S nápadem uspořádat literární soutěž textů o právu přišel v roce 2016 Martin Hapla, který vedl první dva ročníky soutěže. „Známe se ještě z magisterského studia z předmětu Právo a umění. Máme společný interdisciplinární pohled na právo. Letos mě poprosil, abych soutěž převzala já,” uvádí Markéta Štěpáníková, hlavní organizátorka soutěže. Dodává, že by do budoucna uvítala, aby se organizace ujal někdo z doktorandů.
Na soutěžních textech Štěpáníkovou nejvíce baví ukázka toho, že i lidé z oblasti práva umí přemýšlet a tvořit mimo jeho limity. Podobně se k textům staví také šéfredaktorka časopisu Právo21, který byl hlavním partnerem soutěže: „Právo promlouvá k adresátům skrze texty, ať už jde o právní předpisy, judikaturu či odbornou literaturu,” komentuje Veverková a dodává: „Výhodou každého právníka je, pokud dokáže v textech číst a kreativně s nimi tvořit. Kreativitě a jinému pohledu na věc může pomoci krásná literatura.”
Vítěze v jednotlivých kategoriích vybrala porota, v níž se nacházeli odborníci na právo i umění. Zasedl v ní emeritni profesor obchodního práva a esejista Petr Hajn, spisovatel a vítěz ceny Knižního klubu 2015 Radovan Menšík, děkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity Martin Škop, knihovnice Právnické fakulty Masarykovy univerzity Hana Rymešová a právnička a šéfredaktorka časopisu Právo21 Svatava Veverková.
Organizátorka Štěpáníková vyzvedla vyváženost poroty: „V porotě zasedli tři muži, dvě ženy, tři právníci a dva neprávníci. Zároveň tito odborníci zastali věkové skupiny od dvacátníků, třicátníků, čtyřicátníků, padesátníků až po starší generaci.”
Slavnostní vyhlášení soutěže proběhlo 14. května formou literárního večera v knihovně Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Moderování se ujala dvojice Nikola Honzová a Michal Blažek. Nejprve dali prostor pro úvodní slovo děkanovi fakulty Martinu Škopovi, který zdůraznil, jak si cení aktivity všech soutěžících i organizátorů. „Byl jsem překvapen, jak vynikající texty se letos sešly.”
Následovalo vyhlášení výherců, kteří byli oceněni hmotnými cenami od Wolters Kluwer. Martin Šolc v povídce Odnětí svobody Adama P. přirovnává advokáta k pianistovi. „Advokát je pianista. Když dokáže vycítit, na jaké místo uhodit, s jakou silou a v jakém okamžiku, vryje svoji vůli do nitra druhého člověka,” píše Šolc.
Jan Burda ve svém fejetonu O důkazu lásky vysvětluje, že dívky často vyžadují od svých partnerů předložení důkazu lásky. „Jenže jak? Jak lásku dokázat? Copak to vůbec lze?” ptá se a pokračuje: „Chce se křičet, že měla vědět, že všechny city skryté za milostnými slůvky, jakož i láska sama, nejsou ve své podstatě objektivními skutečnostmi, ale toliko hodnotovými soudy. Jako takové ale nejsou dokazatelné, ba dokonce že samotný požadavek dokázat jejich pravdivost s ohledem na jeho nesplnitelnost sám porušuje chlapcova základní práva.”
Aneta Bednářová v Básnické novelizaci srdce popisuje jednání v soudní síni z pohledu soudce: „Krajina tluče pode mnou zarýváním podpatků do dlaždic, vzdouvají se kopce respirace ad hoc - u mě, u tebe, u nich. Jak můžu soudit, když často padám? Rozhárané odsoudím k trestu odnětí štěkání.”
Na závěr ještě předvedli své umění samotní porotci. Radovan Menšík přečetl část ze své knihy Od nepaměti k zapomnění. Diváci si poslechli také Nevěcný rozhovor Z právníkova zápisníku od Petra Hajna.
Patnáct vybraných textů s tím nejlepším ze soutěže Právnická povídka můžete sledovat na webových stránkách časopisu Právo21. Každou neděli vám přineseme jeden.