Tlak společností na nízkou výrobní cenu vede k porušování lidských práv v módním průmyslu

Většina lidí, která vyrábí oblečení pro světový trh, žije v chudobě a nemůže si dovolit ani základní životní potřeby. Mnoho z nich podléhá vykořisťování. Jsou vystaveni psychickému i fyzickému týrání. Pracují v nebezpečném a nehygienickém prostředí a za to všechno dostávají velmi nízkou mzdu. Nejen lidé, ale i životní prostředí trpí tím, jak se módní produkty vyrábí. V současné době žije většina lidí v kapitalistické ekonomice, což znamená, že se společnosti snaží zvýšit růst prodeje a dosáhnout zisku, aby mohly uspět. Často tak ovšem činí na úkor životního prostředí a pracovních podmínek, zdraví, živobytí a důstojnosti lidí. Co je tedy potřeba změnit? Abychom dosáhli změny, je třeba se zabývat dvěma klíčovými oblastmi – byznysem s módou a lidmi a planetou. 

1. Byznys s módou

Způsob, jakým se vyrábí a spotřebovává móda, se v posledních 20 až 30 letech dramaticky změnil, a tak jsme byli svědky častějších a smrtelnějších katastrof v továrnách. V uplynulém desetiletí rostly náklady oděvním společnostem v důsledku stoupající ceny pracovní síly, surovin a energií. Navzdory tomu je cena oblečení nižší než kdy jindy. Je nepochybné, že takový systém nemůže dlouhodobě fungovat. 

Celý módní průmysl potřebuje radikální změnu paradigmatu, způsobu výroby a spotřeby oblečení. Obchodní modely se musí změnit a bude zapotřebí nalézt řešení. 

2. Lidé a planeta

Při výrobě oblečení dochází velmi často k závažnému porušování lidských práv. Pro mnoho lidí pracujících v továrnách na oblečení neexistují základní zdravotní a bezpečností opatření. Minimální mzda ve většině zemí vyrábějících oděvy je na tak nízké úrovni, že pracovníci mají problém ze svého příjmu pokrýt alespoň základní životní potřeby. Podle agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) šlo 84 % nežádoucích šatů ve Spojených státech amerických v roce 2012 buď na skládku, nebo do spalovny. Nedalo by se pro část takového oblečení nalézt přece jen další využití?  Nabízí se například darování na charitu nebo přenechání ostatním, kteří by oblečení využili. 

Výroba našeho oblečení má také ničivý dopad na životní prostředí. Chemikálie používané k pěstování, barvení, praní a ošetřování oděvů znečišťují řeky i zdroje pitné vody. Při výrobě i samotném pěstování bavlny se spotřebovává obrovské množství vody, neboť se jedná o plodinu velmi náročnou na vodu. Posledním nezanedbatelným dopadem módního průmyslu na životní prostředí je jeho produkce CO2, která tvoří asi 3% podíl na celosvětových emisích [1]. 

Jedna z nejhorších situací je v kambodžských továrnách na oblečení

Oděvní průmysl je největším průmyslovým odvětvím v Kambodži a představuje 95  % jejího vývozu. Zaměstnává více než 500 000 lidí, z nichž většina jsou ženy, které cestovaly do města, aby našly zaměstnání. Práce v nevyhovujících podmínkách, pod psychickým tlakem, bez možnosti se napít nebo si zajít na toaletu je zde bohužel běžnou praxí. Okolo 94 % továren má problémy s vynucenými přesčasy. Na těhotné ženy nebo starší lidi se nebere žádný zvláštní zřetel. Výjimkou není ani sexuální obtěžování, ponižování nebo zastrašování. Celá situace by se dala nazvat těžce řešitelnou. Kdokoliv se pokusí hájit zájmy dělnic a dělníků, je vystaven okamžité represi a šikaně ze strany vedení továren. Těmto osobám hrozí nejen okamžité ukončení pracovního poměru, ale mohou dostat i tzv. nálepku nepohodlného sabotéra, který jen s velkými obtížemi nalezne jiné zaměstnání [2].

Minimální mzda se pohybuje okolo 100 USD, což pracovníkům sotva stačí na pokrytí základních životních potřeb. V důsledku nedostatku finančních prostředků trpí mnoho z nich podvýživou. V kombinaci se špatnými pracovními podmínkami není výjimkou, že lidé v továrnách omdlévají, trpí nevolností a zdravotními potížemi. Jsou nuceni pokračovat v práci i přes fyzické vyčerpání, a to dokonce pod pohrůžkou okamžitého rozvázání pracovního poměru. Například na předměstí Phnom Penh v blízkosti továrny je situace velmi složitá a realita bydlení krutá. Tři až šest žen sdílí jeden pokoj, který není větší než osm metrů čtverečních, často nemá žádná okna ani přívod čerstvého vzduchu, chybí jakýkoliv nábytek, a proto spí většina z nich na podlaze. Ženy se podílejí na ceně pokoje, což činí přibližně 30 až 40 USD na osobu za měsíc [3]. 

Ethique sur l’étiquette

Francouzská organizace Ethique sur l’étiquette analyzovala činnost módních společností v otázce zvýšení minimální životní úrovně pro zaměstnance. Společnosti rozdělila do šesti kategorií, ve volném překladu jako: 1) nedbá na to 2) nezajímá se, nezařazené 3) mohla by se více zajímat 4) na dobré cestě 5) angažovaný 6) tichý

1. Nedbá – Asics, Gap, G Star, Nike
Před několika lety Nike a mnoho dalších společností např. Adidas, Inditex, Primark, Puma apod. podepsalo dopis kambodžskému premiérovi, kde protestovaly proti smrtelným střelbám, jež byly důsledkem stávky za lepší pracovní podmínky zaměstnanců. Tento nesouhlas byl bohužel jediným krokem, kterým Nike podpořil své zaměstnance v Asii. Oficiálně tato americká společnost podporuje myšlenku zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců, ale pro zvýšení mezd bohužel nic nepodniká.

2. Nezařazené – Mango, Pinkie, Versace
Tyto společnosti se o problematiku nezajímají. 

3. Mohly by se více zajímat – Hugo Boss, Primark, Adidas, Puma, H&M
Od strašné nehody na náměstí Rana Plaza se společnost H&M snaží zlepšovat pracovní podmínky v továrnách svého dodavatele. Kromě toho došlo k vlně růstu mezd, ale k dosažení minimální životní úrovně stále nedošlo. 

4. Na dobré cestě – Inditex, Marks & Spencer, Switcher
Tyto společnosti se naopak o problematiku aktivně zajímají.

5. Angažovaný – žádná značka momentálně nesplňuje podmínky
Zlepšení pracovních podmínek v módním průmyslu je prioritou, aktivně se zapojují.

6. Tichý – Armani, Benetton, Desigual, Levis, Louis Vuitton
Tyto společnosti se k problematice vůbec nevyjadřují [4].

V Brazílii pracovaly pro módní značku Zara ženy v nelidských podmínkách

V roce 2011 vyšlo najevo, že docházelo k porušování lidských práv v oděvní továrně nacházející se v brazilském Sao Paolu, která šila pro módní světově známou značku Zara. Továrna zaměstnávala velké množství bolivijských přistěhovalců, již pracovali v naprosto nevyhovujících pracovních podmínkách. Televizní reportéři s pracovníky brazilského ministerstva práce objevili patnáct zubožených šiček, z nichž jedné bylo 14 let. Vedení Zary se bránilo tím, že o dění na jihoamerickém kontinentu nemělo tušení. Ženy netrpěly jen neúměrně dlouhou pracovní dobou, všechny navíc žily a pracovaly v nebezpečných a hygienicky zcela nepřijatelných podmínkách [5].

Největší tragédie v módním průmyslu se stala v Bangladéši. Zemřelo přes 1 000 lidí

Počítadlo hrůzy se 13. května 2013 zastavilo na čísle 1 129. Tolik obětí si před sedmi lety vyžádala katastrofa v bangladéšské textilní továrně Rana Plaza. Nejsmrtonosnější nehoda v historii textilního odvětví rozpoutala nad podmínkami v tamním oděvním průmyslu celosvětové pobouření, na jehož základě řada velkých společností jih Asie opustila. Dva roky po tragédii se západní společnosti začaly vracet na místo činu a Bangladéšané je přivítali s otevřenou náručí [6]. Budova na předměstí Dháky měla narušenou statiku. Tato tragédie rozpoutala velkou debatu o pracovních podmínkách zaměstnanců pracujících v textilním průmyslu. Udržet továrny v chodu na nejvyšší obrátky se považuje za národní zájem, jelikož oděvy představují téměř 80 % vývozu Bangladéše. 

Závěr

Se změnou bychom měli začít každý sám u sebe. Důležitým krokem je zamyšlení se nad celým problémem a položení si otázky, jak situaci mohu změnit zrovna já. Omezení plýtvání oblečením je bezesporu vykročení správným směrem. V neposlední řadě můžeme začít podporovat značky, které se problematikou porušování lidských práv v módním průmyslu aktivně zabývají.

[1] Why do we need a fashion revolution. Fashion revolution [online]. [cit. 25. 6. 2020]. https://www.fashionrevolution.org/about/why-do-we-need-a-fashion-revolution/

[2] Mareš, Petr. Jak to chodí v kambodžských oděvních továrnách [online]. [cit. 25. 6. 2020]. https://www.nazemi.cz/cs/jak-chodi-v-kambodzskych-odevnich-tovarnach

[3] Portraits of Cambodian Garment Workers [online]. [cit. 25. 6. 2020]. https://archive.cleanclothes.org/livingwage/real-lives-of-cambodian-workers?fbclid=IwAR1qyayW39iJUerrS1Ce019x5_nY2Ep9oPGog2DHSnrLQO6rWmWiODrDHFg

[4] Slavery in garment industry in Cambodia [online]. [cit. 25. 6. 2020]. http://slaveryfight.over-blog.com/2014/10/slavery-in-garment-industry-in-cambodia.html?fbclid=IwAR2-hm5qa538GpPSGhuXsuxk4a7k3o9PyRikp2KWjwW30D31XR2z8wbBQ0M

[5] Šlajchrtová, Leona. Brazilci vyšetřují oděvní značku ZARA kvůli možnému otrokářství [online]. idnes.cz [cit. 25. 6. 2020]. https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/brazilci-vysetruji-odevni-znacku-zara-kvuli-moznemu-otrokarstvi.A110819_184411_zahranicni_btw 

[6] Matějíček, Petr. Bangladéšský paradox: Dva roky po tragédii v textilce se oděvní společnosti vracejí zpět [online]. Hospodářské noviny.cz [cit. 25. 6. 2020]. https://archiv.ihned.cz/c1-64048350-bangladessky-paradox-dva-roky-po-tragedii-v-textilce-se-odevni-spolecnosti-vraceji-zpet  

[7] Před šesti lety se zřítila textilka Rana Plaza. Módní peklo [online]. [cit. 25. 6. 2020]. https://www.modnipeklo.cz/rychlovky/rana-plaza-2013