Jak samotné autorstvo knihy uvádí, jejím cílem je nastavit zrcadlo naší společnosti. Kniha má ukázat, jak mnohá, zpravidla na první pohled neutrální a neškodná, pravidla ovlivňují život celé naší společnosti, a to ne vždy k našemu prospěchu. Kniha ukazuje pluralitu názorů autorstva a neagresivním způsobem představuje alternativy, jiné cesty a možnosti fungování (nejen) práva než ty, které známe a jsou očekávatelné.

Samotná struktura knihy je velmi přehledná, což napomáhá snadné orientaci a čtivosti takto obsáhlého textu. Kniha tematicky kategorizuje témata příspěvků do celkem osmi kapitol: kapitoly ústavnosti, kapitoly zabývající se násilím a integritou našich těl, a kapitol zabývajících se rodinou, péči, prací, vzděláváním, profesemi a institucemi spolu s veřejným prostorem, jakožto i životním prostředím. Jednotlivé příspěvky jsou často uvedenykrátkým skutečným příběhem, což ve čtenáři navozuje pocit větší blízkosti k tématu. Příběhy nezřídka představují smutné osudy lidí, které vyvolávají ve čtenáři velmi silné pocity. Tyto příběhy tak čtenáře vtáhnou do tématu a podporují čtivost textů.

První kapitola se věnuje kritice ústavnosti. V této části se autorstvo snaží poukázat na současné deficity v ústavních otázkách, jako je například tendence vyhýbat (nejen) Ústavního soudu se věcnému lidskoprávnímu přezkumemu či zpolitizovaným tématům. Hned první příspěvek odpovídá tyto otázky, a to mimo jiné i vůči Slovensku a slovenské justici.

Kniha se nebojí pojednávat ani o otázkách, které přesahují české hranice a polarizují společnost napříč světem, jako je zavedení kvót pro muže či ženy v politice nebo přístup českého právního řádu k otázkám LGBTQ+ skupin.

Okruh nesoucí název „Násilí a těla“ je pro mě osobně stěžejní částí knihy. Autorstvo se dostává k současným velmi palčivým a nepříjemným právním otázkám. Ačkoliv tato pasáž pojednává o velmi těžkých otázkách, jako jsou znásilnění, interrupce či sterilizace, jedná se o velmi aktuální a poměrně častá témata, která by neměla být opomíjena ani v odborné literatuře.

Hned první příspěvek pochází z rukou Daniela Bartoně, který se zaobírá důvody, proč by se mělo zrušit promlčení u sexuálních deliktů. Bartoň poukazuje na specificitu sexuálních deliktů a to, že obětem zpravidla trvá mnoho let, než o událostech promluví. Jak autor uvádí, zpravidla se jedná o rozpětí 8-15 let, ale sám nevylučuje, že může být i mnohem delší. Autor srozumitelně vysvětluje důvody, pro které je dle něj současné nastavení promlčecí doby špatně a zároveň navrhuje možná řešení, ačkoliv sám připouští, že v našem společenském kontextu je poměrně vysoká neochota pro změnu.

Další příspěvky se také pouštějí do náročných témat. Jedná se tak například o reflexi českých soudů, kdy dochází k násilí v řízeních o péči o nezletilé. Jde tak o případy, kdy jsou dítěti ukládány neúměrné fyzické i psychické tresty, ty jsou českou společností nejen tolerovány, ale často i bohužel podporovány. Příspěvek vysvětluje pojem domácího násilí, neboť český právní řád jeho definici dosud nezná (byť novela, která tuto definici zavádí, již čeká na účinnost). Autorka Věra Nováková se tak snaží reflektovat současný stav a nastínit, jak by se mohlo uvažovat dále.

Kniha ani její autorstvo nezapomnělo na téma redefinice znásilnění, kterou se ve svém příspěvku zabývá Pavel Houdek. Autor se zaměřuje nejen na praxi, ale právě i na vědecké hledisko problematiky, kdy vysvětluje často nepochopený syndrom zamrznutí.

V pasáži “Násilí a těla” samozřejmě nechybí příspěvky zabývající se potřebou restorativní justice pro oběti, a to právě v rámci sexuálního násilí, odškodnění obětí sexuálních trestných činů či odškodnění nuceně sterilizovaných žen. Kniha nezapomíná ani na méně populární témata, jako je porodnické násilí či ochrana uprchlíků pronásledovaných z důvodů sexuální orientace a genderové identity v Evropě.

Další části knihy, tedy ty zabývající se rodinou, péči, prací, vzděláváním, profesemi a institucemi spolu s veřejným prostorem, jakožto i spolu s životním prostředím obsahují neméně závažná témata. Ráda bych zde však vyzdvihla text autorky Šárky Homfray, neboť zvolila velmi upozaděné téma, na které v našem právním a politickém prostoru často zapomínáme. Jedná se o téma spojené s péčí o starší generaci, o postavení neformálně pečujících osob o seniory. Autorka kritizuje současný stav, kdy neexistují nástroje pro sladění pracovního života s výkonem neformální péče, a rovněž podotýká, že téma neformálně pečujících osob je nejen silně genderově zabarvené, ale je taktéž tématem sociálním, kdy se tak jedná o vícečetnou diskriminaci. Autorka uvádí, že i když nejspíše dojde ke zvýšení příspěvku na péči, tento krok sám o sobě není dostačující a současný stav není udržitelný.

V kapitole nesoucí název „Práce“ se můžeme rovněž seznámit s problematikou gender pay gap, která je v České republice bohužel stále velmi aktuálním tématem. Autorka Lucie Obrovská nás do tématu vtahuje teoretickým úvodem, kdy následně uvádí možné důvody, které brání rovnému odměňování. V textu ukazuje, jak lze i za pomoci právních nástrojů bojovat proti gender pay gap a navrhuje možná řešení.

Na tento text navazuje příspěvek rozebírající fakt, že je v české společnosti stále tabu mluvit o tom, kolik vyděláváme. Text pochází z rukou Elišky Hronové a Heleny Kopa Bončkové a obě autorky se snaží v textu přiblížit, proč by se toto téma mělo více otevírat a mělo by jít o transparentní věc, a nikoliv o něco, co se řeší jen okrajově a za zavřenými dveřmi.

Další kapitola poskytuje pohled na dosud poměrně nové téma genderově podmíněného násilí na univerzitách. Příspěvek se zaobírá nevyrovnaností genderového zastoupení žen ve vedení univerzit či nerovným počtem žen ve vědě. Autorka Zuzana Andreska se zde zabývá tím, jak především její alma mater přistupuje k této problematice, což demonstruje na kauze bývalého poslance Dominika Feriho. Autorka kritizuje pocit ohrožení privilegovaných skupin, což dle ní je jedním z faktorů neochoty pro změnu nastavení fungování fakulty.

Předposlední z kapitol se zabývá problematikou spojenou s profesním životem, kdy hned první příspěvek autorstva Maríny Urbánikové, Davida Kosaře a Barbary Havelkové pojednává o genderové segregaci v české justici. Téma to bohužel není nové, ostatně je veřejně známým faktem, že ačkoliv je česká justice velmi femininním prostředím, ve vrcholných pozicích stále dominují muži. Dle mého názoru je avšak nutné neopomínat ani „omílaná“ témata, dokud se nedosáhne změny. Autorstvo pojednává v textu nejen teoreticky o problémech, ale tento příspěvek je zajímavý i tím, že prezentuje studii s daty od konkrétních soudkyň.Tato kapitola neopomíná ani další témata z pracovišť, jako je sexuální obtěžování v advokacii či nepřístupnost diplomacie pro ženy.

Poslední kapitola se věnuje institucím, veřejnému prostoru a životnímu prostředí. Tato kapitola obsahuje nejširší kategorii témat, sahající od „zpovědi“ senátorky Adély Šípové, která zde reflektuje své fungování po čas výkonu mandátu, přes debatu o zákazu otců u porodu, regulaci sexistických reklam či propojení genderu a klimatu. V této kapitole mne velmi zaujalo téma algoritmické diskriminace, které pochází od Marka Pivody a Moniky Hanych. Téma je to nové, neboť se jedná o diskriminaci spojenou s umělou inteligencí. Jak nás mohou automatizované programy diskriminovat? Mohou naopak zabránit diskriminaci? To vše se snaží autorstvo ve svém příspěvku srozumitelně vysvětlit a zodpovědět, ačkoliv jde o velmi složité a technické téma.

Kniha přistupuje k mnoha otázkám velmi kriticky, avšak z mého pohledu se snaží pochopit, jak mnohé problémy vznikly a proč stále přetrvávají. Autorstvo se snaží vytvořit prostor pro (možná ne vždy příjemný) dialog, který je ale nutný. Kniha vytyčuje palčivé problémy, které pramení nejen z práva, sociálních problémů, ale také z lidských předsudků a zažitých očekávání.

Kniha a její autorstvo tak nemá za cíl jen bezhlavě kritizovat současné problémy a obviňovat jednu stranu, ale snaží se o pochopení a nastolení dialogu, který by mohl vést ke změnám, ze kterých by benefitovala celá společnost napříč spektry, nejen ženy, nejen muži, ale i všechny další znevýhodněné a upozaděné skupiny.

Úvodní foto: archiv autorstva knihy