Základní pojmy týkající se přeshraniční přepravy odpadů. Není definice jako definice.

V tomto článku se podíváme na definice některých základních pojmů týkajících se přeshraniční přepravy odpadů. Je potřeba si uvědomit, že přeshraniční přepravu odpadů na úrovni Evropské unie reguluje zejména nařízení č. 1013/2006 o přepravě odpadů a dále řada směrnic, přičemž Českou republiku tyto předpisy unijního práva zavazují.

19. 5. 2022 JUDr. Hynek Brož

Úvod

Samotné nařízení č. 1013/2006 o přepravě odpadů (dále jen „nařízení č. 1013/2006“) při definici pojmů odkazuje zejména na různé směrnice, které jednotlivé členské státy měly transponovat do vlastních právních řádů. Mohla tedy nastat situace, že se od sebe jednotlivé národní definice v právních řádech členských států odlišují. To by mohlo v praxi představovat problém, pokud by neznalá osoba aplikovala při přeshraniční přepravě odpadů nikoliv definice z nařízení č. 1013/2006, ale pojmy z právní úpravy daného členského státu. Nemusela by si uvědomit, že nelze používat definice uvedené ve vnitrostátních právních předpisech, i když se jedná o transpozici směrnic, na které odkazuje nařízení č. 1013/2006.[1] Lze tedy shrnout základní předpoklad: definice pojmů ve vnitrostátních právních předpisech, i když se jedná o transpozice směrnic, lze používat pouze na vnitrostátní přepravu odpadů; při přeshraniční přepravě odpadů je nutné vycházet z definic uvedených zejména v nařízení č. 1013/2006 a ve směrnicích, na které toto nařízení odkazuje. Důsledkem používání nesprávných definic pojmů může být i nedovolená přeshraniční přeprava odpadů, přičemž pokuty za porušení předpisů při přeshraniční přepravě odpadů mohou (alespoň v České republice) dosáhnout až několika desítek milionů korun.

Cílem tohoto článku není upozornit na všechny rozdíly ve všech definicích pojmů, ale ukázat si na příkladech, jaké odlišnosti existují a zda mohou mít vliv na samotnou přeshraniční přepravu odpadů.

Definice

Nejdůležitější pojem bezpochyby představuje odpad. Je totiž nutné si uvědomit, že pokud látka nebo předmět bude spadat pod pojem odpad, bude to mít vliv na to, zda při jejich přepravě bude nutné dodržovat právní úpravu týkající se přeshraniční přepravy odpadů. Při přeshraniční přepravě odpadů definici odpadu obsahuje směrnice č. 98/2008,[2] která odpad definuje jako „jakoukoli látku nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil“. V české právní úpravě definici odpadu nalezneme v § 4 odst. 1 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, podle něhož je odpadem „každá movitá věc, které se osoba zbavuje, má úmysl nebo povinnost se jí zbavit“. Při srovnání těchto definic lze spatřit jeden rozdíl, neboť se v české právní úpravě namísto „předmětu nebo látky“ používá pojem „movitá věc“. Z důvodové zprávy vyplývá, že pojem movitá věc je v českém vnitrostátním právním řádu uchopitelnější, neboť není potřebné nastavovat případy dalšího vyloučení z působnosti zákona o odpadech (např. lidské tělo).[3] Rozdíl v této definici nebude mít zřejmě v praxi větší dopady. Je navíc nutné upozornit, že pokud se příslušné orgány při přeshraniční přepravě odpadů nebudou schopny dohodnout, zda se jedná o odpad, či nikoliv, nařízení č. 1013/2006 stanovuje povinnost nakládat s takovým materiálem jako s odpadem.[4]

Další důležitý pojem představuje nebezpečný odpad. I zde upozorněme na určité odlišnosti. Směrnice č. 98/2008 v čl. 3 bodu 2 uvádí, že „nebezpečným odpadem je odpad, který vykazuje jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze III“.[5] Definice nebezpečného odpadu je v české právní úpravě uvedena v § 7 odst. 1 zákona o odpadech, kdy „(n)ebezpečným odpadem je odpad, který a) vykazuje alespoň jednu z nebezpečných vlastností uvedených v příloze přímo použitelných předpisů EU o nebezpečných vlastnostech odpadů, b) se zařazuje do druhu odpadu, kterému je v Katalogu odpadů přiřazena kategorie nebezpečný odpad, nebo c) je smísen s některým z odpadů uvedených v písmenu b) nebo je jím znečištěn.“. Česká právní úprava však uvádí více možností, kdy bude odpad nebezpečným odpadem. Je potřebné upozornit na fakt, že nařízení č. 1357/2014 dává jednotlivých členským státům Evropské unie (např. u vlastnosti HP 9 – infekční) možnost stanovit si určitá kritéria.[6] Nicméně při harmonizaci právní úpravy, jako je přeshraniční přeprava odpadů, může být taková volnost problematická. Je totiž pravděpodobné, že si každý členský stát stanoví vlastní kritéria, což může vést k tomu, že v jednom členském státě se bude ten stejný odpad označovat jako nebezpečný, v jiném jako „klasický“. To by fakticky znamenalo nutnost použít na stejný odpad v každém členském státě jinou právní regulaci.[7] Tento přístup nepovažuji za správný a mám za to, že by se mělo přistoupit k úplné harmonizaci.

O režimu přepravy odpadů a o samotném postupu přeshraniční přepravy odpadů dle nařízení č. 1013/2006 rozhoduje také způsob naložení s odpadem. Mezi nejčastější způsoby nakládání s odpadem spadá využití nebo odstranění odpadu.[8] Definici pojmu využití lze nalézt v čl. 3 bodu 15. směrnice č. 98/2008, který využití definuje jako „jakoukoli činnost, jejímž hlavním výsledkem je, že odpad slouží užitečnému účelu tím, že nahradí jiné materiály, které by jinak byly použity ke konkrétnímu účelu, nebo jejímž výsledkem je, že je odpad upraven k tomu konkrétnímu účelu, a to v daném zařízení nebo v širším hospodářství“. Demonstrativní seznam způsobů využití obsahuje příloha II dané směrnice. V zákoně o odpadech v § 11 odst. 1 písm. i) se využití odpadu definuje jako „činnost, jejímž výsledkem je, že odpad slouží užitečnému účelu tím, že nahradí materiály používané ke konkrétnímu účelu nebo že je k tomuto konkrétnímu účelu připraven tak, že naplní podmínky stanovené v ust. § 9 nebo § 10 a přestane být odpadem“. Demonstrativní výčet způsobu využití odpadu je pak uveden v příloze č. 5 k zákonu o odpadech.

Definici odstranění odpadu nalezneme ve směrnici č. 98/2008 v čl. 3 bodu 19. Odstranění je definováno jako „jakákoli činnost, která není využitím, a to i v případě, že tato činnost má jako vedlejší důsledek znovuzískání látek nebo energie“. I u definice tohoto pojmu je v příloze I této směrnice uveden demonstrativní výčet. Zákon o odpadech definici obsahuje v § 11 odst. 1 písm. o), kdy odstraněním odpadu je „činnost, která není využitím odpadů, a to i v případě, že tato činnost má jako druhotný důsledek znovuzískání látek nebo energie“. Demonstrativní výčet způsobů odstranění je pak uveden v příloze č. 6 zákona o odpadech.

Z výše uvedených definic pojmů využití a odstranění v unijní právní úpravě a v české právní úpravě je patrné, že se v podstatě jedná o totožné definice. Při přeshraniční přepravě odpadů bude však potřebné vycházet z demonstrativního výčtu způsobů uvedených v přílohách směrnice č. 98/2008. Tím lze zajistit, aby nedošlo k nějaké chybné záměně způsobů využití nebo odstranění odpadů.

Závěr

Článek se zabýval některými definicemi pojmů, které se týkají přeshraniční přepravy odpadů, v komparaci s definicemi uvedenými v zákoně o odpadech. Z různých definic stejných pojmů je patrné, že mezi nimi odlišnosti existují. Považuji tedy za nezbytné, aby subjekty zabývající se přeshraniční přepravou odpadů používaly výhradně definice uvedené v nařízení č. 1013/2006 a příslušných směrnicích. Bylo by totiž nesprávné používat definice pojmů z vnitrostátní právní úpravy, přestože mohou vycházet z transpozice směrnic. I drobné odchylky v definicích a výkladech jednotlivých pojmů mohou mít vliv na to, zda se bude jednat o dovolenou/nedovolenou přeshraniční přepravu odpadů. V neposlední řadě článek také poukázal na některé slabiny v podobě volnosti při tvorbě definic některých pojmů, které by bylo vhodné odstranit úplnou harmonizací.

JUDr. Hynek Brož

advokátní koncipient v advokátní kanceláři Vašíček a partneři s.r.o.

e‑mail:

[1] Brož, H. Právní aspekty přeshraniční přepravy odpadů. 2021, rigorózní práce, Masarykova univerzita, Právnická fakulta, s. 42.

[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic.

[3] Důvodová zpráva k zákonu č. 541/2020 Sb., o odpadech.

[4] Brož, H. Právní aspekty přeshraniční přepravy odpadů. 2021, rigorózní práce, Masarykova univerzita, Právnická fakulta, s. 48.

[5] Je nutné upozornit, že příloha byla nahrazena nařízením č. 1357/2014. V tomto nařízení jsou uvedeny vlastnosti, které činí odpad nebezpečným (za splněných podmínek, např. výbušnost, hořlavost).

[6] V České republice jsou tato kritéria stanovena v Katalogu odpadů.

[7] Brož, H. Právní aspekty přeshraniční přepravy odpadů. 2021, rigorózní práce, Masarykova univerzita, Právnická fakulta, s. 51-52.

[8] Pokud by byl odpad určen k odstranění, členské státy mohou v souladu s čl. 11 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1013/2006 dovoz k odstranění zakázat.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info