Mrtvé jazyky a jejich skloňování v odborném textu

Po jednom až dvou semestrech práv každý zjistil, že si právníci rádi hrají na vzdělance (pokud jimi samozřejmě už nejsou), užívajíce latinských a občas i řeckých slov. Málo kdo to ale zvládne se ctí. Kdysi jsem se přímo od učitele dozvěděl, že člověk je homus politicus (správně homo), pročež se druží s jinými a v učebnici mi zase zrak padl na spojení Aristotelův zoon politikon (správně Aristotelovo zoon politikon).

1. 11. 2016 Petr Jedlička

Užití latinského výrazu v textu může přinést ovoce, ale může vás i ztrapnit. Část právnické obce latinou totiž stále vládne. Největším problémem bývá zapojení takového výrazu do zbytku věty, aby pádově navazoval na ostatní.

V zásadě máte několik možností, jak se s problémem vypořádat. První je neskloňovat vůbec, např.: „Podle obiter dictum v nálezu ÚS sp. zn. I. ÚS 33/97…“ Takový způsob ale působí poněkud neústrojně.  Dále lze sklonit jen podstatné jméno z příslušného sousloví, přitom je zvykem počeštit jeho pravopis: „V citovaném obiter diktu Ústavní soud vyjádřil názor, že…“ Obsahuje-li slovní spojení podstatné jméno a přívlastek neshodný, lze skloňovat jen ono jméno: „Podle autorova modu vivendi lze soudit, že byl nepoučitelný bohém.“

Nejerudovaněji působí, pokud využijete skutečných latinských tvarů a zapojíte je ústrojně do české věty, např.: „Podle legis fori je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele.“ či „Obdobný názor nalezneme v obiter dictis Nejvyššího soudu z let 2002 až 2005 pravidelně.“ Spojení lex fori má totiž 2. pád legis fori, spojení obiter dictum má 6. pád množného čísla obiter dictis. Tento způsob někdy užívají vyšší soudy ve své judikatuře, jindy i učebnice. Nakonec elegantně lze skloňování obejít i užitím českého výrazu, který gramatickou kategorii (pád a číslo) ponese namísto výrazu cizího, např.: „Zavinění typu culpa negligentia je nejméně závažnou formou nedbalosti.“

Některá sousloví mají takovou podobu, že lze bez problému ohnout jak substantivum, tak adjektivum, např. forum prorogatum: „Na rozdíl od fora prorogata, které leží ve Francii, leží zákonné sudiště v ČR.“ Jedná se zpravidla o výrazy, jež mají koncovky, na které jsme v češtině již zvyklí (např. -us, -a, -um). Naopak některé koncovky jsou naprosto neústrojné (-io, -o, -is, -es, -e). V takových případech je lepší se počeštělého skloňování zdržet a využít jinou variantu (neskloňovat, vložit český výraz v potřebném tvaru nebo vyskloňovat latinsky). Nepíšeme tedy zásadně že „s civisem romanem“ (a už vůbec ne „romanusem“), ale raději že „se statusem civis romanus se zásadně pojilo právo zdržovat se na území Říma.”

Pokud si nejste jisti, jaká je originální koncovka slova, na které jste právě narazili, nahlédněte raději do slovníku. Třeba zjistíte, že je lze pohodlně skloňovat i česky.

Vysvětlivka: obiter ditum: vedlejší část odůvodnění rozsudku („na okraj řečeno“); lex fori: právní řád místa sudiště; modus vivendi: způsob života; culpa negligentia: nevědomá nedbalost; forum prorogatum: smlouvou zvolené sudiště, civis romanus: římský občan. 

Více článků

Přehled všech článků