Karolina Michková
studentka Právnické fakulty Masarykovy univerzity
Velkým tématem USA se stal v posledních pár týdnech texaský zákon, který zakazuje interrupce po 6. týdnu těhotenství. Je příkladem tzv. heartbeat bills, tedy zákonů, které omezují interrupci poté, co je možné detekovat srdeční tep plodu. Texaský zákon se ale od ostatních heartbeat bills významně liší, zakotvuje totiž pouze civilní odpovědnost. Jak na zákon reagoval Nejvyšší soud USA a jaké jsou jeho praktické dopady?
Právě od šestého týdne vývoje plodu vytvořil Texas svým zákonem překážky podstoupení interrupce. Za pozornost přitom stojí, že do tohoto období mnohdy žena ani neví, že je těhotná. Tamní omezení provádění interrupcí stojí na principu vzájemného dohledu občanů. Právě ti budou moci civilně žalovat osoby, které se dopustily porušení zákona. Tento článek se nejprve věnuje judikatornímu kontextu nového zákona a dosavadního postoje Nejvyššího soudu USA k této problematice. Poté budou rozebrány dopady nové úpravy na bezpečnost pacientek a faktickou (ne)dostupnost procedury v Texasu.
Texaský heartbeat bill S. B. 8 (dále též jen jako „zákon“) vyvolal v USA znovu diskusi nad možným překonáním rozsudku Nejvyššího soudu USA ve věci Roe v. Wade, který interrupce v roce 1973 legalizoval. Zákon zakazuje prakticky všechny interrupce, a to včetně klasických výjimek, jako jsou umělá přerušení těhotenství kvůli znásilnění nebo incestu. Interrupce jsou povoleny pouze v případě zdravotní nouze.[1] Tento pojem ale není v zákoně nijak dále rozveden a není tedy jasné, které zdravotní stavy k interrupci opravňují a které už ne. Momentálně se jedná o nejpřísnější interrupční zákon v USA.[2]
Více než 20 zdravotnických zařízení poskytujících interrupce na území Texasu se v červenci pokusilo zákon zablokovat. Podala žalobu k federálnímu okresnímu soudu v Austinu.[3] Jednání o zákonu bylo naplánováno na pondělí 30. srpna letošního roku, tedy dva dny před jeho předpokládanou účinností (1. září). V pátek 27. srpna ale nadřízený odvolací soud, který je považován za nejvíce konzervativní soud v USA,[4] jednání zrušil a v neděli zamítl nouzová podání.[5][6]
Obavy z překonání rozsudku Roe v. Wade byly posíleny tím, že 1. září Nejvyšší soud USA z procedurálních důvodů odmítl vydat předběžné opatření, jímž by zastavil účinnost kritizovaného zákona. V Texasu je tedy v tuto chvíli zákon účinný.
Důvod, proč se Nejvyšší soud USA případem odmítl zabývat, spočívá v obsahu litery zákona. Jak již bylo zmíněno, nejedná se o úpravu, která by interrupci kriminalizovala, funguje výlučně v civilní rovině. Zákaz umělého přerušení těhotenství spočívá v civilní odpovědnosti určitých osob. Sama žena, která podstoupí interrupci po 6. týdnu („nezákonná interrupce“), žalována být nemůže, ale každý, kdo jí s interrupcí pomůže, ano.[7] Žalovat je tedy možné kohokoliv, od kliniky, která nezákonnou interrupci provede, přes partnera, který na ni ženě finančně přispěje, až po řidiče Uberu, který ji na nezákonnou interrupci odveze.
Aktivní legitimaci k žalobě má každá soukromá osoba, osobní vztah k danému případu není nutný. Aby toho nebylo málo, zákon za úspěšnou žalobu navíc stanoví zákonné odškodné v minimální výši 10 000 dolarů a náhradu nákladů řízení. Úprava explicitně zavádí, že žaloby nemohou podávat státní úředníci, zaměstnanci státu a místní vládní subjekty.[8] Vymáhání zákona tedy zcela závisí na aktivitě soukromých osob jako strážců veřejného pořádku.[9]
Právě z důvodu, že zákon mohou vymáhat pouze soukromé osoby, se Nejvyšší soud USA odmítl případem zabývat. Hlasování proběhlo v poměru 5 ku 4. Ve Spojených státech amerických byla na základě precedentů vyvinuta tzv. doktrína suverénní imunity. Podle ní je možné žalovat zástupce státu, kteří vymáhají protiústavní zákon.[10] Dle konzervativní většiny Nejvyššího soudu USA ale nic nenasvědčuje tomu, že by to byl rovněž případ texaského zákona, neboť jeho vymáháním jsou pověřeny soukromé osoby.
K rozsudku napsali disenty všichni čtyři soudci v menšině. Dle disentu soudce Robertse (k němuž se připojili soudkyně Kagan a soudce Breyera) měl Nejvyšší soud USA zastavit účinnost zákona, aby texaské soudy měly možnost ho přezkoumat a zodpovědět otázku, zda se stát tímto způsobem může zbavovat odpovědnosti za své zákony. Zároveň uvedl, že přestože se Nejvyšší soud USA odmítl ústavností zákona zabývat nyní, neznamená to, že by jeho ústavnost uznal. Ústavností se pořád může zabývat v budoucnu.[11]
Dle disentu soudce Breyera (k němuž se připojily soudkyně Sotomayor a Kagan) měl Nejvyšší soud USA předběžné opatření vydat, neboť žena má federální ústavní právo podstoupit interrupci v prvním trimestru a z rozsudku ve věci Planned Parenthood of Central Mo. v. Danforth vyplývá, že stát omezení interrupce v prvním trimestru nesmí delegovat na nikoho jiného.[12] Dle soudce Breyera není zásadní právní rozdíl v tom, zda zákon vymáhají zástupci státu, nebo soukromé osoby, neboť tato delegace stále hrozí zásahem do ústavního práva a nabytím účinnosti zákona hrozí vznik bezprostřední újmy. Je běžné, že v případech, kdy je zasaženo do určitého práva, poskytuje právní systém opravný prostředek v podobě žaloby. Jako způsob obrany soudce Breyer uvádí například možnost podávat žaloby proti státním úředníkům, jejichž aktivita je potřeba k implementaci vymáhacích pravomocí napadeného zákona. Základem je, aby existovala možnost požádat soudní moc o ochranu jednotlivce před narušením ústavního práva, v důsledku čehož hrozí okamžitá a vážná újma.[13]
Dle disentu soudkyně Sotomayor (k němuž se připojili soudce Breyera a soudkyně Kagan) je výsledkem rozhodnutí Nejvyššího soudu USA odměnění těch zákonů, které jsou navržené tak, aby se vyhnuly soudnímu přezkumu. Zároveň bude v jeho důsledku způsobena značná škoda zdravotnickým zařízením poskytujícím interrupce a stejně tak ženám v Texasu, které je vyhledají. Žádný federální odvolací soud nikdy předtím nepotvrdil tak komplexní zákaz interrupcí před životaschopností plodu. Dle soudkyně Sotomayor prakticky zákonodárci v Texasu udělali z občanů lovce odměn (bounty hunters), kterým nabízí peněžní ceny za to, že budou civilně stíhat lékařské procedury svých sousedů. Tím, že legislativci zakázali státním úředníkům prosazovat zákon přímo, a spoléhají se místo toho na občany jako lovce odměn, usilují o to, aby federálním soudům zkomplikovali přezkoumání (enjoin) kritizovaného zákona na celostátní úrovni. Soudkyně Sotomayor uvádí, že dohromady je tento zákon neuvěřitelným aktem vzdoru – vůči ústavě, precedentům Nejvyššího soudu USA a právům žen, které potřebují interrupce v celém Texasu. Není možné, aby se stát mohl vyhnout federální soudní kontrole tím, že by vymáhání protiústavních zákonů zadával svým občanům. Soudkyně Sotomayor uvádí, že Nejvyšší soud USA měl alespoň zastavit účinnost zákona a umožnit nižším soudům, aby jej posoudily v normálním procesu. [14]
Disent napsala i soudkyně Kagan (připojili se k němu soudce Breyera a soudkyně Sotomayor), která uvedla, že rozsudek ukazuje, do jaké míry se mohou shadow-docket decisions[15] Nejvyššího soudu USA lišit od obvyklých zásad odvolacího procesu. Plénum soudu zvážilo podání stran velmi rychle a povrchně. Navíc se stěží obtěžovalo vysvětlit svůj závěr, že tato žaloba, jež označuje tuto regulaci interrupcí se zcela bezprecedentním režimem vymáhání za protiústavní, neuspěje.[16]
Nová úprava představuje snahu dokončit to, o co se spousta legislativců z Republikánské strany snaží od doby, co Nejvyšší soud USA v roce 1973 prostřednictvím případu Roe v. Wade interrupce povolil. Texas dlouhodobě prosazuje tzv. TRAP laws, což jsou různé zákony, které regulují činnost zdravotnických zařízení poskytujících umělá přerušení těhotenství.[17] V roce 2016 Nejvyšší soud USA zrušil v Texasu zákon HB 2, který po zdravotnických zařízeních poskytujících interrupce požadoval mnoho opatření, jejichž tvrzeným účelem byla větší bezpečnost procedury, avšak ve skutečnosti se jednalo pouze o způsob, jak vyřadit většinu těchto zařízení v Texasu z provozu. V rozhodnutí Nejvyšší soud USA uvedl, že žádné z ustanovení nenabízelo lékařské výhody, které by byly dostatečné k ospravedlnění zátěže při přístupu k umělým přerušením těhotenství. Mezitím ale klesl počet zdravotnických zařízení poskytujících interrupce ze 41 na 18.[18] Momentálně se jich v Texasu nachází asi 24,[19] ale předpokládá se, že jejich počet se bude opět snižovat a minimálně jedno zdravotnické zařízení už přestalo v reakci na nový zákon interrupce poskytovat.[20]
Problematickým aspektem je ponechání vymáhání této úpravy na občanech. Nelze vyloučit, že jednotlivé kliniky se mohou stát terčem neomezeného počtu žalob, a přestože se prokáže, že interrupce po 6. týdnu neposkytují, finanční náklady na jednotlivá soudní řízení jim neumožní pokračovat v činnosti. Je pravděpodobné, že většina zdravotnických zařízení poskytujících interrupce raději zavře, než aby riskovala finanční a další problémy.[21]
V praxi klesající počet těchto zařízení znamená, že ženy, které nepocházejí z větších měst, v nichž se tato zdravotnická zařízení většinou nacházejí, musí urazit vzdálenost až 400 km.[22] V Texasu zároveň platí další opatření, která přístup k umělému přerušení těhotenství ztěžují. Většina pacientek musí nejprve podstoupit konzultaci, na níž jsou jí podávány informace, které ji od interrupce mají odradit, a poté musí počkat 24 hodin, než k interrupci může dojít. Zdravotnické zařízení tak musí pacientka navštívit minimálně dvakrát. Zároveň alespoň 24 hodin před interrupcí musí podstoupit ultrazvuk a zdravotník jí z něj musí ukázat obraz a popsat jej.[23]
Z disentu soudkyně Sotomayor vyplývá, že kontroverzní zákon představuje zákaz poskytnutí interrupcí 85 % pacientek, což znamená, že mnoho klinik, které je poskytují, bude nuceno ukončit činnost.[24]
Boj o zablokování kritizované úpravy ale není zdaleka u konce. Texas byl 9. září zažalován Ministerstvem spravedlnosti USA.[25] Ministerstvo shledává riziko účinnosti tohoto zákona mimo jiné v tom, že by se mohl stát návodem k tomu, jak obcházet soudní přezkum v dalších oblastech. Nezbývá tedy než vyčkat, jak se k žalobě postaví texaské soudy.
studentka Právnické fakulty Masarykovy univerzity
[1] S. B. 8, Sec.A171.205. https://capitol.texas.gov/tlodocs/87R/billtext/pdf/SB00008F.pdf#navpanes=0
[2] Liptak, Adam, Goodman, J. David a Tavernise, Sabrina. Supreme Court, Breaking Silence, Won’t Block Texas Abortion Law [online]. The New York Times. 1. 9. 2021 [cit. 15. 9. 2021]. https://www.nytimes.com/2021/09/01/us/supreme-court-texas-abortion.html
[3] Pérez-Moreno, Heidi. Twenty abortion providers sue Texas officials over law that bans abortions as early as six weeks [online]. The Texas Tribune. 13. 7. 2021 [cit. 15. 9. 2021]. https://www.texastribune.org/2021/07/13/texas-heartbeat-bill-lawsuit/
[4] Platoff, Emma. Trump-appointed judges are shifting the country’s most politically conservative circuit court further to the right [online]. The Texas Tribune. 30. 8. 2018 [cit. 16. 9. 2021]. https://www.texastribune.org/2018/08/30/under-trump-5th-circuit-becoming-even-more-conservative/
[5] Bohra, Neelam. Texas abortion law that bans procedure as early as six weeks set to go into effect after court cancels hearing, denies motions [online]. The Texas Tribune. 29. 8. 2021[cit. 16. 9. 2021]. https://www.texastribune.org/2021/08/29/texas-abortion-law-5th-circuit-court/
[6] V USA jsou tzv. emergency motions podání, která je možná podat k soudu v případě, že je nutné zabránit bezprostřední a nenapravitelné újmě.
[7] S. B. 8, Sec.A171.208.
[8] ibid
[9] ibid
[10] Astor, Maggie. Here’s What the Texas Abortion Law Says [online]. The New York Times. 9. 9. 2021 [cit. 15. 9. 2021]. https://www.nytimes.com/article/abortion-law-texas.html?name=styln-texas-abortion®ion=TOP_BANNER&block=storyline_menu_recirc&action=click&pgtype=Article&variant=show&is_new=false
[11] Whole Woman's Health v. Jackson, str. 2-3, https://www.supremecourt.gov/opinions/20pdf/21a24_8759.pdf
[12] Ibid, str. 4.
[13] Whole Woman's Health v. Jackson, str. 6
[14] Ibid, str. 7–11.
[15] Tato rozhodnutí se přijímají, když Nejvyšší soud USA věří, že žadatel utrpí „nenapravitelnou újmu“, pokud žádosti nebude okamžitě vyhověno.
[16] Whole Woman's Health v. Jackson, str. 11–12.
[17] What Are TRAP Laws? [online]. Planned Parenthood. [cit. 19. 9. 2021]. https://www.plannedparenthoodaction.org/issues/abortion/trap-laws
[18] Redden, Molly. Strict Texas abortion law overturned in major supreme court ruling [online]. The Guardian. 27. 6. 2021 [cit. 19. 9. 2021]. https://www.theguardian.com/law/2016/jun/27/us-supreme-court-texas-abortion-ruling
[19] Liptak, Adam, Goodman, J. David a Tavernise, Sabrina. Supreme Court, Breaking Silence, Won’t Block Texas Abortion Law [online]. The New York Times. 1. 9. 2021 [cit. 15. 9. 2021]. https://www.nytimes.com/2021/09/01/us/supreme-court-texas-abortion.html
[20] Whole Woman's Health v. Jackson, str. 9 v poznámce pod čarou.
[21] Whole Woman's Health v. Jackson, str. 2.
[22] Crary, David. For some Texans, nearest abortion clinic is 250 miles away [online]. AP News. 9. 9. 2019 [cit. 23. 9. 2021]. https://apnews.com/article/us-news-ap-top-news-abortion-weekend-reads-sd-state-wire-9a2d11a825804c98a1abd6b44ce06194
Nash, Elizabeth, Bearak, Jonathan, Li, Naomi a Cross Lauren. Impact of Texas’ Abortion Ban: A 14-Fold Increase in Driving Distance to Get an Abortion [online]. Guttmacher Institute. 15. 9. 2021 [cit. 19. 9. 2021]. https://www.guttmacher.org/article/2021/08/impact-texas-abortion-ban-14-fold-increase-driving-distance-get-abortion
[23] State Facts About Abortion: Texas [online]. Guttmacher Institute. Leden 2021 [cit. 19. 9. 2021]. https://www.guttmacher.org/fact-sheet/state-facts-about-abortion-texas
[24] Whole Woman's Health v. Jackson, str. 8.
[25] The Justice Dept. sues Texas over its new restrictive abortion law [online]. The New York Times. Září 2021 [cit. 22. 9. 2021]. https://www.nytimes.com/2021/09/09/us/politics/texas-abortion-law-justice-department-lawsuit.html
Ve Francii právě za velkého zájmu médií probíhá trestní proces s mužem, který po dlouhá léta na internetu nabízel svou zdrogovanou manželku jiným mužům. Tato žena teď trvá na tom, aby bylo řízení veřejné a vyburcovalo...
Ve výuce dějepisu si rozhodně nelze stěžovat na nedostatek právních dokumentů. Mnozí si jistě vybaví Zlatou bulu sicilskou, Pragmatickou sankci, Versailleskou mírovou smlouvu či Mnichovskou dohodu. S řadou důležitých...