na kloub. Nebo, přesněji, danému nařízení na celexové číslo.[3]

Pátrání jsem započal poctivou identifikací klíčových slov – EU, regulation & caramel candy[4] – a jejich filtrováním vyhledávači. Nicméně první výsledky nebyly ani zdaleka uspokojivé. Narazil jsem sice na nařízení Komise (EU) č. 505/2014 ze dne 15. května 2014, kterým se mění příloha II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008, pokud jde o používání karamelových barviv (E 150a–d) v pivu a sladových nápojích, ale od cukrovinek k pivu vede přeci jen poněkud delší stezka.[5] Zmíněné nařízení č. 1333/2008 o potravinářských přídatných látkách se pak karamelovým sladkostem nevěnuje vůbec, pouze připomíná rozhodnutí Komise o zákazu dovozu želé dobrot obsahující výtažek ze zmijovce indického.[6] Více informací přineslo nařízení Komise (EU) č. 1129/2011 vytvářející seznam potravinářských přídatných látek Unie, kde jsem se sice dozvěděl, že karamel jako barvivo je možné přidávat do zeleninových pyré, snídaňových cereálií či předvařených korýšů,[7] ale, jak již bylo naznačeno, zde použitý termín „karamel“ se vztahuje pouze na „výrobky více či méně intenzivní hnědé barvy určené k barvení“ a nikoli lahodný sladký lep získávaný zahřátím cukru. O bonbónech tedy ani slovo.

Nevzdal jsem se a neúprosně jsem pokračoval v hledání, plně soustředěn na cukrovinky. To mi ovšem vydrželo jen do hned následujícího výsledku hledání Googlu, který, k mému mírnému znepokojení, mi nabídl k přečtení zprávu Evropského úřadu pro bezpečnost potravin z roku 2011 o doporučené denní dávce amoniakového karamelu, označeného E 150c, která by pro obsah 2-acetyl-4-tetrahydroxibutylimidazolu neměla překračovat sto miligramů na kilogram hmotnosti člověka za den, protože aktuální vědecké poznatky nevylučují negativní vliv sloučeniny na imunitní systém. Zvláště, pokud jste kojenec a pravidelně konzumujete pivo.[8] Člověk by neuhodl, že zrovna karamelová barva je pro nemluvňata tím zásadním nebezpečím v půllitru Starobrna.[9]

Ani další odkazy nepřinesly kýžené odpovědi.[10] Neochoten uznat porážku[11] jsem dospěl k závěru, že vtip si koneckonců mohl nařízení splést se směrnicí, to se přeci stává snad každému. Vskutku, existuje směrnice Rady č. 2001/111/ES ze dne 20. prosince 2001 o určitých druzích cukru určených k lidské spotřebě i směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/36/ES ze dne 23. června 2000 o kakaových a čokoládových výrobcích určených k lidské spotřebě, které v Česku provádí vyhláška Ministerstva zemědělství č. 76/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony, a která definuje karamelky jako cukrovinky tvárlivé konzistence, do určité míry žvýkavé a s různou příchutí a stanovuje fyzikální a chemické požadavky na karamel,[12] ale o dovozu karamelových karamelek[13] ani slovo.

Jen stěží jsem se dokázal ubránit frustraci. Ten vtip si ze mě utahuje a vůbec se za to nestydí! Rozhodl jsem se zjistit původ a původce tohoto humoru. Pamětliv nedůvěry v české zdroje o Evropské unii, zkusil jsem opět vyhledávání v angličtině. Když už máme společný jednotný trh se zbožím a službami, to by bylo, aby tady neexistoval i společný trh s legrací. Klíčová slova šla redukovat na názvy srovnávaných textů a jejich údajné počty slov.

A bingo! Tedy, skoro:

10 Commandments – 179 words,
Gettysburg address – 286 words,
EU regulation on the sale of cabbage – 26 911 words.

To je ale náhoda! Nařízení Evropské unie o dovozu karamelových bonbónů i prodeji zelí mají shodně 26 911 slov, a to bez ohledu na jazykovou mutaci. Jakpak je to možné? Odpověď mi, po chvíli urputného googlení, nabídla BBC v obsáhlé investigativní reportáži.

Rodištěm velkého zelného mýtu, jak jej žurnalisté pojmenovali, jsou Spojené státy americké za druhé světové války. Tehdy vláda regulovala ceny semen zelí memorandem o 2 600 slovech. Již v 50. letech se však vynořilo v novinových kvízech desetkrát delší a vracelo se, kdykoli se vláda pokusila nějakou oblast nově právně zregulovat – dělo se tak za války v Koreji, při změnách zemědělské politiky po ropné krizi nebo v prezidentské kampani Ronalda Reagana. Evropskou unii šestadvacet tisíc devět se jedenácti slovná nařízení provázejí nejpozději od začátku nového milénia. Pojednávají o dovozu karamelek, označování květáku, vývozu kachních vejcích či prodeji hlávek zelí. Stala se z nich již taková milá tradice. A je jedno, kdo příslušnou legislativu vydal a v jaké řeči je sepsána, jestli funguje v jiné podobě nebo vůbec ne.[14] Nicméně pamatujte, že tato „nařízení“ vždycky budou mít oněch 26 911 slov. Po čísle poznáte je.

Záhada z vtipu tak byla úspěšně rozlousknuta. Žádné takové nařízení neexistuje. A vtip samotný je špatně vlastně celý. Věděli jste, že Desatero božích přikázání nemá 279 slov, ale jenom 253?[15] Dneska už ani na ten humor není spolehnutí. Snad ho za to nikdo chtít zregulovat nebude.

Fejeton obsadil první místo v soutěži Právnická povídka 2017, kategorie Fejeton. Časopis Právo21 byl mediálním partnerem.

[1] Pokud za čirou náhodu považujete pětihodinové prokrastinační brouzdání po síti namísto učení se trestnímu právu procesnímu.

[2] Tomáš je můj bratr. Prosím, přestaň si nás plést, mami.

[3] Odklony v trestním řízení mohou ještě chvíli počkat. To si přece u zkoušky nevytáhnu.

[4] Na hledání čehokoli o Evropské unii v češtině jsem rezignoval již před lety.

[5] V tuzemském prostředí zhruba dvanáct let života.

[6] Což, aspoň soudě dle názvu, asi nebylo úplně od věci.

[7] A naopak se zapovídá přidávání karamelového barviva do konzerv s olivami, kaštanového krému a ginu.

[8] Což možná vysvětluje existenci výše zmíněného nařízení Komise (EU) č. 505/2014.

[9] Jeden by řekl, že to bude jeho chuť.

[10] A to jsem dokonce otevřel i druhou stránku výsledků vyhledávání.

[11] A neochoten vrátit se k odklonům v trestním řízení.

[12] Refraktometricky měřená sušina obsahuje alespoň 73 % hmotnosti a pH leží v rozmezí 4-6.

[13] Tím méně pak o dovozu dražé, želé, furé, dropsů, roksů, fondánů, marcipánů či tureckých medů.

[14] Ono totiž ve skutečnosti bylo vydáno nařízení Komise (ES) č. 634/2006 ze dne 25. dubna 2006, kterým se stanoví obchodní norma pro zelí hlávkové a kapustu, ale již v roce 2009 bylo zase zrušeno. A co do rozsahu to také nebyl žádný elaborát – v češtině mělo 1 671 slov.

[15] Ts, ts, ts.