Všichni máme alespoň menší povědomí o spotřebitelském právu. Jistě, studujete na právnické fakultě a minimálně s občanským zákoníkem jste museli přijít do styku nejpozději ve druhém semestru. Dokážete si ale vybavit, jakou znalost jste měli na střední škole? Dokážete si promítnout hodiny základů společenských věd či předmět právo na svojí střední škole? Nabízí se základní otázka – bavilo vás to? Ať už je odpověď jakákoliv, nutně to musí znamenat, že je na co navazovat.
Výuku spotřebitelského práva metodou street law zajišťuje spotřebitelská organizace dTest. Jde o jedinečnou příležitost, jak se podívat na svoji bývalou školu a zkusit si stoupnout před tabuli. Přesněji řečeno spíše si sednout do kruhu se studenty, a pokusit se jim vštěpit základní znalosti nebo dovednosti ze spotřebitelského práva. A jestli máte strach se na svoji bývalou školu vypravit, dTest Vám zajistí množství dalších škol, kde budete v dostatečné anonymitě.
Osobně jsem měl od projektu velká očekávání, neboť moje zkušenosti s výukou práva na střední škole byly jen z části pozitivní. Stále mám pocit, že nejlepší způsob, jak někomu něco předat je, když Vás to samotné baví. Kromě toho není lepší způsob, jak se něco naučit. Na začátku projektu Vás samozřejmě čeká seznámení, kdy si užijete spoustu zábavy a pochopíte, že vzdělávání pomocí převážně frontální výuky patří zpátky do 20. století. Stejně tak metody, které se dají při výuce práva na střední škole používat, nebudete muset hledat v poznámkách, protože si je sami zažijete a vštěpíte. Kdyby přeci jen kýžený efekt nenastal, dTest Vám zajistí dostatek materiálů, které můžete využít. Stejně tak se seznámíte se spotřebitelským právem týkajícím se úvěrů, smluv, e-shopů či telekomunikací, i když základy v rozsahu Občanského práva III musí tvořit Váš vstupní kapitál. Pak už stačí jen vyrazit do škol a měnit pohled studentů na právo, bořit zažité mýty a vzdělávat budoucí i současné spotřebitele.
Dějství první
Přesnost je výsadou králů, říká se. Dvacátého čtvrtého listopadu dorážím do školy po zvonění, lehce nervózní a plný očekávání. Samozřejmě si neustále kladu otázky, jestli budu schopen na všechno odpovědět, jestli se naopak studenti nebudou bát odpovědět, když se zeptám, jestli ze mě nebudou mít legraci? Potkávám se se svým bývalým učitelem, který mě ujišťuje, že zpoždění není problém a nechává mě čtyři hodiny napospas budoucím maturantům. Začínáme klasicky představením a ujištěním, že tykání pro účely naší dvouhodinovky bude fajn. Když si vzpomenu na svá středoškolská léta a na některé semináře na vysoké škole, je třeba ocenit, že studenti se nebáli odpovídat nebo se ptát, když jsme probírali uzavírání smluv, definovali spotřebitele, podnikatele, nebo si ujasnili, co znamená pojem (obchodní) firma. Na závěr slibuji studentům, že druhý den si dáme jiné téma a také test.
Dějství druhé
Druhý den přicházím do školy o poznání dřív a ujímám se druháků na oboru veřejná správa. Mile mě překvapují, když dovodí, kdo je podnikatel, i proč u něj platí definiční znaky a za jakých okolností. V průběhu druhého dne člověk zjišťuje, že je třeba se ptát a být dobře připraven, protože si můžete dovolit jen minimální prodlevy. Jedinou větší prodlevou bylo psaní testu, který jsem slíbil čtvrťákům. Na dotaz, jestli jsem si nedělal srandu, odpovídám, že nikdy nelžu. Když jim současně posílám prezenční listinu, netuší, že jsem malinko lhal. A tak si dál povídáme o nákupech na e-shopu a o tom, kdo jak často píšeme recenze, a protože moje dvouhodinovka je namísto výuky marketingu, snažím se výklad malinko propojit, protože jsem před pár lety seděl ve stejných lavicích.
V průběhu výkladu se dostáváme k prezenční listině, do níž je vložena darovací smlouva. Asi si teď říkáte, že by byla absolutně neplatná, protože způsob, jakým jsem jim ji podsunul, by byl v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Pro pedagogické účely to však bylo, myslím, vhodné a maturanti mi slíbili, že bez přečtení příště nic podepisovat nebudou.