O důkazu lásky

Na světě je spousta věcí, které člověk slyšet nechce, ale přesto čas od času slyší. Číšník vysvětlující, že nebere karty, zpráva od kamaráda, že bude mít půl hodiny zpoždění, nebo krátká zpráva od aerolinek ohledně toho, že se kufr nepodařilo naložit a že ten je teď na druhé straně Evropy. Jedno z prvních míst však musíme vyhradit obyčejnému lidskému: „ty už mě nemáš rád, že?“

Těchto pár slov zákonitě pošle kluka na výlet do minulosti, aby tam pátral po tom, co udělal špatně, co neudělal, nebo co nepochopil; ačkoliv mohl a měl.

Za druhé jej to potom nutí odpovědět, že tomu tak vůbec není. A nejenom aby tak řekl, ale aby taky dívku přesvědčil! Že je jeho láska stejně pevná, jako byla kdysi, že se na ní nic nezměnilo. A že je vlastně docela hloupé a nešťastné, že to dívku vůbec napadlo. Předmětná věta – tak silná ve výroku, ale vždy s absentujícím odůvodněním – je totiž ve skutečnosti výzvou k dokázání lásky.

Jenže jak? Jak lásku dokázat? Copak to vůbec lze, ptá se kluk a přemýšlí nad tím, proč vlastně, když už jsou spolu tak dlouho, není jejich láska presumovaná a proč důkazní břemeno ohledně neexistence neleží na tom partnerovi, který se neexistence dovolává.

Je sice jasné, že dívka dá zavděk čímkoliv, čím lze zjistit stav věci, nehraje na nepřípustné důkazy a všechny je hodnotí v jejich vzájemné souvislosti, nešťastnost celé situace je ale někde jinde.

Dívka totiž před vyřčením osudné otázky měla na věc nahlížet šířeji. Chce se křičet, že měla vědět, že všechny city skryté za milostnými slůvky, jakož i láska sama, nejsou ve své podstatě objektivními skutečnostmi, ale toliko hodnotovými soudy. Jako takové ale nejsou dokazatelné, ba dokonce že samotný požadavek dokázat jejich pravdivost s ohledem na jeho nesplnitelnost sám porušuje chlapcova základní práva.

Takový přístup, byť podepřený mnoha nálezy a usneseními, by však dívky všude na světě postavil do obtížné situace. Předmětná otázka přeci jistou legitimitu má a zájem na jejím zodpovězení také dozajista existuje. Nelze jí tedy do cesty stavět takto formalisticky stavěné překážky. Navíc i kdyby to nějaký chlapec zkusil, moudré dámy a pánové ze Štrasburku a odjinud by mu rádi vysvětlili, že i u některých hodnotových soudů lze vlastně určitý skutkový základ požadovat.

Rozdíl v oprávněnosti požadavku na skutkový základ hodnotových soudů oproti objektivním skutečnostem však spočívá v míře, ve které musí být tento skutkový základ prokázán. Snad na něj tedy jeho dívka alespoň nebude tak přísná.

Koneckonců, sama mu může pomoci onen skutkový základ hledat. Jeho nalezení je v zájmu obou.

A nespory jsou příjemnější než sporná řízení.

Autor: Jan Burda

Fejeton obsadil první místo v soutěži Právnická povídka 2019, kategorie Fejeton.