Hitlerův výnos o zřízení protektorátu pokřivil význam autonomie v mezinárodním právu

Dne 16. března 1939 sepsali Hitler a jeho spolupracovníci na Pražském hradě výnos o vytvoření protektorátu Čechy a Morava. Předcházelo tomu jednání prezidenta Háchy a ministra zahraničí Chvalkovského. Ti nedokázali čelit Hitlerově nátlaku, a odsouhlasili vojenskou okupaci českých zemí a jejich připoutání k Říši. Ani ne půl roku po ztrátě Sudet tak zažilo Československo další ránu.

16. 3. 2021 Adam Pálka


Adolf Hitler a nacisté na Pražském hradě. Foto 1: Prag, Burg, Besuch Adolf Hitler, <a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bundesarchiv_Bild_183-2004-1202-505,_Prag,_Burg,_Besuch_Adolf_Hitler.jpg">File:Bundesarchiv Bild 183-2004-1202-505, Prag, Burg, Besuch Adolf Hitler.jpg - Wikimedia Commons</a>

Vydáním výnosu vůdce a říšského kancléře o protektorátu Čechy a Morava dovršil Adolf Hitler svůj záměr zlikvidovat meziválečné Československo. Již 14. března se mu podařilo docílit toho, že autonomní slovenský sněm přijal zákon „o samostatném Slovenském státu“ (po přijetí červencové ústavy z téhož roku oficiálně nazýván jako Slovenská republika).[1] Den poté deklarovala nezávislost na Československu i Podkarpatská Rus. Tento troufalý čin však neměl žádnou mezinárodní podporu a rusínské území ve velmi krátké době obsadili Maďaři.[2]

Německé obsazení Čech a Moravy (a nepatrné části Slezska) proběhlo v souladu s Hitlerovými plány rychle a téměř bez jakýchkoliv obětí. Provedení tohoto aktu mohli nacisté obhajovat tvrzením, že bylo třeba zklidnit poměry v zemi, kde byli menšinoví Němci v trvalém ohrožení ze strany Čechů.[3] Kromě toho se pochopitelně mohli odvolat na berlínská jednání z 15. března, kde Hácha svým podpisem svěřil Čechy a Moravu pod ochranu Říše.

Nechvalně proslulý výnos vůdce a říšského kancléře o protektorátu Čechy a Morava, kterým se Adolf Hitler pokusil nový stav legalizovat, byl relativně stručný. Jeho preambuli sepsal sám Hitler, zatímco na formulaci jednotlivých ustanovení se významně podíleli jeho kolegové.[4] Co klíčového výnos z 16. března 1939 obsahoval a jakou stopu zanechal v soudobém právu a diplomacii?

Důsledky výnosu? Faktické podřízení Čech a Moravy třetí říši

Preambule zdůvodňovala nutnost vytvoření protektorátu. Německý vůdce argumentoval odvěkou příslušností Čech a Moravy k německému prostoru, kterou narušilo vytvoření Československa roku 1918: „Po tisíc let náležely k životnímu prostoru německého národa česko-moravské země. Násilí a nerozum vytrhly je svévolně z jejich starého historického okolí a posléze jejich zapojením do umělého útvaru Česko-Slovenska vytvořily ohnisko stálého neklidu.“[5] Jelikož se československým politikům nepodařilo zajistit „soužití národních skupin“, odsoudili svou zemi k rozkladu a neschopnosti existence. Úkolem Německé říše je zajistit ve střední Evropě obecný mír a netrpět zde „žádné trvalé poruchy“.[6]

Následných 13 článků vymezilo základní principy fungování protektorátu. Patrně nejzajímavější problém můžeme spatřovat v postavení nového útvaru v rámci Říše. Čl. I označil čerstvě okupované území za přináležející k Velkoněmecké říši a vstupující pod její ochranu. Čl. III upřesnil, že protektorát Čechy a Morava „jest autonomní a spravuje se sám“. Navíc stanovil, že svá výsostná práva bude protektorát vykonávat prostřednictvím vlastních orgánů. Zároveň však dotčený článek obsahoval zásadní omezení těchto výsostných práv – měla totiž být vykonávána „ve shodě s politickými, vojenskými a hospodářskými potřebami Říše.“ 

Jasnou závislost protektorátu na třetí říši potvrdila ustanovení o „hlavě protektorátu“ (prezidentu Emilu Háchovi) a říšském protektorovi (záhy se jím stal Konstantin von Neurath). Čl. IV podmiňoval úřadování prezidenta tím, že se bude těšit důvěře ze strany Hitlera. Ještě důležitější byl čl. V, v němž se říšskému protektorovi jakožto zástupci vůdce ukládalo, aby potvrzoval členy protektorátní vlády a této vládě radil. Jakoukoliv reálnou autonomii vlády či jiných protektorátních orgánů pak v podstatě vylučovala formulace, že „od vyhlášení zákonů, nařízení a jiných právních předpisů, jakož i od výkonu správních opatření a pravoplatných soudních rozsudků jest upustiti, podá-li Říšský protektor námitky.“

Kromě nezávislosti ztratily české země i mezinárodně právní subjektivitu. Dle znění čl. VI převzala „zahraniční věci protektorátu“ třetí říše, zejména pokud šlo o ochranu protektorátních občanů v cizině. Čechům a Moravanům sice bylo přiznáno právo mít svého „vyslance“, tato osoba ale měla být pouhým zástupcem protektorátu u říšské vlády. „Vyslanec“ tedy nebyl plnohodnotným reprezentantem protektorátu v některé z cizích zemí. Nutno ještě dodat, že faktické připojení Čech a Moravy k Říši ještě neznamenalo, že by obyvatelé protektorátu automaticky získali říšské občanství. Dle čl. II jej získávali jen „obyvatelé Protektorátu, kteří jsou příslušníky německého národa“, tedy výrazná menšina zde žijících osob.

Nařízení z 1. září 1939: potvrzení německé nadvlády

Obecná ustanovení březnového výnosu bylo třeba upřesnit publikací dalších právních dokumentů. Jako příklad uveďme Nařízení o vybudování správy a Německé bezpečnostní policie v Protektorátu Čechy a Morava, shodou okolností vydané v den vypuknutí druhé světové války. Nařízení s platností zákona vydala ministerská rada pro obranu Říše v čele s nechvalně proslulým Hermannem Göringem.  V části I. § 1 bylo stanoveno, že veškeré říšské úřady či orgány působící v protektorátu s výjimkou branné moci podléhají protektorovi. Co se týče autonomních orgánů, § 2 určil, že „říšský protektor vede dozor nad veškerou autonomní správou Protektorátu“.[7] Text nařízení tedy reflektoval dvojkolejnost veřejné správy, tj. souběžné působení autonomních a říšských orgánů, a její podřízení osobě protektora.

Rozdělení Protektorátu do oberlandratů v roce 1942. Foto 2: Protectorate of Bohemia and Moravia, File:Protectorate Of Bohemia and Moravia.png - Wikimedia Commons.

Mimoto zářijové nařízení v části I. § 8 stanovilo, že jakýkoliv zákon či právní předpis publikovaný autonomními úřady protektorátu se musí předkládat ke kontrole říšským orgánům. Pokud se takový předpis vztahoval na území tvořené více než jedním oberlandratem (pozn. správním obvodem), měl být předložen protektorovi. Ostatní předpisy kontroloval úředník stojící v čele příslušného oberlandratu. Doplňme, že oberlandraty představovaly významnou složku říšské okupační moci. Jejich vznik a pravomoci byly ošetřeny zejména v § 5 a § 6 nařízení.

Je zjevné, že výnos z 16. března i nařízení z 1. září shodně obsahovaly slovo „autonomní“, ale mnohá z jejich ustanovení účinnou protektorátní samosprávu znemožňovala. Lze tudíž souhlasit, že označení okupovaného území za „protektorát“ bylo zavádějící a nacisté se jím ve skutečnosti snažili maskovat připojení Čech a Moravy k Říši. V tradičních protektorátech totiž nadřazená velmoc ponechávala chráněnému území jistou míru vlastního rozhodování.[8] Češi každopádně dokázali tento nepřesný název s pomocí lidového humoru trefně pozměnit – s nadějí na krátkodobé trvání protektorátu mu začali přezdívat „Protentokrát“.[9]

Ohlas březnových událostí v diplomacii byl chabý

Protizákonné vytvoření protektorátu rozvířilo vody mezinárodní diplomacie jen v malé míře. Ačkoliv likvidace suverénního Československa neměla oporu v jakékoliv mezinárodní dohodě, západní politici rozhodně neuvažovali o tom, že by měli hitlerovskému Německu vyhlásit válku. Projevy nespokojenosti se tak víceméně omezily na diplomatické protesty s minimálním dopadem. Nesouhlas s okupací českého území například vyjádřili velvyslanci a političtí představitelé Británie, Francie či Sovětského svazu.[10]

Z pohledu mezinárodního práva bylo možno jako schválení existence protektorátu vnímat situaci, kdy určitá země uznala samostatnost Slovenského státu, popřípadě navázala kontakty s jeho diplomatickými představiteli. Pokud totiž někdo samostatné Slovensko uznal, logicky tím vyjadřoval souhlas i se zánikem Československa, který byl s vytvořením protektorátu velmi úzce provázán. De iure Slovensko uznaly především státy orientované na třetí říši. Na podzim 1939 tak učinil i Sovětský svaz, dřívější československý spojenec. Touto dobou již ale Sověti udržovali přátelské styky s Německem – ostatně krátce po uznání Slovenska napadli v souladu se sovětsko-německým paktem východní Polsko.

Trochu odlišný, ale stále pochybný postup zvolili o několik měsíců dříve i další z našich bývalých spojenců. Francie a Británie sice samostatné Slovensko neuznaly de iure, ale nezdráhaly se přijmout ve svých metropolích slovenské konzuly.[11] Přinejmenším de facto tak Slovenský stát uznávaly. To se mělo změnit až po vypuknutí druhé světové války. V jejím průběhu totiž obě země jakékoliv diplomatické styky se Slovenskem jakožto německým spojencem zpřetrhaly.

 

[1] Text zákona dostupný zde: https://sk.wikisource.org/wiki/Z%C3%A1kon_%C4%8D%C3%ADs._1/1939_Sl._z._zo_d%C5%88a_14._marca_1939_o_samostatnom_Slovenskom_%C5%A1t%C3%A1te. Červencová ústava dostupná zde: https://www.upn.gov.sk/data/pdf/ustava1939.pdf.

[2] K obsazení nezávislé Podkarpatské Rusi Maďary viz Peter ŠVORC: Zakletá zem. Podkarpatská Rus 1918–1946. Praha 2007, s. 249–254. 

[3] Jan GEBHART – Jan KUKLÍK: Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek XV.a, 1938–1945. Praha–Litomyšl 2006, s. 174.  

[4] Tamtéž, s. 178.

[5] Veškeré citace výnosu přebírám z https://www.holocaust.cz/dejiny/soa/zide-v-ceskych-zemich-a-konecne-reseni-zidovske-otazky/protizidovska-politika-po-zrizeni-protektoratu-cechy-a-morava/protektorat-cechy-a-morava/vynos-vudce-a-risskeho-kanclere-o-protektoratu-cechy-a-morava-ze-dne-16-brezna-1939/.

[6] Jak poznamenávají J. GEBHART – J. KUKLÍK: Velké dějiny, s. 178, v textu výnosu se Hitler vůbec neodvolává na nedávná jednání s Háchou a Chvalkovským v Berlíně.

[7] Veškeré citace nařízení přebírám z https://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=7641&Section=1&IdPara=1&ParaC=2.

[8] Srov. výklad zde: https://www.britannica.com/topic/protectorate-international-relations.

[9] J. GEBHART – J. KUKLÍK: Velké dějiny, s. 209. Dále srov. https://budejovice.rozhlas.cz/lidovy-humor-nezlomil-ani-rok-1939-protektorat-bohmen-und-mahren-prekrtili-na-7786890.

[10] Podrobnější informace zde: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2741909-proti-vyhlaseni-protektoratu-v-roce-1939-velmoci-k-nelibosti-hitlera-protestovaly); https://www.fronta.cz/dotaz/reakce-velmoci-na-okupaci-ceskych-zemi

[11] Tamtéž.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info