Vzestup a pád offshoringu

Outsourcing a offshoring

Na začátek je příhodné si vymezit zmíněné pojmy. Přestože jsou široce používány, často dochází k jejich záměně a nesprávné interpretaci.

Outsourcing je přesun některých z aktivit podniku, jež realizoval dosud interně, na externí organizaci. Od ní potom výsledky těchto aktivit podnik nakupuje.[1] Mluvíme o aktivitách, které jsou pro podnik vedlejší či podpůrné a které je externí organizace schopna dělat levněji, kvalitněji, popř. i rychleji.[2] Podnik následně získává více prostoru – to mu umožní zaměřit se na hlavní a klíčové oblasti, ty dále rozvíjet, zdokonalovat. Ideálně je výsledkem outsourcingu zlepšení strategické pozice podniku a snížení jeho nákladů. Na trh tak bude dodávat jedinečné a obtížně nahraditelné produkty či služby za nižší ceny.

Offshoring je zvláštní forma outsourcingu směřující do zahraničí. Zároveň lze rozlišit převod výše popsaných aktivit na dceřinou společnost (alespoň částečně vlastněnou) za hranicemi daného státu, tzv. offshore in-house sourcing. V případě tzv. offshore outsourcingu je cílem převodu cizí, zcela nezávislá společnost v hostitelské zemi.[3]

Právní úprava

Činnost podniků se řídí především smlouvami. Celý převod výrobních prostředků je doprovázen kupními smlouvami, licenčními a nájemními smlouvami a smlouvami o převodu zaměstnanců. Hlavní outsourcingová či offshoringová smlouva je inominátem, není totiž jako typ smlouvy v právním řádu upravena.[4] Poskytuje větší volnost, avšak vyžaduje velmi pečlivou a detailní práci při sestavování jejích podmínek – tzv. Service Level Agreement (SLA).[5] Opomenou-li strany některou důležitou skutečnost ve smlouvě upravit, nastává problém, se kterým text zákona není schopen pomoci. Smluvní spory se pak nejčastěji řeší mediací. I té se ale společnosti chtějí raději vyhnout precizně nastavenou smlouvou.

Offshore velmoci

Typickým příkladem bylo zřizování call-center v Indii na konci minulého století. Společnosti se sídlem v některé z anglicky mluvících zemí takto přesunuly svoji telefonickou zákaznickou podporu do země, kde téměř každý hovoří plynně anglicky[6] a kde jsou průměrné mzdy jedny z nejnižších na světě. Zákazníci tak zpravidla ani nepoznali, že právě mluví s člověkem, který je od nich vzdálen několik tisíc kilometrů, a daná společnost snížila náklady na provoz call-centra opravdu razantně.

Také jiné asijské státy by se v žebříčku oblíbených offshore destinací umístily velmi vysoko. Čína svou levnou pracovní silou ovlivnila téměř všechna odvětví. V textilním průmyslu zase vynikly Bangladéš s Pákistánem a značné množství elektroniky se vyrábí také ve Vietnamu.

Daňová optimalizace a daňové ráje

Daňovou optimalizací rozumíme využívání všech legálně dostupných prostředků ke snížení daňové povinnosti. Tento legitimní postup je třeba odlišit od obcházení daňových zákonů a od daňových úniků, které už jsou pochopitelně za hranicí zákona.[7]

Daňové ráje, resp. offshore finanční centra mají kromě výhodného daňového režimu také příznivé podmínky pro rozvoj podnikání, tj. spolehlivý bankovní systém, kvalitní infrastrukturu, politickou stabilitu atd.[8]

Seychely, Bahamy, Britské Panenské ostrovy a mnoho dalších ostrovních států (popř. závislých území) lákají zahraniční investory na nulové zdanění příjmů fyzických či právnických osob nebo obecně příjmů plynoucích ze zahraničí. Svoji daňovou povinnost zde společnosti splní zaplacením nějakého registračního/udržovacího poplatku, jehož výše je stanovena absolutně – nezohledňuje tedy reálnou výši příjmů. Tyto poplatky se pohybují velmi nízko, v řádech pár set dolarů za rok. Takové poplatky bychom mohli vnímat jako paušální daň.[9]

Teď by se mohlo zdát, že ostrovní destinace pouze poskytují extrémně výhodné prostředí pro podnikatele ze zahraničí, aniž by z toho vlastně samy něco měly – vyvstává proto otázka: Proč to dělají? Odpověď ale není příliš složitá. Původně celá jejich ekonomika spočívala pouze na turismu. Politika daňových rájů však umožňuje rozvoj i dalších odvětví a je schopna místním obyvatelům zajistit tisíce pracovních míst právě v administrativě „přistěhovalých“ společností. Uplatnění tak najdou především účetní, právníci, daňoví poradci, bankéři atp. Je to i prevence před tzv. brain drain, tj. odlivem vzdělaných a kvalifikovaných lidí do zahraničí.

Po splnění určitých podmínek mohou jako daňové ráje fungovat i některé státy USA. Např. Wyoming, který nemá žádnou daň z příjmu fyzických ani právnických osob a jehož state sales tax (obdoba naší DPH) je 4 %. Dle Tax Foundation je to daňově nejpřívětivější americký stát. Hned za Wyomingem následují Jižní Dakota, Aljaška a Florida s velmi podobně nastavenými daněmi.[10]

Z Evropy bychom mohli za daňový ráj považovat Monako, Gibraltar, Kypr nebo některé švýcarské kantony. Společnosti v Nizozemsku, Irsku či Řecku podléhají za běžných okolností poměrně vysokému zdanění, jsou tu ale daňové prázdniny, úlevy a výjimky, které mohou být atraktivní i pro společnosti ze zahraničí. Jak vidíme, destinací je napříč celým světem opravdu nespočet. Je proto nezbytné, aby si společnost, jež zamýšlí pustit se do offshoringu, udělala detailní rozbor jednotlivých zemí a podle něj zvážila, která destinace pro ni bude ta nejvýhodnější.

Faktory výběru vhodné destinace

Nejprve nás bude zajímat, zda má země s naší republikou dohodu o zamezení dvojího zdanění. Přehled veškerých takových smluv je k nalezení na stránkách Ministerstva financí ČR.[11]

Dále bude podnik řešit kritéria ovlivňující jeho výdaje. Průměrné mzdy a celkové náklady na pracovní sílu, cestovní výdaje, energie, poplatky, cla. Důležitá je také měna, měnové kurzy a výhledy na jejich budoucí vývoj.

Podstatná je kvalifikovanost a vzdělanost pracovní síly, její dostupnost (tj. nezaměstnanost v zemi) a znalost jazyků. Pro opatření těchto dat si již společnost bude muset zajistit vlastní zdroj informací, např. personalistu v dané zemi. Viditelné náklady tak vznikají již při analýze destinací.

Ekonomicko-politická stabilita je klíčová. Vypjatá vnitřní situace, popř. nějaký puč může připravit společnost o celou její investici. Sleduje se politický systém, míra demokracie, používané právo, jeho dodržování a vymahatelnost, vývoj HDP, inflace, jakým způsobem zasahuje stát do podnikání, administrativní a byrokratická zátěž atd.[12]

Míra korupce

S podnikáním je obecně spojeno i všelijaké vyřizování na úřadech. Zde právě může být společnost vystavena korupčnímu jednání. V některých zemích se můžeme setkat s tím, že státní úředník za úplatek „urychlí“ vyřízení povolení nebo vyžaduje úplatek pouze za to, že vůbec přijme žádost od cizince. Je-li uplácení úředníků víceméně na denním pořádku, je možné je vnímat jako určitou neoficiální daň a počítat s ní potom v celkových nákladech.

Transparency International každoročně sestavuje Corruption Perception Index (CPI), v němž se nejhůře umisťují africké a arabské státy a státy bývalého Sovětského svazu.[13] Korupční kultura je silně zakořeněná i v Číně a Indii, kam offshoring často směřuje.

Kritika

S offshoringem je spojena spousta kontroverzních témat, která často naráží na určité morální limity. Pošlapávána jsou lidská práva pracovníků, kteří někdy nedostávají ani minimální mzdu, jsou nuceni pracovat přesčas a ani dětská práce není nic ojedinělého. Zmínit je nutné také situace podobné kauze Panama Papers – daňové ráje vytváří skvělé podmínky nejen pro rozvoj podnikání, ale i pro daňové úniky, podvody a praní špinavých peněz. Seychely například zajišťují 100% anonymitu,[14] lidé jsou tedy schopni svůj majetek doslova ukrýt a původ peněz je pak vlastně nezjistitelný.

Dle Tax Justice Network je v daňových rájích ukryto až 32 bilionů amerických dolarů, k přesným číslům je však obtížné se dostat. Odhaduje se, že ročně z tohoto důvodu státy na daních přijdou o zhruba 427 miliard amerických dolarů.[15] To je přibližně pět ročních státních rozpočtů České republiky.

Velmi hlasitým kritikem offshore společností byl John Urry. Označoval je za ztělesnění temné stránky globalizace, jež podkopává lokální ekonomiky a přispívá ke světové chudobě obcházením pravidel. Hlavním problémem je dle něj drancování přírodních zdrojů a vykořisťování pracovníků. Právem téměř neregulované offshore destinace svádí k ilegálním aktivitám a regulace zohledňující ochranu životního prostředí (pokud v dané zemi vůbec existují) jsou zde zpravidla volnější než v Evropě, což má následky v environmentální rovině. V neposlední řadě zdůrazňoval roli whistleblowerů, bez nichž bychom se o kauzách typu Panama Papers zřejmě dodnes nedozvěděli. Své myšlenky shrnuje v krátké přednášce na TEDx Talks.[16]

Tables are turning?

Čína a Indie svou levnou pracovní silou dokázaly světovému trhu doslova dominovat. Svoji pozici si v posledních deseti letech silně uvědomují. Západní společnosti naopak tuto oblast celkem podcenily a mnoho z nich se na pracovní síle z Asie stalo závislými. Jenže jak se trend offshoringu do Číny a Indie dále rozmáhal a poptávka po tamních pracovnících rostla, najednou se zaměstnanci stali těmi, kdo si může vybírat a o koho je obrovský boj. To tlačí jejich mzdy nahoru a společnostem rostou i jiné náklady. Ty ve výsledku mohou být i vyšší, než kdyby zaměstnávaly lidi ve vlastní zemi. Offshoring se přestává vyplácet, tím pádem úplně ztrácí svůj hlavní význam, a proto se některé ze společností stahují zpátky – to je tzv. reshoring.[17] Nad úpadkem outsourcingu/offshoringu se zamýšlí toto video: https://www.youtube.com/watch?v=V7fsEIp2r_8.

Ústup offshoringu

Offshoring realizovaný za účelem získání levné pracovní síly zaznamenává klesající trend. Stojí za tím obrovská konkurence, panující na asijských trzích, která ještě nedávno nebyla tak silná a společnosti mohly držet mzdy co nejníže. Když se s vidinou zanedbatelných nákladů do Asie přesune velká část podnikatelů, nebude to nadále fungovat a výhoda rázem zmizí. Například z Číny se po tvrdých covidových opatřeních a kvůli vzrůstajícím nákladům stáhlo 87 % zde podnikajících zahraničních subjektů.[18]

Dalším aspektem jsou nevládní organizace rozšiřující povědomí o vykořisťování a o dětské práci, jako jsou Mezinárodní organizace práce nebo Global march against child labor.[19] Díky nim roste tlak na zlepšování stávajících nelidských podmínek. Společnosti se pak buď podvolí (čímž se jim zákonitě zvednou náklady), anebo se z hostitelské země stáhnou.

Z povahy věci je téměř nemožné poskytnout hmatatelná data o daňových rájích. Disponujeme pouze zprostředkovanými daty z kriminalistických statistik. Akce European Money Mule Action (EMMA) se koná každoročně od roku 2016 a například v roce 2022 bylo zadrženo 17,5 milionu eur pocházejících z nelegální činnosti.[20] Je ale potřeba doplnit, že se jedná o kampaň zaměřenou na praní špinavých peněz. Úzce tak souvisí s daňovými ráji. S čistě anti-offshoringovou kampaní jsme se ještě nesetkali.

Údaje o zaznamenaném mezinárodním organizovaném zločinu a úniky dat mohou sloužit jako reprezentativní vzorek, ale nejsou schopny poskytnout veškeré informace.[21] Vždy bude velké množství společností, které v daňovém ráji žádnou ilegální aktivitu nevyvíjí – o těch se díky dalekosáhlé anonymitě, jež jim je garantována, vůbec nic nedozvíme. Prostou úvahou bych dospěl k tomu, že využívání daňových rájů stagnuje, možná mírně vzrůstá. K poklesu nejsou prakticky žádné důvody, žádné indicie.

Facit

Závěrem by nemělo být, že offshoringu, vykořisťování a podvodům „odzvonilo“. Offshoring, který měl za cíl využívat levné pracovní síly, je samozřejmě na ústupu. Není to však důsledek morálního tlaku veřejnosti a nevládních organizací. Důvod je čistě materialistický: konkurence, zejména v Asii, se dostala enormně vysoko a společnostem se to prostě přestalo vyplácet. Každopádně lze zaznamenat jistý pokles a také zlepšování pracovních podmínek, které se ale stále nacházejí hluboko pod evropskými a americkými standardy.

Daňové ráje jsou ze své povahy klidné a stabilní oblasti, kde jsou peníze v bezpečí a mimo pozornost kohokoli. Ačkoliv jsou v širokém povědomí, hlavně díky obrovským kauzám, na národních úrovních se toho děje málo na to, aby se toky peněz do offshore center výrazně snížily.

V neposlední řadě tu máme pramálo aktuální odborné literatury. Akademická sféra o offshoring jaksi nejeví zájem, přestože nabízí aspekty hodné dalšího zkoumání. Článek tak může sloužit jako inspirace k novému výzkumu a odborným dílům.

Úvodní foto: Individual Income Tax Return. Foto: Pictures of Money, Flickr, CC BY 2.0 https://flic.kr/p/rqzjFb

[1] DVOŘÁČEK J., TYLL L. Outsourcing a offshoring podnikatelských činností. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 2

[2] STÝBLO, J. Outsourcing a outplacement, Praha: ASPI, 2005.

[3] OECD. Offshoring and Employment: Trends and Impacts. [online] Paris: OECD Publishing, 2007, s. 15 [cit. 8. 9. 2024] https://www.oecd-ilibrary.org/industry-and-services/offshoring-and-employment_9789264030947-en

[4] § 1746 odst. 2 občanského zákoníku

[5] DVOŘÁČEK J., TYLL L. Op. cit. sub 1, s. 41.

[6] MRÁZKOVÁ M. Outsourcing a offshoring – jejich význam a užití. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice, 2009, s. 13

[7] KLIMEŠOVÁ L. Daňová optimalizace. [online] Ústav práva a právní vědy. [cit. 8. 9. 2024] https://www.ustavprava.cz/predmet/danova-optimalizace/

[8] DVOŘÁČEK J., TYLL L. Op. cit. sub 1, s. 85.

[9] Tamtéž, s. 86.

[10] WALCZAK J. 2024 State Business Tax Climate Index. [online] Tax Foundation, 23. 10. 2023 [cit. 8. 9. 2024] https://taxfoundation.org/research/all/state/2024-state-business-tax-climate-index/

[11] https://www.mfcr.cz/cs/zahranici-a-eu/smlouvy-o-zamezeni-dvojiho-zdaneni/prehled-platnych-smluv

[12] DVOŘÁČEK J., TYLL L. Op. cit. sub 1, s. 127.

[13] Corruption Perception Index. [online] Transparency International, 2023. [cit. 8. 9. 2024] https://www.transparency.org/en/cpi/2023

[14] Offshore společnosti. [online] iOffshore.cz; [cit. 8. 9. 2024] https://www.ioffshore.cz/offshore-spolecnosti/seychelska-republika

[15] Tax Justice Network. [cit. 8. 9. 2024] https://taxjustice.net/faq/how-much-money-is-in-tax-havens/

[16] https://www.youtube.com/watch?v=1vjtIyThQzQ

[17] KENTON W. Reshoring: What It Is, How It Works, and Examples. [online] Investopedia, 28. 7. 2024 [cit. 8. 9. 2024] https://www.investopedia.com/terms/r/reshoring.asp

[18] 2023 Annual Report [online] Reshoring Initiative, 2023. [cit. 8. 9. 2024] https://reshorenow.org/content/pdf/Reshoring_Initiative_2023_Annual_Report.pdf

[19] SAMKOVÁ L. DĚTSKÁ PRÁCE JAKO GLOBÁLNÍ POLITICKO - EKONOMICKÉ TÉMA. Diplomová práce. Brno: MUNI, 2015, s. 59.

[20] Nebuď bílým koněm! [online] Policie ČR; 7. 12. 2022 [cit. 22. 9. 2024] https://www.policie.cz/clanek/nebud-bilym-konem.aspx

[21] Offshore data leaks and tax enforcement in developing countries [online] The World Bank 18. 5. 2024 [cit. 22. 9. 2024] https://documents.worldbank.org/en/publication/documents-reports/documentdetail/099834105172425489/idu1cb7a17931991e14afe181a21e1f0c8c5e20b

Vybrali jsme pro vás