Splnil jsem si svůj německý sen

Když se po 10 letech nedobrovolných dobrodružství vrátil Odysseus na rodnou Ithaku, všichni mu pořád jen sdělovali, co se během jeho dlouhé nepřítomnosti na ostrově odehrálo. Nikdo se ho neptal na to, co během svých cest zažil a jak dokázal navzdory všem nástrahám doplout až domů. A on tak toužil po tom, aby se ho někdo konečně zeptal a aby mohl svůj příběh rozvinout do epických šíří. No a ono nic. Odysseus měl najednou pocit, že ho nikdo nechápe. Konečně dosáhl cíle své předlouhé cesty, ale představoval si to celé poněkud jinak. Uvědomil si, že smyslem jeho dosavadního života byla právě tato Odyssea. Zdálo se, že ono úmorné snažení dostat se na ostrov Ithaka bylo vlastně docela fajn. On si toho však dostatečně nevážil a bylo mu líto, že už je po všem.

Když jsem se po pěti měsících vrátil do rodného Brna já, všichni se mě ptali: „Tak co? Jak bylo? Povídej!“ Já na to většinou odpovídal jednoslovně: „Dobrý.“

Co dodat? Nejsem holt moc výřečný. No a proto taky přináším tento neskromně začínající příběh v podobě následujícího textu.

Constantia, Konstanz, Kostnice

Proč jsem za své osudové město vybral právě ji? Není za tím nic zvláštního. Chtěl jsem alespoň chvíli bydlet v sousedním Německu a otestovat si své znalosti němčiny v běžném životě. Že se při projížďce na kole po městě koukáte na vrcholky Alp, v létě se koupete v Bodensee, do Rýna skáčete z mostu a že si užíváte na plážích, byl vlastně takový bonus.

Kvůli spojitosti s českou historií? Možná taky. Počkat?! Koho že tady upálili?

Nečekejte, že by zde tuto pro nás velmi významnou historickou událost znalo mnoho lidí. Po městě samozřejmě najdete památníky, a dokonce i malé muzeum mistra Jana Husa. Z místních obyvatel však jen málokdo ví, co přesně se stalo a jaké to mělo důsledky.

Konstanz je menší poklidné město, které ale má co nabídnout. Hned na začátku svého pobytu jsem zaslechl frázi: „Sommer in Konstanz kann nichts toppen!“ („Léto v Kostnici nic nepřekoná!“) A to můžu jedině potvrdit.

Uni-Konstanz

Někdy se zdejší Uni prezentuje jako malý Harvard. Ve městě se nachází hned dvě vysoké školy, což z Konstanz dělá pravé studentské město. Během semestru tak potkáte spoustu mladých lidí připravených na seznamování.

Samotný kampus Uni je na okraji města a kolem jsou lesy, louky a především jezero. Jídlo v menze je levnější než v Česku a ubytování na kolejích nabízí velmi slušný standard – pro všechny je míst dost, finančně vás nesedřou z kůže a mnoho administrativních věcí řeší univerzita za vás, aniž byste museli hradit jakékoliv poplatky. A k našemu údivu si právě na služby spojené se studiem němečtí studenti jen a jen stěžují (typisch…).

Německé právo vyučované v němčině. Zní to děsivě? Vůbec to není děsivé, naopak. Jakmile se do tohoto, v Evropě velmi profláknutého, právního systému ponoříte, budete o jeho pravidlech mluvit i v každodenních konverzacích. Přesně jako to vidíme a slyšíme u některých akademiků u nás na českých fakultách. Není se čemu divit, z Německa si bereme opravdu hromadu inspirace.

Já navštěvoval hned několik soukromoprávních předmětů – od závazků, přes deliktní právo až po právo obchodních korporací. V BGB jsem si tudíž listoval jako v příručce pro přežití. Jeden výtisk jsem přivezl domů a vystavil si ho do poličky, abych měl na co vzpomínat. A ne, nejedná se o žádnou formu stockholmského syndromu…

Na konci semestru jsem si spolu s německými studenty napsal klauzuru a cítil jsem se skvěle. Nebyla to jenom zkouška znalostí. Šlo o to zjistit, jak se jako člověk dokážu přizpůsobit zcela odlišnému prostředí.

Můj studentský život

Nebojte, všechen svůj volný čas jsem zavřený v knihovně nestrávil. V Konstanz je celá řada barů a několik nočních klubů. To jsou přesně místa, na kterých nasajete německou kulturu nenuceně a jednoduše. Prostě jdete na techno (dum, dum, dum, dum a tak pořád dokola…), sledovat fotbal nebo si něco s přáteli ogrilujete na tzv. Grillplatz při západu slunce.

Vaše zdraví ale určitě neutrpí. Přímo škola zařizuje neskutečně obrovskou nabídku sportů a cvičení za symbolické ceny. Nejoblíbenější jsou samozřejmě vodní sporty typu veslování a jachting. Kromě toho se všude přepravujete na kole, to je totiž v Konstanz nejlepší. Vyjet můžete pochopitelně i mimo samotné město. Jedině doporučit můžu trasu kolem celého Bodensee, při které projedete hned třemi státy.

Cestování patří obecně k Erasmu. Byl jsem na strategickém místě – ve všech směrech ode mě se nacházely zajímavé lokality v relativně krátké vzdálenosti. Celé Švýcarsko se svými Alpami bylo na dosah ruky a historická města v Baden-Würtemberg spolu s pohořím Schwarzwald jsem prostě musel navštívit. A když nám na univerzitě dali v červnu volno celý týden, přicházel v úvahu nějaký několikadenní výlet po Evropě. Se spolubydlící jsme se proto rozhodli odcestovat do Paříže.

Návrat domů

Domov, sladký domov. Pro mě návrat do Brna. Ale i tak dobrý.

Myslím, že jsem celý proces zvládl lépe než Odysseus. Určité podobné aspekty však pociťuji také. Docela rychle mne zachvátil proud semestru a najednou se mi zdálo, jako by ten Erasmus ani nebyl. Jen málo věcí se změnilo a život běží zase ve starých kolejích.

Fenomén Post-Erasmus Depresion[1] se mi podařilo celkem efektivně překonat, viděl jsem se svými přáteli v Česku a věnoval se svým koníčkům. Je přesto třeba mít ho na paměti a není radno to podceňovat.

Mým hlavním cílem bylo vystoupit z tzv. international bubble, udělat si přátele mezi německými studenty a mluvit s nimi německy, co nejvíc to půjde. Co jsem si předsevzal, to jsem také splnil. Celý svůj pobyt hodnotím kladně, bylo to neskutečně obohacující. A vám studijní pobyt v zahraničí jedině doporučuji.

Úvodní Foto: Hafen Konstanz Säntis Bodensee; Wikimedia Commons; CC BY-SA 3.0

[1] https://blog.erasmusgeneration.org/post-erasmus-depression-and-how-handle-it