Přeplněnost věznic a amnestie jako řešení? Hledejme raději dlouhodobá východiska

Právo prezidenta udělit amnestii vychází z čl. 63 odst. 1 písm. k) Ústavy. Jedná se o normativní akt, který směřuje vůči blíže nevymezenému počtu osob. K jeho platnosti je zapotřebí kontrasignace předsedy vlády, případně jím pověřeného člena vlády.[2] Od vzniku České republiky byla vyhlášena celkem třikrát, z toho dvakrát Václavem Havlem. Poprvé bylo propuštěno 130 osob, které spáchaly trestný čin z nedbalosti s horní trestní sazbou do tří let. Při druhém vyhlášení pak došlo k prominutí menších trestů do šesti měsíců, což se týkalo necelé tisícovky vězňů. Poslední amnestii, která dopadla na velmi široké spektrum trestných činů, vyhlásil Václav Klaus. Propuštění z věznic se tehdy dočkalo téměř šest a půl tisíce vězňů.[3] Tato amnestie čelila kritice hned po svém vyhlášení[4] a budí vášně i nyní.[5] Její neefektivnost se projevila již za dva roky, když policie stíhala více než polovinu takto propuštěných vězňů.[6]

Situaci neřeší ani rozšíření nebo stavba nových věznic. Nejen, že se jedná o nákladnou záležitost, ale i obyvatelé vytipovaných obcí, kde by stavba mohla vzniknout, jsou z pochopitelných důvodů proti. Obávají se útěku vězňů nebo zvýšené kriminality ze strany jejich návštěv.[7] V České republice dlouhodobě připadá okolo 209 vězňů na sto tisíc obyvatel, což ji ve srovnání s jinými státy Rady Evropy řadí na šesté místo. [8] Pomyslné první místo obsadilo Rusko s počtem 441 osob, naproti tomu v San Marinu je to pouhých 6 osob. Je tedy důležité se  zaměřit na příčiny vysokého počtu nepodmíněně odsouzených a hledat vhodná řešení, ne se jen soustředit na následek.

Přiměřený trest

Funkcí trestního práva je hned několik. Má regulovat chování, které se podle zákona považuje za trestné, a tím dále preventivně působit na jednotlivce či celou společnost, aby se takového jednání nedopouštěli (preventivní funkce). Represivní funkce má zabránit pachatelům v páchání další trestné činnosti. Celkově tak jde o ochranu společnosti a jejích oprávněných zájmů. Trestní právo nastupuje tam, kde jsou jiné prostředky nedostatečné (princip ultima ratio).

Aby celý systém dobře fungoval, je třeba nastavit adekvátní tresty tak, aby správně plnily svůj účel. Příliš krátký trest by nemusel mít požadovaný efekt a neúměrně dlouhý přináší zase řadu negativních důsledků. Nepodmíněně odsouzená osoba je vyčleněna ze společnosti, může dojít ke ztrátě kontaktu s rodinou, přáteli nebo k jinému narušení jejích společenských, sociálních a obdobných vztahů. Hrozí ztráta zaměstnání a bydlení, což je nežádoucí. Cílem je osobu napravit, aby se stala platným členem společnosti, nikoliv její vyloučení do takové míry, že hrozí opakování trestné činnosti nedlouho poté, co je propuštěna na svobodu.

Sankcí za trestný čin mohou být tresty nebo ochranná opatření. Výčet druhů trestů nalezneme v § 52 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. V článku bude dále věnována pozornost trestu odnětí svobody, domácímu vězení, obecně prospěšným pracím a peněžitému trestu.

Restorativní justice

V České republice se uplatňuje kontinentální právo, které upřednostňuje klasické retributivním pojetí justice.[9] Pachatel by měl být potrestán, protože udělal něco špatného, nedodržel pravidla nebo jinak porušil zákon. Odpovědí na toto jednání je pak zákonný trest.[10] Do role „oběti“ se dostává v tomto případě stát, který si vymáhá právo na odškodnění.[11] Skutečná oběť je tak upozaděna.

Ve většině zemí využívajících tento systém dochází rovněž k přeplnění věznic. To vede k oprávněným pochybnostem nejen o účinnosti takové sankční politiky, ale i o celém  systému trestní justice. Výkon trestu odnětí svobody přináší řadu nežádoucích účinků, příkladem je devastující vliv tohoto prostředí na osobnost odsouzeného. Při delším pobytu dojde k adaptaci na toto prostředí a k pasivnímu přizpůsobení se daným podmínkám. Dochází rovněž k potlačení individuality odsouzených osob, což může vést až ke ztrátě odpovědnosti za vlastní chování.[12]

Ve druhé polovině 20. století se začala výrazněji řešit otázka, zda klasické systémy justice náležitě reflektují potřeby obětí trestných činů a zda dostatečně zajišťují ochranu jejich práv. Rovněž dochází k rozvoji viktimologicky orientovaných přístupů k problematice trestání a zacházení s pachateli, jež se snaží o zlepšení postavení obětí, ať již během samotného trestního řízení, nebo v případě odškodnění újmy a dosažení přiměřené satisfakce. Formuje se restituční penologická teorie trestání, která zdůrazňuje, že trest má směřovat k nahrazení škody, a to nejen materiální, ale veškeré, která vznikla v souvislosti s jednáním pachatele. Ustupuje zájem na jeho potrestání a přednost dostává ochrana zájmů poškozených osob. Trest a způsob jeho výkonu má pachateli umožnit obnovu sociálních vztahů, které svým jednáním narušil.[13]

To vše směřuje k pojmu restorativní justice (z angl. restore – obnovit, navrátit do původního stavu). Ten lze vyložit jako určitý koncept zacházení s pachateli, jež se značně odlišuje od klasického pojetí retributivní justice. Současná úprava není adekvátní reakcí společnosti na nárůst kriminality, nevede k ochraně jednotlivce a společnosti. Restorativní justici můžeme chápat jako soubor postulátů, cílů a metod charakterizujících určitý přístup k řešení problematiky zločinnosti. Nejedná se tedy o ucelený systém, ale spíše o paralelní systém, který působí vedle klasické trestní justice a zároveň ji doplňuje.[14]

Alternativní tresty

K tomuto trendu se rovněž přiklání i právní řády mnoha států, v nichž se postupně objevují nové prvky restorativní justice jako jsou alternativní tresty a přístupy. Organizace spojených národů v této souvislosti vytvořila Komisi pro prevenci kriminality a trestního soudnictví, jež představila návrh rezoluce, která se zabývá principy a způsobem uplatnění restorativní justice v členských státech. I u nás dochází k postupnému pronikání těchto principů do zákonné úpravy. V trestním právu hmotném jde zejména o instituty obecně prospěšných prací, peněžitého trestu, podmíněného odsouzení a podmíněného odsouzení s dohledem. V procesní rovině se pak uplatňují odklony, jde například o narovnání a podmíněné zastavení trestního stíhání.[15]

Právě alternativní tresty umožňují pachateli uložit jiný trest než jen klasický nepodmíněný trest odnětí svobody, a mohou tak řešit problém přeplněných věznic. I krátkodobý výkon trestu může narušit vazby na rodinu, společnost a další vztahy. Navíc odsouzený nemůže nahradit způsobenou škodu, přičemž pobyt ve vězení je sám o sobě finančně velmi nákladný.[16] Taktéž není výjimkou, že pachatel, místo toho, aby došlo k jeho nápravě, z vězení odchází s novými radami a triky od zkušenějších kolegů.[17]

Alternativní tresty mají za cíl ponechání odsouzených na svobodě. Jsou jim ukládány takové druhy povinností či omezení, které na ně budou působit preventivně a ochrání společnost. Zároveň uspokojí zájmy oběti trestného činu a upevní v pachateli návyky a postoje potřebné k vedení řádného života. Soudy tyto tresty ukládají převážně v případech, kdy je horní hranice trestného činu do pěti let a zároveň osoba pachatele není natolik narušená, aby došlo k ohrožení společnosti. I když ho tento trest nezbavuje osobní svobody, přesto od něj vyžaduje dodržování daných omezení nebo splnění povinností, a to v závislosti na daném trestu. Jeho úspěšným vykonáním se na odsouzeného hledí, jako by nebyl odsouzen.[18]

Druhy trestů

Princip restorativní justice nalezneme rovněž v § 38 trestního zákoníku. Jeho odstavec 2 pak říká, že tam, kde stačí sankce méně postihující, nesmí být uložena sankce pro pachatele citelnější. Trestné činy se dělí na přečiny, což jsou nedbalostní trestné činy a ty úmyslné s horní sazbou do pěti let, a zločiny, tedy všechny zbývající trestné činy. Zvláštní podkategorií zločinů jsou zvlášť závažné zločiny, což jsou trestné činy s dolní hranicí deset let.[19]

Od potrestání lze upustit obecně za podmínek § 46 trestního zákoníku, případně dle následujícího paragrafu, za současného uložení ochranného léčení či zabezpečovací detence. Další variantou je podmíněné upuštění od potrestání s dohledem dle § 48 trestního zákoníku, v takovém případě tento dohled vykonává úředník Probační a mediační služby, který vytváří probační plán a dohlíží na jeho realizaci.

Trestem odnětí svobody se rozumí nepodmíněný trest odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody a podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. Nepodmíněný trest se ukládá až na dvacet let a lze ho v mimořádných případech zvýšit.[20] U trestných činů, jejichž horní sazba není vyšší než 5 let, se uloží jen za podmínek vyplývajících z § 55 odst. 2 trestního zákoníku. Cílem restorativní justice je tedy zamezit použití tohoto trestu v případech, kde je to možné a účelné.

Druhým nejpřísnějším trestem je domácí vězení, které je možno ukládat dospělým i mladistvým pachatelům. Lze ho uložit až na dva roky za přečin. Po tuto dobu se musí odsouzený v soudem stanoveném časovém období zdržovat v určeném obydlí nebo jeho části s výjimkou výkonu zaměstnání, návštěvy lékaře či bohoslužby. Dochází tak do značné míry k omezení osobní svobody, což ovšem nemá vždy za následek oslabení rodinných vztahů či ztrátu zaměstnání.[21] Kontrolu výkonu tohoto trestu pak zajišťuje elektronický kontrolní systém umožňující sledovat pohyb odsouzeného. Rovněž je možné provádět namátkovou kontrolu probačním úředníkem.[22]

Trest obecně prospěšných prací (dále jen „OPP“) spočívá v povinnosti odsouzeného provést v daném rozsahu (50–300 hodin) práce k obecně prospěšným účelům. Jedná se o údržbu veřejných prostranství, úklid a údržbu veřejných budov či komunikací a další práce prováděné ve prospěch obcí, státních nebo obecně prospěšných institucí, které se zabývají vzděláním, kulturou, ochranou zdraví a podobně. Práce nesmí sloužit výdělečným účelům. Úspěšně vykonané OPP přinášejí prospěch nejen odsouzenému, kterému je odsouzení zahlazeno, ale také společnosti.[23]

Peněžitý trest je upraven v § 67 a § 68 trestního zákoníku. I když se jedná o významný alternativní trest, míra jeho využívání je velmi nízká. Je určen jako postih pro široký okruh trestných činů a je základním majetkovým trestem. Lze ho uložit pro úmyslný trestný čin, kterým pachatel získal nebo se snažil získat majetkový prospěch, ale i v dalších případech, kdy vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu není uložení jiného trestu potřeba.

„Peněžitý trest považuji za jeden z velice efektivních nástrojů trestní politiky, neboť přiměřená finanční sankce je skutečným postihem pro každého, kdo zná cenu peněz, a proto je nutné, aby soudci, státní zástupci a policie spojili své síly a institut peněžitého trestu začali častěji využívat,“ hodnotí nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.[24] Přesto se jeho ukládání do poloviny roku 2016 pohybovalo pod hranicí 4 %, přitom v Německu se dlouhodobě ukládá v téměř 85 % případů. Nejvyšší soud a Nejvyšší státní zastupitelství se snaží tento podíl dlouhodobě zvýšit.[25]

Zvláštní zpráva „Věznice“

Nejvyšší státní zastupitelství řeší problém přeplněných věznic ve své zvláštní zprávě, kde analyzuje situaci v České republice mezi lety 2008 a 2018. Dochází k závěru, že vysoká míra vězeňské populace je způsobena primárně dlouhými výkony trestu odnětí svobody. U více než  40 % odsouzených je důvodem pro ukončení trestu převedení do trestu dalšího. Více než 55 % odsouzených vykonává více než jeden trest odnětí svobody. Není přitom výjimkou, že odsouzený vykonává 4 a více těchto trestů, uložených nezávisle na sobě.[26]

Počet 209 osob ve věznici na 100 tisíc obyvatel řadí Českou republiku nejen na šesté místo mezi státy Rady Evropy ale současně zde odsouzení vykonávají v průměru nejdelší nepodmíněné tresty odnětí svobody. Mohou za to následující okolnosti: dlouhé nepodmíněné tresty, výkon kumulace těchto trestů a počet přeměn alternativních trestů. Tyto důvody jsou provázané a nelze je od sebe jednoznačně oddělit. Na základě těchto skutečností Nejvyšší státní zastupitelství doporučuje snížení trestních sazeb, dekriminalizaci vybraných jednání a zamezení kumulativních trestů odnětí svobody.[27]

Závěr

S problémem přeplněných věznic se Česká republika potýká již několik let. Postupně ovšem probíhají změny, které snad brzy celou situaci výrazně zlepší. Dlouhodobě diskutovanou možností je zvýšení hranice škod uvedených v § 138 odst. 1 trestního zákoníku, které se od 1. 1. 2002 nezměnily. Od té doby vzrostla průměrná mzda či míra inflace. Případné navýšení je však v rukou zákonodárce.[28] Návrh novely trestního zákoníku hranici pro škodu nikoli nepatrnou zvyšuje z 5 na 10 tisíc korun. To by znamenalo, že by pachatel musel zásadně způsobit škodu alespoň 10 tisíc korun, aby se mohlo jednat o trestný čin. V rozporu s tím je pozměňovací návrh Jana Hrnčíře (SPD), který chce základní hranici ponechat na částce 5 tisíc korun, i když všechny ostatní hranice mají být zvýšeny. Novela prošla doposud jen prvním čtením, a tak si na konečný výsledek musíme ještě počkat.[29]

Novelou č. 333/2020 Sb., došlo k doplnění odstavce 8 do § 39 trestního zákona, který obsahuje mimo jiné i větu – „Soud zejména zváží uložení peněžitého trestu (§ 67 až 69).“[30] Právě častější uplatňování tohoto trestu by mohlo citelně ulevit náporu ve věznicích. Avšak zůstává otázkou, zda tato věta samotná změní rozhodovací praxi soudů, které tento trest začnou využívat častěji. Rozhodně je to však krok správným směrem.

[1] POKORNÝ, Marek a Jan KAČER. Počet vězňů převyšuje kapacitu českých věznic. Stát spoléhá i na alternativní tresty. Ihned.cz [online]. 29. 1. 2019 [cit. 2020-07-07]. Dostupné z: https://infografiky.ihned.cz/extra-veznice/r~9a30e0e223c211e991e8ac1f6b220ee8/

[2] Amnestie a milost a jejich formy: epravo.cz [online]. 9.10.2001 [cit. 2020-07-07]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/amnestie-a-milost-a-jejich-formy-14774.html

[3] POKORNÝ a KAČER, op. cit.

[4] Podle čl. 2 došlo k osvobození obviněných ve vleklých kauzách jako H-System, fondy Trend a Mercia nebo zkrachovalých bank Union a Moravia

[5] ZPĚVÁČKOVÁ, Barbora a Ondřej KOŘÍNEK. Pět let od Klausovy amnestie. Nikdy bych ji nepodepsal, prohlásil Babiš. Novinky.cz [online]. 1.1.2018 [cit. 2020-07-07]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/pet-let-od-klausovy-amnestie-nikdy-bych-ji-nepodepsal-prohlasil-babis-40056011

[6] ČTK. Dva roky po amnestii policie stíhá víc než polovinu propuštěných vězňů. Idnes.cz [online]. 23.1.2015 [cit. 2020-07-07]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/policie-stiha-vice-nez-polovinu-veznu-pus.A150123_141604_krimi_skr

[7] POKORNÝ, Marek. Státu se komplikuje stavba nové věznice. Lidé z Tábora proti ní protestují, 7000 jich podepsalo petici. Ihned.cz [online]. 26.10.2018 [cit. 2020-07-07]. Dostupné z: https://archiv.ihned.cz/c1-66311060-statu-se-komplikuje-stavba-nove-veznice

[8] POKORNÝ a KAČER, op. cit.

[9] Karabec, Z. Restorativní justice: sborník příspěvků dokumentů. In: Karabec, Z. (ed.). Restorativní justice: sborník příspěvků dokumentů. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2003, s. 17.

[10] CHRISTIE, Nils. CONFLICTS AS PROPERTY. The British Journal of Criminology: Volume 17. Issue 1 (January 1977), Pages 1–15.

[11] ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014. Teoretik. ISBN 978-80-87576-93-9, s. 23.

[12] KARABEC, op. cit., s. 5.

[13] Tamtéž, s. 6.

[14] Tamtéž, s. 8.

[15] FRYŠTÁK, Marek a Eva ŽATECKÁ. Princip restorativní justice v novém trestním zákoníku [online], s. 3. [cit. 2020-07-07]. Dostupné z: https://www.law.muni.cz/sborniky/Days-of-public-law/files/pdf/trest/Frystak_Zatecka.pdf

[16] Jeden vězeň stojí stát ročně zhruba 438 tisíc korun.

[17] FRYŠTÁK a ŽATECKÁ, op. cit., s. 4.

[18] Tamtéž, s. 5.

[19] § 14 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

[20] mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59), ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 108) nebo o výjimečný trest (§ 54)

[21] FRYŠTÁK a ŽATECKÁ, op. cit., s. 8.

[22] § 334b zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).

[23] Obecně prospěšné práce. Pmscr.cz [online]. [cit. 2020-07-07]. Dostupné z: https://www.pmscr.cz/obecne-prospesne-prace/

[24] TOMÍČEK, Petr a Petr MALÝ. NSZ a Nejvyšší soud chtějí zlepšit praxi ukládání peněžitých trestů. Nsz.cz [online]. [cit. 2020-07-07]. Dostupné z: http://www.nsz.cz/index.php/cs/tiskove-zpravy/1795-nsz-a-nejvyi-soud-chtji-zlepit-praxi-ukladani-penitych-trest

[25] Viz Nejvyšší soud a Nejvyšší státní zastupitelství pokračují ve snaze zvýšit podíl ukládaných peněžitých trestů, usilují taktéž o častější využívání tzv. odklonů v trestním řízení [online]. 30. 1. 2018 [cit. 2020-07-07]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/web/Proverejnostamedia~TiskovezpravyNejvyssihosoudu~Nejvyssi_soud_a_Nejvyssi_statni_zastupitelstvi_pokracuji_ve_snaze_zvysit_podil_ukladanych_penezitych_trestu__usiluji_taktez_o_castejsi_vyuzivani_tzv__odklonu_v_trestnim_rizeni~?openDocument&lng=CZ

[26] Zvláštní zpráva „Věznice“ [online]. 21. 10. 2019, s. 27–28. [cit. 2020-07-07]. Dostupné z: http://www.nsz.cz/images/stories/PDF/Zvlastni_zpravy/zvl_zprava_veznice25_09_2019.pdf

[27] Tamtéž, s. 32–33.

[28] Nález ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 46/18 (312/2020 Sb.). Dostupné z: https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-46-18_1

[29] Sněmovní tisk č. 466/0 dostupný z: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&T=466

[30] Zákon č. 333/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Účinnost ode dne 1. 10. 2020.