V posledních týdnech vidíme na geopolitické scéně Evropy situace, o nichž si mnozí z nás četli jen v učebnicích dějepisu a upřímně doufali, že je na vlastní kůži nikdy nezažijí. Jde přitom nejen o samotnou otázku válečného konfliktu. Spolu s ním přichází různá opatření jednotlivých států, ať již jde o protiruské sankce nebo obranu vlastních bezpečnostních, strategických či jiných zájmů. Můžeme tak již podruhé v relativně krátké době pozorovat uzavírání hranic, omezování toku zboží, omezování vlastnického práva nebo překážky kladené poskytování různých služeb.

Veškerá tato omezení mohou ve svém důsledku způsobit ztížení možnosti dodržení smluvních závazků a vznik nerovnováhy v již uzavřených smlouvách. Typicky pokud dojde k výraznému skokovému zdražení vstupů potřebných pro podnikatelskou činnost, nebo naopak dramatickému poklesu hodnoty měny, dochází k narušení rovnováhy ujednané ve smlouvě. Právě takové okolnosti jsou častými projevy různých situací, jako jsou především rozličné druhy přírodních pohrom, války, revoluce, ale třeba i pandemie apod.

Právo takové situace předvídá, když v § 1764 a násl. občanského zákoníku zohledňuje koncept známý z mezinárodního práva jako tzv. hardship. Jde o natolik závažný zásah do poměrů, za kterých smluvní strany smlouvu uzavíraly, že je tím odůvodněna nutnost změnit sjednané podmínky smlouvy a na vzniklou situaci reagovat. Jde jednoduše o situaci, kdy je nutné zasáhnout do smlouvy, která se stala výrazně nevyrovnanou.

V případě, že dojde ke změně okolností tak podstatné, že založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě. Toto pravidlo tak poskytuje dotčené smluvní straně minimálně možnost znovu otevřít jednání o nastavených smluvních podmínkách a případně ujednat jejich změnu podle nové situace. Současně pak toto pravidlo umožňuje odpovědným osobám druhé smluvní strany legitimně jednat o lepších podmínkách pro dotčenou stranu bez toho, aby se samy vystavovaly riziku postihu za nedostatečnou správu zájmů jimi zastupované osoby. Jednoduše řečeno – zákon v těchto případech umožňuje, ba dokonce přikazuje, znovu otevřít již uzavřenou smlouvu a její podmínky.

Zároveň však zákon stanoví, že dotčená strana není oprávněna odložit plnění svých povinností. I v případě nedohody je dotčená strana povinna nadále řádně dodávat a teprve následně se domáhat soudně obnovení rovnováhy smlouvy nebo jejího zrušení. Pouze z důvodu změny okolností tak nelze bez dalšího smluvní vztah vypovědět nebo od smlouvy odstoupit.

Je také nutno připomenout, že právní úprava změny poměrů je ve své podstatě výjimkou z obecného pravidla o závaznosti smluv. Je proto nutné ji aplikovat pouze ve výjimečných situacích, zdrženlivým způsobem a dle zákona i ve velmi krátkých lhůtách. Doporučujeme proto neotálet s vyhledáním odborné pomoci. Obdobně pak přistupují k otázce změně poměrů i okolní státy. Vždy je však nutné důkladně určit, kterou právní úpravu je třeba na který konkrétní vztah užít.

Velký význam také může mít ujednání o tom, že některá ze stran přebírá nebezpečí změny okolností na sebe, a to ať již generálně nebo konkrétně, výslovně či konkludentně. Toto dříve přehlížené ujednání zjednodušeně znamená, že ta která smluvní strana v zásadě nemá právo dovolávat se obnovení jednání o smlouvě. Ani toto však není vždy absolutní.

Lze tedy shrnout, že ani v případech obtíží s podnikáním způsobených válkou či různými opatřeními státu tak není třeba házet pověstnou flintu do žita. Je však nutné na situaci reagovat rychle, kvalifikovaně a transparentně.