Křeček se brání dopisu právníků. Uvádí při tom další nepřesná tvrzení

Stanislav Křeček na výhrady právníků odpověděl vlastním vyjádřením zveřejněným na stránkách veřejného ochránce práv a v dalších médiích jako Český rozhlas Radiožurnál, od 18:20. Poslední rozhovor pro DVTV přinesl několik jeho zásadních výroků, na něž je třeba reagovat. V následujícím textu se po parafrázi výroku objevuje přibližná stopáž v rozhovoru pro DVTV.

Vláda je obviňována, že porušuje Ústavu a Listinu základních práv a svobod, ale 375 právníků se zaměří na tak marginální věc, jako je jeden výrok ombudsmana k otcům u porodu, jako by to bylo to nejhorší porušení práv, co se děje. Proč se neozvali proti tomu, že vláda nepouští lidi do zahraničí? (1:45)

Signatáři dopisu v jeho úvodu deklarovali, že nereagují na mimořádné opatření ministra zdravotnictví jako takové. Ve svém dopise ani neuvádějí, na kterou stranu sporu o přípustnost takového zákazu by se postavili. Argumentovat tím, že by se měli věnovat jiným krokům vlády, se míjí s obsahem zveřejněného otevřeného dopisu. Navíc můžeme dodat, že se někteří z nich naopak krokům vlády věnují.

Jak píší signatáři, svůj hlas spojili výhradně proto, že Stanislav Křeček svými výroky zpochybňuje nebo popírá některé ustálené právní koncepty, a tím podlamuje instituci veřejného ochránce práv. Nejedná tak, jak by si měl odborně počínat. Podobně jako u lékaře bychom mohli říct, že nejedná lege artis. Vytýkají mu zpochybňování lidských práv a zlehčování ústavně stanovených podmínek, za nichž je možné do lidských práv zasáhnout. Souvislost dopisu s tématem otců u porodu je daná jen tím, že právě k ní se ombudsman vyjadřoval (například pro Respekt, Seznam Zprávy a Lidové noviny). 

Poté, co stížnosti na zákaz doprovodu u porodu nešetřila moje zástupkyně, která to měla v kompetenci, tak jsem se toho ujal já a obrátil jsem se na ministra. (4:15) Neodebral jsem zástupkyni žádnou odbornou agendu. Zákaz spadá pod mimořádná opatření, nikoli problematiku zdravotnictví. (22:10)

Stanislav Křeček nejprve oficiálně oznámil, že si 7. dubna vyhradil téma „omezení přítomnosti blízkých osob u porodu v době vládou vyhlášeného nouzového stavu“. Na webových stránkách Kanceláře veřejného ochránce práv (dále jen jako „kancelář“) současně přislíbil, že se obrátí na ministra zdravotnictví a všemi stížnostmi se bude zabývat. Až v rozhovoru pro DVTV uvedl, že ho k tomuto kroku vedla nečinnost jeho zástupkyně, kterou jinak pověřil výkonem agendy v oblasti zdravotnictví.

Skutečně není přesné uvádět, že ombudsman odebral své zástupkyni agendu. Podle tiskové zprávy o rozdělení kompetencí mezi ochránce a jeho zástupkyni nejsou „mimořádná opatření“ či „nouzové stavy“ samostatnou agendou. Kancelář uvedla, že si vyhradil jen posouzení konkrétních věcí z oblasti zdravotnictví svěřené jeho zástupkyni Monice Šimůnkové. Ostatní stížnosti v oblasti zdravotnictví dále spadají pod ni, takže k odebrání agendy nedošlo.

Zdůvodnění, proč k tomuto kroku přistoupil, ale není přesvědčivé. Shrňme si vývoj událostí. O zákazu přítomnosti doprovodu u porodu rozhodl ministr zdravotnictví 18. března. Prvním vyjádřením za kancelář ombudsmana byla tisková zpráva zveřejněná už 29. března (v neděli), podepsaná Stanislavem Křečkem. V ní výslovně vyjádřil názor, že přítomnost otce u porodu je možnost, nikoli lidské právo. „Je proto, podle mého názoru, možné tuto možnost z tak naléhavého důvodu, jakým je ochrana nejen rodičů, ale i zdravotního personálu, omezit, aniž by byla práva občana významněji dotčena.“ Uzavřel, že napadat zákaz soudně považuje „za zcela nepřípadné“.

Z pohledu vnějšího pozorovatele není možné ověřit, co se dělo s podněty stěžovatelů k zákazu před vydáním této tiskové zprávy. To, že kancelář neinformovala o zahájení šetření nebo krocích podniknutých zástupkyní, je běžné. Neobvyklé však je, že Stanislav Křeček publikoval tiskovou zprávu, v níž tak brzy představil právní názor instituce. Přitom věcně šlo o oblast, jejímž výkonem pověřil svoji zástupkyni. Ta následně 3. dubna ujistila veřejnost, že všechny stížnosti k zákazu řádně vyšetří. Její prohlášení bylo zveřejněno i na oficiálním Facebooku instituce, kde pod něj Stanislav Křeček připojil reakci: „Milé dámy, co chcete abych ‚šetřil‘? Proč vláda v mimořádné situaci přijímá mimořádná opatření? To snad ne…“

Tvrzení, že si vyhradil posouzení jednotlivých případů kvůli neaktivitě své zástupkyně, vyznívá nepřesvědčivě. Jen několik dní předtím, než případy zástupkyni kvůli údajnému prodlení odebral, zpochybňoval, že by v dané věci bylo vůbec co ze strany ombudsmana prověřovat. A to paradoxně v přímé reakci na to, že zástupkyně naopak slíbila se danou věcí zabývat. Pakliže měl pochybnosti o jejím postupu, mohli bychom očekávat, že si je vyjasní mezi sebou. Nikoli, že již při údajném prodlení v řádu několika dní přistoupí k odebrání případu. A nakonec, proč toto zdůvodnění odebrání případu zveřejnil s takovým zpožděním až v rozhovoru pro DVTV, přestože měl příležitost na slova M. Šimůnkové reagovat již dříve? Například pro Respekt původně uvedl, že si případy vyhradil, protože již dříve publikoval své stanovisko.

Není pravda, že já bych řádně stížnosti na zákaz otců u porodu nešetřil. Já jsem to prošetřil, jak bylo potřeba. (3:20) To, že bych to nešetřil, je krutá nespravedlivá pomluva. (4:20) Zabýval jsem se tím, jak mi ukládá zákon a jak v té věci bylo zapotřebí. (7:20, 8:15)

Předmětem otevřeného dopisu nebyla výzva, aby Stanislav Křeček provedl šetření ve věci mimořádného opatření. Až svými opakovanými, vzájemně protichůdnými výroky k tomu, zda případy šetří, nebo nešetří, vyvolal ombudsman pochybnosti o serióznosti jeho přístupu ke stížnostem. Na svém Facebooku Stanislav Křeček např. v diskusi zpochybnil, že by měl pravomoc opatření šetřit.

Jak dokládá dopis zveřejněný kanceláří, ombudsman se 9. dubna obrátil na ministra zdravotnictví. Stejný postup původně plánovala Monika Šimůnková, než jí veřejný ochránce práv případy odebral, což uvedla pro Respekt.

Ombudsman v rozhovoru pro DVTV zdůvodnil své matoucí výroky o tom, zda provedl šetření, „sémantickým nepochopením“ pojmu šetření. Zákon o veřejném ochránci práv používá pojem šetření pro označení postupu, kterým ombudsman zjišťuje pochybení úřadů. Zákon mu dává široké možnosti, jak postupovat, aby prověřil jednání (či nečinnost) úřadů a dalších státních institucí, pokud je nezákonné, v rozporu s principy dobré správy, neodpovídá principům demokratického právního státu nebo porušuje jejich práva. Jeho neformálního působení, ale i volba jednotlivých kroků záleží na ochránci. Zákon stanoví, že ochránce jedná na základě podnětu (stížnosti) nebo ze své vlastní iniciativy. Šetření podnětu nezahájí, pokud existuje důvod jej odložit; jinak mu zákon zahájení šetření ukládá. Jedním z důvodů odložení věci je zjevná neopodstatněnost stížnosti. O ni se jedná tehdy, kdy je zřejmé, že k pochybení nemohlo dojít, např. obsah podnětu je zjevně absurdní. Ale také, pokud je z podnětu a veřejně známých skutečností jasné, že úřad svým postupem nepochybil. Lze si představit, že k tomu přistoupí i tehdy, kdy není možné dosáhnout smysluplné nápravy. Pak jen situaci vysvětlí stěžovateli dopisem reagujícím na jeho podnět.

Stanislav Křeček v DVTV uvedl, že se věcí „řádně zabýval“, koncipoval odpovědi stěžovatelům a měl všechny potřebné podklady k posouzení věci. Vzhledem k tomu, že už měl vytvořený právní názor, mohl stížnosti považovat za zjevně neopodstatněné, ač by mnoho právníků jeho názor nesdílelo. Proto mohl považovat za naplněný důvod k odložení věcí. Tomu, že stížnosti zřejmě odložil, nasvědčují i formulace z dopisu ministrovi, v němž ho neinformuje o zahájení ani výsledku šetření. Pouze žádá, „aby v budoucnu podobná a jistě i nezbytná opatření byla občanům srozumitelněji a podrobněji zdůvodněna“, a přidává také žádost o další informace. Nevyzývá ke změně opatření. Pro odložení svědčí i skutečnost, že některými svými výroky ombudsman odmítá, že by věc šetřil.

Pochopitelně, co znamená zabývat se stížností „řádně“, se vždy odvíjí od skutkové i právní složitosti problému. Stanislav Křeček má právo zastávat vlastní názory, jež následně přemění na oficiální stanoviska své kanceláře. Důležitost jeho veřejné funkce však vyžaduje, aby si je nevytvářel zkratkovitě a na základě dojmů, jak jej upozornil i otevřený dopis.

Pro úplnost je dobré doplnit, že se ombudsmanovi nabízel i jiný postup. Nemusel zůstat u obecného dopisu ministrovi ani odkazovat stěžovatele, ať podají stížnost dle zákona o zdravotnických službách, jejíž vyřízení může následně prověřit. Zákaz doprovodu u porodu byl stanoven mimořádným opatřením ministra zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Nejde o rozhodnutí vlády, jejíž kroky jsou z působnosti ombudsmana vyňaty. Pokud by to považoval za účelné, mohl z vlastní iniciativy zahájit šetření přímo vůči ministerstvu zdravotnictví. Měl možnost využít paletu nástrojů, které má k dispozici. Komunikace s ministerstvem by mu byla schopna dopomoci k přesvědčivému závěru, že je opatření přiměřené. V opačném případě mohl požadovat nápravu. Takový postup mu zákon o veřejném ochránci práv umožňuje i pro případy, kdy úřady činí kroky v době nouzového stavu.

Není pravda, že jsem Monice Šimůnkové zakázal publikovat oficiální stanoviska. Já jsem přece publikoval za paní Šabatové zcela volně, i když mi to bylo zakazováno. (5:15)

M. Šimůnková popsala Respektu pokyn ombudsmana, že pokud má jiné názory, dokonce i ve věcech týkajících se její agendy, tak je nebude moci prezentovat oficiálními cestami. Stanislav Křeček v rozhovoru pro DVTV potvrdil, že svoje osobní stanoviska má zástupkyně publikovat na svých osobních stránkách, ne na webu kanceláře. V dalším o věci odmítl diskutovat, jde podle něj o „vnitřní záležitosti kanceláře“.

Stanislav Křeček se jako zástupce často vyjadřoval k problémům z právních oblastí, které mu ombudsmanka Anna Šabatová nesvěřila. Často šlo o otázky diskriminace, jejichž posuzování si ponechala. Veřejně například podporoval ředitelku zdravotnické školy v tzv. šátkové kauze (názor ombudsmanky, že šlo o diskriminaci, potvrdil i Nejvyšší soud). V agendách, které mu byly svěřeny, však zcela volně vyjadřoval své právní názory – dokládá to archiv tiskových zpráv kanceláře. Naopak Monika Šimůnková se 3. dubna vyjadřovala k právní otázce, která spadala do jí svěřené agendy. Nacházela se přitom v situaci, kdy právní názor za celou instituci již vyjádřil Stanislav Křeček. Pokud Stanislav Křeček srovnává svůj postup vůči Monice Šimůnkové s postupem Anny Šabatové proti němu, jde o nesrovnatelné případy.

Co chcete šetřit na dočasném zákazu otců u porodu? To je tak zřejmé, že s tím můžete souhlasit, nebo proti tomu mít námitky, ale co chcete šetřit? (7:00) Nebudu v této mimořádné situaci obtěžovat vládu a ministry dotazy na otázky, na něž znám odpověď. (14:30)

Test proporcionality, na nějž dopis odkazuje, není módním výstřelkem ani „fetišem posledních let“, ale postupem, jehož nezbytnost vyplývá z ústavního pořádku. Nestačí tedy, že je určité opatření vhodné, pokud zároveň neobstojí z pohledu dalších požadavků. Z toho, jak ombudsman popisuje svůj postup, je těžké nabýt přesvědčení, že věnoval utváření svého závěru patřičnou pozornost. Kupříkladu názor odborné společnosti porodníků z povahy věci zohledňuje pouze (jeden) medicínský pohled na věc. Mohou však existovat jiné, taktéž důležité zájmy, které by měl zohlednit.

Jestliže řekneme, že přítomnost otců u porodu je právo, ale porodnice může rozhodnout, že neplatí, tak jaké je to právo? (17:30 a dále)

Autorka: Terezie Boková