Program Erasmus+

Universidad X el Sabio – Villanueva de la Cañada, Španělsko

Tomáš Geisler

Jako jeden z mnoha ze světachtivých studentů jsem se ve čtvrtém ročníku přihlásil do programu Erasmus. Do anglicky mluvících zemí je velká poptávka a je tedy obtížnější se do nich dostat. I proto jsem zvolil Španělsko, které tak exponované nebylo a splnit podmínky bylo jednodušší. Hlásil jsem se do Madridu a jaké bylo mé překvapení, když mě vybrali a já se pořádně podíval, kam jsem se to přihlásil. Má budoucí univerzita totiž neležela v Madridu, ale v městečku Villanueva de la Cañada ležící zhruba 30 km od hlavního města.

Bydlení jsem zvolil radši v Madridu, což se ukázalo jako správná volba. Do školy to bylo sice daleko, ale pro život i pro návštěvy bylo určitě lepší bydlet ve městě.

Na fakultě jsem si domluvil ISP a v průběhu Erasmu si plnil různé seminární práce, které nahradily zápočty. Následně jsem si v září dodělal zkoušky, tedy studium pokračovalo plynule dál bez žádného přerušení. Na univerzitě ve Španělsku jsem si zvolil předměty tak, abych splňoval minimální počet potřebných kreditů a naštěstí je všechny úspěšně absolvoval. Obecně ve Španělsku nejsou tak nachystání na zahraniční studenty jako u nás. Předmětů v angličtině je poskrovnu a systém „tutorů“ rozhodně nefunguje v takové míře jako je zajišťován na MU. Tedy znalost španělského jazyka se určitě hodí, ale nebojte, to se člověk doučí na místě, až ho hodí do vody.

Asi nejlépe vystihují Erasmus ve Španělsku dvě nejčastější fráze, se kterými se člověk setká a kterými se velice brzo začne řídit: „No pasa nada“ a „No te preocupes“ neboli „Nic se neděje“ a „Nedělej si starosti“. ☺

Zodpovědně můžu říct, že nevyužít této možnosti, kterou v současné době máme, je hřích!

Friedrich Alexander Universität – Norimberk, Německo

Tomáš Klusák

Když se mě některý z mladších studentů zeptá, zda jet na Erasmus, nebo jaký byl ten můj, moje odpověď je vždy rychlá a jednoduchá. Pokud můžeš, jeď hned, je to zkušenost jednak životní, tak i profesní. Ale hlavně, pokud má člověk štěstí jako já, může najít přátele na celý život.

Já strávil na Erasmu něco přes šest měsíců v německém městě Norimberk. Bydlel jsem na studenské koleji jako většina zahraničních studentů. Ubytování mě vyšlo na cca 180 EUR, což byla ve srovnání s kamarády např. ve Francii, kde platili i 420 EUR, naprostá paráda. Bydlel jsem s pěti Němci a jedním Bangladéšanem ve sdíleném bytě, tzv. WG. Každý z nás měl svůj pokoj, měli jsme dvě společné koupelny a kuchyň. Tato varianta bydlení byla fajn. Člověk se hned seznámil a mohl začít válčit s cizími jazyky. Na koleji byla rovněž hospoda, kde bylo levné pivo, a která čas od času měnila v klub na studentskou párty. V klidnějších dnech se tam promítal fotbal, hrál stolní fotbálek a obecně jen relaxovalo, když se člověku nechtělo na pivo do města.

Co se týče studia, tak začínalo se měsíc před začátkem semestru na intenzivním kurzu němčiny. Jeho absolvování nebylo povinné, ale každou takovou možnost doporučuji, protože se člověk rychleji integruje. Na škole bylo dost erasmáckých předmětů, jejichž absolvování bylo uzpůsobeno zahraničním studentům v podobě jednoduchého testu. Já volil i těžší předměty, kde se vytvářel projekt či zároveň psala esej na 20 stran (např. Corporate Governance a Citizenship). Jinak Univerzita Friedricha Alexandera byla moderní, dobře a moderně vybavená se spoustou odborníků i ze zahraničí.

Nicméně Erasmus není primárně o studiu, ale o naučení se cizích jazyků na komunikativní úrovni, o poznání nových kultur z celého světa. Já měl obrovské štěstí, měli jsme skvělou partu, se kterou jsme každý den něco ve městě podnikali se slovy “I am sorry, I am Erasmus”, prostě si to naplno užívali. Dělali jsme i výlety po celém Německu. Nakonec jsme zůstali přáteli i po skončení Erasmu a každý rok se někde potkáváme v hojném počtu (Finsko, Francie, Česko, Německo, Rakousko, Skotsko, apod.). 

University of Bialystok – Bialystok, Polsko

Petr Filka

V podzimním semestru léta Páně 2012 jsem se odhodlal vydat na studijní výměnný pobyt Erasmus a stále po několika letech jsem silně přesvědčen, že to byla nezapomenutelná zkušenost, kterou bych si kdykoli zopakoval.

Poté co jsem prošel výběrovým řízením, i přes to, že mé studijní výkony nebyly nejlepší, následoval výběr cílové destinace v druhém kole pro odpadlíky. A jak podotknul jeden z vyučujících naší alma mater, jezdí se na dva tipy destinací. Tam, kde je země velice zajímavá, anebo kde je levný alkohol. Přičemž výběr destinace dle druhé podmínky v žádném případě nevylučuje případ první.

Do organizačních detailů nemá cenu zabíhat, jelikož si je přesně nepamatuji a každá univerzita je řeší lehce jinak. Většinou však každý přijíždějící student dostane svého „Buddyho“, který se o Vás postará a pomůže se všemi nezbytnými procedurami, abyste se mohli co nejdříve vrhnout na poznávání místní kultury a dalších „Erasmáků“. Složení studentů bývá různé, ale věřte mi, že se můžete těšit na hodně Španělů. Zvykat si na jejich životní styl je skutečně challenge ;).

Bude pro Vás připraven rozmanitý program, kterého se můžete účastnit, ale hlavně se brzy začnete sami s ostatními studenty domlouvat na vlastních aktivitách. Rozhodně doporučuji hodně cestovat. Většinou se není problém domluvit na pozdním návratu z výletu a třeba zmeškat jeden den školy. Já osobně jsem procestoval Pobaltí a část Polska. Většinou je nějaký výlet organizován i univerzitou.

Průběh výuky je velice rozmanitý a některé vyučování v anglickém jazyce lze bez problému absolvovat bez znalosti anglického jazyka. Pokud si dobře zaregistrujete předměty, můžete se dočkat i uznání předmětu zpět na naší fakultě. Pro mě to bylo mezinárodní právo veřejné za dva absolvované předměty na Erasmu. Evropské právo mi bohužel uznáno nebylo.

Erasmus již úspěšně od roku 1987 spojuje evropské studenty a pro mne je důkazem úspěšnosti programu fakt, že se i díky němu narodilo přes jeden milion dětí.

Universidad de La Laguna – Tenerife, Španělsko

Saskie Krejčířová

Když člověk jede do Španělska, musí se připravit na to, že drtivá většina Španělů naprosto neumí anglicky. Tenerife nebylo výjimkou, a tak jsem již při prvních chvílích pochopila, že se tam i přes ochotnu a snahu přátelských Španělů, anglicky opravdu nedomluvím. Nezbývalo tedy nic jiného, než začít mluvit španělsky.

V prvních dnech je potřeba vyřídit kartičku NIE, neboli povolení k pobytu, což zabere hodně času. Jelikož se ve Španělsku zrovna nepředřou, musíte se trefit do úředních hodin. Musíte dávat pozor na siesty, které jsou zhruba od 13:00 do 17:00, v té době jsou skoro všechny obchody zavřené a taky pozor na státní svátky, kterých je ve Španělsku opravdu požehnaně. Výhodou je, že vzhledem k odlišnosti daní na Kanárských ostrovech je tam opravdu levně. Stipendium ve výši 400 euro vystačí téměř na všechny základní potřeby jako je nájem, jídlo a doprava.

Tenerife je nádherné místo plné úžasných míst, pláží s černým „lávovým“ pískem a nejvyšší sopkou ve Španělsku, kde to vypadá jako na Marsu. Ale je tam i plno milých a pozitivních lidí, kteří se neustále usmívají (a to i přesto, že je na Kanárských ostrovech nejvyšší nezaměstnanost v celém Španělsku).

Na naší fakultě jsem si zařídila ISP, abych nemusela prodlužovat. Musela jsem tedy v průběhu zkouškového období zvládnout zkoušky jak na Tenerife tak u nás, což se mi naštěstí podařilo. Bylo to časově velmi náročné, například na jednu zkoušku jsem jela přímo z letiště z Bratislavy. Nevím, jak to bylo na ostatních fakultách, ale na té naší právnické bylo maximálně 15 erasmus studentů a celkově mi přišlo, že na zahraniční studenty nejsou příliš nachystaní. Proto jsme měli stejné podmínky a výuku společně s tamními studenty. Nejsem si vědoma toho, že by tam existovalo něco jako programy „buddies“, které pomáhají zahraničním studentům, takže jsme si všechno museli obstarat a zařídit sami, což zahrnovalo např. zápis předmětů, sestavení rozvrhu, registrace do systému apod.

Člověk by si řekl, že na místě jako je Tenerife, školu nebudou nijak zvlášť „hrotit“, ovšem opak byl pravdou!  Ačkoliv jsem od začátku věděla, že španělské občanské právo v praxi opravdu nijak nevyužiji, učitelé byli opačného názoru. Stanovili stejné podmínky zkoušek pro Erasmus studenty i studenty tamní. Podotýkám, že veškeré předměty byly vyučovány ve španělském jazyce. Bylo tedy potřeba se hodně učit, zejména ve zkouškovém období.  I přes obtížnost jednotlivých zkoušek tento pobyt rozhodně stál za to, jinak bych si ostatně původně jednosemestrální pobyt neprodloužila na celý rok.